Premiéry

Klasické české drama na hlavní scéně Klicperova divadla. Kostelnička a její pastorkyňa Jenůfa žijí v uzavřené vesnické komunitě. Pověst ctnostné ženy a respekt od sousedů jsou to hlavní, co se Kostelnička snaží uchránit. Co všechno musí ale udělat, aby toho dosáhla? Opravdu pýcha předchází pád? A kam až jsme schopní zajít, když někoho milujeme...? V dramatu Gabriely Preissové se v roli Kostelničky divákům představí Pavla Tomicová (v inscenaci z roku 1996 ztvárnila naopak Jenůfu, tu nyní hraje Lucie Andělová). V roli Števy uvidíte Williama Valeriána a jako Laca Jana Vápeníka. Do Klicperova divadla se vrací režisérka Diana Nečásek Šoltýsová, jejíž Hana patří k divácky nejúspěšnějším inscenacím Klicperova divadla.

Od doby, kdy mu zemřela žena, bydlí starý pan Green sám v malém, čím dál tím víc zanedbaném bytě v jednom z manhattanských činžáků. Jednotvárnost jeho všedních dní však naruší Ross, nejméně o dvě generace mladší, suverénní hezoun, který návštěvy pana Greena vyfasoval jako veřejně prospěšné práce za to, že ho nezodpovědně rychlou jízdou ohrozil na životě. Oba muže od sebe dělí mnohem víc než jen velký věkový rozdíl. Najít společnou řeč se zdá být naprosto nemyslitelné, zvlášť když se motivace na obou stranách rovná nule... Současná americká komedie o tom, že předsudky je dobré překonávat. Na malé scéně MDMB hrají Petr Bucháček a Milan Ligač. K režii incenace byl přizván Petr Svojtka.

V Honicích se odehrává volba ponocného, osoby, která zaručuje bezpečí vesnice. Obecní zastupitelé ovšem nemají vůbec jednoduchý úkol, proti sobě stojí dva silní kandidáti, vysloužilý voják Valentin Bláha a krejčí František Fiala. Starosta Filip Dubský i první rada Jakub Bušek navíc tvrdě trvají na svém a nechtějí za žádných okolností druhému ustoupit, celou situaci ještě zamotá anonymní výhružný paličský list. Nejen mezi příslušníky „vejboru“ se nám tak rozkrývá celá paleta lidské typologie – „ti důležití“, jejich manželky, pamětníci starých časů, mladí milenci, vyvrhelové, paličatí zabedněnci, tvrdošíjní pravdaři i nadšení důvěřivci. Všichni žijí své malé životy, velké sny, touží, bojují, hádají se a nad jejich střechami se přitom vznáší hrozba červeného kohouta… Ano, Naši furianti stále zůstávají velkou českou hrou, hrou o nás samotných napříč generacemi a věky, hrou, ve které se boj o místo ponocného stává obrovským zápasem o pravdu a o čest. Na jevišti Národního divadla mají Naši furianti dlouhou inscenační tradici, včetně legendární inscenace Miroslava Macháčka z roku 1979, nebo zatím posledního nastudování J. A. Pitínského (2004). Po více než sto pětatřiceti letech od vzniku hry se režie zhostí Martin Františák, jehož kontinuální práce s rurálními tématy dokazuje jeho pozici silného tvůrce poetických folklorních obrazů i satirického kritika reality české vesnice. Hrají David Matásek, Ondřej Pavelka, Martina Preissová, Radúz Mácha, Ondřej Malý, Pavla Beretová, Marie Poulová, Šimon Krupa, František Němec, Taťjana Medvecká, Igor Orozovič, Magdaléna Borová, Eliška Friedrichová, Lucie Polišenská, Filip Kaňkovský, Csongor Kassai, Marek Daniel, Vladislav Beneš, Matyáš Řezníček, Pavel Tesař nebo Martin Veliký a Josef Bánovec.

