Redakční hodnocení

Hodnocení jsou řazena v tom pořadí, v jakém byla zadána (od nejaktuálnějších po nejstarší).

Další stránky: << <

zadáno: 28.3.2024, počet hodnocení: 1656
Praha, 28. 3. 2024 Milá Evičko, milý Luďku, musím říct, že se pro inscenaci složenou z vaší vzájemné korespondence a útržků z Luďkova deníku podařilo vaší vnučce najít poutavý a originální klíč. Jeho prostřednictvím k nám promlouvá příběh vašeho vztahu křehce, dojemně a především hluboce lidsky. Vybrala si také výborné herecké interprety, kteří v důmyslně rozdělených partech empaticky vystihují to podstatné. Sympatickým bonusem je i jakýsi nostalgický nádech časů, kdy psaní dopisů ještě bylo samozřejmou součástí našeho žití. Součástí v každém ohledu obohacující, jak dokládají i vaše řádky, do kterých jsme se směli zaposlouchat. Divačka Helena
zadáno: 27.3.2024, počet hodnocení: 897
Správně zvolený koncept, povedená scéna a znamenití herci. Díky psaným dopisům zde zaznívá krásná čeština. Používají se slovní spojení či větná skladba, jež není v běžné řeči obvyklá a opravdu hezky se to poslouchá. Líbilo se mi rozdělení ženské postavy mezi 3 herečky. Evokovalo mi to paralelu na 3 sudičky a také se zde hezky rozložily 3 stránky každé ženy: jedna rozpustilá a milující, druhá praktická a třetí starostlivá. Oceňuji též rozdílné pojetí obou polovin. První milá, hravá, radostná. Druhá vážná a více dramatická. Krásné a vyrovnané herecké výkony, přičemž rád navíc vyzdvihuji L. Žáčkovou. Celkově rozhodně vydařený počin. 75%
zadáno: 27.3.2024, počet hodnocení: 1127
Inscenace má dvě roviny - samotný příběh milostného čtyřúhelníku a jedné nešťastné rodiny mě celkem bavil, ovšem elvisovské vstupy mě dost iritovaly, jejich obsah byl až nepříjemně banální. Na inscenaci jsou nejzábavnější herecké výkony - povedly se hlavně scény hádek mezi věčně opilou matkou, kterou velice věrohodně ztvárnila V.Fialová, a dcerou Jill, která je dalším vydařenou rolí P.Gajdošíkové. více v článku na blogu
zadáno: 27.3.2024, počet hodnocení: 1127
Ztrojení ústředního manželského páru ukazuje, že povaha člověka zůstává stále stejná, liší se jen prostředky, jakými lidé dosahují svých cílů. Jinak mi ovšem tento inscenační princip nepřišel úplně nosný a poněkud znesnadňoval uchopení vztahu mezi Macbethem a jeho ženou. Čarodějnice jsou pojaty jako bezpohlavní bytosti, tentokrát nejsou jen těmi, které postrčí hlavního antihrdinu na cestu zla, ale vražedného běsnění se účastní a patřičně si ho užívají. Snovou až halucinogenní atmosféru inscenace dobře podtrhuje hudba M.Buzziho.
zadáno: 27.3.2024, počet hodnocení: 1656
zadáno: 26.3.2024, počet hodnocení: 1656
Ve svých dětech žijeme dál. Ovšem i se všemi našimi bolestmi a hříchy... Rodinné drama plné nepříjemných pravd ve vskutku působivém, režijně precizně vystavěném inscenačním balení bez hluchých míst, kdy ani jedna z bezmála deseti tisíc vteřin nepůsobí navíc. Celosouborový herecký koncert, každý bez výjimky plně vystihuje charakter a emoční turbulentnost svěřené postavy. Výkony Reginy Rázlové a Andrey Elsnerové jsou skutečně brilantní a doslova strhující. Vše podmanivě podtrhuje zdařilá scéna Michala Syrového a adekvátně gradaci děje náladotvorná hudba Vladimíra Nejedlého. Velice intenzivní, ve všech ohledech plnokrevný divácký zážitek. Bravo!
