Redakce

Anežka Kotoučová

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (230)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 29.8.2012)
Klasicky průměrná inscenace provinčního divadla - nic proti Českým Budějovicím. Nehumorně populistické vsuvky ze současnosti a zbytečné veseloherní pitvoření. Ale pravda je, že otáčivé hlediště má, alespoň pro mě jako přespolního diváka, své neocenitelné kouzlo, díky čemuž se z Robina Hooda vyklubaly poměrně příjemně strávené dvě hodiny.
(zadáno: 28.10.2011)
"Attila, pro přátele-bič Boží." 65% za bezchybného psího herce.
(zadáno: 28.10.2011)
(zadáno: 16.4.2011)
Neurazí,ale ani nenadchne, což u inscenování tak dobré hry od Shawa jakou Svatá Jana je,zamrzí.Celkově nepříjemně statické,scéna bez fantazie,nenápaditá hudba.Autorův skvělý text,(který divadlo mimochodem slibovalo uvést v novém překladu,ale zůstalo u celkem archaizující Tetaurovy verze)je naprosto neutilitárně přecházen,prakticky žádný nápad.Zvýšené hodnocení je pouze a jen za velmi dobrou M.Procházkovou,která se vyhla jakékoliv patetičnosti a sympaticky se snaží zobrazit Janinu komplikovanou postavu.
(zadáno: 26.3.2011)
(zadáno: 26.3.2011)
(zadáno: 27.11.2010)
(zadáno: 6.11.2010)
Několik dobrých nápadů, kvalitní výkon K. Winterové, ale také určitá kostrbatost inscenace a neinvenční feminismus. Poněkud nevzrušený potlesk této hře bohužel patří.
Vcelku příjemná inscenace,z obou alternujících v hlavní roli L. Vlasáková má pro postavu větší cit. Jedna z kvalitnějších her v MDP.
Zítra, v Augsburgu.
(zadáno: 28.7.2020)
Komorní tragikomedie rozehrává motiv závislostí, ať už na drogách, alkoholu, či prášcích. Z hlediska komediálního je její potenciál velmi dobře využit, otázkou však je, zda vlivem neposkytnutí nějaké skutečné katarze a procitnutí jejím postavám dá něco více i samotnému divákovi. Téma je to totiž citlivé, problematické a rozšířené. Vyústění hry jaksi do prázdna a stále dosti nevážně člověku moc optimismu paradoxně nedodá, zvlášť má-li s problematikou zkušenosti. Každopádně vedle jednostrunného Vincenta Navrátila a Petra Stacha, který trochu bojuje s protiúkolem, jednoznačně vyniká Bára Štěpánová. Role jí velice sedla.
(zadáno: 3.7.2020)
David Jařab, odborník na klaustrofobní rodinná dramata, bohužel nezúročil údernost lakonického Leskovova originálu a původní příběh v druhé polovině zcela odklání jiným směrem, který ani nedává valný smysl. Jen dvouhodinová inscenace, postavená na novele jednoaktové délky se tak neúprosně vleče, živá repetitivní hudba paradoxně uspává a herci nemají absolutně co hrát. To se bohužel týká i titulní Natálie Řehořové, která je pro hlavní hrdinku skvělou volbou, po celé představení neopustí jeviště a postupná proměna charakteru se jí daří výborně, inscenaci na tak vratkých základech však nezachrání. Více viz redakční recenze.
(zadáno: 5.12.2019)
"Oidipe, domů!" Jan Frič poslední dobou tenduje k metafyzickým, filozofickým tématům a Oidipus do této linie jednoznačně zapadá. Zdůrazněn je zde především motiv člověka, který se v tvrdohlavé touze po sebepoznání řítí do propasti. Forma detektivního příběhu, kdy Oidipus/poručík Colombo po vzoru Robbe-Grilletovych Gum pátrá po vrahovi, jímž je on sám, sice není příliš invenční, ale funguje. Vychází i několik sympatických gagů, jinak je to ale spíše jen další pelmel, kterému plně rozumí asi jen tvůrčí tým. Dosti rušivé jsou hudební vložky, kde navíc hercům není dobře rozumět. Myslím, že velká scéna Fričovi příliš nesedí.45%
(zadáno: 23.9.2018)
Ne. Opravdu laciná hra s nepřekvapivou pointou, která by se možná vyjímala v jiných divadlech, ale v Dejvicích je toto strašně málo. Existuje mnoho lepších dramat založených na soupeřivém dialogu ženy a muže. Myslím, že Martin Myšička mohl na začátek svého uměleckého vedení zvolit vhodnější titul.