Autorská inscenace opírající se o motivy slavného románu Marka Twaina, který je považovaný za jeden ze zakladatelských titulů tradice velkých amerických románů. Inscenace tematicky navazuje na dva předchozí tituly od téhož inscenačního týmu, Bílého tesáka a Cestu, a tvoří s nimi ucelenou trilogii dobrodružných příběhů o svobodě inspirovaných velkými díly americké literatury. Huckleberry Finn je mladý chlapec, který se vymyká. Chtělo by se říct, že má problém se přizpůsobit svému okolí, ale to by nebyla tak docela pravda. On se o to totiž ani nijak nesnaží. Jde svou vlastní cestou, někdy se spálí, někdy z ní sejde, lituje ale jen málokdy. Jednoho dne pak shoda různých okolností spojí jeho osud s osudem uprchlého otroka Jima a tato nepravděpodobná dvojice se vydává na společnou plavbu po Mississippi. Plavbu, která je jedním velkým obrazem útěku za svobodou. Jak se ale ukáže, stát se svobodným neznamená jen zbavit se útlaku a ústrků, ale možná taky vlastních předsudků. Účinkují Dominik Linka, Milan Hajn, Barbara Humel, Milan Žďárský, Jan Čipčala a Petr Seiner.

Giornovi jsou mafiánská rodina, která se už třetí generaci specializuje na pašování drog, ale nedaří se jí doručit již několikátou zásilku v řadě, tentokrát do Makedonie. Klient zuří a dává klanu poslední šanci… V tu chvíli zazvoní na dveře dva herci „Fantastického divadla“ a požádají o příspěvek, aby mohli vycestovat na makedonský amatérský festival. Členy divadelního souboru jsou výhradně „lidé se zvláštními potřebami“, to znamená nevidomí, autisté, neslyšící a lidé s mentálním hendikepem. Zkoušejí Romea a Julii, ale vzhledem ke škrtům v rozpočtu ministerstva hrozí, že nikam nepojedou… V hlavě otce rodiny se zrodí skvělý a smělý plán. Aniž tuší cokoliv o divadle, rozhodne se stát divadelním producentem. A jeho syn se zamiluje do hlavní představitelky. Trochu se to komplikuje… Současná izraelská komedie balancuje na hraně korektnosti, originálním způsobem boří stereotypy a mýty o „lidech se zvláštními potřebami“. Nechybí jí osvobozující humor, sebeironie a nadhled ani skvělé herecké příležitosti. V režii Petra Novotného účinkují Tomáš Lněnička, Martina Sikorová, Matěj Štrunc, Radek Žák, Veronika Malá, Jan Musil, Eliška Jechová, Dagmar Novotná, Josef Pejchal, Petr Borovec, Kristýna Hulcová, Josef Láska, Vladimír Chmelař a Martina Mejzlíková.

Skvělá příležitost pro jednu herečku. Jana Krausová ve slavné one woman show Arnošta Goldflama. Přetrhl se film a o náhradní program v kině se zatím postará temperamentní biletářka. Žádné téma jí není svaté a proto od informací o technických problémech dojde až k vyprávění o vlastních životních peripetiích, které umí brát s humorem a nadhledem. Nudit se rozhodně nebudete. Podle autora Arnošta Goldflama postava biletářky konkrétní předobraz měla, ale nechce prozradit koho. Spíše se pokusil zaznamenat atmosféru doby vzniku hry, tedy začátek osmdesátých let. Biletářka je již čtvrtou divadelní spoluprací Jany Krausové se synem Adamem coby režisérem. (První inscenací byla již v roce 2009 komedie O lásce, která je na repertoáru dodnes.) Nová inscenace uváděna na Malé scéně divadla Studio DVA.

Jeden z nejodvážnějších hrdinných parašutistů, nebo proradný gestapácký ďábel? Na tyto otázky nelze jednoznačně odpovědět, protože v životě nechvalně známé osobnosti českých dějin byla bezpochyby období, kdy byl jedním, i období, kdy byl druhým. Byla to ale stále tatáž bytost a pokud ano, co se s ní stalo? Martin Donutil v roli Karla Čurdy a Robert Mikluš v roli švejkovského čističe bot Juráčka. Nová česká faustovská tragikomedie režiséra a dramatika Davida Jařaba, která začíná na prknech divadla Rokoko a končí na schodišti Petschkova paláce, bývalé nechvalně proslulé ústředny pražského gestapa. Po první části představení, která se odehrává v sále divadla Rokoko, následuje audiowalk se sluchátky z Rokoka přes Václavské náměstí Opletalovou ulicí do Petschkova paláce (Politických vězňů 20). Druhá část představení končí symbolicky v Petschkově paláci, bývalé protektorátní úřadovně gestapa, na autentickém místě zrady Karla Čurdy. (Audiowalk je volitelný a vzhledem k dispozici Petschkova paláce není bezbariérově dostupný.)

