Přes ploty

Skvělé. Děkuju F.G. za knihu, Slováckému divadlu za její oživení a DRAMOXu za možnost vidět představení, o němž jsem před léty četl. Vřele doporučuju (mimo jiné v současné české předvolební hysterii). Volání po dialogu je záslužné a nutné (a bohužel se zdá být čím dál víc nevyslyšené). Představení pravděpodobně narazilo na možnosti Slováckého divadla a jeho diváků (a na očekávání, která jsou na jeho představení kladena). Je ale otázkou, kde jinde může ředitel Slováckého divadla tyto problémy nastolit, pokud se k nim chce vyjádřit. Děkuju, M.S., za Vaši odvahu. (Ze záznamu, DRAMOX.)

Bohužel nemohu dát vyšší hodnocení. Přestože je pro mě toto téma docela zajímavé ,forma čtení emailů, ve kterých se stále opakují v podstatě stejné myšlenky, není pro divadlo natolik nosná, aby udržela divákovu /moji/ pozornost. První půlhodinu se čeká na to,kdy ,a jestli vůbec, se na jevišti rozsvítí, pak hodina intenzivního soustředění na to, abychom v hledišti neusnuli /ne všem e to podařilo/a pak poslední čtvrthodina ,konečně nějaký posun alespoň v postavě Matěje a snad i kousek opravdového divadla.

Divadlo má tisíce podob, ale je tohle ještě divadlo? Připomíná to spíše zajímavou televizní debatu nebo scénické čtení. Pravda, herci text nečtou a hlavně Pavlu Hromádkovi patří poklona za zvládnutí dlouhého a náročného textu, u kterého má i vzdělaný divák co dělat, aby se v něm orientoval. Dvě hodiny bez dramatického konfliktu a s minimálním vývojem postav jsou pořádnou zkouškou divákovy pozornosti. Kdo to vydrží, ocení třeba působivý závěrečný monolog hlavního protagonisty. Zase jeden experimentální projekt SD, ale pozor, aby většinový divák už neztratil trpělivost!

Skvělé. Děkuju F.G. za knihu, Slováckému divadlu za její oživení a DRAMOXu za možnost vidět představení, o němž jsem před léty četl. Vřele doporučuju (mimo jiné v současné české předvolební hysterii). Volání po dialogu je záslužné a nutné (a bohužel se zdá být čím dál víc nevyslyšené). Představení pravděpodobně narazilo na možnosti Slováckého divadla a jeho diváků (a na očekávání, která jsou na jeho představení kladena). Je ale otázkou, kde jinde může ředitel Slováckého divadla tyto problémy nastolit, pokud se k nim chce vyjádřit. Děkuju, M.S., za Vaši odvahu. (Ze záznamu, DRAMOX.)

Bohužel nemohu dát vyšší hodnocení. Přestože je pro mě toto téma docela zajímavé ,forma čtení emailů, ve kterých se stále opakují v podstatě stejné myšlenky, není pro divadlo natolik nosná, aby udržela divákovu /moji/ pozornost. První půlhodinu se čeká na to,kdy ,a jestli vůbec, se na jevišti rozsvítí, pak hodina intenzivního soustředění na to, abychom v hledišti neusnuli /ne všem e to podařilo/a pak poslední čtvrthodina ,konečně nějaký posun alespoň v postavě Matěje a snad i kousek opravdového divadla.

Divadlo má tisíce podob, ale je tohle ještě divadlo? Připomíná to spíše zajímavou televizní debatu nebo scénické čtení. Pravda, herci text nečtou a hlavně Pavlu Hromádkovi patří poklona za zvládnutí dlouhého a náročného textu, u kterého má i vzdělaný divák co dělat, aby se v něm orientoval. Dvě hodiny bez dramatického konfliktu a s minimálním vývojem postav jsou pořádnou zkouškou divákovy pozornosti. Kdo to vydrží, ocení třeba působivý závěrečný monolog hlavního protagonisty. Zase jeden experimentální projekt SD, ale pozor, aby většinový divák už neztratil trpělivost!

Skvělé. Děkuju F.G. za knihu, Slováckému divadlu za její oživení a DRAMOXu za možnost vidět představení, o němž jsem před léty četl. Vřele doporučuju (mimo jiné v současné české předvolební hysterii). Volání po dialogu je záslužné a nutné (a bohužel se zdá být čím dál víc nevyslyšené). Představení pravděpodobně narazilo na možnosti Slováckého divadla a jeho diváků (a na očekávání, která jsou na jeho představení kladena). Je ale otázkou, kde jinde může ředitel Slováckého divadla tyto problémy nastolit, pokud se k nim chce vyjádřit. Děkuju, M.S., za Vaši odvahu. (Ze záznamu, DRAMOX.)

Divadlo má tisíce podob, ale je tohle ještě divadlo? Připomíná to spíše zajímavou televizní debatu nebo scénické čtení. Pravda, herci text nečtou a hlavně Pavlu Hromádkovi patří poklona za zvládnutí dlouhého a náročného textu, u kterého má i vzdělaný divák co dělat, aby se v něm orientoval. Dvě hodiny bez dramatického konfliktu a s minimálním vývojem postav jsou pořádnou zkouškou divákovy pozornosti. Kdo to vydrží, ocení třeba působivý závěrečný monolog hlavního protagonisty. Zase jeden experimentální projekt SD, ale pozor, aby většinový divák už neztratil trpělivost!

Bohužel nemohu dát vyšší hodnocení. Přestože je pro mě toto téma docela zajímavé ,forma čtení emailů, ve kterých se stále opakují v podstatě stejné myšlenky, není pro divadlo natolik nosná, aby udržela divákovu /moji/ pozornost. První půlhodinu se čeká na to,kdy ,a jestli vůbec, se na jevišti rozsvítí, pak hodina intenzivního soustředění na to, abychom v hledišti neusnuli /ne všem e to podařilo/a pak poslední čtvrthodina ,konečně nějaký posun alespoň v postavě Matěje a snad i kousek opravdového divadla.