zadáno: 26.3.2024, počet hodnocení: 897
Bohužel tato inscenace nebyla můj šálek čaje. Hlavní problém vidím v samotné hře, která postrádá něco výraznějšího, čím by diváka více upoutala. Určitě tam bylo několikero povedených momentů, ale jako celku tomu chybí větší vtažení do příběhu. Není to ani dostatečně vtipné, ani dostatečně dramatické. Pokud něco, tak to u mě vyvolalo soucit, ale to není to co od divadla očekávám. Elvisovy výstupy tomu též nikterak nepomáhají a možná kdyby nebyly, hra se zkrátila a byla bez přestávky, měla by silnější dopad. Co ale mile rád vyzdvihnu je výkon P. Gajdošíkové, která hraje skvěle, dává do toho vše a hlavně díky ní to není úplná ztráta času. 35%
zadáno: 26.3.2024, počet hodnocení: 3026
Zinscenované dopisy prarodičů B. Parkanové v autorské režii působily křehce, navíc byly poskládány tak, aby si divák mohl udělat představu o vývoji jejich vztahu. V druhé části se prolínají dopisy s deníkovými záznamy Luďka psané v psychiatrické léčebně, což chvílemi působí matoucím dojmem. Velkou devízou bylo ztrojení postavy Evy v podání hereček různých generací. Nicméně bylo by mylné se domnívat, že každá bude ztvárňovat Evu adekvátní jejímu věku, režie s tímto konceptem pracuje tvárněji. Herecky vyrovnaná inscenace s působivou scénou sice nebude mainstreamově stravitelná, nicméně je i přes svoji zdánlivou jednoduchost divadelně poutavá.
zadáno: 26.3.2024, počet hodnocení: 3026
Autor a režisér A. Doležal napsal prequel k příběhům o Sherlockovi Holmesovi, který je úsměvnou podívanou umně pracující s atmosférou konce 19. století. Hojně využívá točny, velkou zásluhu na dynamice inscenace má i zdařilá choreografie M. Packa a hudba P. Zemana. T. V. Hron je v roli mladičkého Sherlocka uvěřitelný, náročné „vysvětlovací“ repliky podává s lehkostí, takže nenudí. Bohužel pojetí některých rolí a scén je až moc přestylizované, téměř křečovitě přehrávané. Bylo by dobré, kdyby aspoň pojetí postav působilo kompaktněji. Nicméně inscenace má dar příjemně pobavit, což bylo myslím i jejím hlavním úkolem, jemuž dostála.
zadáno: 26.3.2024, počet hodnocení: 3026
55 % J. Havelka Čechovův text razantně vykostil, takže zůstalo jen jeho torzo. Jak většinou volám po škrtech podobně dlouhých her, v tomto případě se škrtalo až příliš. Z výsledné inscenace nebylo zřejmé, o čem, o kom a proč se hraje. Jediným zajímavým scénickým nápadem byla práce s neustále se zdvihající nakloněnou rovinou jeviště, po níž ovšem měli herci (nejen v závěru) potíže se pohybovat. Výtvarně působivá podívaná, zbytečně dlouhé hudební předěly a solidní herecké výkony adekvátní dramaturgicky okleštěným charakterům. I tak by se dala inscenace popsat. Je otázkou, jakou přidanou hodnotu mělo toto nastudování přinést. Já ji neodhalil.
zadáno: 26.3.2024, počet hodnocení: 3026
"Mašinková" pohádka pro děti je koncipovaná tak, aby si v ní i mnohem mladší diváci našli věci, které je zaujmou. A funguje to, což bylo na sledované repríze vidět. K. Nohýnek a pečlivě vystavěná inscenace, jež stále něčím atakuje dětskou pozornost, mají v sobě dar zklidnit i opravdu velké neposedy. Hravé, nápadité a zábavné nastudování je pro všechny generace dětí od narození až po stáří.
zadáno: 26.3.2024, počet hodnocení: 3026
Po zhlédnutí inscenace jsem odcházel s mnoha otázkami. Čím si hra kdysi vysloužila nominaci na Cenu L. Oliviera, šlo snad o tak slabý ročník? Čím dramaturgii text zaujal, že se ji divadlo rozhodlo uvést? Proč dialogy působí tak nepřirozeně, že i dobří herci vypadají na jevišti jako kdyby šlo o jejich první zkušenost s divadlem? Proč musel O. Veselý ve stylizaci neúspěšného imitátora E. Presleyho zpívat písně celé? Čím měla být inscenace přínosná pro diváky, herce a repertoár divadla? Ani na jednu z výše položených otázek jsem dodnes nenašel odpověď… Podobná hra, potažmo inscenace, by se na tak prestižní divadelní scéně neměla objevit.