Hra zpracovávající vztah dvou bytostných básníků Ingeborg Bachmannové a Paula Celana v poválečné Vídni. Útržky jejich dopisů, neodeslaných konceptů a veršů, mezi nimiž plyne čas a život, jsou polem s námi sdílené imaginace. Srážka dvou protilehlých pólů traumatu. Otec Bachmannové byl důstojníkem rakouské armády, zatímco Celanovi rodiče zemřeli v koncentračním táboře, a on sám unikl transportu jen o vlásek. Spojeni byli také vztahem k jazyku, který jim byl jediným skutečným domovem a současně trestem a nedorozuměním. Právě skrze něj se dohledávali, ztráceli, zraňovali i léčili... Útržky jejich dopisů, neodeslaných konceptů a veršů, mezi nimiž plyne čas a život, jsou polem s námi sdílené imaginace. Sněním o tom Druhém, o tvůrčím i milostném souznění, které je často spíše představou než realitou. Kam sahá náš jazyk, jímž náležitě znázorňujeme a zobrazujeme, jaký je svět? Na sklepní scéně hrají Sylvie Krupanská a Dominik Teleky. Režisérkou inscenace je Anna Davidová.

Autorská adaptace románu Felix Austria (2014) oceňované současné ukrajinské autorky. Rovnováha. Manipulace. Iluze. Oddanost. Může být blízkost ve vztahu toxická? A lze překonat svůj původ? Stanislavov, město v srdci Haliče 1900: Rakousko-Uhersko. Dvě ženy, paní a její služebná. Příběh téměř sesterského vztahu ukrajinské služebné Stefanie a dědičky rodinného sídla Adely z polsko-německé rodiny se drolí do fragmentů mezilidských her, úskoků i drobných radostí. Chystání stolu a vzájemná blízkost. Vstup okolních postav (manžel, farář, prodejce ryb, kouzelník) a nabývání společenských rolí Stefy a Adely. Skon otce. Hodování. Trh idejí a poměřování sil ve „šťastném“ Rakousku. Rozpad řádu a nedořešená minulost… Požár, který spojil osudy obou žen s odlišnými příležitostmi k dobrému životu, a vypořádávání se s jeho následky naznačuje i cosi o hledání nové, svobodné budoucnosti Evropy. V režii Eduarda Kudláče účinkují Táňa Malíková, Magdalena Straková, Radim Chyba, Jiří Miroslav Valůšek, Kamila Valůšková, Cyril Drozda, Miloslav Maršálek, Simona Peková a Pavel Čeněk Vaculík.

„I jen čekat se někdy vyplatí!“ Vladimír a Estragon – dva tuláci a klauni, kteří sedí pod stromem a čekají na příchod někoho jménem Godot. Jméno příchozího je ovšem to jediné, co vědí s jistotou. Neví ani, zda čekají na správném místě, ve správný den či čas. Jejich dialogy, založené na zdánlivě nesmyslných větách a nic neříkajících klišé, se postupně proměňují ve svědectví o absurditě lidské existence. Čekání se tak stává metaforou hledání jakékoliv naděje a nemožnosti vystoupit z kolotoče vlastní bezvýznamnosti. Oba hlavní hrdinové už svými jmény – Vladimír neboli Vládce všehomíra a Estragon neboli Pelyněk – předznamenávají styl hry, v němž se mísí jemná ironie s krutostí, dětská hravost s nejnižšími pudy. Irský dramatik a nositel Nobelovy ceny za literaturu Samuel Beckett (1906–1989) se díky tomuto textu stal předním představitelem absurdního dramatu. V Čekání na Godota (1949) bravurně odhaluje obnaženost světa po 2. světové válce, ve kterém se jazyk stává svědkem činů, pro něž se těžko hledají slova. I přes intelektuální koncept s množstvím paradoxů je Čekání na Godota naplněné situační komikou i svérázným smyslem pro humor, a tím vytváří svět nový – absurdní, ale uvěřitelný a velmi lidský. Nejslavnější absurdní tragikomedii, v níž se nic umí proměnit v nekonečno, břitký humor v poezii a čekání v cestu po méně viditelných krajinách lidské existence, režíruje Michal Vajdička. V rolích Vladimmíra a Estragona uvidíte Petra Kubese a Michala Bumbálka. Inscenace bude uváděna v Mahenově divadle.

