Redakce

Anežka Hrebiková

redakční zkratka: ahr

souhrnná stránka redakceVolby

Hodnocení (197)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: 1 2 3 4 5 6 7 8 > >>

(zadáno: 26.1.2020)
Martin Františák se pokusil vytvořit epickou rodinnou fresku plnou živočišnosti a nespoutanosti z anglických vřesovišť.Bohužel se mu však inscenace rozpadá pod rukama vlivem řady faktorů.Scéna s o stěnu postavenými větvemi a herci zavírajícími se do výlohy na dorty není ani zajímavá, ani nápaditá.Obraz umírajících postav kráčejících za světlem už není originální vůbec.Metalové hudební vsuvky jsou rušivé a rvou uši. Herci nedokáží utáhnout postavy,jejichž příběh trvá několik desítek let. Velmi slabý a jednotvárný je Jan Grundman jako Heathcliff a Petr Buchta-jeho Linton nemá být tak dětinský. Bezruči před lety zasáhli víc.
(zadáno: 21.1.2020)
Vcelku uspokojivý komorní thriller s dobrými hereckými výkony, hudbou a osvětlením. Hodnocení trochu sráží poněkud předvídatelný a nepříliš kvalitní text a také nadbytečné a dlouhé mezery mezi jednotlivými scénami, kdy se herci například zbytečně svlékali a zase oblékali. Poselství o tom, kam až člověka může dovést neopětovaná láska, je však velmi nosné. Sarah Haváčová se od působení u Bezručů hodně vypracovala, její problémy s dikcí jsou nyní již jen minimální. Karel Heřmánek místy drobně přehrával. Jinak ale spokojenost. 74%
(zadáno: 6.1.2020)
Tradicionalistické, vynikající zpracování Ibsenova živého rodinného thrilleru. Dejvičtí zachovávají úctu k Fröhlichovu překladu, ale přitom si dovedou i zde najít chvilku pro decentní a spontánní odlehčení, jak to umí snad jen oni. Leitmotiv Griegovy Solvejginy písně z Peera Gynta na pozadí je sice zprofanovaný, ale skvěle podbarvuje atmosféru děje. O hereckých výkonech asi nemá cenu diskutovat, snad jen, že poslední scéna Kláry Melíškové a Vladimíra Polívky mě zcela odrovnala. Za mě výborné. 86%
(zadáno: 5.12.2019)
"Oidipe, domů!" Jan Frič poslední dobou tenduje k metafyzickým, filozofickým tématům a Oidipus do této linie jednoznačně zapadá. Zdůrazněn je zde především motiv člověka, který se v tvrdohlavé touze po sebepoznání řítí do propasti. Forma detektivního příběhu, kdy Oidipus/poručík Colombo po vzoru Robbe-Grilletovych Gum pátrá po vrahovi, jímž je on sám, sice není příliš invenční, ale funguje. Vychází i několik sympatických gagů, jinak je to ale spíše jen další pelmel, kterému plně rozumí asi jen tvůrčí tým. Dosti rušivé jsou hudební vložky, kde navíc hercům není dobře rozumět. Myslím, že velká scéna Fričovi příliš nesedí.45%
(zadáno: 4.12.2019)
Poměrně šťastné zpracování jinak silně archaického legionářského dramatu, které eliminovalo řadu nerezonujících pasáží (viz komparace s kompletním textem v programu) a současně zdůraznilo a ponechalo to důležité, tedy výpověď o odvaze a významu českých jednotek během bojů na východní frontě. Možná bych jen zkrátila obšírné popisy jednotlivých bitevních střetnutí, které řeknou něco snad jen vojenským historikům. Vzhledem k populárně-naučnému charakteru inscenace bych představení doporučila především školám.