zadáno: 25.3.2024, počet hodnocení: 540
65% - Největší výhodu pražským Bídníkům poskytuje samotný lety prověřený muzikál: příběh, hudba, texty. Podařilo se i vybrat ideální obsazení, minimálně stran pěveckých výkonů, D.Uličník v hlavní roli dominuje, skvělé komplexní výkony podávají K.Herčíková a L.Randák. Bohužel po stránce scénografické, režijní i stran práce company a orchestru by se dalo najít značně množství prostoru pro zlepšení. Právě Bídníci si o něj vysloveně říkají.
zadáno: 24.3.2024, počet hodnocení: 897
Pro mě je tento muzikál jedním z nejlepších děl co znám a jeho potenciál je někde jinde, než u tohoto zpracování. Nicméně i tak se aktuální pražská verze nemá za co stydět a přináší kvalitní zážitek. Jako slabší vnímám samotný orchestr a hlavně pak první třetinu, která by mohla být energičtější a v lepším tempu. Od Paříže pak již výrazně lepší. D. Uličník předvedl výborný výkon a celé to úžasně táhl. J. Śtágr bohužel slabší. Pěvecky dobré, ale ta energie tam úplně není. Vynikající hlavně K. Herčíková (Eponine) a L. Randák (Marius). Též pochvala pro T. Skružného (Gavroche). Company byla dobře sehraná, hromadné sborové scény fungovaly krásně.
zadáno: 24.3.2024, počet hodnocení: 540
Největší slabinou kladenské inscenace je špatný temporytmus. Hudba tohoto původně polského muzikálu mě nikdy příliš nezaujala, zde ale zpívané scény fungují nejlépe. Tam se J.Slánskému daří budovat působivé mizanscény (např. obě využívající v první polovině točnu), herci navíc pěvecky plně obstojí. Činoherní scény ovšem váznou, výstupy ďábla a anděla jsou svým na sílu tlačeným humorem poněkud otravné a celý značně statický a nedramatický model vyprávění si o hrdinovi je dle mého v této podobě přežitý. Zvlášť když o Jánošíkovi neříká v podstatě nic.
zadáno: 24.3.2024, počet hodnocení: 540
75% - Gombárova adaptace a inscenace Bílé Vody v MdB je v první řadě velmi věrná předloze, a mě to jako čtenáře románu K.Tučkové značně potěšilo - včetně toho, že zachovala za mě zásadní postavy v obou propojených příbězích. Ano, na divadelní inscenaci je toho moc. Dokumentární pátrání Leny je místy zdlouhavé, živější detektivní a dramatičtější styl by mu nejspíš prospěl víc, případně celé inscenaci krácení a osekání části témat a úhlů pohledu. Oceňuji nicméně velmi herecké výkony (Janíková, Sedláčková, Coufalová) i hudební složku.
zadáno: 24.3.2024, počet hodnocení: 540
75% - Sympatická tzv. jednohubka, která samozřejmě bude bližší každému více či méně pravidelně cestujícímu vlakem, ale domnívám se, že má potenciál okouzlit skutečně každého diváka. Kostru dodává titulní jídelní vůz jednoho vlaku, hlavní postavou je vrchní v něm a kolem něj se hromadí jednotlivé příběhy a scénky všech možných žánrů. Všechny s dokonalým načasováním, navíc s efektní scénou (krásný jídelní vůz), zvukovou složkou, ať jde o hudbu či rozhlasové záznamy, a ozdobené výbornými hereckými výkony všech.
zadáno: 24.3.2024, počet hodnocení: 540
85% - V průběhu sledování této inscenace mě několikrát napadlo, jak ráda jsem, že to volební období, které volbou zde zobrazenou teprve začalo, už je za námi, i bez tak "zásadních" osobních peripetií, jake prožívá hlavní hrdina (sledovalo se to takhle významně lehčeji a lépe). Zbytek už napsali kolegové: efektní scéna vytvářející hausbót, sehrané herecké výkony (vedle I.Trojana a ostatních zaujala i uvědomělá a současně tak živočišná a praktická Nina A.Fialové) a vtipný příběh ze života, se značně sarkastickým humorem a úhlem pohledu hlavního hrdiny. Doporučuji!
