Redakce

Anežka Kotoučová

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (214)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 16.3.2017)
Tak takový Lorca má v našich emočně chladných krajinách smysl!
Skutři si znovu vybrali surrealistický text a namísto prostého příběhu o lásce a nevěře opět sází na archetypy a suverénně v ND prezentují další vizuálně opojnou inscenaci o věčné dialektice dynamického mužského a stabilního ženského světa. Krásná jednoduchá scéna s využitím forbíny, light design na jedničku i tradičně nádherné, elegantní kostýmy Simony Rybákové. Velkou roli hraje vynikající hudba, i ta Madonna tu má svůj smysl. Herci jsou ukáznění a energičtí, jejich výkony jsou velmi vyrovnané. Velké nadšení.
(zadáno: 9.3.2017)
Ze zajímavého, neotřelého textu vytvořil Štěpán Pácl na Nové scéně inscenaci o pěti lidech, jejichž osudy se v jednom okamžiku propojí. Na moři... je svérázná poetická hra,která za různými magickými kotrmelci skrývá řadu bytostně dnešních situací. Umístění do prádelny dává smysl a černá díra je skutečně nápaditý a zábavný scénický prostředek.Herecky je inscenace kvalitativně vyrovnaná - tradičně skvělá L. Polišenská,roztomilý J. Suchý, mile překvapil P. Vaněk i M. Borová,které se podařilo oprostit se od obvyklé herecké polohy. Nová scéna od Špinarova nástupu sympaticky ožila, jen tak dál.
76%
(zadáno: 9.3.2017)
Hravá, temperamentní, zábavná, soustředěná, zkrátka vynikající Iva Janžurová zcela zastiňuje nejen Kryštofa Hádka, ale i kompletní dojem z inscenace. Alice Nellis si evidentně libuje v extrémně dlouhých, upovídaných textech, v tomto případě by ale skutečně neškodily rázné škrty - méně je někdy více. Jedná se však jednoznačně o  jeden z nejlepších Janžurové výkonů, ne-li nejlepší - letošní boj o Thálie bude velmi těsný.
64%
(zadáno: 4.3.2017)
Vinohrady mají v Pygmalionu nový hit a Šárka Vaculíková je jako Líza typově snad ještě vhodnější, než původní Markéta Frösslová, ale co je to platné, když tomu chybí to zásadní. Na jevišti se odehrává klasická, průměrná komedie, bez jakéhokoliv náznaku distingovaného britského humoru a břitkosti G. B. Shawa. Lepší vžití do role v tomto smyslu nelze upřít výborné L. Švormové a S. Skopalovi, tomu však jen v první polovině. Jan Šťastný je místy zbytečně expresivní a evidentně podléhá režisérovu směřování k okaté komičnosti. Klasicky aranžované inscenaci příliš nesluší moderní Joskův překlad.
64%
(zadáno: 23.2.2017)
Po Hedě Gablerové v Dlouhé další podařená Nebeského režie Ibsena, byť ne tak výrazná. Titulní Tereza Dočkalová je famózní. Její studie nesvéprávné, dětinské panenky je výborná, bez jakékoliv parodie či karikatury. O to více zamrzí slabší výkony především Kateřiny Holánové a Radka Valenty, kteří hrají tak důležité postavy.Nebeský akcentuje namísto feministického kontextu hlavně motiv rodinného,manželského dramatu,neporozumění mezi mužem a ženou a absence upřímnosti. Libeňský Domeček pro panenky trochu brzdí některé schématické situace a nedostatek hudby, ale jinak je to další trefa do černého.
(zadáno: 16.2.2017)
Což o to, je to poctivé a pro spíše seniorské publikum Vinohrad jako stvořené. Ale co naplat, když ve mně celou dobu hlodal červíček pochybnosti, že z toho Martin Františák udělal přece jen moc těžkotonážní klasiku, bez špetky jakékoliv invence či exprese. Zkrátka něčeho, co by to konzervativní diváctvo alespoň na okamžik na just zvedlo ze židlí. Dagmar Havlová je soustředěná,ale od obtížné role Kostelničky jsem čekala trochu více. Zpočátku nevýrazná Tereza Terberová vyniká hlavně v druhé polovině, obdivuhodně profesionálně ovládá rozlehlé vinohradské jeviště. Potěší Cpinova puritánská scéna.