Skvělá komedie jednoho z nejúspěšnějších a nejhranějších autorů současnosti je tvořená příběhy o „obyčejných lidech“ a je plná brilantních dialogů, nemilosrdných faktů a překvapivých point. Celkem šest příběhů lidí různých profesí se odehrává v jednom městě a osudy jednotlivých hrdinů jsou navzájem propojeny. Stárnoucí novinář, který má dostat padáka. Slavný režisér, jemuž došly nápady. Úspěšný právník a jeho dominantní matka. Příliš těžký žokej, pod nímž umřel dostihový kůň, nebo depresivní krasobruslař, který na olympiádě sedmkrát spadl... „Jak dostat sebevražedného šílence z okenní římsy? Nechte ho skočit dolů!“ V této skvěle vystavěné komedii se řeší mezilidské vztahy v zaměstnání jako jsou vyhazovy, přehnané ambice, protekce, syndromy vyhoření, nevěry a další známé konflikty. V režii Jiřího Seydlera hrají Tereza Kostková, Simona Vrbická, Aleš Háma, Václav Kopta a Jiří Vojta.

Současné české drama, v němž se autor s citlivostí i humorem zabývá tématem společenských hnutí (z nichž nejznámější je celosvětové Me Too), pod jejichž vlivem se mnohdy z domnělého agresora stává oběť a naopak. Příběh o Vladimírovi, učiteli na umělecké škole, který se po několika nevkusných poznámkách na školním večírku dostane do takového sporu se studenty, pedagogy, širokou veřejností a médii, že přijde o práci, rodinu i o všechno, v co doposud věřil... Roli Vladimíra Zacha, vysokoškolského pedagoga, který se na školním večírku opije a nevhodně žertuje, a dá tak impulz ke vzniku studentského hnutí, které chce otevřít témata diskriminace a zneužívání moci pedagogy, ztvární Jakub Svojanovský. Dále hrají Ivan Dejmal, Eliška Zbranková, Viktor Kuzník, Zuzana Černá, Tereza Groszmannová, Hana Tomáš Briešťanská, Petr Bláha, Vladimír Krátký a Roman Nevěčný. Světová premiéra hry proběhne v divadle Reduta. Režisérkou inscenace je Aminata Keita.

