Náš tip

Jeden pražský dům, několik generací jedné rodiny. Rodina je za 2. světové války, za totality a stejně tak i dnes odsunutá do několika málo pokojů ve vlastním domě, který z různých důvodů okupují cizí lidé... Barboru Hančilovou je již možné považovat za jednu z nadějí novodobé české dramatiky. Divadlo na Vinohradech na Studiové scéně uvádí její hru o ozvěnách minulosti, kterou nelze pominout, nota bene v domě děděném z pokolení na pokolení, jehož zdi by o jeho obyvatelích měly rozhodně co vyprávět. Ve hře jsou zároveň skvěle zachyceny politicko-společenské kontexty nedávné české historie.

Emotivní anglický muzikál podle stejnojmenného úspěšného filmu. Strhující příběh jedenáctiletého chlapce Billyho, který touží uplatnit svůj neobyčejný taneční talent a snaží se překonat nepřízeň rodiny a drsného hornického prostředí během radikální stávky proti uzavření místních dolů. V Plzni se nezalekli komplikovaného hledání a přípravy představitelů dětských rolí a režisér Lumír Olšovský zde muzikálový hit nastudoval jako první v České republice.

Inscenace jako pocta významné osobnosti K. H. Hilara (1885–1935), jenž doslova proměnil Národní divadlo a posunul české umění o míle vpřed. Nejde o suchopárný životopisný výklad, ale pokus o živý dialog s těmi, kdo zakládali českou divadelní tradici. Tvůrci si zkouší představit, jaké to mohlo být v Hilarově kůži. Režisér Daniel Špinar hledá souvislosti se současným stavem ND , ale též mezi Hilarem a sebou samým. V prostoru Nové scény diváci sedí na jevišti a v hledišti se pohybuje Hilar představovaný čtyřmi herečkami a devíti externistkami. Diváci se kromě poučení dočkají i vtipných okamžiků.

Proslulá sbírka balad Karla Jaromíra Erbena se na jevišti Národního divadla dočkala vůbec prvního činoherního zpracování. Bylo vybráno osm balad, rámec tvoří méně známé „Záhořovo lože“. Hrdinové jednotlivých příběhů jsou za své prohřešky, úmyslné i neúmyslné, posuzováni podle neústupného mravního kodexu. Návštěvníky vyhořelého kostela, kde se jednoho večera setkávají hrdinové inscenace (možná obyvatelé jedné vesnice, možná i duchové jejich zemřelých příbuzných), jsme tedy především my sami... Režijní duo SKUTR ve velkém prostoru historické budovy kouzlí s náročnou scénografií i hudbou a nabízí vlastní pohled a názor.

Není třeba představovat jednu z nejslavnějších knih všech dob, která se těší neutuchající oblibě mezi dětmi i dospělými. Na motivy pohádkového příběhu vznikl ve Studiu Dva divadle originální hudební projekt s hudbou a písněmi Kryštofa Marka. V inscenaci režiséra Šimona Cabana s promyšlenou výtvarně-režijní koncepcí ztvárňuje jedinou roli famózní Jan Cina.

Muzikál na motivy starozákonní legendy o Jákobovi, jednom z jeho dvanácti synů Josefovi a jeho úžasném pestrobarevném plášti. Zábavná show se skvělou hudbou Andrew Lloyd Webbera je vhodná pro všechny generace. Plzeňská inscenace režisérky Gabriely Petrákové je hravá, srší energií, má švih a nebojí se pracovat s emocí. Pro hlavní roli Josefa je Pavel Klimenda ideálním představitelem.

Hra britské autorky je humorným i vážným příběhem o čtyřech ženách ze čtyř generací jedné rodiny. Ve velmi dlouhém časovém úseku více než šedesáti let jsou líčeny komplikované rodinné vztahy, složitost lidských situací i to, že se z provázaných vazeb často obtížně hledá cesta ven. Děj se neodehrává kontinuálně, autorka se dopouští skoků v čase, čímž zdůrazňuje zajímavé souvislosti, paradoxy a opakování lidských osudů. Herečka Diana Šoltýsová si před lety ve hře sama zahrála, nyní navázala na svou práci pedagožky a s několika čerstvými absolventkami pozoruhodnou hru nastudovala jako režisérka.

Adaptace známého českého románu. Silný příběh ze začátku „krásného 20. století“ o křehkosti i síle ženské duše a lidské odvaze bojovat za svoje štěstí i o pouhou existenci. Štěpka Kiliánová je sympatická, hubatá a upřímná bytost, která se vymyká době i prostředí, do něhož se narodila. Má peníze a jistý respekt, jakkoli se na ni snáší pomluvy všech maloměstských pokrytců v okolí. Zároveň jí ale ubíhá čas, je osamělá a touží po manželovi a rodině. Zůstane její největší touha navždy nenaplněnou, nebo na ni ženich čeká a štěstí přijde ze strany, z které by ho ani nečekala? Může se člověk vzepřít svému osudu? A čemu se říkalo „nemoc lásky“...?

Izraelka Hadar Galron, mj. autorka úspěšné hry Mikve, převedla film z roku 2008 (na jehož scénáři se spolupodílela) do divadelní podoby a inscenaci v Mladé Boleslavi dokonce osobně zrežírovala. Galron se ve své tvorbě systematicky věnuje životu v ortodoxních židovských komunitách, zvláště ženské problematice. V pravidlech a řádech, které tamním lidem komplikují život, lze však najít paralely i s problémy lidí v evropských státech. Hra o hledání svobody, příběh o lásce ve všech jejích podobách, o odvaze, o touze postavit se všemu posvátnému, a přesto uspět. Dotýká i problematiky u ortodoxních Židů nepřípustného milostného vztahu dvou dívek.