(zadáno: 11.7.2019)
Zimní pohádka není jednoduchá jak pro inscenátory, tak pro diváky. Pavel Khek si ale v tomto případě poradil a vytvořil povedené a přístupné rodinné drama. Rozumně zjednodušil scénu a naopak klade co největší důraz na Shakespearův nádherný text. S ním si výborně rozumí Martin Hofmann, skvělá je i poslední dobou opomíjená Petra Špalková nebo Alena Mihulová. Vynikajicí hudba odlišující tématicky dvě poloviny hry i dvě království. Jedinými negativy jsou trochu slabší ozvučení a poslední scéna se zcela nadbytečnou videoprojekcí.
74%
(zadáno: 21.3.2019)
Skvělá původní vztahová tragikomedie na téma lásky a Boha. Už dlouho jsem neviděla hru, která by tak svěžím způsobem bryskně postihovala tak složitě uchopitelná témata. Po velmi dlouhé době jsem moc ráda viděla Marthu Issovou, ale vynikající byli tradičně všichni. Vzkříšení je vtipné, tne do živého víc, než by se kdo nadál a má velmi rozumnou délku. Čiré divadelní nadšení.
(zadáno: 4.3.2019)
Jedná se rozhodně o nejsprostší hru, kterou jsem zatím viděla, ale je nutno říci, že vulgarismy zde mají své opodstatnění. Děj je navzdory řadě gagů hodně pesimistický. Trochu mě vykolejil až kafkovsky vyznívající absurdní závěr. Každopádně lze představení doporučit už jen kvůli vynikajícím výkonům všech herců, výborná je tu i na malém prostoru třeba Lenka Krobotová.
(zadáno: 1.3.2019)
Určitě jedna z nejpovedenějších a nejvyzrálejších inscenací v režii SKUTRU. Výborná symbióza nadšeného souboru(zkušených bardů i mladé generace),perfektní scény,nevtíravé hudby a funkčních kostýmů.Z hlediska scénické akce je Kytice technicky náročným majstrštykem, například závěrečný obraz nebo vodní scéna z Holoubka na diváka skutečně zapůsobí.Povedeným nápadem je i prolínání některých postav a motivů z jedné balady do druhé(např.návaznost Vodníka na Dceřinu kletbu nebo Svatebních košil na Holoubka).Komplexně promyšlené a nesoucí jasné poselství.O osud představení takové kvality obavy nemám.
(zadáno: 22.2.2019)
Velmi povedená inscenace, vypovídající o autismu vyrovnaně, nezaujatě a realisticky. Havelka využívá vhodných inscenačních prostředků, například klipovitost není vůbec na škodu tvorbě podivuhodně komplexního dějového oblouku a zároveň umocňuje výpověď tvůrců. Výborná a uvěřitelná Simona Babčáková ve své takřka životní roli. Předčilo očekávání.
(zadáno: 12.12.2018)
Dan Špinar v Zweigově díle hodně akcentuje absenci lidské asertivity a rozhodnosti, což je určitě chvalitebné a celá inscenace se nese komplexně v tomto duchu. Bohužel však příliš upřednostnil expresivní herectví a hororovou stylizaci na úkor pečlivé psychologické drobnokresby, která je výsostným Zweigovým trademarkem. Tento, u Špinara bohužel recidivující neduh se nejvýrazněji projevuje právě u té nejsložitější postavy. Edita je v inscenaci nešťastně zobrazena jako hysterická, ukřičená fúrie. Režisérovo (nikoliv hereččino!) pojetí této figury je hlavní slabinou jinak poměrně podařeného kusu.
(zadáno: 23.9.2018)
Ne. Opravdu laciná hra s nepřekvapivou pointou, která by se možná vyjímala v jiných divadlech, ale v Dejvicích je toto strašně málo. Existuje mnoho lepších dramat založených na soupeřivém dialogu ženy a muže. Myslím, že Martin Myšička mohl na začátek svého uměleckého vedení zvolit vhodnější titul.
