Premiéry

Divadelní hra "Red" současného amerického dramatika John Logan vznikla podle skutečné události, je totiž inspirovaná životem a osudem fascinujícího umělce Marka Rothka. Ve scénickém provedení propojuje drama s výtvarným uměním. Překračuje žánry a zprostředkovává divákovi autentický zážitek s tvorbou v nejintimnějším kontaktu. Její zápletka je založená na věčném „mefistofelském“ souboji pokušení konzumu, moci a vlivu s uměním, pravdivostí a pokorou. Text nás zavádí do Ameriky koncem 50. let a jeho hrdinou je skutečný, autentický, tehdy (vlastně dodnes) slavný malíř Mark Rothko. Člověk, který celý život bojoval se svými běsy a nakonec jim podlehl. Umělec, který se nekompromisně stavěl nejen ke své tvorbě, ale i k její prezentaci. Přichází nová postava, pomocník, asistent, mladý malíř, jiná doba, jiný svět, jiné myšlení a hned je zaděláno na konflikt... Hra představuje mimořádný úkol pro dva herce, Miroslava Etzlera a Martina Krause. Inscenaci s nimi nastudoval režisér Viktor Polesný.

Je svět opravdu báječné místo k narození, kde se dají dělat legrační kousky a milostné kousky a psí kusy…a vonět ke kytkám a okukovat sochy a dokonce i myslit a líbat lidi...a tancovat a chodit plavat do řeky a na pikniky...? Tak se ptá první premiéra sezony, celosvětová navíc, v Divadle Orfeus. Původní hříčku L. Ferlinghettiho (Čekárna) rozšířil Radim Vašinka o jeho pražské rozhovory koncem 90. let minulého století a zásadně obohatil přítomností dopsaných, vymyšlených postav (fanatický recitátor, Ginsberg, kterého bolí zuby, záhadná postava, podobající se Václavu Havlovi, roznašečka vody na umývání od krve aj.), funkčně zahrnující i provokativní Ferlinghettiho sprostou poezii, reprezentuje obraz současného světa, v jeho asociální krutosti, názorové rozpolcenosti, vše pak se všudypřítomným smyslem pro humor, pracující se zkreslující nadsázkou. Účinkují Jitka Čemusová, Irena Hýsková, Michala Součková, Lucie Vašinková, Miloš Rotter, Janek Vaculík, Petr Veselý, Radim Vašinka a další.

Osamělá vila v italské Umbrii v sobě ukrývá pokoj zařízený jako trůnní síň císaře Jindřicha IV. na jeho sídle v Goslaru. Před více než dvaceti lety zde při karnevalu, jehož součástí byla i jízda na koních v historických kostýmech, spadl jeden z účastníků z koně. Úder do týla způsobil, že splynul s postavou, již si pro maškarní ples vyvolil. Stal se německým císařem Jindřichem IV. z 11. století. Je uvězněn ve své představě, čtyři najatí mladíci mu denně hrají dvořany. Jednoho dne však před domnělého Jindřicha IV. předstupuje delegace v dobových kostýmech, aby ho z jeho šílenství vyvedla... Jindřich IV. patří k nejslavnějším hrám italského dramatika a prozaika Luigiho Pirandella (1867–1936), nositele Nobelovy ceny za literaturu. Představuje nejen vrchol autorovy dramatické tvorby, ale zároveň i vrchol moderního světového dramatu vůbec. Pomoci důmyslného zrcadlení současných a historických postav odkrývá Pirandello s detektivní gradací složitý milostný trojúhelník, a původní jednoznačná lékařská diagnóza stavu „šílencova“ postupně získává povážlivé trhliny... Mimoděk nás pak přivádí k otázkám masky a tváře, identity a věrnosti sobě samému. V inscenaci Divadla na Vinohradech titulní roli ztvární Jiří Dvořák. Dále hrají Andrea Elsnerová, Václav Vašák, Otakar Brousek ml., Markéta Frösslová nebo Veronika Lazorčáková, Pavel Batěk, Jaroslav Kepka, Daniel Bambas, Marek Holý, Václav Jílek a Ondřej Rychlý. Inscenaci nastudoval úspěšný slovenský režisér Michal Vajdička, s jehož pracemi jste se mohli setkat například v Dejvickém divadle.

