Varieté Freda A. aneb Chytání větru

Šikovný tah s angažováním profesionálního tanečníka Jana Ondera a tradiční ypsilonské postupy (tentokrát s detektivním laděním) vytvořily poutavý vhled do toho, jak to možná nebylo, nebo bylo. Pátrání po souvislostech tuto hru postavenou na montážním principu, věcných dialozích a naznačených kontextech dovede především k pojmenování mistrovství v oboru, s nímž jméno Freda Astaira už navždy bude spojeno. Malé jeviště je kouzelně roztančené, situace se vrší zdánlivě bez ladu, jen v poslední době dramaturgie a někteří herci v menších rolích již tradičně postrádají schopnost opustit blbý nápad.

65% J. Schmid se tentokrát zaměřil na F. Astaira, přičemž koncept jeho her zůstává po léta stejný – provází nás umělcovým životem, na který se snaží „naroubovat“ epizody s ním související buď přímo nebo jen vzdáleně, čímž divákům danou osobnost přibližuje. I tentokrát se vše děje s nadsázkou, jíž v tomto případě dominuje sklerotické staré já Ginger ve svérázně neodolatelném provedení J. Synkové (herečka se v druhé části monologem na téma Experiment postará o silný útok na bránice). Trefný hudební výběr se solidní interpretací songů. Příjemné překvapení v podobě přirozeného herectví J. Ondera.

65 %. Ten ypsilonkový duch kolektivní radosti z hravosti zdá se býti nevyčerpatelným! I tentokrát vévodil večeru, v němž se prostřednictvím poetických fragmentů skládal příběh (především, ale nejen) o původu Freda Astaira. Byť jsme místy zbloudili i do končin humoru, který úplně nevyšel, ten originální nakonec přece jen převládal. Je to tak, milo mně při těch varietních špumprnáglích bylo! ;)