Redakce

Anežka Kotoučová

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (230)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 23.11.2015)
"Hup na hostitelku!"
Jako takové dusnější vztahové drama - proč ne? Herci jsou výborně vybraní, zvlášť V. Kubařové role naivní myšky seděla.
66%
(zadáno: 31.1.2016)
Povedený a nápaditý experiment s výbornou a soustředěnou Alenou Štréblovou. Ačkoliv se jedná do velké míry o inscenaci plnou každodenních úkonů, závěrečná výpověď je zcela adekvátní a smysluplná. Sice prostá, ale hluboká. Oceňuji zařazenou neformální diskuzi s herečkou po představení. Jen mě strašně mrzí, že hry podobné kvality na Kladně asi v budoucnu na dlouho neuvidím...
(zadáno: 12.10.2017)
Tentokrát jde o hodnocení ryze subjektivní, ale na mě to zkrátka byla až moc velká haluz. Scéna doslova bila do očí a neustálé dětské vyptávání postavy Jiřího Hány mi lezlo na nervy. Nezachraňují to ani zkušení Aleš Procházka a Dana Batulková. Nejvtipnější na tom ovšem je, že dokonce ani natolik mystifikující prvky hry nedokázaly zakamuflovat neskonale konvenční a nudnou režii Ondřeje Zajíce. Nové umělecké vedení snad brzy přinese čerstvý vítr do současného repertoáru podobně "zatuchlých" inscenací MDP.
(zadáno: 26.3.2011)
Mikulášek, jak ho mám ráda. Chytrý, intenzivní i vtipný, nápaditý, schopný ze statické korespondence neobyčejných mužů vytvořit neobyčejnou hru, jíž se Praha sklonila bouřlivým potleskem ve vyprodané Dlouhé plné mnoha pražských herců svému moravskému sourozenci. Po delší době mě na divadle zase něco dostalo a jsem ráda, že je to zrovna Brno.
(zadáno: 5.12.2019)
"Oidipe, domů!" Jan Frič poslední dobou tenduje k metafyzickým, filozofickým tématům a Oidipus do této linie jednoznačně zapadá. Zdůrazněn je zde především motiv člověka, který se v tvrdohlavé touze po sebepoznání řítí do propasti. Forma detektivního příběhu, kdy Oidipus/poručík Colombo po vzoru Robbe-Grilletovych Gum pátrá po vrahovi, jímž je on sám, sice není příliš invenční, ale funguje. Vychází i několik sympatických gagů, jinak je to ale spíše jen další pelmel, kterému plně rozumí asi jen tvůrčí tým. Dosti rušivé jsou hudební vložky, kde navíc hercům není dobře rozumět. Myslím, že velká scéna Fričovi příliš nesedí.45%
(zadáno: 13.1.2023)
Lehce nadprůměrná inscenace o vyrovnávání se se ztrátou. Navzdory tématu se nejedná o těžkou depku, nýbrž o civilní komorní drama odlehčené neustále konzumující sestrou hlavní postavy. Velmi dobré herecké výkony.
(zadáno: 8.1.2022)
Špinarova poslední šéfovská režie v Hlavní budově ND dopadla velmi dobře. Výsledkem je působivý pohádkový příběh určený pro dospělé a větší děti o síle lásky, jež není založena na zevnějšku druhého. Špinar pracuje s několika dobrými nápady, prostředí cirkusu na forbíně je osvěžující a nevtíravé, pojetí Zvířete s chůdami, akustickou rukavicí a černým sborem efektivní, vložené zpívání podařené. Určitě bych zapracovala na lepší akustice, Davidu Prachařovi nebyla polovina slov rozumět. Výborná hudba, scéna i herecké výkony. Kromě Prachaře a A. Fialové jsou skvělá i "siamská dvojčata" P. Štorková a M. Borová.
(zadáno: 16.3.2017)
Tak takový Lorca má v našich emočně chladných krajinách smysl!