(zadáno: 18.9.2018)
Ze všeho nejvíce se jedná o kvalitně napsanou hru o opomíjené postavě české vědy. Jako člověk znalý vědeckého prostředí i chorob typu Parkinson musím pochválit skvělého Martina Myšičku, jako vědec i nemocný člověk byl opravdu uvěřitelný. Výborný i Ivan Trojan a Zdeňka Volencová, naopak u Veroniky Kubařové mi stále přijde, že se s dejvickými zcela herecky neidentifikovala. Spokojenost.
(zadáno: 30.5.2018)
Ryze současná inscenace, jež v sobě nezapře především chytrý a dobrý text Moiry Buffini, který elegantně propojuje antické příběhy (zejména Sofoklovu Antigonu a Senecovu Faidru) a politickou realitu. Právě politická rovina v Čechách zřejmě nevyzní tak pregnantně jako třeba v kolonialistické Británii, ale stále tu je ještě silná feministická linka, včetně jemných narážek na MeToo. Skvělý je imerzivní začátek, v některých okamžicích však inscenace trochu ztrácí tempo. Herecké výkony jako již tradičně u Špinara obecně výborné, po vizuální stránce je vše na vysoké úrovni.
76%
(zadáno: 16.5.2018)
Po všech stránkách hodně uvolněný fričovský pelmel, který využívá textů a (ne)pravosti Rukopisů k strefování se do přemrštěného českého nacionalismu,slepého vlastenčení,sektářství,xenofobie a mnohých dalších slabin.Do hodiny a půl se vejde opravdu hodně, dojde na kostým Sluhy dvou pánů, trdelník i hromadné zpívání hymny. Oceňuji nápadné zcizovací momenty (Leeloo Pavly Beretové je už nefalšovaným psím členem Činohry) a dobré výkony všech herců, kteří si to vyloženě užívají. Zbyhoňovi by ale neuškodila pevnější ruka dramaturga, který by přehršel nápadů trochu více zracionalizoval a zpřehlednil.
(zadáno: 1.12.2017)
Citlivá, komorní, niterná inscenace, soustředící se sympaticky nikoliv na Kafkovo dílo, ale jeho osobní vztah k ženám. Naprosto výborná je tu Lenka Krobotová, tato poloha jí vysloveně svědčí. Možná bych oželela zbytečnou obrazovku a ubrala na stmívačkách, ale jinak v pořádku.
64%
(zadáno: 22.11.2017)
V ND se povedlo odvyprávět příběh heroiny bratří Mrštíků moderně,ale bez násilných kontroverzí a zároveň výstižně,s pomocí množství metafor. Mnohovrstevnatá scénická akce je tu v dobré symbióze s rozumně seškrtaným a nepozměněným textem.Strohá designová scéna nahrávacího studia je nápaditá,bohužel se však zoufale málo pracuje s jejím významem.Titulní Pavla Beretová je typově vhodná a její dobrý výkon dává naději, že jej v budoucnu ještě vycizeluje.Oceňuji výbornou dunivou, atmosferickou zvukovou složku.Navzdory zprofanovanosti hry se podařilo vytvořit inscenaci dusivou, sevřenou a dnešní.
74%
(zadáno: 8.11.2017)
Dan Špinar se tentokrát trefil do černého, nebo spíše do černé (komedie). Noční sezona je totiž výborná tragikomedická vztahovka se vším všudy. Je to dojemné, je to výstižné, je to vtipné. Režisérova tradiční pečlivá práce s herci je zde dovedena do dokonalosti. Všem sedmi představitelům role sedí doslova jako ulité, všichni jsou bezvadní. Dosud hodně opomíjená Jana Preissová tu přímo září. Scéna s kino sedačkami už je sice trochu klišé,ale tady je dobře využita. Velmi oceňuji,že si Špinar odpustil svůj tradiční expresionismus a manýry (až na obligátní svlékání I. Orozoviče). Spokojenost.
