Uživatelská hodnocení

Hodnocení jsou řazena v tom pořadí, v jakém byla zadána (od nejaktuálnějších po nejstarší).

Další stránky: << < 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 > >>

(počet hodnocení: 664)
(počet hodnocení: 664)
(počet hodnocení: 664)
(počet hodnocení: 664)
(počet hodnocení: 158)
(počet hodnocení: 27)
solidní představení, nicméně hlavně pěvecké výkony bych čekal lepší
(počet hodnocení: 564)
20.12.2009 a 25.4.2010: Moderní kabát inscenace, který funguje, nic tam není samoúčelné. Inscenace má hodně čitelných režijních nápadů (vězení, červené koberce). Herci hrají bezvadně, děj má spád, diváka to nenudí ani trochu. Mile překvapuje Lucie Juřičková i Dagmar Havlová. Špinar umí pracovat s herci a ví co chce a je to znát. Největší dojem na mne udělalo setkání obou královen, hodně silná scéna. Je tam pár drobností, které bych vypustil, ale je to názor osobného vkusu. Povedlo se to víc jak Vojcek (pro mne jako pro diváka).
(počet hodnocení: 10)
Mě tohle představení zaujalo.Sprostá slova byly v textu namístě,k této vrstvě obyvatel patří.Velmi příjemně mě překvapili Vojta Dyk,Antonie Talacková a Sabina Králová.
Jediné co bych mohla vytknout je ozvučení,které je u některých textů příliš nahlas a herce není slyšet
(počet hodnocení: 59)
(počet hodnocení: 35)
nepříliš objevně, ale vtipně, s nadsázkou, sebeironií a bez snahy bejt vtipnej tim, že se budu do někoho navážet pojatá inscenace o homosexualitě, moderní inscenační forma, který se žádná konzervativnost vytknout nedá a současně to neni žádnej zběsilej experiment, kterej by nebyl stravitelnej i pro "méně poučené publikum" (sál byl z půlky plnej třicátníků a čtyřicátníků a puberťáků s matkama, který očividně přišli na vojtu dyka a o divadle vědi hovno a bavili se všichni), velmi dobrý herecký výkony (vůči dykovi jsem měl dost předsudky, když vim v čem hraje, ale příjemně překvapil, pavla beretová taky zdatná), ... doporučuju.
(počet hodnocení: 35)
byl jsem na generálce a sál plnej důchodců to očividně nežral, ale mě se to líbilo. Mám teda trošku pochyby o tom textu, snaží se bejt takovej vážnej a filosofickej a vypovídající a tak a moc jsem mu to nevěřil, ale lepší, než aby byl přiblblej a o ničem. Ale hlavně výbornej režijní klíč (byť na někoho asi moc progesivní.. milovníkům "dobře udělaný hry" a věrnejm divákům národního nedoporučuju) a scéna a kostýmy a Gabriela Pyšná, která mě v Tartuffe Games spíš srala se tady překonala a taky Buster Keaton, to je srdcovka..
(počet hodnocení: 158)
Nevím, jestli jsem jen nebyl na nějakém nepovedeném představení, ale přišlo mi to herecky dost zabité. Ozvláště od pana Theimera, který se zmítal v trochu hysterčící chlapáckosti, která působila dost křečovitě. Křeč je zde vlastně poměrně univerzální charakteristika herectví (bohužel i u pana Prokeše a nakonec i u Martina Hrubého, kterému se věří retardovaný hromotluk docela těžko).
(počet hodnocení: 158)
(počet hodnocení: 158)
Vcelku dobré. Jen se člověk po skončení ptá, proč to nezanechalo větší dojem. Bude to asi proto, že tu trochu pokulhává dynamika. Nápad s artisty, kteří nepůsobí úplně přesvědčivě, ji nenahradí. Stejně tak nemastné neslané pěvecké etudy herců. Chtělo to víc scén podobných výstupu starého Tomáše (Milan Koníček a krásné herectví staré školy), které by měly sílu samy ze sebe.
Ale Theimerův Švanda je pěkný, není to žádná figurka, ale živý mladík, který se hledá ve světě i sám v sobě. Takové psychologické rozehrání tomu dodává na přitažlivosti. Figurkou, ovšem krásně vykrouženou, je zato Vocilka. Roman Teprt umí ďábelské polohy skvěle (Knoflíkář, blahé paměti) a ten jeho hajzlík, takového by člověk potkat vážně nechtěl...
(počet hodnocení: 158)
Člověk by s prominutím čekal trochu senilní užvaněnou blbost... musím se panu Jirákovi omluvit.
Jeho hříčka i jeho výkon v ní jsou vtipné, chytré a sebekritické v tom, že se nepouštějí za hranice toho, co by nedokázaly zvládnout. Takové odhadnutí vlastních sil je oceněníhodné (o to víc, jak je vzácné).
Neubírá ovšem nic kvalitě hřejivě lehkého a lehce přemýšlivého představení.
(počet hodnocení: 158)
Povedená práce s malou scénou. Oba herci (Horká a Hrubý = výborný vtip!) ví co hrají a zahušťují malý prostor při stupňujících se slovních i fyzických soubojích s velkou vitalitou. Nesledujeme nudnou konverzačku, ale máme před očima neustálý živý pohyb. Což je dobrý klíč k tomu, aby Bergmanova psychologická studie rozkladu jednoho vztahu působila uvěřitelně.

Další stránky: << < 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 > >>