Recenze

Nejslavnější upír všech dob – hrabě Dracula – se suverénně zabydlel ve filmu, na divadle se mu ale obvykle tolik nedaří. Proto si inscenace Romana Groszmanna, kterou nastudovalo brněnské Národní divadlo, zaslouží zvýšenou pozornost.

Dramatizovat novelu Brama Stokera, která je psána v dopisech, novinových článcích či zápisech v deníku, není právě jednoduchý úkol. Autor jevištního tvaru a zároveň režisér Roman Groszmann měl ale šťastnou ruku a dokázal do své inscenace napasovat nejen všechny obligátní scény a výjevy, ale i hlubší, existenciální rovinu, která je ve Stokerově románu přítomná spíše latentně. Příběh transylvánského hraběte Draculy, který se vydává na lov do staré dobré Anglie je velkým množstvím filmových přepisů již poněkud zprofanovaný, kouzlo a napětí si ale udržuje neustále. Groszmann se základní kostry příběhu sice přidržuje, ale řešení mnoha situací je oproti novele hodně jiné. Dramatizace samozřejmě naráží na logické limity divadelního jeviště, avšak o strhujících kulisách či scénických efektech brněnský Nemrtvý není. Scéna je spíše prázdná, objevují se na ni jen nezbytně nutné rekvizity, což vyznívá v souladu s hlavním režisérovým plánem účelně. Některé dějové zkratky jsou pak řešeny opravdu velmi elegantně – především známá scéna masakru námořníků na lodi Demeter přepravující do Británie rakve s hlínou z Draculovy rodné země. Mnohem více se inscenace zaměřuje na postavy. Stoker psychologii postav příliš neřeší, takže měl Groszmann při dramatizaci poměrně volnou ruku.

Kromě ústředního nemrtvého hrdiny, se mu podařilo zajímavě vykreslit i charaktery většiny vedlejších postav. Dokázal z nich totiž udělat živoucí tvory, kteří mají své silné i slabé stránky, které se tváří v tvář smrtelnému nebezpečí mohou projevit fatálním způsobem. Jonathan Harker (v suverénním podání Pavla Doucka) je zlomený z návštěvy Draculova hradu, přesto odhodlaný ukončit řádění temného hraběte stůj co stůj. Ondřej Mikulášek hraje hlavního Draculova protivníka Abrahama van Helsinga jako strohého chlápka, který nemá ve zvyku diskutovat o svých rozhodnutích a promyšlenost jeho kroků je neustále ohrožována netrpělivostí vůči svým společníkům. Zdařilá je i kreace Petra Bláhy, který v úloze Arthura Holmwooda nejprve působí dojmem pomateného žárlivce, aby nakonec dokázal sílou své lásky osvobodit svou Lucy ze spárů temnoty. Psychiatr Seward (hraje ho Václav Vašák) se oproti tomu profiluje opačně, v nejtěžší chvíli ukáže sobeckost svých citů k Lucy, když se jí odmítne vzdát i za cenu jejího věčného zatracení. Nápaditou figurkou je i Američan Quincey Morris (tradičně skvělý Jan Grygar). Ten je dlouhou dobu spíše směšný svou velkohubostí, aby se nakonec ukázal jako velmi statečný muž.

Dámskou část brněnského souboru nejlépe zastupuje Klára Apolenářová, která v roli Miny Harkerové podléhá šarmu nesmrtelného upíra. Tereza Groszmannová vykresluje Lucy s velkou dávkou temperamentu, takže působí spíš dojmem nezkrotné Italky než chladné anglické dámy.

Samostatnou kapitolou je pak role Draculy, které se zhostil přední komik brněnské činohry Bedřich Výtisk. Musím přiznat, že výběr Výtiska pro mě byl zarážející, jelikož jsem před touto inscenací neviděl snad žádnou, kde by jeho role nebyla vyloženě komická. Výtisk ovšem dokazuje, že jeho herectví má mnohem širší rejstřík. V roli Draculy rozhodně nepůsobí směšně, naopak dokáže skvěle rozehrát dvě tváře věkovitého upíra. Jednou je maska chladného a nelítostného zabijáka, tou druhou je ovšem tvář bytosti, která nesmírně trpí Božím trestem nesmrtelnosti. Dracula doufá, že láska k Mině ho vyléčí, když se to nedaří, vyhlásí válku samotnému Bohu. Výtiskův monolog o Boží krutosti patří k nejlepším okamžikům večera a trochu připomíná slavný Salieriho monolog z Shafferovy divadelní hry Amadeus.

Celkově lze k brněnské inscenaci Nemrtvého mít snad jen jednu výraznější výtku. Režisér sám totiž neměl úplně jasno, jestli mu jde především o to zobrazit existenciální drama nesmrtelného upíra nebo efektně převést na jeviště světoznámou hororovou klasiku. Nakonec je z toho taková směs, která je sice povedená, ale trochu jí chybí stylová čistota. Na drama o životě a smrti je zde příliš dějových peripetií, na horor zase moc nejednoznačných charakterů a dialogů. Jinak je ovšem Nemrtvý zajímavým a atmosférickým divadelním zážitkem, který možná překvapí i znalce Stokerovy novely.

Hodnocení: 80 %