Komedie Pět ve stejných šatech se odehrává v ložnici nevěstina domu, zatímco venku probíhá honosná svatební oslava. Do ložnice se postupně trousí pět družiček, nedobrovolně oblečených do stejných šatů, aby se tu ukryly a nemusely se účastnit svatebního veselí. A ačkoliv to zpočátku vypadá, že mají společné jen dvě věci - kýčovité šaty a to, že z duše nenávidí nevěstu - postupně se začínají díky svým tragikomickým životním trápením sbližovat. Ze škodolibé zábavy - bojkotovat probíhající veselku - postupně vzniká neskutečně zábavný hořkosladký soukromý happening. Autorem úspěšné hry Pět ve stejných šatech, Alan Ball (1957), je oceňovaný americký scénárista, dramatik a režisér, mimo jiné autor scénáře k filmu Americká krása. V režii Jana Jirků hrají Sandra Pogodová, Marie Doležalová, Martina Šťastná, Tereza Martinková, Aneta Krejčíková a...Petr Batěk.

Poslední letošní premiérou Národního divadla moravskoslezského bude malé hudební drama maďarské spisovatelky a scenáristky Évy Pataki, která našla inspiraci v životech dvou jedinečných ženských osobností 20. století, francouzské šansoniérky Edith Piaf a německé divy Marlene Dietrich. Ve skutečnosti se tyto dámy potkaly jen na pár chvil, ale z jejich setkání i životních osudů vznikl příběh plný kontrastů, emocí a nádherné hudby. Volba hry byla výrazně podpořena tím, že v souboru jsou dvě sólistky, které typově přesně odpovídají oběma hlavním postavám. Dvěma odlišným polohám ženství. Psychickým naturelem, ale i vizáží. Oněmi zpěvačkami jsou Hana Fialová, která ztvární postavu Edith, a Eva Zbrožková, jež se představí v roli Marlene. Ostravské nastudování hry bude mít premiéru v Divadle Jiřího Myrona. Inscenaci připravil režisér Janusz Klimsza.

Čtvrtá premiéra v Klicperově divadle bude ve znamení setkání se s novými režijními tvářemi – které si ovšem svůj věhlas vysloužily nejen na českém, ale v tomto případě i na mezinárodním poli. Na hlavní scéně totiž diváky čeká činoherní podoba LABUTÍHO JEZERA, zřejmě nejslavnějšího baletního díla na světě, v originální adaptaci a režii tandemu SKUTR, tedy Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského. Voda jako křišťál, co visí nad hlavami tanečníků v zámeckém sále. Rudá rtěnka, labutí pírko, kořeny vzpomínek. Odlesk zrcadla. Hlína. Černá a bílá. Bezesná noc. Minulost podobající se potopené katedrále. Princ Siegfried, přítel Beno, Královna matka, Rudovous, Odetta, Odilie a zakleté labutě, které se pod paprsky měsíce mění v přeludy dívek. To všechno jsou atributy velkého mýtu známého především díky baletu Labutí jezero Petra Iljiče Čajkovského, Valentina Petroviče Běgiče a Fedora Vasiljeviče Gelcera. Daleko blíže než k pohádce má ale tento mýtus k našim zasutým vzpomínkám, které se otevřou jak pandořina skřínka zvednutím opony... Slavný příběh o princezně Odettě, kterou zlý čaroděj Rudovous zakleje do labutě, o nebezpečné sokyni Odilii i o nešťastném princi Siegfriedovi, který zapomene na svou přísahu, měl ve své baletní podobě premiéru už v roce 1877. Valentin Běgič a Fedor Gelcer použili jako předlohu k libretu pro hudbu Petra Iljiče Čajkovského pohádku „Labutí proud“ ze sbírky Německých národních pohádek. A z pohádkové předlohy, dávného mýtu, baletního libreta, ale i Čtyř kvartetů T. S. Eliota chtějí vycházet i tvůrci hradecké inscenace. Jako Prince Siegfrieda uvidíme Jana Sklenáře, roli jeho přítele a vychovatele Bena ztvární Miroslav Zavičár, v roli Královny Nyoly se představí Isabela Smečková Bencová, Ondřej Malý hraje vládce lesa Rudovouse a v dvojroli Odilie – jeho dcery i Odetty – dívky, kterou zaklel, uvidíte Pavlínu Štorkovou. Kromě nich se v inscenaci objeví také Helena Plecháčková, Marta Zaoralová a Kristýna Kociánová jako půvabné Labutě. Ke spolupráci na inscenaci si režijní duo SKUTR přizvalo scénografa Jakuba Kopeckého, kostýmní výtvarnici Simonu Rybákovou a autora hudby Petra Kalába.

