4+4 dny v pohybu

Fragmenty #2 jsou, metaforicky řečeno, rozbitým zrcadlem představení s názvem „Fragmenty milostných obrazů“. Jedná se o fragmenty fragmentů, které již v době vzniku byly fragmenty skutečnosti a našich osudů. Ve Fragmentech #2 uvažujeme o instalaci lidského těla v prostoru podobně jako výtvarného artefaktu, který v momentě proměny v čase nese výpověď. Tělo interpretuje obraz a obraz tělo v nekonečných tirádách...

Taneční hra volně inspirovaná esejí astronoma J. Keplera „O šestiúhelné sněhové vločce – poutavé čtení o ničem“. A také hrou s energií, fyzičností a organizací. Fyzikální zákony a chemie určují náš svět, stejně jako nás utváří naše minulost a paměť. Energie rozvíří vlnové délky jak tance, tak představivosti. Pohyb, tělo, tanec vnímáme v daném okamžiku – je tu a najednou není, zmizí navždy pryč. Existoval vůbec? Tři těla v prostoru, jejich náhlé uspořádání, neustálá změna hmoty a tvarů jako spouštěč vzpomínek, emocí a obrazů. Kolik života můžeme vtlačit do jediného zamrzlého okamžiku...?

Dramatický formát postavený na půdorysu klasické schůze společenství vlastníků bytových jednotek. Nelítostný boj rozvášněných eg o pozice a dominanci na výsluní společenského jeviště...

Zvláštní a odvážné propojení deníků „prokletého“ dramatika, spisovatele a recidivisty Jeana Geneta, v nichž popisuje svou jedinečně sebedestruktivní filozofii zločinu a krásy, s významnou českou básnickou skladbou z doby baroka autora Bedřich Bridela „Co Bůh? Člověk?“. Současná imaginace z okraje společnosti s imaginací barokní nabízí provokující směs a nečekané vazby. Narcistní a bezohledně infantilní deník plný rozkoše, strachu a vzdoru proti jakékoli autoritě, se překvapivě ladně vine k prudkému a horkokrevnému vyznání a zanícení Bridela, který leží u nohou svého Boha, jako Genet leží pod nohami toho kterého milence...