82%
(zadáno: 25.10.2017)
Hodně volnomyšlenkářský a "americký" počin na bázi stand-up výstupu. Je to místy
docela vtipné a otevřené, vzácně se daří tnout do živého, netuším ale, jak se k inscenaci postaví spíše konzervativní české divadelní publikum. Velmi dobré jsou výstupy Lucie Juřičkové a Jany Bouškové. Přepjaté homosexuální pitvoření Jana Bidlase a Patrika Děrgela mi přišlo spíše trapné a k ničemu. Překvapením bylo přímé zapojení transgender nápovědky ND do inscenace.
(zadáno: 16.10.2017)
Vynikající groteska, která o některých rysech Ruska tehdejšího i dnešního vypovídá více než kdejaké realistické drama. Zároveň se jedná o navýsost zábavnou a vtipnou podívanou na tradičních inscenačních základech. Skvělý Petr Nárožný a naprosto přesná Lucie Žáčková. Zřejmě nejlepší kus, jaký jsem v Činoherním klubu dosud viděla.
74%
(zadáno: 12.10.2017)
Tentokrát jde o hodnocení ryze subjektivní, ale na mě to zkrátka byla až moc velká haluz. Scéna doslova bila do očí a neustálé dětské vyptávání postavy Jiřího Hány mi lezlo na nervy. Nezachraňují to ani zkušení Aleš Procházka a Dana Batulková. Nejvtipnější na tom ovšem je, že dokonce ani natolik mystifikující prvky hry nedokázaly zakamuflovat neskonale konvenční a nudnou režii Ondřeje Zajíce. Nové umělecké vedení snad brzy přinese čerstvý vítr do současného repertoáru podobně "zatuchlých" inscenací MDP.
(zadáno: 29.9.2017)
Velmi moderní, vysoce stylizované, cool pojetí Shakespeara, zobrazující na poměrně funkčním principu vyprázdněnost dnešní společnosti. Pro současného diváka má inscenace jistě adekvátní výpovědní hodnotu. Ke konci už to sice trochu dře, co se týče rytmu, ale jinak, why not?
74%
(zadáno: 13.6.2017)
Haně Burešové se v Dlouhé povedl skutečně husarský kousek - vytvořit z Jiráskovy patetické báchorky velice živou a aktuální inscenaci s nádhernými klasickými kulisami a stylovou smetanovskou hudbou. Výborné jsou různé nenásilné gagy, jemná parodie i občasné zcizovací výstupy (skutečná nápověda mezi vítajícími). Herecky vynikající je Eva Hacurová. Nejlepší inscenace české klasiky, kterou jsem zatím mohla vidět.
87%
(zadáno: 6.6.2017)
Velmi náročná inscenace, která naprosto geniálním způsobem propojuje Andersenovy pohádky s poněkud traumatickými zážitky z dětství jednotlivých herců klasickou metodou kolektivní improvizace. Nápadité je zařazení především méně známých pohádkářových textů, jakým je například Stín. Skvělé kostýmy a vynikající scéna. Jedinými výtkami jsou nedostatečná formální kompaktnost kusu a podivně exhibující postava Boženy Němcové. Každopádně je více než dobře, že na úžasné Andersenovo dílo bylo nahlédnuto z tak nového, obohacujícího úhlu. Osobnost, jako byl on, si to jednoznačně zaslouží.
84%
(zadáno: 3.6.2017)
V několika směrech inovativní pojetí Čechova. Tradičně vizuálně opulentní Skutrovská režie akcentuje především uměleckou nótu dramatu a vnitřní svět Trepleva. Čechovovské pachtění po lásce zde není tak hmatatelné, proto ty zmínky o chladnosti inscenace. Výklad Trigorina jako homosexuála je zajímavý, nicméně poměrně značně posouvá vyznění celého děje. Zapamatování hodná je především dominantní scéna uvedení Treplevovy hry. Pavel Neškudla a Marie Poulová velmi dobří, skvělý výkon podává i K. Sedláčková-Oltová a J. Vondráček. Řada diváků o přestávce odešla - na Skutry se zkrátka musí zvykat.
74%

Další stránky hodnocení: 1 2 3 4 5 6 7 8 > >>