(zadáno: 16.5.2018)
Po všech stránkách hodně uvolněný fričovský pelmel, který využívá textů a (ne)pravosti Rukopisů k strefování se do přemrštěného českého nacionalismu,slepého vlastenčení,sektářství,xenofobie a mnohých dalších slabin.Do hodiny a půl se vejde opravdu hodně, dojde na kostým Sluhy dvou pánů, trdelník i hromadné zpívání hymny. Oceňuji nápadné zcizovací momenty (Leeloo Pavly Beretové je už nefalšovaným psím členem Činohry) a dobré výkony všech herců, kteří si to vyloženě užívají. Zbyhoňovi by ale neuškodila pevnější ruka dramaturga, který by přehršel nápadů trochu více zracionalizoval a zpřehlednil.
(zadáno: 25.10.2017)
Hodně volnomyšlenkářský a "americký" počin na bázi stand-up výstupu. Je to místy
docela vtipné a otevřené, vzácně se daří tnout do živého, netuším ale, jak se k inscenaci postaví spíše konzervativní české divadelní publikum. Velmi dobré jsou výstupy Lucie Juřičkové a Jany Bouškové. Přepjaté homosexuální pitvoření Jana Bidlase a Patrika Děrgela mi přišlo spíše trapné a k ničemu. Překvapením bylo přímé zapojení transgender nápovědky ND do inscenace.
(zadáno: 29.9.2016)
Hra sama o sobě je dosti prostoduchou moralitkou bez pořádného děje, což inscenaci hodně ubírá na možné působivosti. Balašova režie je už tradičně neslaná nemastná, z letargie mě vytrhl jen vtip se Slavkovem. A Jiřina Bohdalová bohužel začíná hodně ztrácet hlas, i když energie má stále na rozdávání.
(zadáno: 30.5.2016)
Přiznám se, že mě to moc neoslovilo, i když se Dan Špinar snaží pracovat s moderním textem, příběhy i prostředky. Atraktivita je zde ale jen povrchní a skutečný impact nepřináší. Třetí příběh je jednoznačně nejslabší, navzdory výborným hercům jsem ho prakticky nepobrala. Příjemně mě jinak potěšil výkon Davida Matáska.
(zadáno: 6.10.2015)
Klasický průměr Městských divadel pražských zachraňuje v tomto případě hlavně dobré herectví Dany Batulkové a super Jitka Smutná. Častější kabaretní výstupy mi v kontextu hry ani tolik nevadily, přece jen by to pak bylo dost depresivní. Co mě ale iritovalo byl vysloveně děsivý výkon Jiřího Hány-to má být doopravdy herec?
Zhruba 40% návštěvnost svědčí o pravděpodobném jepičím životě inscenace.
Ale s mojí oblíbenou kurkumou mě potěšili:-)
(zadáno: 21.3.2015)
Na starou dobrou verzi Sluhy dvou pánů v podání kladenského divadla prostě nemá ani pan Donutil, ani otáčko. V tomto případě šlo o klasicky průměrné, provinciální zpracování, nic víc, nic míň.
(zadáno: 21.3.2015)
Hodnocení dávám hlavně za autorský text a snahu seznámit s osudem zapomenutého básníka. Nápadné čtení textu hry ze scénářů některými herci vypadalo hodně pofidérně, ale předpokládám, že se mělo jednat o uměleckou pózu a ne lajdáctví.
(zadáno: 23.3.2014)
Což o to, tanečníci byli skutečně dobří a málokde se člověk může tak pokochat krásou lidského těla a až exemplárním rozdílem mezi mužskou a ženskou fyziognomií. Ale inscenace mi nedala nic, nad čím bych se mohla zamyslet, žádný příběh a Junga jsem tam tedy nikde nepostřehla. A do divadla se prostě nechodí jen kvůli jeho vizuální stránce.