zadáno: 22.3.2024, počet hodnocení: 1656
Jakási esence nálad sedmi stěžejních postav Čechovova Racka lapených ve svých stagnačně bolestínských bublinách z promarněných snů, tužeb a životních proher. Společně v prostoru, přesto se míjející. Všichni mluví, jeden druhého ale příliš neposlouchá, repliky jsou pronášeny mimoděčně, bez empatie, téměř až s rezignačním předpokladem, že beztak nikdo neporozumí. Jakkoli se jedná o inscenačně originální pohled plný působivých obrazů (nejsilněji mě oslovil milostný vzkaz psaný Mášou na Treplevova záda) a se zdařilou hudební složkou, příběh celkově mi přišel poněkud utlumen formou a emočně mě spíše míjel, včetně oproti předloze obměněného závěru.
zadáno: 22.3.2024, počet hodnocení: 540
75% - Fantasmagorický kousek kdesi mezi operou a operetou s příběhem, v němž jedna neuvěřitelná příhoda střídá druhou, postavy nepřestávají vstávat z mrtvých a objevovat se všude, kam se hlavní hrdina z jakkoli nepředstavitelných pohnutek a důvodů pohne. Vážně se to hrát snad nedá a tvůrcům plzeňské inscenace se přesně v tom smyslu inscenace podařila. Je barevná, hravě výpravná, roztančená množstvím efektních choreografií, podaná s potřebnou nadsázkou. Nejsem jen plně přesvědčená o postavě průvodce (ať se již vydává za kteroukoli postavu), respektive jeho pojetí - při srovnání s operními zpěváky to prostě za mě, nemá-li jen mluvit, nefunguje.
zadáno: 22.3.2024, počet hodnocení: 540
Inscenace, která se obtížně hodnotí. Pokud jde o zvolenou režijní koncepci, ta je výborná. Moderní, originální, plná nápadů, zajímavých myšlenek, kreativní, nápaditá, promlouvá k dnešku. Byť s některými myšlenkami, nápady a vstupními situacemi plně nesouzním, rozhodně zaujmou. Dosud je to na 90%. Bohužel poté do výpočtu vstoupí obsazení a všechno se to zadrhne. Tedy možná: šance je 50:50; jednou se to zadrhne úplně, podruhé jen trochu. Ale tak jako tak P.Klečka v roli Piláta podává naprosto suverénní výkon jak pěvecky, tak herecky v obou verzích a je naprostou hvězdou představení, všichni ostatní se k němu jen více či méně úspěšně dotahují.
zadáno: 21.3.2024, počet hodnocení: 540
Dianiškova inscenace vychází ze stejných principů jako např. nedávná Žena filmového kritika: prostý příběh o seznámení a počátku jednoho vztahu prokládá humorným základem. Ve Zlozvycích vychází z projektu stejného názvu, upozorňujícího na naše zlozvyky, a utahuje si z nich. Kde užívá standardní činoherní postupy, funguje povedeně jako předchozí inscenace tohoto stylu ve Studiu PalmOFF, problém nastává s cirkusovými vstupy: jen některé se podařilo do děje funkčně vtělit (scéna na lustru). Tam, kde tak nosné, funkční a logické nebyly, jsem s jejich využitím bojovala. Je to jako v muzikálu: píseň vložená jen proto, aby tam byla, nefunguje.
zadáno: 20.3.2024, počet hodnocení: 1127
O fenoménu devadesátek vzniklo v poslední době docela dost uměleckých děl. Tuhle inscenaci si dozajista užijí všichni pamětníci, je totiž plná popkulturních odkazů a umí dobře vytáhnout bizarnosti, které tehdy tvořily přirozenou součást našich životů. Inscenace hezky odsýpá a hýří energií, čemuž pomáhají i zdařilé pěvecko-taneční výstupy. Z hereckého hlediska se mi nejvíc líbil J.Lesák, který je zároveň spoluautorem a režisérem. Velmi přijemná oddechovka.
