Redakce

Anežka Hrebiková

redakční zkratka: ahr

souhrnná stránka redakceVolby

Hodnocení

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: 1 2 3 4 5 6 7 8 > >>

(zadáno: 11.7.2019)
Zimní pohádka není jednoduchá jak pro inscenátory, tak pro diváky. Pavel Khek si ale v tomto případě poradil a vytvořil povedené a přístupné rodinné drama. Rozumně zjednodušil scénu a naopak klade co největší důraz na Shakespearův nádherný text. S ním si výborně rozumí Martin Hofmann, skvělá je i poslední dobou opomíjená Petra Špalková nebo Alena Mihulová. Vynikajicí hudba odlišující tématicky dvě poloviny hry i dvě království. Jedinými negativy jsou trochu slabší ozvučení a poslední scéna se zcela nadbytečnou videoprojekcí.
74%
(zadáno: 21.3.2019)
Skvělá původní vztahová tragikomedie na téma lásky a Boha. Už dlouho jsem neviděla hru, která by tak svěžím způsobem bryskně postihovala tak složitě uchopitelná témata. Po velmi dlouhé době jsem moc ráda viděla Marthu Issovou, ale vynikající byli tradičně všichni. Vzkříšení je vtipné, tne do živého víc, než by se kdo nadál a má velmi rozumnou délku. Čiré divadelní nadšení.
(zadáno: 4.3.2019)
Jedná se rozhodně o nejsprostší hru, kterou jsem zatím viděla, ale je nutno říci, že vulgarismy zde mají své opodstatnění. Děj je navzdory řadě gagů hodně pesimistický. Trochu mě vykolejil až kafkovsky vyznívající absurdní závěr. Každopádně lze představení doporučit už jen kvůli vynikajícím výkonům všech herců, výborná je tu i na malém prostoru třeba Lenka Krobotová.
(zadáno: 1.3.2019)
Určitě jedna z nejpovedenějších a nejvyzrálejších inscenací v režii SKUTRU. Výborná symbióza nadšeného souboru(zkušených bardů i mladé generace),perfektní scény,nevtíravé hudby a funkčních kostýmů.Z hlediska scénické akce je Kytice technicky náročným majstrštykem, například závěrečný obraz nebo vodní scéna z Holoubka na diváka skutečně zapůsobí.Povedeným nápadem je i prolínání některých postav a motivů z jedné balady do druhé(např.návaznost Vodníka na Dceřinu kletbu nebo Svatebních košil na Holoubka).Komplexně promyšlené a nesoucí jasné poselství.O osud představení takové kvality obavy nemám.
(zadáno: 22.2.2019)
Velmi povedená inscenace, vypovídající o autismu vyrovnaně, nezaujatě a realisticky. Havelka využívá vhodných inscenačních prostředků, například klipovitost není vůbec na škodu tvorbě podivuhodně komplexního dějového oblouku a zároveň umocňuje výpověď tvůrců. Výborná a uvěřitelná Simona Babčáková ve své takřka životní roli. Předčilo očekávání.
(zadáno: 12.12.2018)
Dan Špinar v Zweigově díle hodně akcentuje absenci lidské asertivity a rozhodnosti, což je určitě chvalitebné a celá inscenace se nese komplexně v tomto duchu. Bohužel však příliš upřednostnil expresivní herectví a hororovou stylizaci na úkor pečlivé psychologické drobnokresby, která je výsostným Zweigovým trademarkem. Tento, u Špinara bohužel recidivující neduh se nejvýrazněji projevuje právě u té nejsložitější postavy. Edita je v inscenaci nešťastně zobrazena jako hysterická, ukřičená fúrie. Režisérovo (nikoliv hereččino!) pojetí této figury je hlavní slabinou jinak poměrně podařeného kusu.
(zadáno: 23.9.2018)
