PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Anežka Kotoučová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (230)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 11.2.2017)
Sympatická aktovka mířící především proti současné zhýčkané hipsterské generaci mužů. Základní dějový twist sice není žádné terno, obě herečky jsou zato natolik spontánní a autentické, že to Vojtěchu Štěpánkovi rychle odpustíte. Zásadní přínos hry tkví především v upozornění na dnes stále omlouvaný a neřešený fenomén postupné degradace mužského pokolení. Osvěžující voda na můj feministický mlýn.
(zadáno: 28.10.2011)
(zadáno: 3.4.2017)
Hra niterná a intimní, chvályhodně vypovídající o dětech zatížených slabostmi svých rodičů. Lenka Lagronová pro mě překvapivě výrazně zdůrazňuje křesťanský prvek příběhu, především motiv milosrdenství. Přesto mi přijde, že to všechno bylo občas trochu moc upovídané a ztrácelo to tempo. Herecky je inscenace na vinohradské poměry majstrštyk - všechny tři herečky jsou velmi autentické, sympaticky ponořené do svých postav. Mě osobně nejvíce zaujala hlavně Zuzana Vejvodová.
64%
64%
(zadáno: 8.11.2017)
Dan Špinar se tentokrát trefil do černého, nebo spíše do černé (komedie). Noční sezona je totiž výborná tragikomedická vztahovka se vším všudy. Je to dojemné, je to výstižné, je to vtipné. Režisérova tradiční pečlivá práce s herci je zde dovedena do dokonalosti. Všem sedmi představitelům role sedí doslova jako ulité, všichni jsou bezvadní. Dosud hodně opomíjená Jana Preissová tu přímo září. Scéna s kino sedačkami už je sice trochu klišé,ale tady je dobře využita. Velmi oceňuji,že si Špinar odpustil svůj tradiční expresionismus a manýry (až na obligátní svlékání I. Orozoviče). Spokojenost.
82%
82%
(zadáno: 23.2.2017)
Po Hedě Gablerové v Dlouhé další podařená Nebeského režie Ibsena, byť ne tak výrazná. Titulní Tereza Dočkalová je famózní. Její studie nesvéprávné, dětinské panenky je výborná, bez jakékoliv parodie či karikatury. O to více zamrzí slabší výkony především Kateřiny Holánové a Radka Valenty, kteří hrají tak důležité postavy.Nebeský akcentuje namísto feministického kontextu hlavně motiv rodinného,manželského dramatu,neporozumění mezi mužem a ženou a absence upřímnosti. Libeňský Domeček pro panenky trochu brzdí některé schématické situace a nedostatek hudby, ale jinak je to další trefa do černého.
(zadáno: 29.4.2014)
Myslím si, že není vůbec jednoduché vytvořit představení, které by nadchlo současně čtyřleté dítě přede mnou, mojí sedmnáctiletou sestru po mojí levici i postarší dámu po mé pravici. To, že se to Líné Babičce povedlo, je bezpochyby její největší deviza.
75% za bezkonkurenční scénu s důchodci na počítačovém kurzu
75% za bezkonkurenční scénu s důchodci na počítačovém kurzu
Vinohrady zvládly proslulou romantiku lehce nad průměr. Pro mě stále efektivní točna(z Brna)se navzdory varování M. Stropnického točila vesele bez potíží a D. Bambas s palci za opaskem nevypadal špatně(z kritického, nikoliv ženského pohledu:-). Andrea Elsnerová je pro Lízu tím nejlepším možným výběrem a i F. Blažek má pro Starbucka určité předpoklady. Jen se mi trochu zdá (ale třeba to tak není), že Michal Novotný dostává stále podobné role-zde mi připadal nejuvolněnější ve scénách, kdy byl naštvaný. Jinak jsem měla pocit jeho velice jemného přehrávání.
(zadáno: 8.4.2016)
Oblomov je moje milovaná kniha, proto jsem moc ráda, že se jí poslední dobou dostává pozornosti, ať už v Dejvicích, v Dlouhé nebo Na Zábradlí. Jedná se o morálně nesmírně stimulující dílo, Hana Burešová to ovšem pojala trochu jinak. Oblomovův lenivý způsob života je zde v podstatě omlouván, zatímco agilní Štolc je vykreslen jako plochá, křečovitě kladná karikatura-netuším, zda je to režií nebo hercem. Inscenace je sice kvalitní, Michal Isteník jí hodně zvedá, ale co je to platné, když to režijně patří do 90. let. Nevšimla jsem si jediné inovace či dobrého nápadu. Příliš klasická klasika.
