Náš tip

Inscenace jako pocta významné osobnosti K. H. Hilara (1885–1935), jenž doslova proměnil Národní divadlo a posunul české umění o míle vpřed. Nejde o suchopárný životopisný výklad, ale pokus o živý dialog s těmi, kdo zakládali českou divadelní tradici. Tvůrci si zkouší představit, jaké to mohlo být v Hilarově kůži. Režisér Daniel Špinar hledá souvislosti se současným stavem ND , ale též mezi Hilarem a sebou samým. V prostoru Nové scény diváci sedí na jevišti a v hledišti se pohybuje Hilar představovaný čtyřmi herečkami a devíti externistkami. Diváci se kromě poučení dočkají i vtipných okamžiků.

Proslulá sbírka balad Karla Jaromíra Erbena se na jevišti Národního divadla dočkala vůbec prvního činoherního zpracování. Bylo vybráno osm balad, rámec tvoří méně známé „Záhořovo lože“. Hrdinové jednotlivých příběhů jsou za své prohřešky, úmyslné i neúmyslné, posuzováni podle neústupného mravního kodexu. Návštěvníky vyhořelého kostela, kde se jednoho večera setkávají hrdinové inscenace (možná obyvatelé jedné vesnice, možná i duchové jejich zemřelých příbuzných), jsme tedy především my sami... Režijní duo SKUTR ve velkém prostoru historické budovy kouzlí s náročnou scénografií i hudbou a nabízí vlastní pohled a názor.

Činohra Národního divadla na Nové scéně poměrně odvážně nasadila americkou hru, která formou stand-up výstupů s humorem otevírá velmi kontroverzní témata. Herci si skvěle osvojili pro ně nezvyklý styl, v němž se za pomoci režiséra Braňo Holička pohybují s překvapivou lehkostí. Specifický humor a probíraná témata jistě nebudou pro část diváků stravitelná, titul patrně bude chápán jako kontroverzní, nesporně se však jedná o nepřehlédnutelný počin, a to nejen v kontextu dramaturgie ND.