Na Činoherní scéně Městského divadla Brno zas na odlehčenější notu. V režii Stana Slováka zde bude uvedena situační komedie o přeplněné ložnici. Ray Cooney je kritikou často a právem označován za nekorunovaného krále (nejen) britské frašky, za v pravém slova smyslu národní poklad. Jeho frašky jsou dokonale sestrojené „mašiny na zábavu“, roztáčející šílený kolotoč převleků, záměn, výmluv, skrývání a komických nedorozumění přímo s matematickou přesností. Příběh, jak už to bývá u dobré frašky obvyklé, je roztomile důvtipný: Philip Markham je úspěšný nakladatel dětské literatury, který však má v poslední době dost starostí. Jeho manželka mu dává stále důrazněji najevo, že ji nebaví manžel, který za romantický večer považuje společné pročítání korektur Medvídka Pú. Nadto jejich byt zařizuje módní a extravagantní architekt Alistair Spenlow, jehož výstřelky Philipovu konzervativnímu vkusu příliš nelahodí. A ještě navíc jeho kolega, úspěšný svůdce žen Henry Lodge si chce půjčit právě onen byt během účasti Markhamových na jisté slavnostní večeři – a samozřejmě pro nic jiného než pro nemanželské zálety. Philip mu byt nakonec půjčí, netuší ovšem, že k veselému dostaveníčku jej slíbila dát k dispozici i jeho žena Joanna – a to nikomu jinému než Henryho ženě Lindě. A aby toho nebylo dost, během nepřítomnosti Markhamových si na byt brousí zuby i architekt Spenlow, aby v něm konečně svedl Markhamovic služku Sylvii. Tři páry a dvojí nevěra v jediném apartmá - už jenom tím je na pořádnou frašku znamenitě zaděláno...! Hrají Viktor Skála, Markéta Sedláčková, Petr Štěpán, Hana Kováříková, Andrea Březinová nebo Marta Matějová, Alan Novotný, Rastislav Gajdoš, Irena Konvalinová a Svetlana Janotová.

Zklamání nad promarněným životem a nenaplněná láska – to jsou hlavní témata Čechovova sarkastického dramatu Strýček Váňa. Režie nového titulu se v Divadle Petra Bezruče ujal jeho současný umělecký šéf Štěpán Pácl, který přistoupil k inscenování této hry se svým osobitým rukopisem. Příběh stojí na silném herectví a dává prostor vyniknout jednotlivým postavám. Strýček Váňa se odehrává, jak je pro Čechova typické, na ruském venkově na konci 19. století. Hlavním tématem je hledání smyslu života, z postav jde cítit zklamání nad promarněnými životy a nevyužitými šancemi. Jedním z dalších témat je nešťastná láska. Je fascinující, že i když byly Čechovovy hry napsány před více než sto lety, jsou i dnes stále aktuální. Čechov našel svými hrami dramatickou formu, která přesně popisuje - a to dodnes! - moderní společnost. Čechov na jedné straně dohledává kořeny životních frustrace z nedocenění, kořeny frustrace z pocitu promarněného času minulého, přítomného i budoucího. Ale důležité není o čem píše, ale především jak píše. Hra diváky nepoučuje, nemoralizuje, ale umožňuje vidět lidský život v celé jeho složitosti. Děj hry se odehrává na statku profesora Serebrjakova. Ivan Vojnický, neboli strýček Váňa prochází krizí středního věku. Má pocit, že svůj dosavadní život neprožil dobře, uctíval hodnoty, kterých si najednou přestává vážit a naději na zlepšení nevidí ani v životě budoucím. Je mu 47 let, celý život tvrdě pracoval, ale ani v práci už nespatřuje smysl. Navíc žena, kterou miluje, je vdaná. Ostatně, krásná Jelena nepoblázní pouze Váňu. Její pouhá přítomnost se pro společnost na statku stává spouštěčem poněkud směšné exploze dosud potlačovaných emocí, nevyřčených křivd a životních deziluzí. Hrají Přemysl Bureš, Markéta Haroková, Pavla Gajdošíková, Tomáš Dastlík, Norbert Lichý, Dušan Urban, Kateřina Krejčí, Marcela Čapková a další.