zadáno: 19.3.2024, počet hodnocení: 1127
65%. Oproti brněnské verzi jde o slabý odvar, ale přesto se jedná o nastudování, které má smysl navštívit. Inscenace má dva hlavní nedostatky: orchestr působí dojmem, že není příliš sehrán s protagonisty, jelikož hudba a zpěv se místy rozchází. Druhým problémem jsou režijní nedostatky při kompozici některých scén, kdy se ztrácí motivace a význam dané scény. Oba tyto problémy snad ještě půjde s přibývajícími reprízami vyladit. Pěvecké výkony jsou naopak na vysoké úrovni, casting se v tomto ohledu povedl. Výborná je především K.Herčíková jako Eponine, D.Uličník jako Valjean je pěvecky přesný, ale chybělo mi v jeho projevu víc emocí. více v článku na blogu
zadáno: 19.3.2024, počet hodnocení: 540
55% - Od první scény Kehlmannovy hry je jasné, že tihle dva se nepotkali jen tak a soused sousedovi musí nějak změnit jeho dosavadní život. Bohužel přes veškerou snahu obsazených a sympatické herecké výkony Miroslava Hanuše, Martina Donutila i Dany Batulkové značnou dobu trvá, než osudy postav nebo i vývoj toho jednoho dne vůbec začne diváka zajímat. Alespoň mně tedy více než polovinu inscenace trvalo, než k tomu došlo; dramatickou stavbu této hry tedy nepovažuji za dobrou. Závěrečná třetina byla zajímavá, místy i s poměrně děsivými momenty, ale výsledný dojem už zachránit nedokázala.
zadáno: 19.3.2024, počet hodnocení: 540
Milá inscenace, v první polovině velmi svěží, vtipná, v druhé o něco vážnější. Jak tvůrci sami uvádějí, o problémech a lidech, s nimiž se každý dokáže ztotožnit. To ano. Rovněž ovšem od první rozlučky se svobodou a tedy od prvních scén plně předvídatelná a odhadnutelná, takže tou největší devizou jsou v ní herecké výkony, které inscenaci také táhnou - v čele s Jakubem Burýškem. Potěšila mě i jednoduchá a přesto efektní scéna a myslím, že inscenaci dost prospělo zkrácení (20 minut).
zadáno: 18.3.2024, počet hodnocení: 1127
Nejvíce se mi při hodnocení této české premiéry hry, která se poprvé hrála ve vídeňském Burgtheatru, dere na mysl sousloví "neurazí, nenadchne". Předností hry jsou slušně vystavěné dialogy, ale hlavně ve své první části je inscenace zdlouhavá a člověk moc nemá potřebu řešit, kam se celý děj vyvine. Místy tahle černá komedie dokáže pobavit, hercům se celkem daří vystihnout charaktery postav, ale není to kus, který by nějak výrazněji utkvěl v hlavě.
zadáno: 18.3.2024, počet hodnocení: 1656
Adekvátní a důstojné vypořádání se se stíny naší minulosti je úkolem přetěžkým. Lze to vůbec, nebo ten horký, mezigeneračně neustále přehazovaný brambor nikdy nevychladne? Nestavíme možným východiskům spíše bariéru, mj. extrémní démonizací viníků a devocí k obětem? Zatímco tápeme, na složky archivů sedají nové nánosy prachu... Znepokojivé téma s řadou otázek k vině, trestu a svědomí otevírá v inscenaci Jakub Čermák bez obalu, řízně ironickou optikou, skrze jakýsi "zlý horečnatý sen" bývalé dělnické prokurátorky, plný duchů a monster, noh štrůdlů od babičky a nezhojených stigmat doby. Skvělí a v rolích přesní Zuzana Bydžovská a Daniel Krejčík.
zadáno: 18.3.2024, počet hodnocení: 1127
65%. Známý jazzový muzikál v Ostravě vyniká skvělou choreografií hudebních čísel. Soubor má dostatek charismatických osobností na obsazení hlavních rolí, V.Prášil Gidová, M.Schimmerová Procházková i T.Novotný dobře zpívají a herecky dokáží postavy pěkně charakterizovat. Nejvíce mě ale zaujal R.Harok jako Amos a jeho číslo Mistr Celofán. Problémem inscenace je její přepálená délka (3:10, což je o 40 minut víc než legendární inscenace na Broadwayi!). To má za následek, že celku poněkud chybí energie a rozpadá se na jednotlivá hudební čísla. Ale populární melodie v dobře znějícím hudebním aranžmá jsou dostatečným důvodem pro návštěvu inscenace.
