Redakce

Anežka Kotoučová

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (214)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

1 2 3 4 5 6 7 8 9  >  >>
(zadáno: 5.6.2016)
Nepamatuji si, že by mě kdy v životě nějaké divadlo pohltilo takovým způsobem jako právě hradecké zpracování Puškinova mistrovského díla. Jedná se o inscenaci s nesmírně silnou a snovou atmosférou. Původní verše zde neexistují - s výjimkou obou dopisů(a i ty jsou značně zkráceny).Co chybí hře na textu, vynahradí však bohatě jevištní akce a chórové i individuální výstupy.Velmi dobrá scéna, elegantní a funkční kostýmy a skvělá hudba. Geniální výkony všech herců, Pavlína Štorková však přece jen o třídu všechny převyšuje.
Ještě hodinu po zhlédnutí jsem byla jako v transu. Neskutečný zážitek.
97%
(zadáno: 28.1.2014)
Čechov nesmírně výstižný - směšný, smutný, stále aktuální. Sisyfovská touha po životadárné lásce druhé osoby pro mě ještě nikdy na divadle nebyla tak autenticky doléhající, jako kdyby to byla přímo Rackova premiéra v roce 1896.
Herce je vysloveně radost sledovat, převažuje výrazně civilní herectví, výborná je Klára Melíšková, "sluníčko" Veronika Kubařová, příjemně mě překvapil Treplev Jaroslava Plesla, Ivan Trojan no comment, jen si Trigorina představuji maličko stylizovanějšího. Nádhera, která si Radoka zaslouží.
Faidra je kapitolou sama pro sebe. Hra precizní po všech stránkách je připomínkou starých dobrých antických děl. Úspornou scénu ovládají výkony skvělého Miroslava Táborského a především Heleny Dvořákové, pro níž je cena Alfréda Radoka za postavu Faidry více než zasloužená. Navíc, dobovou atmosféru jako by přibližovala i sugestivní "patetická"(myšleno pozitivně) dikce Emmy Černé. Skvost Dlouhé.
Možná nejlepší představení, jaké jsem viděla. Mikuláškova obvykle nápaditá režie, krásná hudba a perfektní ztvárnění Taťány T. Vilišovou.
(zadáno: 15.9.2020)
Rozhodně jedna z nejkvalitnějších inscenací současného repertoáru DD. To nejlepší z civilního herectví souboru se zde snoubí s hravou a lehkou režií Jiřího Havelky. Obě části představení jsou velmi rozdílné, jak formou, tak obsahem, přesto je zde mnoho společných jmenovatelů, ať už jde o svědomí, lež či pravdu. Žádný z herců zde není nucen do protiúkolů, každý hraje tak skvěle a zúročuje ty herecké kvality, které jsou o něm známy, přesto ani jeden nijak nevyčnívá na úkor kolektivu. Skvělý útvar na pomezí stand-upu a dokumentárního divadla na základě hamletovské synopse. Divadlo, které jde na dřeň.
(zadáno: 6.1.2020)
Tradicionalistické, vynikající zpracování Ibsenova živého rodinného thrilleru. Dejvičtí zachovávají úctu k Fröhlichovu překladu, ale přitom si dovedou i zde najít chvilku pro decentní a spontánní odlehčení, jak to umí snad jen oni. Leitmotiv Griegovy Solvejginy písně z Peera Gynta na pozadí je sice zprofanovaný, ale skvěle podbarvuje atmosféru děje. O hereckých výkonech asi nemá cenu diskutovat, snad jen, že poslední scéna Kláry Melíškové a Vladimíra Polívky mě zcela odrovnala. Za mě výborné. 86%
(zadáno: 21.3.2019)
Skvělá původní vztahová tragikomedie na téma lásky a Boha. Už dlouho jsem neviděla hru, která by tak svěžím způsobem bryskně postihovala tak složitě uchopitelná témata. Po velmi dlouhé době jsem moc ráda viděla Marthu Issovou, ale vynikající byli tradičně všichni. Vzkříšení je vtipné, tne do živého víc, než by se kdo nadál a má velmi rozumnou délku. Čiré divadelní nadšení.
(zadáno: 13.6.2017)
Haně Burešové se v Dlouhé povedl skutečně husarský kousek - vytvořit z Jiráskovy patetické báchorky velice živou a aktuální inscenaci s nádhernými klasickými kulisami a stylovou smetanovskou hudbou. Výborné jsou různé nenásilné gagy, jemná parodie i občasné zcizovací výstupy (skutečná nápověda mezi vítajícími). Herecky vynikající je Eva Hacurová. Nejlepší inscenace české klasiky, kterou jsem zatím mohla vidět.