Skutři si znovu vybrali surrealistický text a namísto prostého příběhu o lásce a nevěře opět sází na archetypy a suverénně v ND prezentují další vizuálně opojnou inscenaci o věčné dialektice dynamického mužského a stabilního ženského světa. Krásná jednoduchá scéna s využitím forbíny, light design na jedničku i tradičně nádherné, elegantní kostýmy Simony Rybákové. Velkou roli hraje vynikající hudba, i ta Madonna tu má svůj smysl. Herci jsou ukáznění a energičtí, jejich výkony jsou velmi vyrovnané. Velké nadšení.
(zadáno: 1.3.2019)
Určitě jedna z nejpovedenějších a nejvyzrálejších inscenací v režii SKUTRU. Výborná symbióza nadšeného souboru(zkušených bardů i mladé generace),perfektní scény,nevtíravé hudby a funkčních kostýmů.Z hlediska scénické akce je Kytice technicky náročným majstrštykem, například závěrečný obraz nebo vodní scéna z Holoubka na diváka skutečně zapůsobí.Povedeným nápadem je i prolínání některých postav a motivů z jedné balady do druhé(např.návaznost Vodníka na Dceřinu kletbu nebo Svatebních košil na Holoubka).Komplexně promyšlené a nesoucí jasné poselství.O osud představení takové kvality obavy nemám.
(zadáno: 28.10.2011)
Skutečně jsem se(,byť už bohužel nikoli jako dítě)výtečně bavila.
(zadáno: 3.7.2020)
David Jařab, odborník na klaustrofobní rodinná dramata, bohužel nezúročil údernost lakonického Leskovova originálu a původní příběh v druhé polovině zcela odklání jiným směrem, který ani nedává valný smysl. Jen dvouhodinová inscenace, postavená na novele jednoaktové délky se tak neúprosně vleče, živá repetitivní hudba paradoxně uspává a herci nemají absolutně co hrát. To se bohužel týká i titulní Natálie Řehořové, která je pro hlavní hrdinku skvělou volbou, po celé představení neopustí jeviště a postupná proměna charakteru se jí daří výborně, inscenaci na tak vratkých základech však nezachrání. Více viz redakční recenze.
(zadáno: 27.10.2012)
Domnívám se, že Mikulášek má na víc, než pouze na hru poskládanou-s výjimkou své achronologičnosti-z nenavazujících epizodních scén o naší odlidštěné konzumní společnosti,jež se diváka nijak hlouběji nedotknou. Námět považuji za chvályhodný, provedení však je neefektivní a nevede k odpovídající katarzi. Jak řekla kamarádka, nejlepší na tom bylo, že: "to smutné se odehrálo už na začátku hry".
(zadáno: 6.11.2010)
Akurátní záležitost.
Moje srdcovka.H.Dvořáková a M.Táborský zde plně uplatňují své kvality a profesionalitu.H.Dvořáková vytvořila jednu z nejlépe propracovaných postav,jaké jsme kdy viděla.Bohužel,plné hodnocení mi trochu kazí M. Konig,jehož don Enrique není mužný Juan ale spíše sexistické štěně.M. Matejka,který pojal Coquína jako žblebtu namísto racionálně vtipné figurky zapřičiňuje možná trochu nepříjemný kontrast s vážností hry.Dobrá práce se scénou.Kvůli takovýmto hrám stojí za to chodit do divadla.Důstojné navázání na úspěch Faidry.
Výborný J. Vondráček. Goldoni by měl radost. Update: Po několika letech a dalších zhlédnutích: i když se některé vtipné situace začaly až příliš rozehrávat, zmizeli psí herci i někteří turisti, stále je to inscenace, která mi jako jediná dovede navodit skvělou náladu do dalších dnů. A už jsem psala, že Vondráček je úžasný?
(zadáno: 13.6.2017)
Haně Burešové se v Dlouhé povedl skutečně husarský kousek - vytvořit z Jiráskovy patetické báchorky velice živou a aktuální inscenaci s nádhernými klasickými kulisami a stylovou smetanovskou hudbou. Výborné jsou různé nenásilné gagy, jemná parodie i občasné zcizovací výstupy (skutečná nápověda mezi vítajícími). Herecky vynikající je Eva Hacurová. Nejlepší inscenace české klasiky, kterou jsem zatím mohla vidět.
