Redakce

Anežka Kotoučová

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (215)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 4.3.2019)
Jedná se rozhodně o nejsprostší hru, kterou jsem zatím viděla, ale je nutno říci, že vulgarismy zde mají své opodstatnění. Děj je navzdory řadě gagů hodně pesimistický. Trochu mě vykolejil až kafkovsky vyznívající absurdní závěr. Každopádně lze představení doporučit už jen kvůli vynikajícím výkonům všech herců, výborná je tu i na malém prostoru třeba Lenka Krobotová.
(zadáno: 22.2.2019)
Velmi povedená inscenace, vypovídající o autismu vyrovnaně, nezaujatě a realisticky. Havelka využívá vhodných inscenačních prostředků, například klipovitost není vůbec na škodu tvorbě podivuhodně komplexního dějového oblouku a zároveň umocňuje výpověď tvůrců. Výborná a uvěřitelná Simona Babčáková ve své takřka životní roli. Předčilo očekávání.
(zadáno: 12.12.2018)
Dan Špinar v Zweigově díle hodně akcentuje absenci lidské asertivity a rozhodnosti, což je určitě chvalitebné a celá inscenace se nese komplexně v tomto duchu. Bohužel však příliš upřednostnil expresivní herectví a hororovou stylizaci na úkor pečlivé psychologické drobnokresby, která je výsostným Zweigovým trademarkem. Tento, u Špinara bohužel recidivující neduh se nejvýrazněji projevuje právě u té nejsložitější postavy. Edita je v inscenaci nešťastně zobrazena jako hysterická, ukřičená fúrie. Režisérovo (nikoliv hereččino!) pojetí této figury je hlavní slabinou jinak poměrně podařeného kusu.
(zadáno: 30.5.2018)
Ryze současná inscenace, jež v sobě nezapře především chytrý a dobrý text Moiry Buffini, který elegantně propojuje antické příběhy (zejména Sofoklovu Antigonu a Senecovu Faidru) a politickou realitu. Právě politická rovina v Čechách zřejmě nevyzní tak pregnantně jako třeba v kolonialistické Británii, ale stále tu je ještě silná feministická linka, včetně jemných narážek na MeToo. Skvělý je imerzivní začátek, v některých okamžicích však inscenace trochu ztrácí tempo. Herecké výkony jako již tradičně u Špinara obecně výborné, po vizuální stránce je vše na vysoké úrovni.
76%
(zadáno: 22.11.2017)
V ND se povedlo odvyprávět příběh heroiny bratří Mrštíků moderně,ale bez násilných kontroverzí a zároveň výstižně,s pomocí množství metafor. Mnohovrstevnatá scénická akce je tu v dobré symbióze s rozumně seškrtaným a nepozměněným textem.Strohá designová scéna nahrávacího studia je nápaditá,bohužel se však zoufale málo pracuje s jejím významem.Titulní Pavla Beretová je typově vhodná a její dobrý výkon dává naději, že jej v budoucnu ještě vycizeluje.Oceňuji výbornou dunivou, atmosferickou zvukovou složku.Navzdory zprofanovanosti hry se podařilo vytvořit inscenaci dusivou, sevřenou a dnešní.
74%
(zadáno: 16.10.2017)
Vynikající groteska, která o některých rysech Ruska tehdejšího i dnešního vypovídá více než kdejaké realistické drama. Zároveň se jedná o navýsost zábavnou a vtipnou podívanou na tradičních inscenačních základech. Skvělý Petr Nárožný a naprosto přesná Lucie Žáčková. Zřejmě nejlepší kus, jaký jsem v Činoherním klubu dosud viděla.
74%
(zadáno: 29.9.2017)
Velmi moderní, vysoce stylizované, cool pojetí Shakespeara, zobrazující na poměrně funkčním principu vyprázdněnost dnešní společnosti. Pro současného diváka má inscenace jistě adekvátní výpovědní hodnotu. Ke konci už to sice trochu dře, co se týče rytmu, ale jinak, why not?
74%
(zadáno: 3.6.2017)
V několika směrech inovativní pojetí Čechova. Tradičně vizuálně opulentní Skutrovská režie akcentuje především uměleckou nótu dramatu a vnitřní svět Trepleva. Čechovovské pachtění po lásce zde není tak hmatatelné, proto ty zmínky o chladnosti inscenace. Výklad Trigorina jako homosexuála je zajímavý, nicméně poměrně značně posouvá vyznění celého děje. Zapamatování hodná je především dominantní scéna uvedení Treplevovy hry. Pavel Neškudla a Marie Poulová velmi dobří, skvělý výkon podává i K. Sedláčková-Oltová a J. Vondráček. Řada diváků o přestávce odešla - na Skutry se zkrátka musí zvykat.
74%
(zadáno: 23.4.2017)
"Já nejsem Tvůj otec, jsem Tvůj švagr!"