87%
(zadáno: 4.6.2016)
"Pojď ke mně, já to věděla, že dodnes mohou se dít divy.Že jednou potkám anděla, a že ten anděl bude živý."
Update - po několikerém zhlédnutí zvyšuji hodnocení. Vynikající zpracování sentimentálního příběhu s nádhernými verši v uzavřenou operně stylizovanou inscenaci. Invenční scéna skvěle využívající celý prostor jeviště. Jde-li o herce, P. Štorková a V. Polívka jsou oba výborní, i když Polívka je méně zkušenější v práci s textem. V porovnání s P. Děrgelem působí navíc dost prkenně.
Inscenace, která do ND jednoznačně patří.
86%
(zadáno: 1.5.2016)
Inscenace stejná jako samotná Olga Havlová - neokázalá, ironická a inteligentní. Vynikajícím způsobem napsaná, zrežírovaná i ztvárněná hra o ženě, jejíž vlastnosti jsou dnes tak zoufale potřebné, a proto inspirující. Zaujal mě sympaticky familiérní přístup - herečka kontrolovala lístky a režisérka usazovala diváky. Výborné využití prostoru, řada vtipných scén (stavění plotu, Hrobka) a jako obvykle bezchybná a skvělá Pavlína Štorková. Můj divadelní zážitek sezony.
94%
(zadáno: 17.4.2016)
Update. Kritika je na místě, ale je třeba si uvědomit,že se jedná o složitě uchopitelnou, i když navýsost symbolistickou pohádku,která by měla zaujmout rovným dílem děti i dospělé.V takovém případě je těžké zavděčit se všem. Samozřejmě, jednotlivé scény by možná mohly být zdařileji propojeny a méně statické. Jako feministku mě hrozně mrzí,že z typicky ženské kočky se stal nemastný neslaný kočkokocour, čímž se inscenátoři připravili o působivý žensko-mužský antagonismus se psem. Jinak jsem ale byla jednoduše nadšená. Výborné výkony všech herců, hlavně P. Štorková je v této roli nedostižná.
94%
(zadáno: 25.4.2013)
Adaptace čistě prozaických textů Mikuláškovi svědčí a Pavel Juráček, alespoň podle toho, co zaznělo v incenaci, má perfektní styl vyjadřování a svéráznost, které člověka pohltí.
Scénické prostředky skvěle využity. Herci - až na trochu iritujícího J. Poláška s jeho mírně infantilní dikcí - bezchybní.
Rozhodně bych netvrdila, že obsah deníku lze připsat každému a v jakékoliv době. On totiž ne každý dokáže zůstat v podobné době sebou samým.
Víc takových inscenací pro naši povětšinou zbabělou a stále zapomínající společnost prosím.
85 %
(zadáno: 30.9.2012)
Viděno v televizním záznamu.
Jejda,to jsem asi o něco přišla.Protože,tohle musel být navzdory méně využitému otáčku úžasný zážitek. Až na pár zbytečných dvojsmyslů a několik zkrácení sympatické nastudování mojí nejoblíbenější komedie od Shakespeara.Zuzana Stavná je jako Ganymédés naprosto geniální. Doufám, že tenhle kus nasadí ještě alespoň na přespříští sezonu.
89%
(zadáno: 11.4.2012)
Docela dost mě to dostalo.
Značně subjektivně osekané,ale zhuštěné, což vůbec není na škodu, neboť po takovém zážitku by už nikdo nemohl prohlásit,že Bronteová vytvořila něco na způsob červené knihovny.
Pesimistické, ale realistické,zobrazující stále aktuální neduhy společnosti a jedince (rasismus, emoce).
A jako obvykle symbolistické,ale srozumitelné i pro neobeznámené diváky.
Opět vynikající Tomáš Dastlík i živočišná Sylvie Krupanská.
Jen škoda,že se Mikulášek neobjeví u Bezručů i příští sezonu - bude mi tam chybět.
(zadáno: 28.10.2011)
to J.Mikulášek: "...for I can´t help falling in love with you." :-)
(zadáno: 28.10.2011)
Nemohu si pomoci, ale mě se to prostě líbilo. Pravda je, že v takových stylistických orgiích se asi někteří lidé neobeznámení s Ibsenovou tvorbou nebudou významově orientovat, přesto pouhá Mikuláškova invence je zde dle mého názoru hodná obdivu. Není to dokonalé pojetí, ale hra určitě stojí za vidění. Ostatně, neustále mžourající Hedviku skvělé Terezky Vilišové mám před očima dodnes.