Ne. Opravdu laciná hra s nepřekvapivou pointou, která by se možná vyjímala v jiných divadlech, ale v Dejvicích je toto strašně málo. Existuje mnoho lepších dramat založených na soupeřivém dialogu ženy a muže. Myslím, že Martin Myšička mohl na začátek svého uměleckého vedení zvolit vhodnější titul.
(zadáno: 18.9.2018)
Ze všeho nejvíce se jedná o kvalitně napsanou hru o opomíjené postavě české vědy. Jako člověk znalý vědeckého prostředí i chorob typu Parkinson musím pochválit skvělého Martina Myšičku, jako vědec i nemocný člověk byl opravdu uvěřitelný. Výborný i Ivan Trojan a Zdeňka Volencová, naopak u Veroniky Kubařové mi stále přijde, že se s dejvickými zcela herecky neidentifikovala. Spokojenost.
(zadáno: 30.5.2018)
Ryze současná inscenace, jež v sobě nezapře především chytrý a dobrý text Moiry Buffini, který elegantně propojuje antické příběhy (zejména Sofoklovu Antigonu a Senecovu Faidru) a politickou realitu. Právě politická rovina v Čechách zřejmě nevyzní tak pregnantně jako třeba v kolonialistické Británii, ale stále tu je ještě silná feministická linka, včetně jemných narážek na MeToo. Skvělý je imerzivní začátek, v některých okamžicích však inscenace trochu ztrácí tempo. Herecké výkony jako již tradičně u Špinara obecně výborné, po vizuální stránce je vše na vysoké úrovni.
76%
(zadáno: 16.5.2018)
Po všech stránkách hodně uvolněný fričovský pelmel, který využívá textů a (ne)pravosti Rukopisů k strefování se do přemrštěného českého nacionalismu,slepého vlastenčení,sektářství,xenofobie a mnohých dalších slabin.Do hodiny a půl se vejde opravdu hodně, dojde na kostým Sluhy dvou pánů, trdelník i hromadné zpívání hymny. Oceňuji nápadné zcizovací momenty (Leeloo Pavly Beretové je už nefalšovaným psím členem Činohry) a dobré výkony všech herců, kteří si to vyloženě užívají. Zbyhoňovi by ale neuškodila pevnější ruka dramaturga, který by přehršel nápadů trochu více zracionalizoval a zpřehlednil.
(zadáno: 1.12.2017)
Citlivá, komorní, niterná inscenace, soustředící se sympaticky nikoliv na Kafkovo dílo, ale jeho osobní vztah k ženám. Naprosto výborná je tu Lenka Krobotová, tato poloha jí vysloveně svědčí. Možná bych oželela zbytečnou obrazovku a ubrala na stmívačkách, ale jinak v pořádku.
64%
(zadáno: 22.11.2017)
V ND se povedlo odvyprávět příběh heroiny bratří Mrštíků moderně,ale bez násilných kontroverzí a zároveň výstižně,s pomocí množství metafor. Mnohovrstevnatá scénická akce je tu v dobré symbióze s rozumně seškrtaným a nepozměněným textem.Strohá designová scéna nahrávacího studia je nápaditá,bohužel se však zoufale málo pracuje s jejím významem.Titulní Pavla Beretová je typově vhodná a její dobrý výkon dává naději, že jej v budoucnu ještě vycizeluje.Oceňuji výbornou dunivou, atmosferickou zvukovou složku.Navzdory zprofanovanosti hry se podařilo vytvořit inscenaci dusivou, sevřenou a dnešní.
74%
(zadáno: 8.11.2017)
Dan Špinar se tentokrát trefil do černého, nebo spíše do černé (komedie). Noční sezona je totiž výborná tragikomedická vztahovka se vším všudy. Je to dojemné, je to výstižné, je to vtipné. Režisérova tradiční pečlivá práce s herci je zde dovedena do dokonalosti. Všem sedmi představitelům role sedí doslova jako ulité, všichni jsou bezvadní. Dosud hodně opomíjená Jana Preissová tu přímo září. Scéna s kino sedačkami už je sice trochu klišé,ale tady je dobře využita. Velmi oceňuji,že si Špinar odpustil svůj tradiční expresionismus a manýry (až na obligátní svlékání I. Orozoviče). Spokojenost.