Mladoboleslavské Městské divadlo se pustilo do divadelní adaptace bláznivé, fantaskní a dnes již klasické české filmové komedie z roku 1970, kde jisté je jen jedno: "H. . . hvězdy nelžou, Bo . . . Bobo!". Podivná věštba nesmělého astrologa, trojí převtělení pomocí transplantace mozků, slavná herečka, již málem na zkoušce zastřelí nešikovný kolega rekvizitou, sadistická vražedkyně čekající ve vězení, zda ji skosí dřív elektrické křeslo nebo cirhóza jater, klinika, kde vyrábějí umělé bytosti z telecího masa, spiknutí proti králi fiktivní zemičky, který se rozhodl zrušit armádu. A to není zdaleka vše... V režii Zdeňka Bartoše hrají Lucie Matoušková, Petr Bucháček, Petr Prokeš, Dagmar Teichmannová, Roman Teprt, Martin Hrubý, Miroslav Babuský, Milan Koníček, Petr Halíček, Václav Šanda, Ivana Nováčková, Ivo Theimer, Eva Reiterová, Eva Horká, Svatava Milková a Karolina Frydecká.

Třetí premiérou Klicperova divadla v sezoně 2013/14 se ve Studiu Beseda stane slavná autobiografická hra Eugena O´Neilla - vrcholné dílo moderní americké dramatiky, analyzující rozklad lidské osobnosti a složitých rodinných vztahů. Během jednoho dlouhého a důležitého dne vyvrcholí konflikt uvnitř jedné rodiny, na morfiu závislé matky, lakomého tvrdého otce i dvou bratrů, kteří stále hledají své pravé místo v životě. Jamese Tyrona, tvrdého otce rodiny, úspěšného herce, který už dávno zaprodal svůj talent, hraje Jiří Zapletal. Jeho manželku Mary, která bojuje se závislostí na morfiu, ztvární Zora Valchařová-Poulová. Jako jejich staršího syna Jamieho uvidíte Jakuba Tvrdíka, v roli mladšího syna Edmunda u nás bude hostovat člen činohry Divadla J. K. Tyla v Plzni Marek Adamczyk. Jako služebnou Cathleen uvidíme Natálii Holíkovou. Inscenaci tohoto rodinného dramatu připravil režisér David Šiktanc.

Původní autorská hra Arnošta Goldflama zachycuje týden v životě herců na počátku XX. století, kteří jsou v mnohém podobni svým dnešním kolegům. Během jedné štace prožívají svá dobrodružství, své radosti ale i smutky. Arnošt Goldflam se zároveň ujal režie. Divák prožije s kočovnými herci v době, kdy ještě nebyly ani rozhlas ani kino, ani televize, kousek jejich života – lásky, hádky, rozpory i usmiřování a také útržky z toho, co na štaci hrají. ...A pozná, že byli stejně hraví jako současní herci. Dělali různé hlouposti, vtípky, popichovali se... V Komediantech nechybějí podle autora a režiséra četné humorné, komické situace, ale chvílemi je příběh – tak jak už to v životě bývá – i tesklivý. Účinkují Jan Hrušínský, Miluše Šplechtová, Kristýna Hrušínská, Klára Issová, Rostislav Novák st. nebo Arnošt Goldflam, Věra Kubánková, Petr Vacek, Michal Kern a Václav Liška.

