Redakce

Anežka Kotoučová

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (230)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 5.5.2023)
SKUTŘi ve své první režii v nové pozici rozehrávají ve Stavovském divadle monumentální drama akcentující tehdejší i dnešní rozvrácenost některých romantických vztahů ovlivňovaných sobeckostí, manipulací a pomstou. Režiséři mají s adaptací děl epistolárního charakteru zkušenosti, zde jsem však postrádala jejich tradiční vynalézavost či nějaký wow moment. Představení se tak neúprosně táhne a text by zasloužil proškrtat. Saša Rašilov hraje jako o život, Valmonta jako prototyp svůdníka si však představuji jinak. Výborná je ale Jana Pidrmanová a její linka, která je nejpůsobivější. Tradičně skvělá scéna a hudba. Stojí za vidění.
65 %
(zadáno: 28.4.2023)
"A já nesmím svůj lid připravit o jeho vítězství! - "Ani o jeho mrtvé, že?"
Michal Dočekal vytvořil v MDP další povedenou aktualizaci klasického díla. Poměrně těžkopádný a tezovitý Čapkův text transformoval do velmi svižné, zkrácené moderní inscenace, která je v dnešní době vzhledem k pandemii koronaviru a probíhající válce bolestně vypovídající a aktuální. Dvojrole Maršála a Galéna je dobrým nápadem, neboť jsou si tyto postavy velmi podobné, usilují o rozdílné cíle, avšak podobně extrémními metodami. Miroslav Donutil mě příjemně překvapil, byť je znát, že tak náročná role jej přece jen již poněkud zmáhá.
75%
(zadáno: 3.4.2023)
Podařené podobenství na téma lidské krásy, osobnosti a identity. Pro čtyři herce jistě není jednoduché přepínat bleskově mezi jednotlivými rolemi. Představení je správně odlehčené, byť je jeho problematika vážná. Jen té absurdity už je místy moc a člověk se může trochu ztrácet. Poselství je však podáno zřetelně a sympatickou formou.
65%
(zadáno: 13.1.2023)
Lehce nadprůměrná inscenace o vyrovnávání se se ztrátou. Navzdory tématu se nejedná o těžkou depku, nýbrž o civilní komorní drama odlehčené neustále konzumující sestrou hlavní postavy. Velmi dobré herecké výkony.
(zadáno: 21.8.2021)
Velice sympatická adaptace, která mi osvěžila vzpomínky na skvělý film. Propracovaná hudba, dynamické tempo a vynikající výkon Kamily Trnkové, která je v páru s Tomášem Dianiškou výborně sehraná a má nádhernou jevištní dikci. Z poslední části hlediště jsem ji na rozdíl od některých jejích kolegů slyšela na jistotu.
75%
(zadáno: 25.8.2020)
Takhle si představuji kvalitní oddechovku. Vtipnou, ale bez zbytečných vulgarit a lacinností. S lehkým dějem nevyžadujícím přemýšlení, přesto s nosnými myšlenkami a názory. Můj báječný rozvod to vše splňuje. Ano, text není zrovna nějaký vrchol kvality, ale zato pomáhá udržet pozornost po celou poměrně dlouhou dobu monodramatu. Eliška Balzerová je nepřekonatelná, bryskně a s gracií přeskakuje do dalších rolí, v inscenaci je viditelně "zabydlená". Překonalo mé očekávání.
75%
(zadáno: 29.7.2020)
Na Shakespearovu velmi hořkou pozdní komedii (hlavně kvůli jejímu konci) nahlíží Pitínský prizmatem duchovna a biblických symbolů, které však v naší ateistické společnosti příliš nerezonují (většinou nepochopená žába je zde symbolem plození dětí, ryba je jasná).Navzdory strohé scéně a naopak obvyklým křiklavým kostýmům Jany Prekové se však víceméně podařilo přiblížit ducha a mentalitu Shakespearovy doby.Raně novověké duchovno a expresivita se zde produktivně snoubí.Nelze zapomínat, že námět hry pochází z Dekameronu, proto ta zdánlivá roztříštěnost. Výborná A. Fialová, M. Durnová a O. Pavelka. Určitě stálo za shlédnutí.68%
(zadáno: 13.7.2020)
Sympatická ukázka toho, jak lze v současné dramatice uplatňovat magický realismus. Tohoto směru je představení v Ungeltu plné, ale současně nijak nedráždí a nevyčnívá, autor jej implementuje velmi přirozeně a s citem. Text tedy vůbec není špatný,naopak, dovede navodit příjemnou "magickou" atmosféru. Děj je sice předvídatelný, ale rozhodně nenudí, k čemuž přispívají velmi dobré herecké výkony.František Němec se pro role zahořklých morousů a glosátorů přímo narodil, jednoznačně je vidět nejvíce. Klára Sedláčková-Oltová utlumila svůj dříve trochu "hysterizující" styl a Ladislav Hampl má rozhodně charisma. Celkově nadprůměr.