zadáno: 15.3.2024, počet hodnocení: 897
Byť jsem předlohu nečetl, tak si dovolím soudit, že bych s ní samotnou měl nejspíše trochu problém. Přijde mi, že to jde tak trochu na půl cesty. Buď bych to udělal více groteskní nebo naopak přidal na dramatičnosti a více zdůraznil samotný boj o moc. Tady díky tomu vzniká řada scén, jenž příliš nezasáhnou. Klíčovým prvkem pak zůstává primárně vykreslení a určitá karikatura jednotlivých postav, což se podařilo naopak velice dobře. A kvalitní herectví zdejšího souboru pak táhne celou inscenaci k vcelku dosti vydařenému závěru. Určitě potlesk pro J. Plesla, T. Jeřábka a též v menší roli pro V. Polívku. Silný zážitek se však nekonal. 65%
zadáno: 15.3.2024, počet hodnocení: 540
Muffatova hra by potřebovala víc sousedů a méně policistů, řečeno tak, aby člověk nevyzradil příliš. Svým příběhem se výrazně podobá známému britskému filmu, což je v tomto případě její značná nevýhoda. Inscenace P.Kheka zatím totiž nemá úplně zvládnutý temporytmus, v čemž proti onomu filmu, jejž tak připomíná, strašně vázne. Několik míst jak v první (za mě zejm. na začátku), tak ve druhé části (zde se vracím k postavě policisty a jeho výstupu) je zbytečně zdlouhavých. Obsazení T.Medvecké do okouzlující návštěvnice bylo ovšem skvělou volbou, nezapadají vedle ní ani další obsazení a inscenace je tak milou podívanou určenou pro nenáročný večer.
zadáno: 15.3.2024, počet hodnocení: 540
85% - Velmi intenzivní inscenace, které za mě chybí větší propojení obou jejích částí. D.D.Pařízkovi se podařilo skvěle uchopit adaptaci Remarqua, vybírá z něj konkrétní střípky: monology, situace a inscenuje je v působivém tvaru po stránce výtvarné, hudební i herecké. V druhé části jej pak propojuje s hrou N.Vorožbyt a přináší s jejím textem i ženský pohled na válku, ze světa mimo bojovou linii, v exilu, a stejně tolik válkou ovlivněný. Podobně působivý, ač nemohu nepřiznat, že tam, kde se Koridory přímo propojovaly s Remarquem a čistě ten mě zasáhly víc. Být od počátku propojené důsledněji a intenzivněji byla bych ještě víc nadšená.
zadáno: 15.3.2024, počet hodnocení: 540
85% - Nesmírně silná inscenace ve formě stand-upu spojující v osobní zpovědi humor, zejména černý, mnohdy hořký a cynický, plný velmi nekorektních poznámek a připomínek (vycházejících z vlastního života a směřujících do vlastních řad) s bolestnými vzpomínkami, či ohlédnutím za prožitými traumaty. Výkon Iris Kristekové je nesmírně sugestivní, místy až eruptivní v první části inscenace, kde se drží především humorné stránky, jakkoli i z té často mrazí, a prokládá ji i pěveckými (velmi zdařilými) výstupy, v dalších momentech pak odpovídajícím způsobem niterný a vždy podmanivý.
zadáno: 15.3.2024, počet hodnocení: 540
55% - Obrazově pohybová inscenace vycházející z deníků Petra Lébla nabízí nejintenzivnější zážitky a nejlépe působí tam, kde se skutečně drží zmíněného - obrazu a pohybu. Scéna s výstupem odkazujícím k Léblově nastudování Cabaretu či scéna finálová patří k vrcholům. Zaměření na milostný trojúhelník mi ale nestačilo, to vnímám až jako degradaci námětu a nevyužitý potenciál. Pro zobrazení milostného trojúhelníku za mě nebyl nutný Petr Lébl. Když se zmiňuje on, čekala jsem víc.
zadáno: 15.3.2024, počet hodnocení: 540
Potemnělé místnosti s když už barevnými a zpravidla bodovými světly, nápaditě zařízené; neony, kouř, hlasitá hudba a herci pohybující se neustále přímo mezi diváky. Tedy velmi výrazná výtvarná a hudební složka a vcelku jednoduchý děj. Po volnějším začátku inscenace získává na působivosti, jakmile začnou herci vedle diváků komunikovat i sami mezi sebou, a sledovat jejich příběhy a odhalovat propojení mezi nimi je v takto nekonvenčním prostoru velmi zábavné. Inscenace přináší i celou řadu vážných momentů, postavy řeší dávná traumata i vztahy, nejvýraznější dojem však zůstává především z dokonalé atmosféry, kterou se podařilo navodit.

Další stránky: << <