(zadáno: 11.2.2017)
Sympatická aktovka mířící především proti současné zhýčkané hipsterské generaci mužů. Základní dějový twist sice není žádné terno, obě herečky jsou zato natolik spontánní a autentické, že to Vojtěchu Štěpánkovi rychle odpustíte. Zásadní přínos hry tkví především v upozornění na dnes stále omlouvaný a neřešený fenomén postupné degradace mužského pokolení. Osvěžující voda na můj feministický mlýn.
(zadáno: 29.1.2017)
Možná jsem zhýčkaná dokonalými inscenacemi Oněgina z Ostravy a z Hradce, ale tohle šlo naprosto mimo mě. Khekova režie je nápaditá jedině dobrou prací se světly. V rámci scénografie mi vadila častá přítomnost techniků při přestavbě a hudba, kromě skvělého coveru Simply Three, nebyla příliš kompatibilní s jednotlivými scénami. Na podivně vlažný projev Jiřího Hány se jen těžko zvyká a Petře Tenorové jsem Taťánu moc nevěřila. Za největší mínus považuji vyrušující, přechytrale se tvářící a doslova otravnou postavu M. Kačmarčíka a rovněž nadbytečné nepuškinovské verše, znějící jak ze slabikáře.
(zadáno: 25.1.2017)
Je dobře, že se Jan Mikulášek opět vrátil k pevnému textu. Ve Stavovském divadle se mu díky tomu podařilo vytvořit inscenaci chladnou, ale současně oduševnělou, zcela nezávislou na kultovním filmu. Tvůrci úspěšně využili řadu v knize skrytých myšlenek. Scénografické pojetí je možná až příliš nuceně aktualizační, ale má své opodstatnění. Téměř civilní Martin Pechlát je tradičně skvělý. Za jednoznačně nejlepší považuji poslední scénu Marie/Lakmé, kterou k mému velkému potěšení ztvárnila Pavla Beretová jako nepasivní, energickou a vroucně milující postavu.
(zadáno: 17.1.2017)
Když se střetne nepříliš kvalitní text, nešťastná dramaturgie, zbytečný nový překlad, scéna jak z předminulého století, děsivé kostýmy a průměrné herectví, nevyjde z toho nic jiného než bída s nouzí. Zaměnit titul hry nevhodnou aktualizací a stranit se autorova režimem zprofanovaného pseudonymu k dosažení přínosné inscenace opravdu nestačí. Hodnocení dávám jen za výtečného Tomáše Pavelku.
(zadáno: 10.1.2017)
Tvůrci využili Sofoklův opus k vytvoření moderní textové koláže o odvaze čelit nespravedlnosti a snaze činit správné skutky i za cenu oběti. Nápad propojení příběhu s Antigoninou zálibou v elektrikářství je zajímavý a do jisté míry nosný, ale například ke konci způsobuje určité znepřehlednění a rozmělnění dobře rozjeté inscenace. Kdyby měla rubínovská Antigona více sevřenější a kompaktnější tvar, určitě bych šla s hodnocením i výše, neboť po herecké stránce je to bez výhrad.
64%
(zadáno: 9.12.2016)
Pro mě příjemné překvapení a palec nahoru za zajímavou původní českou hru na scéně, kam takové počiny patří víc než kamkoliv jinam. Prostředí ústavů AV znám, bylo proto sympatické sledovat něco podobného na divadle. Bohužel ke konci jinak podnětná a zábavná inscenace výrazně ztrácí dynamiku. Rovněž mi vadilo, že zatímco všechny mužské postavy byly ztvárněny civilně, jejich ženské protějšky byly nereálnými karikaturami. Zvláště to zamrzí u P. Štorkové, jejíž postava je evidentně vinou tvůrců dosti neživotná. Ale pokud se má J. Frič skutečně stát kmenovým režisérem, nemohlo si ND vybrat lépe.
