Zabít Johnnyho Glendenninga

Dle mého názoru nebyla hra pochopena režijně, poněvadž D. Hrbek její nastudování pojal příliš realisticky. V inscenaci jsem postrádal pro tento text tolik potřebnou "přepálenost" grotesky, která by dala vyniknout vtipu. Takto naopak ještě více zvýraznil jednoduchost Jacksonovy komedie. Začlenění tanečku M. Dancingerové pro zpestření jsem věru nepochopil, nicméně bude asi i tím jediným, co si budu po několika měsících z představení pamatovat. Průměr.

Autor prostřednictvím černočerného humoru ukázal svět lidí s převrácenými hodnotami a preferencemi, kde události nabírají absurdní a nečekaný směr. Hra připomíná McDonaghova Poručíka z Inishmoru. Režisér D. Hrbek ve své koncepci z hlediska pochopení specifik žánru dospěl o krůček dál. Vhodné představitele však našel jen pro některé z rolí, zbylí herci se zvláštnostmi textu poměrně zápasili. Dojem je přijatelný, ale inscenaci něco chybí.

Nová komedie v tarantinovském stylu je celkem příjemným odreagováním. Divák toužící po černém humoru bez větších otazníků si ji určitě užije. Děj není nijak komplikovaný, navíc na něm zas tak moc nezáleží, a tak lze odpustit i jisté nedostatky. Těžko v tomto žánru něco nového vymýšlet, ale většina dialogů celkem povedla, ne všechny jsou ale dobře vypointovány. Z hereckého průměru vynikají hlavně D.Punčochář a R.Jašków.

Toto napsal autor lehkosvižného, dialogicky brilantního Mého romantického příběhu? Zde za prvé marně pátráme po nějakém přesahu, společenském kontextu, za druhé dějová linka neví, kudy kam. Zbývá jisté tarantinovské kouzlo hry, ale pamatovat si budeme především „vyrobené“ skeče. Humor nevyplývá ze situací nebo z výchozího paradoxu tolik, jak asi bylo zamýšleno. „Gangster – popleta“ navíc nenašel oporu ve výkonech J.Erftemeijera a V.Švarce. Přesto je tu jedna veličina, která dává zapomenout na tu mizérii okolo: David Punčochář (včetně výtvarné podoby), který s rolí Glendenninga snad i splynul.

Byť mám rád filmy od Tarantina nebo hry od McDonagha, tak tohle mě nějak nechytlo. Několikrát jsem se zasmál, to určitě ano, ale celkově mi daná zápletka, a vlastně i celý příběh, přišla spíše slabá. Většina dialogů plytkých a laciných. Nepůsobilo to na mě žádným větším napětím, obavy o osud jednotlivých postav se nedostavily, tak nějak mi bylo jedno jak to vlastně celé dopadne. To platí hlavně o první polovině, druhá mi přišla již o něco lepší, zvláště po herecké stránce a konverzační stránce. Z aktérů potom zaujali hlavně M. Pospíchal a R. Jašków. 55%

74,99 % Smysl pro černý humor je jako nohy, někdo je má a někdo ne. Zabít Johnyho Glendenninga je černá komedie konzistentní ve své přehnanosti, v níž nehledejte žádný přesah, ve Švandově divadle vám nabízejí "jen" možnost odložit v šatně zábrany a smát se věcem, kterým by se slušný člověk smát neměl. A navíc je to dobře zahrané a dočkáte se i "vymakaných" efektů.

Co se solidním (herecké výkony) a poměrně efektním obalem, když pod ním nelze nalézt nic víc než bezobsažné textoprázdno? :/