(zadáno: 19.6.2020)
Jezerkovská veskrze poctivá adaptace úspěšného italského filmu Paula Genoveseho, který letos dostal i německou verzi. Přiznám se, že jsem nečekala mnoho, ale byla jsem velmi příjemně překvapená. Hlavní devizou je především svižný a trefný text, který je vtipný a současně tne do živého. K tomu lze připočítat všechny herecké výkony (Jan Řezníček a pro mě překvapivě uvolněná a civilní Patricie Pagáčová) a dobrou scénu. V současné chvíli určitě jedna z nejlepších věcí na Jezerce. Chválím.
(zadáno: 8.6.2020)
Ale ano. Lehce nadprůměrné představení, v němž výrazně převažuje silná výpověď nad jevištní akcí. Ta zde poněkud dosti pokulhává, je neoriginální a konzervativní. Trochu únavné a nadbytečné jsou vysvětlující faktografické komentáře. Inscenaci zvedá především působivá druhá polovina a její varovný apel s nenucenou aktualizační vsuvkou. Jiří Hána je v titulní roli velmi dobrý a moc mě potěšila skvělá Máša Málková, kterou vídám na divadle tak málo. Její jevištní dikce je naprosto ukázková.
(zadáno: 21.1.2020)
Vcelku uspokojivý komorní thriller s dobrými hereckými výkony, hudbou a osvětlením. Hodnocení trochu sráží poněkud předvídatelný a nepříliš kvalitní text a také nadbytečné a dlouhé mezery mezi jednotlivými scénami, kdy se herci například zbytečně svlékali a zase oblékali. Poselství o tom, kam až člověka může dovést neopětovaná láska, je však velmi nosné. Sarah Haváčová se od působení u Bezručů hodně vypracovala, její problémy s dikcí jsou nyní již jen minimální. Karel Heřmánek místy drobně přehrával. Jinak ale spokojenost. 74%
(zadáno: 11.7.2019)
Zimní pohádka není jednoduchá jak pro inscenátory, tak pro diváky. Pavel Khek si ale v tomto případě poradil a vytvořil povedené a přístupné rodinné drama. Rozumně zjednodušil scénu a naopak klade co největší důraz na Shakespearův nádherný text. S ním si výborně rozumí Martin Hofmann, skvělá je i poslední dobou opomíjená Petra Špalková nebo Alena Mihulová. Vynikajicí hudba odlišující tématicky dvě poloviny hry i dvě království. Jedinými negativy jsou trochu slabší ozvučení a poslední scéna se zcela nadbytečnou videoprojekcí.
74%
(zadáno: 4.3.2019)
Jedná se rozhodně o nejsprostší hru, kterou jsem zatím viděla, ale je nutno říci, že vulgarismy zde mají své opodstatnění. Děj je navzdory řadě gagů hodně pesimistický. Trochu mě vykolejil až kafkovsky vyznívající absurdní závěr. Každopádně lze představení doporučit už jen kvůli vynikajícím výkonům všech herců, výborná je tu i na malém prostoru třeba Lenka Krobotová.
(zadáno: 22.2.2019)
Velmi povedená inscenace, vypovídající o autismu vyrovnaně, nezaujatě a realisticky. Havelka využívá vhodných inscenačních prostředků, například klipovitost není vůbec na škodu tvorbě podivuhodně komplexního dějového oblouku a zároveň umocňuje výpověď tvůrců. Výborná a uvěřitelná Simona Babčáková ve své takřka životní roli. Předčilo očekávání.
(zadáno: 12.12.2018)
Dan Špinar v Zweigově díle hodně akcentuje absenci lidské asertivity a rozhodnosti, což je určitě chvalitebné a celá inscenace se nese komplexně v tomto duchu. Bohužel však příliš upřednostnil expresivní herectví a hororovou stylizaci na úkor pečlivé psychologické drobnokresby, která je výsostným Zweigovým trademarkem. Tento, u Špinara bohužel recidivující neduh se nejvýrazněji projevuje právě u té nejsložitější postavy. Edita je v inscenaci nešťastně zobrazena jako hysterická, ukřičená fúrie. Režisérovo (nikoliv hereččino!) pojetí této figury je hlavní slabinou jinak poměrně podařeného kusu.
(zadáno: 30.5.2018)
Ryze současná inscenace, jež v sobě nezapře především chytrý a dobrý text Moiry Buffini, který elegantně propojuje antické příběhy (zejména Sofoklovu Antigonu a Senecovu Faidru) a politickou realitu. Právě politická rovina v Čechách zřejmě nevyzní tak pregnantně jako třeba v kolonialistické Británii, ale stále tu je ještě silná feministická linka, včetně jemných narážek na MeToo. Skvělý je imerzivní začátek, v některých okamžicích však inscenace trochu ztrácí tempo. Herecké výkony jako již tradičně u Špinara obecně výborné, po vizuální stránce je vše na vysoké úrovni.