87%
(zadáno: 17.12.2010)
Pro Mikuláškovy inscenace mám od odob E.Oněgina velikou slabost,ale tohle bylo moc i na mě.Přemíra stylizace a symbolů činí z Macbetha něco neharmonického,čemu jsem nerozuměla a ani rozumět nechtěla.Okatá scéna mi připadala relativně disfunkční,hudba příliš slabá v kvalitě a příliš silná během monologů herců.Dobře koncipované jsou postavy čarodějnic a zmínění hodný je kvalitní výkon J.Vondráčka,K.Sedláčkové)a Banquo příjemně civilního T.Turka.
(zadáno: 29.9.2017)
Velmi moderní, vysoce stylizované, cool pojetí Shakespeara, zobrazující na poměrně funkčním principu vyprázdněnost dnešní společnosti. Pro současného diváka má inscenace jistě adekvátní výpovědní hodnotu. Ke konci už to sice trochu dře, co se týče rytmu, ale jinak, why not?
74%
(zadáno: 4.6.2016)
"Pojď ke mně, já to věděla, že dodnes mohou se dít divy.Že jednou potkám anděla, a že ten anděl bude živý."
Update - po několikerém zhlédnutí zvyšuji hodnocení. Vynikající zpracování sentimentálního příběhu s nádhernými verši v uzavřenou operně stylizovanou inscenaci. Invenční scéna skvěle využívající celý prostor jeviště. Jde-li o herce, P. Štorková a V. Polívka jsou oba výborní, i když Polívka je méně zkušenější v práci s textem. V porovnání s P. Děrgelem působí navíc dost prkenně.
Inscenace, která do ND jednoznačně patří.
86%
(zadáno: 29.3.2023)
Hru režiséra Jana Horáka považuji za dosti slabou. Kdo nic neví o životě a osobnosti Sylvie Plath, může se velmi snadno ztratit v nepřehledné změti fragmentárních textů a úvah. Představení je pro diváka náročné a občas vlekoucí se. Rovněž konec je naprosto nepochopitelný a v kontextu zbytečně hlasitý a rušivý.
Ovšem, co schází hře, kompenzuje zcela fascinující výkon Pavlíny Štorkové. Hypnotizujícím způsobem přechází mezi nejrůznějšími polohami složité osobnosti Plath a samotným herectví ji přibližuje lépe než jí citovaný text. Na představení se tak vyplatí zajít především kvůli ní.
(zadáno: 28.3.2016)
Ano, bulvární, leč svěží, a pro laického diváka přístupné divadlo z francouzské historie. P. Štorková je dynamická, nekarikuje, zcela ovládá jeviště. To díky ní dávám vyšší hodnocení. A závěrečný monolog o tom, že právě historie umožňuje lidem žít i po smrti mě jako historičku příjemně potěšil.
Pokaždé, když vidím hru z Přibylovy éry na Kladně, jen si říkám, jak nepředstavitelná škoda je, že tohle vše už brzy bude nahrazeno něčím zcela odlišným... Zkrátka, všechno hezké jednou skončí.
(zadáno: 22.11.2017)
V ND se povedlo odvyprávět příběh heroiny bratří Mrštíků moderně,ale bez násilných kontroverzí a zároveň výstižně,s pomocí množství metafor. Mnohovrstevnatá scénická akce je tu v dobré symbióze s rozumně seškrtaným a nepozměněným textem.Strohá designová scéna nahrávacího studia je nápaditá,bohužel se však zoufale málo pracuje s jejím významem.Titulní Pavla Beretová je typově vhodná a její dobrý výkon dává naději, že jej v budoucnu ještě vycizeluje.Oceňuji výbornou dunivou, atmosferickou zvukovou složku.Navzdory zprofanovanosti hry se podařilo vytvořit inscenaci dusivou, sevřenou a dnešní.
74%
(zadáno: 25.5.2015)
Čekala jsem, že to bude horší. Maryša je dobrá klasika, ale na divadle jí stačí vidět jednou. Podruhé už nemá co dalšího nabídnout, zvláště, jedná-li se o spíše průměrně a neoriginálně vytvořenou inscenaci jako v případě Komedie. Při této v pořadí druhé své Maryše už jsem se nudila. Iritovala mě hlavně absence hudby a neustálé zbytečné přecházení a odcházení postav ze scény. Výkony herců nebyly na Prahu nějak oslňující.