82%
(zadáno: 25.10.2017)
Hodně volnomyšlenkářský a "americký" počin na bázi stand-up výstupu. Je to místy
docela vtipné a otevřené, vzácně se daří tnout do živého, netuším ale, jak se k inscenaci postaví spíše konzervativní české divadelní publikum. Velmi dobré jsou výstupy Lucie Juřičkové a Jany Bouškové. Přepjaté homosexuální pitvoření Jana Bidlase a Patrika Děrgela mi přišlo spíše trapné a k ničemu. Překvapením bylo přímé zapojení transgender nápovědky ND do inscenace.
(zadáno: 16.10.2017)
Vynikající groteska, která o některých rysech Ruska tehdejšího i dnešního vypovídá více než kdejaké realistické drama. Zároveň se jedná o navýsost zábavnou a vtipnou podívanou na tradičních inscenačních základech. Skvělý Petr Nárožný a naprosto přesná Lucie Žáčková. Zřejmě nejlepší kus, jaký jsem v Činoherním klubu dosud viděla.
74%
(zadáno: 12.10.2017)
Tentokrát jde o hodnocení ryze subjektivní, ale na mě to zkrátka byla až moc velká haluz. Scéna doslova bila do očí a neustálé dětské vyptávání postavy Jiřího Hány mi lezlo na nervy. Nezachraňují to ani zkušení Aleš Procházka a Dana Batulková. Nejvtipnější na tom ovšem je, že dokonce ani natolik mystifikující prvky hry nedokázaly zakamuflovat neskonale konvenční a nudnou režii Ondřeje Zajíce. Nové umělecké vedení snad brzy přinese čerstvý vítr do současného repertoáru podobně "zatuchlých" inscenací MDP.
(zadáno: 29.9.2017)
Velmi moderní, vysoce stylizované, cool pojetí Shakespeara, zobrazující na poměrně funkčním principu vyprázdněnost dnešní společnosti. Pro současného diváka má inscenace jistě adekvátní výpovědní hodnotu. Ke konci už to sice trochu dře, co se týče rytmu, ale jinak, why not?
74%
(zadáno: 13.6.2017)
Haně Burešové se v Dlouhé povedl skutečně husarský kousek - vytvořit z Jiráskovy patetické báchorky velice živou a aktuální inscenaci s nádhernými klasickými kulisami a stylovou smetanovskou hudbou. Výborné jsou různé nenásilné gagy, jemná parodie i občasné zcizovací výstupy (skutečná nápověda mezi vítajícími). Herecky vynikající je Eva Hacurová. Nejlepší inscenace české klasiky, kterou jsem zatím mohla vidět.
87%
(zadáno: 6.6.2017)
Velmi náročná inscenace, která naprosto geniálním způsobem propojuje Andersenovy pohádky s poněkud traumatickými zážitky z dětství jednotlivých herců klasickou metodou kolektivní improvizace. Nápadité je zařazení především méně známých pohádkářových textů, jakým je například Stín. Skvělé kostýmy a vynikající scéna. Jedinými výtkami jsou nedostatečná formální kompaktnost kusu a podivně exhibující postava Boženy Němcové. Každopádně je více než dobře, že na úžasné Andersenovo dílo bylo nahlédnuto z tak nového, obohacujícího úhlu. Osobnost, jako byl on, si to jednoznačně zaslouží.
84%
(zadáno: 3.6.2017)