O něco povedenější a vyzrálejší než Jedlíci čokolády. Velká mořská víla je více komplexní, kompaktní hra se smysluplnou výpovědí - skvělý je především monolog Valerie v závěru. Opět super hudba a filmové narážky (Vetřelec!). Neustálá extempore Jiřího Zapletala lze buď milovat nebo nesnášet.
(zadáno: 18.3.2017)
"V mé víře, lásce a v mé naději!"
Na Vinohradech vznikla pod rukama Martina Čičváka impozantní,po všech stránkách náročná,tříhodinová inscenace Ibsenova nejosobitějšího díla.Tvůrci se s obtížně realizovatelným textem popasovali se ctí a s nutnými menšími škrty obsáhli všechny zásadní okamžiky děje.Ondřej Brousek v titulní roli je typově přesný a výborně se mu daří postihnout Peerovo chvastounství,snílkovství i vnitřní nejistotu.Nezaostává za ním ani A. Elsnerová a O. Brousek st., zbylí herci však mají jisté rezervy.Scéna s rampou a kuličkami zaujme. A ten konec, ten člověka vždycky obměkčí...
(zadáno: 23.2.2017)
Po Hedě Gablerové v Dlouhé další podařená Nebeského režie Ibsena, byť ne tak výrazná. Titulní Tereza Dočkalová je famózní. Její studie nesvéprávné, dětinské panenky je výborná, bez jakékoliv parodie či karikatury. O to více zamrzí slabší výkony především Kateřiny Holánové a Radka Valenty, kteří hrají tak důležité postavy.Nebeský akcentuje namísto feministického kontextu hlavně motiv rodinného,manželského dramatu,neporozumění mezi mužem a ženou a absence upřímnosti. Libeňský Domeček pro panenky trochu brzdí některé schématické situace a nedostatek hudby, ale jinak je to další trefa do černého.
(zadáno: 11.2.2017)
Sympatická aktovka mířící především proti současné zhýčkané hipsterské generaci mužů. Základní dějový twist sice není žádné terno, obě herečky jsou zato natolik spontánní a autentické, že to Vojtěchu Štěpánkovi rychle odpustíte. Zásadní přínos hry tkví především v upozornění na dnes stále omlouvaný a neřešený fenomén postupné degradace mužského pokolení. Osvěžující voda na můj feministický mlýn.
(zadáno: 25.1.2017)
Je dobře, že se Jan Mikulášek opět vrátil k pevnému textu. Ve Stavovském divadle se mu díky tomu podařilo vytvořit inscenaci chladnou, ale současně oduševnělou, zcela nezávislou na kultovním filmu. Tvůrci úspěšně využili řadu v knize skrytých myšlenek. Scénografické pojetí je možná až příliš nuceně aktualizační, ale má své opodstatnění. Téměř civilní Martin Pechlát je tradičně skvělý. Za jednoznačně nejlepší považuji poslední scénu Marie/Lakmé, kterou k mému velkému potěšení ztvárnila Pavla Beretová jako nepasivní, energickou a vroucně milující postavu.
(zadáno: 9.12.2016)
Pro mě příjemné překvapení a palec nahoru za zajímavou původní českou hru na scéně, kam takové počiny patří víc než kamkoliv jinam. Prostředí ústavů AV znám, bylo proto sympatické sledovat něco podobného na divadle. Bohužel ke konci jinak podnětná a zábavná inscenace výrazně ztrácí dynamiku. Rovněž mi vadilo, že zatímco všechny mužské postavy byly ztvárněny civilně, jejich ženské protějšky byly nereálnými karikaturami. Zvláště to zamrzí u P. Štorkové, jejíž postava je evidentně vinou tvůrců dosti neživotná. Ale pokud se má J. Frič skutečně stát kmenovým režisérem, nemohlo si ND vybrat lépe.
(zadáno: 9.10.2016)
Zpětné vyprávění evoluce manželské nevěry, poměrně dobré dialogy a nápad s SMS činí ze Zrady jednu z těch lepších a zajímavějších inscenací repertoáru ČK. Tvůrci se bohužel nevyhnuli možnému zlu retrospektivy, tedy, že se divák nedozví téměř nic o samotných kořenech nevěry, ale spíše o jejím průběhu. Herecky zde vyčnívá Martin Finger, Ondřej Sokol hraje hodně nezúčastněně a trochu mi přišlo, že i lhostejně. A myslím si, že je dosti kontroverzním režisérským tahem dosadit do role zrazující manželky svou vlastní bývalou manželku.
(zadáno: 8.10.2016)
Příjemná komorní záležitost s dnes velmi aktuální problematikou. Bartlettův text nechává diváka v burcující nejistotě, zda je ústřední postava jen zoufalý člověk tápající ve svých citech a orientaci, či mladík, který si prostě jen nechce vybrat, protože by tak přišel o sobecké potěšení z obojího. A právě určitá nedořečenost a nabídka řady hlubokých otázek, dotýkající se nejen bisexuality, ale především etiky mezilidských vztahů, je největší devizou řeznického počinu.
