Krysař

Žel to vypadalo na proběhnutí tajné domluvy, že hrát se bude až v druhé polovině představení, jež už má energii, spád a herecky zcela nepřirozeně vyniká nad první polovinou, která pomalým rytmem diváka téměř uspává. Možná by neškodilo se více věnovat textu, než scénografii, symbolům a projekci, což jsou podobně jako hudba jen doprovodné aspekty nijak výrazného představení. Rovněž obsazení K. Cibulkové do ústřední role očekávaný přesah nemá. Přesto je, jak jsem napsal, po přestávce inscenace příjemně svižná, což výsledný dojem značně vylepšuje. Stále ale převládá pocit promarněné příležitosti.

65%.Režisér Gombár si hodně pohrává se symbolikou, některé obrazy jsou tudíž poněkud nejasné, ale svou atmosférou dokáže inscenace upoutat divákovu pozornost. Krysař je prototypem vyděděnce, ahasvera, který není nikde doma. Je natolik výlučný, že ho ostatní nepřijmou mezi sebe, bojí se ho a zároveň jím pohrdají. Jinakost zdůrazněna tím, že ho hraje K.Cibulková. Dává této zvláštní bytosti jistou jemnost, nesnímá z ní ovšem roušku tajemství podporovanou zvláštními trhanými pohyby. Ostatní postavy pojali herci s nadsázkou, ale bez prvků karikatury (nejzajímavější jsou B.Pavlíková a M.Pospíchal). (více v článku na blogu)

Přikláním se k hodnocení (a vlastně i pohledu) Jendy Matouška. Inscenace v první části až na hraně únosnosti rozvleklá a spíše předstírající, že o něčem hlubokém vypovídá, než aby tak skutečně činila, vizuálně a hudebně působivá, v druhé půli konečně pár zajímavých scén. Herecky vyzdvihnu Jacoba Erftemeijera nejspíše hlavně za to, že není součástí onoho "úmorného orloje hnusu", který ostatní herce paralyzuje. Krysař Kláry Cibulkové je zajímavě vystavený, "autistická" stylizace má svůj smysl a herečka se jí zdatně drží, jenže na dvě hodiny mi to přišlo málo.

Inscenační bezradnost (na rozdíl od jiných Krysařů) se promyšlené koncepce Dodo Gombára rozhodně netýká, vše na jevišti má své místo a detekce hnusu vzešlého z „počestného“ města proniká do morku kostí. Hnus jako norma, pohled na hnus jako apatie po zlém snu. Obsazení role Krysaře Klárou Cibulkovou vnáší do děje smutnou křehkost, vizionářský pocit blízký i naší současnosti. Zaujme i hudební stránka inscenace. Přesto mě inscenace zasáhla méně, než se může z tohoto popisu zdát, unavovala jednotvárnou symbolikou a špatnou dikcí některých herců, soustředěných spíše na držení režijního záměru.

Pro mě rozhodně zdařilá a působivá adaptace tohoto klasického díla. Dobře vystavěný děj, jenž pozvolně krásně graduje až do výrazné druhé části, která je na jednu stranu již hůře srozumitelná, ale na druhou silně pohlcující a podmanivá. Je zde několikero obrazů, které nejsou jednoduché na interpretaci a možná ani jeden konkrétní význam nemají. Nicméně pokud nebude cílem vše rozklíčovat do detailu, tak dílo jako celek zanechá nemalý dojem. Napomáhá tomu skvělá doprovodná hudba, velice funkční jednoduchá scéna a kvalitní herecké výkony v čele s K. Cibulkovou, L. Veselým a M. Krátkou. 77%