(zadáno: 26.3.2011)
Mikulášek, jak ho mám ráda. Chytrý, intenzivní i vtipný, nápaditý, schopný ze statické korespondence neobyčejných mužů vytvořit neobyčejnou hru, jíž se Praha sklonila bouřlivým potleskem ve vyprodané Dlouhé plné mnoha pražských herců svému moravskému sourozenci. Po delší době mě na divadle zase něco dostalo a jsem ráda, že je to zrovna Brno.
Vějíř s broskvovými květy je ztělesněním skutečného umění na divadle. Hra pro herce zajisté nesmírně náročná, je úchvatná už jen na pohled, natož pak na celkové vnímání. Pitínský zde zcela uplatnil svou častou oblibu v estetice. Upřímně řečeno ze sledované návštěvnosti, hra bohužel doplácí na (zde samozřejmou)absenci humoru, na který se do Dlouhé chodí především (ve Vějíři tuto složku zastupuje pouze tradičně výborný J. Vondráček jako Vypravěč) Jsou zde zkrátka vyvíjeny náročnější požadavky, odměnou je pak ale pro diváka nadmíru kulturní zážitek. Osobně-takhle pro mě vypadá opravdové divadlo.
Moje srdcovka.H.Dvořáková a M.Táborský zde plně uplatňují své kvality a profesionalitu.H.Dvořáková vytvořila jednu z nejlépe propracovaných postav,jaké jsme kdy viděla.Bohužel,plné hodnocení mi trochu kazí M. Konig,jehož don Enrique není mužný Juan ale spíše sexistické štěně.M. Matejka,který pojal Coquína jako žblebtu namísto racionálně vtipné figurky zapřičiňuje možná trochu nepříjemný kontrast s vážností hry.Dobrá práce se scénou.Kvůli takovýmto hrám stojí za to chodit do divadla.Důstojné navázání na úspěch Faidry.
Skvělý Trojan v mém nejoblíbenějším románu od Gončarova.
Výborný J. Vondráček. Goldoni by měl radost. Update: Po několika letech a dalších zhlédnutích: i když se některé vtipné situace začaly až příliš rozehrávat, zmizeli psí herci i někteří turisti, stále je to inscenace, která mi jako jediná dovede navodit skvělou náladu do dalších dnů. A už jsem psala, že Vondráček je úžasný?
(zadáno: 1.3.2019)
Určitě jedna z nejpovedenějších a nejvyzrálejších inscenací v režii SKUTRU. Výborná symbióza nadšeného souboru(zkušených bardů i mladé generace),perfektní scény,nevtíravé hudby a funkčních kostýmů.Z hlediska scénické akce je Kytice technicky náročným majstrštykem, například závěrečný obraz nebo vodní scéna z Holoubka na diváka skutečně zapůsobí.Povedeným nápadem je i prolínání některých postav a motivů z jedné balady do druhé(např.návaznost Vodníka na Dceřinu kletbu nebo Svatebních košil na Holoubka).Komplexně promyšlené a nesoucí jasné poselství.O osud představení takové kvality obavy nemám.
(zadáno: 18.9.2018)
Ze všeho nejvíce se jedná o kvalitně napsanou hru o opomíjené postavě české vědy. Jako člověk znalý vědeckého prostředí i chorob typu Parkinson musím pochválit skvělého Martina Myšičku, jako vědec i nemocný člověk byl opravdu uvěřitelný. Výborný i Ivan Trojan a Zdeňka Volencová, naopak u Veroniky Kubařové mi stále přijde, že se s dejvickými zcela herecky neidentifikovala. Spokojenost.
(zadáno: 8.11.2017)
Dan Špinar se tentokrát trefil do černého, nebo spíše do černé (komedie). Noční sezona je totiž výborná tragikomedická vztahovka se vším všudy. Je to dojemné, je to výstižné, je to vtipné. Režisérova tradiční pečlivá práce s herci je zde dovedena do dokonalosti. Všem sedmi představitelům role sedí doslova jako ulité, všichni jsou bezvadní. Dosud hodně opomíjená Jana Preissová tu přímo září. Scéna s kino sedačkami už je sice trochu klišé,ale tady je dobře využita. Velmi oceňuji,že si Špinar odpustil svůj tradiční expresionismus a manýry (až na obligátní svlékání I. Orozoviče). Spokojenost.
82%
1 2 3 4 5 6 7 8 9  >  >>