(zadáno: 13.9.2016)
Jak Drábek s Beaumarchaisem vařili dort. Hodně bláznivá směs Drábkových asociací, Drábkových moralit a v poslední řadě trochu Beaumarchaise. Původní autor je zde výrazně utlumen, někdy povedenými, častěji primitivními vtipy a nejrůznějšími improvizacemi. Chvílemi mi bylo některých herců líto, že musí hrát v takové pitomině, ale třeba takový Jiří Zapletal, ten si to vyloženě užíval. Hodnocení dávám hlavně za odvážnou režisérskou licenci a nakažlivý optimismus všech herců.
65%
(zadáno: 9.9.2016)
Sympatická, groteskní stylizace, plný respekt k textu (kromě Andrejova hubnutí místo tloustnutí) a vynikající výkony všech. Výborně se s rolí Iriny popasovala hlavně Veronika Lazorčáková, skvělá byla i Tereza Vilišová. Ale upřímně, na to, že Dan Špinar označil inscenaci za svojí "best of" jsem od toho přece jen čekala více nápadů a wow momentů.
(zadáno: 21.6.2016)
Další ze série inscenací stvořených ze sledu improvizovaných minipříběhů. Scénky jsou tématicky dost nejednotné a s láskou často souvisejí jen velmi vzdáleně. Jejich kvalita je rovněž nevyrovnaná, některé příběhy byly zajímavé, některé vyzněly trochu lacině. Každopádně výborná je (opět) Jana Plodková, jejíž komediální talent je skutečně obdivuhodný. Osobně mě Posedlost bavila více než Hamleti, ale na Požitkáře nemá. A Mikulášek a spol. by na příští sezonu měli vymyslet zase nějaký nový koncept. Nejsem si jistá, jestli je rozumné vstupovat třikrát do téže řeky.
(zadáno: 17.6.2016)
"Láska se nevyžívá ve slovech. Raději mlčí a bere nám dech."
Sen, ze kterého jsem se v Národním divadle nechtěla probudit.
Zábavný, uvolněný, vizuálně působivý, bláznivý a svatební Shakespeare. Dobrá, fungující scéna, choreografie i kostýmy. Hodně mě vytáčely laciné vulgarity, příšerná postava Špulky, kvílející víla a nevýrazný Pavel Batěk. Výborný výkon Lucky Polišenské, Michala Kerna a Pavlíny Štorkové. Po této vydařené sezoně se definitivně stávám věrnou ND a těším se na další inscenace. Go, Špinar, go!
(zadáno: 16.6.2016)
Asi to nejlepší co v současné době na Jezerce mají, ale že by to bylo zase nějaké terno, to ne. Milan Kňažko je více než důstojná náhrada za Jana Třísku, je to skutečný profesionál a utáhne celé představení naprosto bez problémů. Hra je zajímavá, ale nejsem si příliš jistá konkrétní silou její výpovědní hodnoty realizované navíc v nepatrně vyčerpávající monologové formě.
(zadáno: 18.5.2016)
Kvalitní konverzačka. Vynikající výkon Jany Pidrmanové, takový typ postav jí sedí nejlépe, a to rozhodně nemyslím nějak špatně. A jak řekla evidentně spokojená Tereza Vilišová sedící vedle mě: "uteklo to raz dva".
74%
(zadáno: 15.4.2016)
"Nic lidského mi není cizí." Trochu vyhypovaná inscenace na to, kolik dostala ocenění. Nicméně je to příjemně strávená chvíle s osobností, která by v dnešní době byla potřeba jako sůl a kterou je třeba si proto neustále připomínat. Hezké písně. Smysl postavy Univerzála jsem příliš nepochopila. A tradičně výborný Petr Jeništa.
66%
(zadáno: 8.4.2016)
Oblomov je moje milovaná kniha, proto jsem moc ráda, že se jí poslední dobou dostává pozornosti, ať už v Dejvicích, v Dlouhé nebo Na Zábradlí. Jedná se o morálně nesmírně stimulující dílo, Hana Burešová to ovšem pojala trochu jinak. Oblomovův lenivý způsob života je zde v podstatě omlouván, zatímco agilní Štolc je vykreslen jako plochá, křečovitě kladná karikatura-netuším, zda je to režií nebo hercem. Inscenace je sice kvalitní, Michal Isteník jí hodně zvedá, ale co je to platné, když to režijně patří do 90. let. Nevšimla jsem si jediné inovace či dobrého nápadu. Příliš klasická klasika.
(zadáno: 27.3.2016)
Městská divadla by si měla Pavla Kheka předcházet - zvyšuje jim svou režií pokleslou úroveň kvality. Hodnotné zinscenování, které nenapodobuje film. Neobvyklá scéna a zapamatováníhodná kreace Vasila Fridricha, který se do Jozy vtělil skutečně dokonale.