Na motivy scénáře Borise Hybnera vznikla v Divadle v Celetné černá komedie o posilvestrovské kocovině. V prosinci roku 1982 měl v Divadle na provázku premiéru Bluff, inscenace, kterou podle scénáře Borise Hybnera zrežíroval Peter Scherhaufer s velmi variabilním obsazením (roli hlavního hrdiny zkoušelo osm herců a jedna herečka), díky čemuž to ve skutečnosti byla inscenací celá řada, neboť každá alternace měla poněkud jiný průběh a pointu. V inscenaci chystané divadelním spolkem Kašpar bude mít sice Bluff obsazení jen jedno, ale ideou je, že každé představení bude i tak co do pointy jiné. Tato nová inscenace přebírá z Hybnerova scénáře zejména základní situace a ráz hodně černé grotesky. Těšit se můžete na představení, při kterém vám bude smíchem běhat mráz po zádech. Hrají Matouš Ruml, Eliška Mesfin Boušková, Alena Doláková a Šárka Vaculíková.

Maryša - to nejlepší z české realistické dramatické tvorby, jedno ze základních dramat české literatury. Snad skoro všichni známe slavné věty "Od koho je ta káva? Od žida nebo ze spolku?", málokterý Čech prožije život, aby na Maryšu nenarazil, buď ve formě povinné literatury, nebo ji zhlédne jako divadelní představení, záznam některé ze slavných divadelních inscenací v televizi, či starý český film s Jiřinou Štěpničkovou v hlavní roli. Proč ale hrát Maryšu dnes? (Pokud nám nestačí jako odpověď to, že jde o zatraceně dobře napsanou hru s výjimečnými hereckými příležitostmi.) Pro nás je Maryša především příběhem ženy, kterou zničily společenské normy. A to nejen ty normy, do kterých ji natlačili, kterými ji znásilnil okolní svět, ale také ty v Maryšině hlavě, ty jimiž se znásilnila sama. Cesta ohraničená samými obecnými a objektivními "správně" vede do slepé ulice, z níž se nelze dostat než překročením, destrukcí své bytostné individuální lidskosti. V Maryšině případě vraždou. Tato základní dramatická linka se nám nezdá ani trochu stará, ba naopak. Popři sám sebe, svou přirozenost, své pocity v zájmu vyšší pravdy a bude ti dobře - neděláme to dnes a denně? Jsme normalizováni a více či méně ochotně se normalizujeme. A je nám pak dobře? Bloudíme těsnými uličkami objektivních "správně". Kam ale jdeme a kam můžeme dojít? Maryšu si zahraje Hana Kusnjerová. V daších rolích Vilém Udatný, Jakub Chromeček, Rudolf Stärz, Jaromíra Mílová, Eva Vrbková, Kristýna Leichtová, Eva Lecchiová, Jiří Racek a Ondřej Mataj.

Dramatizace známé pohádky švédské spisovatelky Astrid Lindgrenové je třetí premiérou sezony v Činoherním studiu. Kniha se poprvé objevila v roce 1981 a v České republice se jí dostalo mnoha překladů. Dolph Lindgren, který knihu pro Činoherní studio dramatizoval, vyšel z překladu Olgy Kühnelové. Dobrodružný příběh bude v podání Činoherního studia primárně rodinné představení, nikoli dětské. Režijní tandem Jankovský – Plouhar přistoupil k dramatizaci Dolpha Lindgrena jako k látce pro dospělého diváka, jako k paralele Romea a Julie, avšak se šťastným koncem. Důležitou úlohu sehraje výpravná scéna Štěpána Jiráka a loutky Jitky Bokové a Lucie Řebíčkové. Choreografie nejen rvaček loupežníků se ujala členka projektu La Putyka, Šárka Bočková. Režiséři inscenace Jan Jankovský a Jan Plouhar do role Ronji obsadili Annu Fišerovou, Birka hraje Jan Ťoupalík. V rolích loupežníků se kromě herců Činoherního studia představí i někteří členové jevištní techniky divadla a jako host v roli Pírka Yehor Kondratyuk. Představení je vhodné pro děti od 8 let.