„Zpráva o tom, jak kdesi za humny probíhá největší večírek všech dob...“ Do Théb přichází bůh Dionýsos, aby zdejší obyvatele zasvětil do svého kultu, jehož součástí jsou i jeho stoupenkyně bakchantky. Vášnivé ženy se během podivného rituálu oddávají orgiím a propadají do stavu připomínajícího absolutní šílenství. Jejich počínání se ovšem nelíbí thébskému vládci Pentheovi, jenž se dostává s neznámým cizincem do konfliktu. Bohužel netuší, kdo je jeho soupeřem, a nedbá rad svého okolí, aby projevil pokoru. Jenže příchod nového boha nepředstavuje nutně spásu, ale nový řád bez pochyb. Kdo tedy má pravdu? Pentheus, který nechce pochopit, ale spíše pevně uchopit svět, nebo „aranžér davu“ Dionýsos? Možná, že rovnováha nemůže být nikdy bez chaosu… Eurípidova hra Bakchantky přináší do Stavovského divadla zejména témata pokory a msty, davového šílenství, ale i travestie. Zabývá se totiž konfliktem, který vzniká nejen v jednotlivci, ale rovněž i v celém společenství v důsledku popření náboženství. A klade nám nadčasové otázky. Považujeme se za ateisty, ale v hloubi své duše se víry chtě nechtě stále dotýkáme, transcendence je přece stále přítomná i dnes – jde o rozměr života, který nelze pojmenovat, ale pouze prožít. V době masivního šíření informací a dat všeho druhu, kdy se virtuálním prostorem šíří nevyvratitelné „pravdy“, kdy racionalita vyklízí pole nepodloženým tvrzením a bludům, se zdá, že naše civilizace nevyhnutelně míří do záhuby. Lidé se požírají mezi sebou navzájem, bijí se kyji, koušou si hlavy, ztrácejí se v nezadržitelném běsnění… Hru Činohra ND uvádí v novém překladu Matyáše Havrdy a Petra Borkovce. V režii Jana Friče účinkují Petr Vančura, Miloslav König, Saša Rašilov, David Prachař, Jana Pidrmanová, Jindřiška Dudziaková, Veronika Lazorčáková, Pavlína Štorková, Kateřina Císařová a další. V hudebně-divadelní inscenaci spolu s herci vystoupí popová kapela Bert & Friends a operní sbor.

Divadelní podoba známého filmového muzikálu. Píše se rok 1927 a hvězdný pár stříbrného plátna, Don Lockwood a Lina Lammontová jsou ze dne na den postaveni před hotovou věc - v novém filmu budou muset před kamerou nejen mluvit, ale dokonce zpívat. Don s tím nemá žádný problém, na rozdíl od Liny, jejíž hlas je směšně pisklavý. Už to vypadá, že natáčení skončí fiaskem. Ale je tu ještě Donův kamarád Cosmo Brown, klavírista a skladatel, který přijde na nápad. A to v okamžiku, kdy se objeví mladá a krásná začínající herečka Kathy Seldenová. Ta nejprve okouzlí Dona a nakonec oba kamarádi vymyslí, že by mohla Linu nadabovat... Novou verzi inscenace Divadla F. X. Šaldy Liberec z roku 2011 režijně připravil opět Oldřich Kříž. V Divadle Hybernie hrají Jan Kříž, Kateřina Bohatová, Marie Křížová nebo Barbora Šampalíková, Jan Révai nebo Robert Urban, Václav Vydra nebo Martin Polách, Oldřich Kříž, Dita Hořínková nebo Michaela Zemánková, Martin Pošta, Adam Šrámek nebo Petr Cimmrman, Jakub Barták nebo Matěj Hezký, Denisa Sýkorová nebo Barbora Šampalíková, Jitka Jirsová nebo Tereza Bílková, Petr Jeništa nebo Jan Urban, Jakub Šimůnek nebo Štěpán Piller a Petr Šudoma nebo Jiří Šup.

Největší americký divadelní autor 20. století Arthur Miller přispěl do pokladnice světového dramatu hned několika výjimečnými tituly. Diváci Městského divadla Brno z nich znají přinejmenším Smrt obchodního cestujícího a Čarodějky ze Salemu. Nyní dramaturgie divadla zvolila další z jeho mimořádných velkých lidských dramat Pohled z mostu. Hlavním hrdinou této hry je Eddie Carbone, přístavní dělník v newyorském Brooklynu padesátých let, italský přistěhovalec druhé generace. Eddie žije ve zdánlivě spokojené domácnosti s manželkou Beatricí a její osiřelou neteří Catherine, když se začne pozvolna do dospívající Catherine zamilovávat. V tu chvíli se v jeho domácnosti ilegálně ubytují další dva italští imigranti Marco a Rodolfo. Eddie zprvu vítá své sicilské bratrance ve vysněné zemi svobody, ale idyla společného soužití brzy skončí. Pohledný Rodolfo začne s Catherine chodit a Eddieho tak pomalu, ale jistě stravuje nesnesitelná vášeň, kterou ovšem nedokáže vyslovit, ani se jí bránit. Vášeň, která ho neúprosně vede k tragickému konci... Eddieho příběh není ovšem jen dramatem posedlosti jednotlivce, ale i obrazem komunity s přísnými pravidly, kde „ne všechny zákony jsou psány v knihách“, jak říká výstižně Marco. A není tragédií výjimečného jedince, ale naopak zcela obyčejného člověka, která se tak intenzivně dotýká každého, kdo někdy tajně pocítil lásku, byť jen krátkou, k nedosažitelnému nebo nedotknutelnému. Toto vášnivé, hluboce lidské drama s výjimečnými hereckými příležitostmi nabízí již od doby svého vzniku strhující divácký zážitek. V režii Stanislava Slováka na Činoherní scéně MdB hrají Petr Štěpán, Barbora Slaninová, Markéta Sedláčková, Martin Mihál, Kristian Pekar, Petr Halberstadt, Jakub Przebinda a Daniel Rymeš.