76%
(zadáno: 22.11.2017)
V ND se povedlo odvyprávět příběh heroiny bratří Mrštíků moderně,ale bez násilných kontroverzí a zároveň výstižně,s pomocí množství metafor. Mnohovrstevnatá scénická akce je tu v dobré symbióze s rozumně seškrtaným a nepozměněným textem.Strohá designová scéna nahrávacího studia je nápaditá,bohužel se však zoufale málo pracuje s jejím významem.Titulní Pavla Beretová je typově vhodná a její dobrý výkon dává naději, že jej v budoucnu ještě vycizeluje.Oceňuji výbornou dunivou, atmosferickou zvukovou složku.Navzdory zprofanovanosti hry se podařilo vytvořit inscenaci dusivou, sevřenou a dnešní.
74%
(zadáno: 16.10.2017)
Vynikající groteska, která o některých rysech Ruska tehdejšího i dnešního vypovídá více než kdejaké realistické drama. Zároveň se jedná o navýsost zábavnou a vtipnou podívanou na tradičních inscenačních základech. Skvělý Petr Nárožný a naprosto přesná Lucie Žáčková. Zřejmě nejlepší kus, jaký jsem v Činoherním klubu dosud viděla.
74%
(zadáno: 29.9.2017)
Velmi moderní, vysoce stylizované, cool pojetí Shakespeara, zobrazující na poměrně funkčním principu vyprázdněnost dnešní společnosti. Pro současného diváka má inscenace jistě adekvátní výpovědní hodnotu. Ke konci už to sice trochu dře, co se týče rytmu, ale jinak, why not?
74%
(zadáno: 3.6.2017)
V několika směrech inovativní pojetí Čechova. Tradičně vizuálně opulentní Skutrovská režie akcentuje především uměleckou nótu dramatu a vnitřní svět Trepleva. Čechovovské pachtění po lásce zde není tak hmatatelné, proto ty zmínky o chladnosti inscenace. Výklad Trigorina jako homosexuála je zajímavý, nicméně poměrně značně posouvá vyznění celého děje. Zapamatování hodná je především dominantní scéna uvedení Treplevovy hry. Pavel Neškudla a Marie Poulová velmi dobří, skvělý výkon podává i K. Sedláčková-Oltová a J. Vondráček. Řada diváků o přestávce odešla - na Skutry se zkrátka musí zvykat.
74%
(zadáno: 23.4.2017)
"Já nejsem Tvůj otec, jsem Tvůj švagr!"
O něco povedenější a vyzrálejší než Jedlíci čokolády. Velká mořská víla je více komplexní, kompaktní hra se smysluplnou výpovědí - skvělý je především monolog Valerie v závěru. Opět super hudba a filmové narážky (Vetřelec!). Neustálá extempore Jiřího Zapletala lze buď milovat nebo nesnášet.
(zadáno: 18.3.2017)
"V mé víře, lásce a v mé naději!"
Na Vinohradech vznikla pod rukama Martina Čičváka impozantní,po všech stránkách náročná,tříhodinová inscenace Ibsenova nejosobitějšího díla.Tvůrci se s obtížně realizovatelným textem popasovali se ctí a s nutnými menšími škrty obsáhli všechny zásadní okamžiky děje.Ondřej Brousek v titulní roli je typově přesný a výborně se mu daří postihnout Peerovo chvastounství,snílkovství i vnitřní nejistotu.Nezaostává za ním ani A. Elsnerová a O. Brousek st., zbylí herci však mají jisté rezervy.Scéna s rampou a kuličkami zaujme. A ten konec, ten člověka vždycky obměkčí...
(zadáno: 23.2.2017)
Po Hedě Gablerové v Dlouhé další podařená Nebeského režie Ibsena, byť ne tak výrazná. Titulní Tereza Dočkalová je famózní. Její studie nesvéprávné, dětinské panenky je výborná, bez jakékoliv parodie či karikatury. O to více zamrzí slabší výkony především Kateřiny Holánové a Radka Valenty, kteří hrají tak důležité postavy.Nebeský akcentuje namísto feministického kontextu hlavně motiv rodinného,manželského dramatu,neporozumění mezi mužem a ženou a absence upřímnosti. Libeňský Domeček pro panenky trochu brzdí některé schématické situace a nedostatek hudby, ale jinak je to další trefa do černého.
(zadáno: 11.2.2017)
Sympatická aktovka mířící především proti současné zhýčkané hipsterské generaci mužů. Základní dějový twist sice není žádné terno, obě herečky jsou zato natolik spontánní a autentické, že to Vojtěchu Štěpánkovi rychle odpustíte. Zásadní přínos hry tkví především v upozornění na dnes stále omlouvaný a neřešený fenomén postupné degradace mužského pokolení. Osvěžující voda na můj feministický mlýn.
(zadáno: 25.1.2017)
Je dobře, že se Jan Mikulášek opět vrátil k pevnému textu. Ve Stavovském divadle se mu díky tomu podařilo vytvořit inscenaci chladnou, ale současně oduševnělou, zcela nezávislou na kultovním filmu. Tvůrci úspěšně využili řadu v knize skrytých myšlenek. Scénografické pojetí je možná až příliš nuceně aktualizační, ale má své opodstatnění. Téměř civilní Martin Pechlát je tradičně skvělý. Za jednoznačně nejlepší považuji poslední scénu Marie/Lakmé, kterou k mému velkému potěšení ztvárnila Pavla Beretová jako nepasivní, energickou a vroucně milující postavu.