Známá americká „brutální lovestory“, sebevědomě rozkročená mezi groteskou a antickou tragédií, kdysi šokovala černým humorem, amorálností postav i vulgárním jazykem. Hra obletěla celý svět, byla úspěšně zfilmována a zabydlela se i na českých jevištích. V ostravské Komorní scéně Aréna režisér Jiří Pokorný ctí text, dbá na detaily a navíc vynalézavě domýšlí některé crazy scény. Precizně vystavěná inscenace je zdařilá i po výtvarné stránce a ve vyrovnaném obsazení není slabý článek.

Bláznivá muzikálová komedie podle Monty Pythonů, kde žádný nápad není dost bláznivý a která je nabitá typickým absurdním břitkým humorem nejen pro milovníky Monty Pythona. Kdopak by neznal legendárního bojovníka krále Artuše? A bájný hrad Camelot, kde se shromáždili rytíři kulatého stolu, aby spojili rozdrobenou Británii a bojovali proti nepřátelům a nakonec spolu vyrazili hledat Svatý Grál? Všichni tuto pověst známe. Jenže možná to ve skutečnosti bylo trošku jinak...

Petr Zelenka připravil se souborem Dejvického divadla již čtvrtou vydařenou inscenaci vlastní hry. Tentokrát zpracoval život a objevy jednoho z nejvýznamnějších českých přírodovědců profesora Antonína Holého, jehož jméno není široké veřejnosti známé tak, jak by si zasloužilo. Právě z českých chemických laboratořích vzešly látky, které po velice strastiplném průmyslovém vývoji dnes léčí AIDS u více než osmdesáti procent pacientů na celém světě. Zelenka ve zdánlivě neatraktivním tématu objevil překvapivý dramatický potenciál a dokázal podstatu vědecké práce i širší souvislosti přiblížit divákům, aniž by se uchyloval k laciným zjednodušením.

Diváci si možná ještě pamatují výrazné inscenace dramat Thomase Bernharda, které kdysi v repertoáru Divadla Na zábradlí nešly přehlédnout. Divadlo na ně nyní svým způsobem navázalo dramatizací Bernhardova románu, který v polovině 80. let vyvolal jeden z největších skandálů moderní rakouské literatury. Inscenace režiséra Jana Mikuláška autorovu nemilosrdnou společenskou kritiku zdárně zprostředkovává a zároveň nenásilnými aktualizacemi přibližuje českému divákovi. Zaujmou i vyvážené herecké výkony a pozoruhodná výprava.

Hra o britské vědkyni Rosalindě Franklinové a o její často přehlížené roli při objevu dvojité struktury šroubovice DNA. Americká autorka nahlíží nejen na profesní život chytré, tvrdohlavé a odvážné ženy pracující na poli, kterému dominovali muži, ale zabývá se i jejím osobním životem a obětí, které pro vědu přinesla. Spolek Kašpar na své stálé scéně v Divadle v Celetné byl prvním českým souborem, který hru nastudoval. Hlavní role je pro její představitelku velkou výzvou a Eva Elsnerová pod vedením Filipa Nuckollse podává výborný soustředěný výkon.

Po ostravské inscenaci uvedlo pozoruhodné kanadské drama o životě s handicapy také Městské divadlo Mladá Boleslav. S citem a pochopením se podařilo zprostředkovat silný příběh a vybalancovat jeho tragickou podstatu s humorem. Pečlivá režie Petra Mikesky se odráží na hereckých výkonech, jimž vévodí Roman Teprt a Milan Ligač - ten v propracované studii tělesně postiženého dospívajícího chlapce.

Neobyčejný muzikál o kruté pomstě londýnského holiče Benjamina Barkera alias Sweeneyho Todda za nespravedlivé vyhnanství, patří k těm vůbec nejobtížnějším. Plzeňští herci však v pěveckých partech obstáli. Pomohl k tomu i vynikající překlad. Na malé scéně DJKT režisér spolu se scénografem přidávají velkou bezprostřednost a promyšlenou iluzivní hru, která vtahuje diváka do panoptikálního dění. Má to vtip, jde z toho i mráz, muzikál neustále překvapuje propojením brakovosti předlohy a vznešených árií, dramatičnosti a komiky. Režisér Lumír Olšovský a jeho spolupracovníci zdolali další obtížný vrchol.

Jedno z nejvýznamnějších děl českého dramatu dostalo v nastudování Divadla Petra Bezruče moderní vizáž. Inscenace se silnou výpovědní hodnotou a s domyšlenými situacemi, které dostávají v celkovém kontextu další rozměr. Precizním hereckým výkonům dominuje Pavla Gajdošíková v titulní roli. Tragický osud nešťastné dívky donucené podlehnout společenskému a rodinnému nátlaku našel v Ostravě svoji režisérku.

Po určitém mezičase, kdy v DD proběhla změna na postu uměleckého šéfa, tato scéna opět vyrukovala s inscenací, která se může pyšnit všemi pozitivy, jež stojí za dlouholetým úspěchem tohoto divadla: jedinečnou souhrou, precizní režií a neobvyklou dramaturgií. Dvě rozdílné části hry pojí smysl pro originální humor, navíc se trefně (každá rozdílným způsobem) obracejí k dnešku. Zatímco v té první herci v jakýchsi self-etudách na téma „herec – člověk – hranice hříchu a svědomí“ přirozeně odtajní střípky svých civilních já, v té druhé s neméně odzbrojující samozřejmostí odprezentují nečekaný příběh, při němž jsou všichni doslova profackováni realitou.