Záměrem inscenace Zvěřinec je oživit odkaz kněze Josefa Zvěřiny. Nemá ale životopisné ambice, neobrací se do historie, ale naopak volí současnost, jako pole, ve kterém má rezonovat Zvěřinovo myšlení a skutky. Příběh se odvíjí v zemi, která se na oko ukazuje jako svobodná a demokratická, ale pod povrchem zuří válka proti každému, kdo by chtěl jakkoli zpochybnit stávající status quo. Tedy skrytý totalitní režim. Jak dobře víme, všechny silové režimy k tomu mají blízko. Hlavní postavou hry je Rút, mladá dívka žijící na okraji společnosti, mladá dívka opuštěná svou matkou, mladá dívka vykořeněná a zmítající se v psychických problémech a v závislosti na drogách. Rút je v tomto smyslu symbolem té země, ve které žije. Rút i země strádá, chřadne a zmítá se v nesmyslnosti, ve strachu. Inscenace Zvěřinec má být příběhem o útlaku, kterého se nemáme děsit, ale vnímat ho jako dar, jako příležitost osvědčit se, i když třeba za cenu nejvyšších obětí. V režii Miroslava Bambuška hrají Gabriela Pyšná, Mark Kristián Hochman, Miloslav Mejzlík, Jakub Gottwald, Ondřej David, Daniela Voráčková a Petr Krušelnický.

Sweeney Todd touží po pomstě. A právem: zákeřný soudce ho před lety svévolně připravil o manželku, dítě i svobodu. Nyní se Sweeney vrací a obnovuje živnost holiče a lazebníka. Kam ale někteří z jeho zákazníků mizí? A proč se náhle začalo dařit obchodu s masovými pirožky, který provozuje Sweneeyho sousedka paní Lovettová? Černá komedie či thriller z prostředí londýnské spodiny, kde nic není zadarmo a spravedlnost bere každý do vlastních rukou. Muzikál legendárního broadwayského skladatele a textaře Stephena Sondheima od své premiéry v roce 1979 doslova obletěl svět, a to od nejkomornějších divadel po slavné operní domy. Národní divadlo moravskoslezské je prvním divadelem u nás, které tento muzikál inscenuje na velké scéně, konkrétně v Divadle Jiřího Myrona. Hrají Tomáš Novotný nebo Lukáš Vlček, Hana Fialová nebo Michaela Horká, Tadeáš Hoza nebo Radek Melša, Patricia Janečková nebo Alžbeta Bartošová, Lukáš Adam nebo Tomáš Krpec, Gustáv Beláček nebo Pavel Klečka, Václav Morys nebo Titusz Tóbisz, Veronika Prášil Gidová nebo Eva Zbrožková, Tomáš Savka nebo Peter Svetlík, Jaroslav Rusnák a další.

Autorská adaptace fiktivního životopisu Dimitrije Šostakoviče, který prožil prakticky celý život v sovětském Rusku. Za Stalinova režimu byl perzekuován, protože jeho hudba neodpovídala pro svůj formalismus požadavkům státní propagandy. Po odhalení Stalinova kultu byl zase tlačen k tomu, aby se státní mocí spolupracoval. Jaké možnosti má člověk, bytostně přesvědčený o svém talentu, čelící nelidským a morálně pokřiveným okolnostem své doby, chce-li přežít, tvořit a zároveň si zachovat svou tvář - aspoň před sebou? Jaký smysl má umělecká tvorba ve společnosti, ve které nelze mluvit pravdu? Jaké zápasy s vlastním svědomím musí vést a může tento souboj generovat nějakého vítěze? To jsou otázky, které nás napadají při studiu života a díla světového skladatele, ale také v souvislosti s námi samotnými... Hrají Tomáš Janypka, Anna Datiashvili a Matěj Šumbera. Inscenace režisérky Viktorie Vášové.