(zadáno: 24.11.2016)
"Co jsou muži ve srovnání se skalami a horami!"
Poctivá, propracovaná, dynamická a rozverná ansámblovka v moderním hávu. Dan Špinar si dal na dramatizaci záležet a nechal vyniknout všechny důležité a přínosné myšlenky a momenty emblematického austenovského díla. Scéna i kostýmy jsou ve vhodné symbióze. Velmi sympatická je práce herců s prostorem. Tentokrát musím rovněž vyzdvihnout krásnou a výraznou hudbu. Herecky je vše s určitými výjimkami na úrovni. Inscenace neobsahuje nijak pobuřující prvky a myslím, že by mohla sjednotit v názoru diváky napříč věkovým spektrem.
(zadáno: 22.11.2016)
Podle mě obrovský propadák. Inscenace se motá ve špatně strukturovaném vyprávění, příšerných, do očí bijících aktualizacích a manýrách a nonsensové dikci postav založené na přehozeném slovosledu a repetitivnosti, která navíc působí nechtěně směšně.Pokud má vyjadřování postav reflektovat stav oné společnosti,pak je to hodně chabá berlička. Chybí jakýkoliv náznak toho,že se zde jedná o ruskou společnost a ruskou duši, přitom Běsi jsou tak autenticky ruské dílo. Na malém prostoru všechny válcuje H. Čermáková, standardní je i E. Novotná,jinak je to herecky velká bída.
To nebyli Běsi,ale děs běs.
(zadáno: 30.10.2016)
"Do jakých já to přišla poměrů? To z nich je život tak ubohý. Tak dokonale groteskní. Takový totiž je."
Vizuál mě ze začátku trochu děsil, ale po zhlédnutí musím říci, že Nebeského koncepce je v případě Hedy zcela smysluplná a dotažená do detailů. Výborná práce s textem, funkční scéna i kostýmy, podporující feministické tendence hry. Typově vhodně obsazení herci podávají vyrovnané výkony, skvělý je civilní Miroslav Hanuš nebo Klára Sedláčková. Řada dobrých nápadů aktualizujících drama pro současného diváka. Podle mě jedna z nejpřínosnějších Nebeského režií Ibsena.
(zadáno: 23.10.2016)
V současnosti zřejmě jedno z nejlepších představení MDP. Vynikající scéna připomínající díla M. V. Vasněcovova a příjemná hudba (až na příšerné předěly po 1. a 3. dějství). Nejzajímavější postavou je jednoznačně doktor Astrov. Aleš Procházka jej hraje jako ryze čechovovskou figurku a naprosto tak zastiňuje V. Fridricha jako Váňu. Jde-li o dámy, Z. Kajnarová je bohužel velmi slabá, Jelenu ani v nejmenším nepostihla. Naopak, výborná N. Horáková zpodobňuje Soňu jako vnitřně velice silnou dívku bez známek patosu. A Věra Janků by měla zlepšit pravoslavné křižování se, to bylo hodně odbyté.
76%
(zadáno: 9.10.2016)
Zpětné vyprávění evoluce manželské nevěry, poměrně dobré dialogy a nápad s SMS činí ze Zrady jednu z těch lepších a zajímavějších inscenací repertoáru ČK. Tvůrci se bohužel nevyhnuli možnému zlu retrospektivy, tedy, že se divák nedozví téměř nic o samotných kořenech nevěry, ale spíše o jejím průběhu. Herecky zde vyčnívá Martin Finger, Ondřej Sokol hraje hodně nezúčastněně a trochu mi přišlo, že i lhostejně. A myslím si, že je dosti kontroverzním režisérským tahem dosadit do role zrazující manželky svou vlastní bývalou manželku.
(zadáno: 8.10.2016)
Příjemná komorní záležitost s dnes velmi aktuální problematikou. Bartlettův text nechává diváka v burcující nejistotě, zda je ústřední postava jen zoufalý člověk tápající ve svých citech a orientaci, či mladík, který si prostě jen nechce vybrat, protože by tak přišel o sobecké potěšení z obojího. A právě určitá nedořečenost a nabídka řady hlubokých otázek, dotýkající se nejen bisexuality, ale především etiky mezilidských vztahů, je největší devizou řeznického počinu.