Původní „dost riskantní komedie“ Hrabě Monte Carlo byla napsaná přímo na tělo zlínskému souboru. Léto začíná a město hazardu se probouzí k životu. Sjíždí se sem lidé z celého světa, aby zde pokoušeli štěstí a roztočili svoje peníze. Avšak i město neřesti má svou odvrácenou tvář - malé, zapadlé náměstíčko s nenápadnou kavárnou, jejíž majitelka zapříčiní, že na jinak nudném předměstí bude mnohem více ruchu a napětí než ve všech kasinech Monte Carla dohromady. V režii Jakuba Nvoty se představí Hana Briešťanská, Luděk Randár, Pavel Leicman, Jana Tomečková, Petra Králová, Radovan Král, Zdeněk Julina, Rostislav Marek, Vlasta Hartlová, Romana Julinová, Marek Příkazký, Radoslav Šopík, Petr Vaněk a Roman Blumaier. Zajímavostí inscenace je, že hudbu bude na jevišti na každém představení živě mixovat DJ Marcco Košulič (pohon.cz).

Pro svůj další projekt se skupina Handa Gote Research & Development inspirovala novelou Williama S. Burroughse „Ghost of Chance“, pojednávající o střetu lidské civilizace s přírodou, což je téma, kterým se Handa Gote dlouhodobě zabývá. Ústředním motivem příběhu je zkáza pirátské komuny na Madagaskaru. Za konfliktem vedoucím k jejímu zániku vidí Burroughs bezúčelné násilí, které ničí přírodní harmonii i utopický projekt kapitána Missiona. Zmarněné šance ústí v odpor a nenávist, ze které jakoby nebylo úniku. Člověk se ocitá v kleci času, kterou sám ukul. Zabitím posvátného zvířete se v příběhu Ghost of Chance roztáčí spirála smrti, násilí a destrukce, která byla skrytě přítomna již v samotném začátku utopického projektu idylického soužití různorodých lidí a přírody. Ghost of Chance tak tematizuje především neovladatelnou lidskou touhu po destrukci. Během představení Mission se legenda vytváří (za pomoci iluzivního divadla a filmových postupů) a poté dekonstruuje (v inspiraci Burroughsovou oblíbenou cut-up metodou dekonstrukce psaného textu, převzatou ovšem jím samotným od Briona Gisyna.

Jako svoji první premiéru v sezoně 2013/14 uvede brněnský nezávislý soubor BURANTEATR hru Neila LaButa Pravé poledne (The Break of Noon). Režie se ujal Zetel, který se po devíti letech touto inscenací rozloučí s postem uměleckého šéfa divadla. V této tragikomedii se vše se točí kolem muže, který jako jediný přežil vražedný útok v kancelářích jeho firmy. John Smith pak začne tvrdit, že za jeho záchranu může Bůh – a stává se kvůli tomu obdivovaným i nepochopeným kazatelem a zvěstovatelem. Jak těžké je uvěřit člověku, kterého prý zachránil Bůh? Může se stát z darebáka prorok, nebo dokonce mesiáš? Může se každý z nás rozhodnout a začít žít lepší život? To jsou otázky, které LaButeova hra klade. Hlavní role se ujme hostující Pavel Hromádka – posila BURANTEATRu ze Slováckého divadla. V šestici dalších postav, které v jednotlivých dialozích tak či onak oponují Johnově pravdě, se objeví tři herci. Dvojroli Johnova právníka a Vyšetřovatele ztvární opora pánské šatny BURANTEATRu Lukáš Rieger, Johnovu ženu Ginger a milenku Jesse svěřili inscenátoři Sandře Riedlové. Novou tváří pak bude čerstvá absolventka JAMU Iveta Austová, která se představí v rolích televizní moderátorky Jenny a prostitutky Gigi. Velmi důležitou složkou inscenace bude také hudba, kterou složil a nahrál Vojtěch Dlask.