V několika směrech inovativní pojetí Čechova. Tradičně vizuálně opulentní Skutrovská režie akcentuje především uměleckou nótu dramatu a vnitřní svět Trepleva. Čechovovské pachtění po lásce zde není tak hmatatelné, proto ty zmínky o chladnosti inscenace. Výklad Trigorina jako homosexuála je zajímavý, nicméně poměrně značně posouvá vyznění celého děje. Zapamatování hodná je především dominantní scéna uvedení Treplevovy hry. Pavel Neškudla a Marie Poulová velmi dobří, skvělý výkon podává i K. Sedláčková-Oltová a J. Vondráček. Řada diváků o přestávce odešla - na Skutry se zkrátka musí zvykat.
74%
(zadáno: 26.5.2017)
Extrémně nepovedená inscenace, ve které je špatně snad úplně všechno - neškrtající dramatugie, lhostejná režie, nesourodá hudba, nefunkční scéna a ochotnické výkony všech herců.Délka hry je k nesnesení, koncepčně je to zbytečně ilustrativní, těžkopádně klasické, bez lehkosti a nápadu.Režie se vysloveně vyžívá v nekonečných nadbytečných scénách souloží (zvláště ta za zvuku tónů Ave Maria byla vrcholně nevkusná).Paní Bovaryová přitom není povrchní bulvár, jak jej Lang na Palmovce zobrazuje. L. Štěpánková je úplně mimo, příšerný je O.Veselý jako Rudolf - tak chabý výkon jsem snad ještě něviděla.
(zadáno: 25.5.2017)
Klicperovský kompilát stvořený Milanem Šotkem tak obratně, že téměř není poznat, že se jedná o kompilaci. Hranice mezi dominancí anachronického Klicperova jazyka a snahou pobavit a zaujmout dnešního diváka je skutečně tenká a ne vždy se jí daří dodržet. Hlavním neduhem inscenace je zdlouhavost některých pasáží,pro Pácla typické statické scény a nedostatečná plynulost a svižnost.Trochu vadí primitivní zpívané části a nadbytečná postava Ládoně. Herci si účinkování vyloženě užívají,timing gagů se spoluprací s diváky určitě zdokonalí. Výborní jsou především V. Beneš, F. Rajmont a P. Štorková.
64%
(zadáno: 22.5.2017)
Ze hry dnes bohužel zoufale anachronické a hloupoučké dokázal Drábek vytřískat pár docela dobrých nápadů a popkulturních gagů. Opulentní je především výprava (použití vznášedel, zorbingové koule, propadla atd.) Tradičně skvělá je Králova hudba a písně. Vulgarismy se dají přežít, mnohem horší je však rádoby vtipný neetický dialog o dosud nenarozeném potomkovi. Herecky v pořádku, opravdu moc mile mě překvapil Martin Pechlát - netušila jsem, že je tak skvělý komik.
57%
(zadáno: 6.5.2017)
Pěna dní jako 10. nejdůležitější dílo 20. století je velmi svérázná kniha a lze jí pojímat subjektivně a různorodě. Já chápu L´Écume des jours jako nejpůsobivější a nejcitlivější příběh mladé lásky, jaký kdy vznikl. Bylo proto vskutku rozrušující sledovat především v první polovině expresivně přepjatou a křečovitou skutrovskou inscenaci (jednoznačně iritující jsou scény s Dupontem). O to víc potěšil alespoň náznak té citlivosti ke konci. Burácející Mastix nekompatibilní, vyzdvihovaná scéna krásná, ale nevyužitá. Hradecké Pěně jednoznačně škodí hype, který se kolem ní vytvořil.
(zadáno: 23.4.2017)
"Já nejsem Tvůj otec, jsem Tvůj švagr!"
O něco povedenější a vyzrálejší než Jedlíci čokolády. Velká mořská víla je více komplexní, kompaktní hra se smysluplnou výpovědí - skvělý je především monolog Valerie v závěru. Opět super hudba a filmové narážky (Vetřelec!). Neustálá extempore Jiřího Zapletala lze buď milovat nebo nesnášet.

Další stránky hodnocení: 1 2 3 4 5 6 7 8 > >>