(zadáno: 29.9.2016)
Hra sama o sobě je dosti prostoduchou moralitkou bez pořádného děje, což inscenaci hodně ubírá na možné působivosti. Balašova režie je už tradičně neslaná nemastná, z letargie mě vytrhl jen vtip se Slavkovem. A Jiřina Bohdalová bohužel začíná hodně ztrácet hlas, i když energie má stále na rozdávání.
(zadáno: 13.9.2016)
Jak Drábek s Beaumarchaisem vařili dort. Hodně bláznivá směs Drábkových asociací, Drábkových moralit a v poslední řadě trochu Beaumarchaise. Původní autor je zde výrazně utlumen, někdy povedenými, častěji primitivními vtipy a nejrůznějšími improvizacemi. Chvílemi mi bylo některých herců líto, že musí hrát v takové pitomině, ale třeba takový Jiří Zapletal, ten si to vyloženě užíval. Hodnocení dávám hlavně za odvážnou režisérskou licenci a nakažlivý optimismus všech herců.
65%
(zadáno: 11.9.2016)
Na to, že se jedná o sukces měsíce Divadelních novin, jsem asi čekala něco jiného. Skutrovská extrémně snová a lyrická stylizace se zde dosti nešťastně a nevhodně míjí se syrovostí a drsností příběhu Vojcka, jako jednoho z nejdepresivnějších dramat vůbec. Poetiku režisérského dua mám moc ráda, ale není možné ji využívat všude. Herecké výkony v pořádku, trochu mě jen iritoval přístup Petra Konáše.
Špinarova rebelantská verze Vojcka z Vinohrad mě asi upoutala více (i když jí uváděli jen 16x).
64%
(zadáno: 9.9.2016)
Sympatická, groteskní stylizace, plný respekt k textu (kromě Andrejova hubnutí místo tloustnutí) a vynikající výkony všech. Výborně se s rolí Iriny popasovala hlavně Veronika Lazorčáková, skvělá byla i Tereza Vilišová. Ale upřímně, na to, že Dan Špinar označil inscenaci za svojí "best of" jsem od toho přece jen čekala více nápadů a wow momentů.
(zadáno: 21.6.2016)
Další ze série inscenací stvořených ze sledu improvizovaných minipříběhů. Scénky jsou tématicky dost nejednotné a s láskou často souvisejí jen velmi vzdáleně. Jejich kvalita je rovněž nevyrovnaná, některé příběhy byly zajímavé, některé vyzněly trochu lacině. Každopádně výborná je (opět) Jana Plodková, jejíž komediální talent je skutečně obdivuhodný. Osobně mě Posedlost bavila více než Hamleti, ale na Požitkáře nemá. A Mikulášek a spol. by na příští sezonu měli vymyslet zase nějaký nový koncept. Nejsem si jistá, jestli je rozumné vstupovat třikrát do téže řeky.
(zadáno: 17.6.2016)
"Láska se nevyžívá ve slovech. Raději mlčí a bere nám dech."
Sen, ze kterého jsem se v Národním divadle nechtěla probudit.
Zábavný, uvolněný, vizuálně působivý, bláznivý a svatební Shakespeare. Dobrá, fungující scéna, choreografie i kostýmy. Hodně mě vytáčely laciné vulgarity, příšerná postava Špulky, kvílející víla a nevýrazný Pavel Batěk. Výborný výkon Lucky Polišenské, Michala Kerna a Pavlíny Štorkové. Po této vydařené sezoně se definitivně stávám věrnou ND a těším se na další inscenace. Go, Špinar, go!
(zadáno: 16.6.2016)
Asi to nejlepší co v současné době na Jezerce mají, ale že by to bylo zase nějaké terno, to ne. Milan Kňažko je více než důstojná náhrada za Jana Třísku, je to skutečný profesionál a utáhne celé představení naprosto bez problémů. Hra je zajímavá, ale nejsem si příliš jistá konkrétní silou její výpovědní hodnoty realizované navíc v nepatrně vyčerpávající monologové formě.