Hamlet v režii Daniela Špinara bude rodinné drama skandinávského ražení. Soustředíme se totiž na příběh chlapce, který ztratil otce a vlastně i matku, která se brzy po smrti manžela znovu provdala – jde tedy opravdu o rodinnou tragédii, navíc tragédii velmi exponované, královské rodiny. Na všechny je vidět, veškeré dění probíhá v síních paláce, vše je vlastně zároveň veřejné. A mladý Hamlet svého otce miloval, miloval i krásnou a chytrou Ofélii, jenže pak se dozvěděl něco, s čím nelze dál žít. Nebo to jde, znát krutou pravdu a mlčet? A tak se může zdát, že se dánský princ zbláznil. V jeho šílenství je ale, jak říká královský komoří, metoda... Že to dobře neskončí, víme asi všichni. V titulní roli Patrik Děrgel. Dále hrají Kamil Halbich, Petra Hřebíčková, Zuzana Onufráková, Marek Pospíchal, Miroslav Hruška, Filip Čapka, Tomáš Kobr a Jaroslav Šmíd.

Dramatizace legendárního románu Jméno růže, nejznámějšího díla významného italského filosofa a spisovatele Umberta Eca, nás zavede do středověku, konkrétně do roku 1327. Eco s dokonalou znalostí středověkých reálií napsal román na pomezí historické a fiktivní prózy, pestrou mozaiku tehdejší mnišské společnosti. V jednom nejmenovaném italském klášteře dojde krátce po sobě k několika záhadným úmrtím místních mnichů. Klášter je výjimečný tím, že ukrývá přísně střeženou knihovnu obsahující veškeré vědění tehdejšího křesťanského světa. Co se v ní všechno může ukrývat? Že by mohla ona úmrtí s tímto trezorem vzdělanosti souviset? Po všech souvislostech a možných důvodech tragických událostí pátrá františkánský mnich Vilém z Baskervillu, který se nezalekne žádné překážky, aby se dostal až k cíli... Jméno růže můžete znát také ve filmovém zpracování režiséra Jeana-Jacquese Annauda z roku 1986 s Seanem Connerym v hlavní roli. Na jevišti se pak můžete těšit na novou velkoformátovou divadelní podobu tohoto magického, tajuplného i vášnivého příběhu. Režisér Petr Kracik inscenuje tuto mysteriózní detektivku již podruhé. V pardubické inscenaci hrají Jiří Kalužný, Petr Borovec, Zdeněk Rumpík, Jan Hyhlík, Radek Žák, Ladislav Špiner, Pavel Novotný, Jan Musil, Petr Dohnal, Alexandr Postler, Václav Dušek, Martin Mejzlík, Josef Pejchal, Jiří Vojíř a Pavla Dostálová nebo Linda Svobodová.

Na Malé scéně Ypsilonky připravil inscenační tým pod vedením režiséra Braňa Holička novou inscenaci se zvláštním názvem #jsi_user. Na začátku stála výzva udělat představení pro mladé lidi o internetu a životě na něm. Jenže jak na to, když většina z nás už úplně mladí nejsme a skutečně mladí lidé vědí o internetu asi pětkrát tolik co my? A tak jsme tápali. Týden…pak dva…tři... a pak přišla zpráva o nečekaném úmrtí Michala Kolesy. Kdo Michala neznal, neví, o čem je řeč. Michal byl internetová celebrita. Živoucí legenda. Neúnavný diskutér, který dostal BAN takřka na všech známých internetových fórech pro svou neukojitelnou zvídavost, neschopnost rozlišovat společensky přijatelné od nepřijatelného a nezvladatelný obdiv k plavajícím ženám. Duševně nemocný člověk, neschopný běžného života mezi lidmi, kterému internet nahrazoval sociální kontakt, kamarády, hospody, parties, výlety, rodinu, školu, zaměstnání. A nakonec se nejspíš nepřímo stal i jeho záhubou. Příběh Michala Kolesy je zpráva z nejhlubších hlubin Sítě. Je v něm vše...i my. Účinkují Petr Vršek, Daniel Šváb, Mikuláš Čížek a další. Inscenace vznikla v koprodukci s poskytovatelem internetových služeb Seznam.cz.