Pomezí

Netřeba slov či gest, ponořte se do městečka Pomezí a nechte se vést. Moje vyvolená postava Magdy, v krásném podání Kristýny Podzimkové, mi utekla jen třikrát, takže svoji strategii, držet se pokud možno jedné postavy, jsem de facto splnil, a pochytil tak možná něco i z jednoho příběhu. A byť bych si rád někdy přečetl scénář, šlo mi především o atmosféru a z ní vzniklý zážitek. A ten byl nezapomenutelný, což se v divadle zas tak často nestává. Možná jsem z Pomezí pochopil sotva 1 %, ale to je odraz života. V něm také téměř ničemu nerozumím, ale co mne chytne za srdce, zůstane v něm nadosmrti.

Zážitkový rozměr projektu naplněn měrou vrchovatou. Únava z popocházení přišla možná o něco dříve, než se spojily všechny souvislosti (ale s tím jsem ostatně ani moc nepočítal). Vyzdvihnout lze mnohé, od citlivé interakce s návštěvníky přes celkovou promyšlenost až po detaily, u nichž prostě nechápete, jak to prostě někdo mohl dát dohromady. Divadlo ještě umí překvapovat, to je příjemné zjištění!

Sečteno a podtrženo, Pomezí je projekt, za nímž stojí nesmírné úsilí a je to vidět, tolik rozmanitosti a detailů na jednom místě zkrátka jinde neuvidíte a nezažijete, jde o zcela unikátní počin, který stojí za návštěvu už pro svou atmosféru, a byť je pro mě divadlo především studnicí příběhů, přál bych si, aby šlo o vlaštovku, která to jaro udělá. Více viz blog.

75%. Imerzivní divadlo u nás doopravdy začalo asi až Golemem ve Vile Štvanice, kde se divák mohl chytat určitých vodítek a nepřijít o podstatné. Tvůrci Pomezí se vydali jinou cestou, divák může vidět opravdu jen část a nemusí ani pochytit klíčové souvislosti. Je nucen hledat strategii sledování a fungovat více sám. Dějově a scénograficky do detailu promyšlené. Výborná práce herců, kteří hrají často v těsné blízkosti diváků. Mysteriózní ladění, možná bohužel, dělá z příběhu „žánrovku“ a ochuzuje o možnost nadstavby. Ale jde o pozoruhodný počin, jehož návštěva je přínosem a specifickým zážitkem.