Systém, nebo láska? Láska k systému! Divadelní adaptace kultovního románu ve Švadnově divadle. Antiutopistický román britského spisovatele a novináře George Orwella vznikl v roce 1948 a poprvé vyšel o rok později. Záhy se stal, nejen díky svému temnému vizionářství, jedním ze stěžejních děl světové literatury. Winston Smith, úředník Ministerstva pravdy, unavený muž středních let, byl doposud spolehlivým členem společnosti - řádně pracoval, volný čas trávil dle předpisů, nepochyboval. Až nyní… Cosi uvnitř ho přimělo koupit si sešit a začít psát deník. Cosi v něm se začalo ptát po minulosti. Pátrat v paměti. Pochybovat. Opravdu je jeho země ve válce, nebo jde o nástroj manipulace skrze neustálé udržování pocitu strachu a ohrožení? A co když se minulost odehrála jinak, než jak je jim předkládáno? Sám ví, jak důsledně se upravují zprávy, fotografie, výpovědi. Jak dogmaticky se oklešťuje jazyk. Co si počít s hesly: Válka je mír. Svoboda je otroctví. V nevědomosti je síla? Není nikdo, koho by nebylo třeba se obávat. Není jediné místo, které by nebylo sledováno. Není nic, co by uniklo pozornosti Velkého bratra. Až na vlastní myšlenky. Až na city, které chová jeden člověk k druhému. Přeci jen ještě není vše ztraceno. Alespoň na chvíli než zasáhne Ideopolicie. Winston Smith miluje mladičkou Julii. Má na blízku i O´Briena. A všichni tři sní o vzpouře. Snad se jí už dokonce dopouštějí! Jednoho dne se sejdou na místě, kde není tma. Orwellův román je brilantní analýzou totalitních systémů, analýzou moci postavené na lži… Příliš dlouho jsme doufali, že se nás už něco takového týkat nemůže, než začínáme procitat, pochybovat a ptát se. Než začínáme chápat, že se pouze důmyslně změnily kulisy té absurdní a destruktivní podívané. A že dnes si „obrazovky“, oči Velkého bratra, pořizujeme dobrovolně, a ještě máme pocit vymoženosti. Do Švandova divadla se pohostinsky vrací režisér Dodo Gombár, který je též autorem adaptace. Hrají David Punčochář, Tomáš Petřík, Anežka Šťastná, Miroslav Hruška, Andrea Buršová, Matěj Anděl, Petr Kult, Jan Mansfeld a Jacob Erftemeijer.

Podle čeho poznáme správnou babičku? Často hlídá vnoučata, plete jim svetry, šály a čepice, peče třené bábovky, makové buchty a ovocné koláče… Tak si alespoň správnou babičku představují rodiče vnoučat, kteří potřebují babičky hlavně na to, aby jim pohlídaly děti, když chtějí jít do kina nebo do divadla. Naše babička ale takhle správnou babičkou není. Na tohle všecko je líná. …Vlastně ne. Je ještě správnější! V důchodu má totiž konečně trochu klidu, a proto dlouho spí, když se jí nechce vstávat, klábosí s kamarádkami a hlavně: plní si své sny. Na ty totiž nikdy dřív neměla čas. A že to, panečku, nejsou sny ledajaké! Splnění většiny z nich vyžaduje notnou dávku odvahy a náturu dobrodruha. Ani jedno naší babičce rozhodně nechybí. V divadelní podobě dětského bestselleru hlavní roli ztvární Anna Cónová. Dále hrají Kamila Janovičová, Marie Logojdová, Martin Dědoch, Robert Finta, Petr Houska a David Schreiber. Inscenace bud bude uváděna v komorním prostoru Divadla „12“.