Peníze

Hra D. Gombára mě neoslovila. K danému tématu nepřispěla ničím novým ani objevným, i její struktura byla dost neoriginální. Postavy na jevišti mě vlastně vůbec nezajímaly, ačkoli byly souborem zahrány celkem solidně. K hereckým výkonům vlastně nemám žádné zásadní připomínky, přesto hra, a potažmo i inscenace, šla zcela mimo mě. O tématu peníze vypovídala jen minimálně.

„Takový svět přece není,“ zaslechl jsem po představení. Jak to dotyčný asi myslel...
Dodo Gombár jako pozorovatel světa je velmi přesný s popisem stavu věcí a mechanismů myšlení zborcených jedinců v bortící se společnosti. Proč ale inscenace jeho hry vyšla tak napůl? Může to být naší všeobecnou otupělostí, nebo tím, že režie orámuje už orámovaný obraz. Na diváky to zabírá, stejně jako vykřičník u klíčového monologu Miška Lásky. Tento apel je v pořádku, jinak nevím, co režie chce říct sterilním sledem scén a groteskním zjednodušováním, kde pro jemné odstíny (a právě sdělení) hry není místo.

Tato inscenace mě bohužel nějak minula. Samotný děj, jednotlivé postavy a jejich činy nebo motivy, to vše kolem mě pohodlně proplulo a nezanechalo nějaký větší zásah. Nicméně bylo tam několik dialogů či scén, které pobavily nebo nějakým jiným způsobem zaujaly. Oceňuji také herecký přínos všech aktérů, zahráno to bylo určitě dobře. Potěšila zejména dvojice R. Jašków a E. Josefíková. V konečném součtu však převládají spíše rozporuplné pocity a vtíravá otázka "K čemu to vše bylo dobré?".