Skvělý Trojan v mém nejoblíbenějším románu od Gončarova.
(zadáno: 1.5.2016)
Inscenace stejná jako samotná Olga Havlová - neokázalá, ironická a inteligentní. Vynikajícím způsobem napsaná, zrežírovaná i ztvárněná hra o ženě, jejíž vlastnosti jsou dnes tak zoufale potřebné, a proto inspirující. Zaujal mě sympaticky familiérní přístup - herečka kontrolovala lístky a režisérka usazovala diváky. Výborné využití prostoru, řada vtipných scén (stavění plotu, Hrobka) a jako obvykle bezchybná a skvělá Pavlína Štorková. Můj divadelní zážitek sezony.
94%
94%
(zadáno: 28.10.2011)
"Hobluuj!" Některé scény jsou nezapomenutelné.
(zadáno: 23.3.2014)
Což o to, tanečníci byli skutečně dobří a málokde se člověk může tak pokochat krásou lidského těla a až exemplárním rozdílem mezi mužskou a ženskou fyziognomií. Ale inscenace mi nedala nic, nad čím bych se mohla zamyslet, žádný příběh a Junga jsem tam tedy nikde nepostřehla. A do divadla se prostě nechodí jen kvůli jeho vizuální stránce.
(zadáno: 18.7.2010)
Origami je pro mě víceméně zklamání.Nepopírám,že C.Be má své kvality,ale jako by nutně chtěl vytvořit mix dramatu,krim.zápletky,milostných a fil. motivů.Mnohé scény se mi zdály kontinuálně nelogické.Iritující jsou též někdy až nemístně naturalistické deskripce.Pokud má být příběh složitější,je nutné mít určité pevné body,o něž se lze opřít,ale zde chatrnou strukturu hry nezachraňuje ani ke konci usilovně hrající H. Dvorakova,ve scénách pomatení v expresivitě přehánějící P.Batek,či výborná a rozverně univerzální V.Cibulková
(zadáno: 2.9.2020)
Velké zklamání. Nudná hra přesycená nesčetnými zbytečnými vulgarismy a vulgaritou. To by bylo ale to nejmenší. V tomto dramatu jsou oba bratři tak zlí a tak nenávistní, že to vyvolává čirou depresi. Tak nepochopitelně "zlou" hru bez jediné špetky naděje jsem snad ještě neviděla. Herecké výkony také nejsou, navzdory zvučnosti jmen, žádná sláva. Oba herci notně zestárli a na role už se příliš nehodí. Marek Taclík má tendenci se často odbourávat a absolutně mu není rozumět. Inscenace má svá nejlepší léta za sebou a je zralá na derniéru.
(zadáno: 3.4.2023)
Podařené podobenství na téma lidské krásy, osobnosti a identity. Pro čtyři herce jistě není jednoduché přepínat bleskově mezi jednotlivými rolemi. Představení je správně odlehčené, byť je jeho problematika vážná. Jen té absurdity už je místy moc a člověk se může trochu ztrácet. Poselství je však podáno zřetelně a sympatickou formou.
65%
65%
(zadáno: 26.5.2017)
Extrémně nepovedená inscenace, ve které je špatně snad úplně všechno - neškrtající dramatugie, lhostejná režie, nesourodá hudba, nefunkční scéna a ochotnické výkony všech herců.Délka hry je k nesnesení, koncepčně je to zbytečně ilustrativní, těžkopádně klasické, bez lehkosti a nápadu.Režie se vysloveně vyžívá v nekonečných nadbytečných scénách souloží (zvláště ta za zvuku tónů Ave Maria byla vrcholně nevkusná).Paní Bovaryová přitom není povrchní bulvár, jak jej Lang na Palmovce zobrazuje. L. Štěpánková je úplně mimo, příšerný je O.Veselý jako Rudolf - tak chabý výkon jsem snad ještě něviděla.
(zadáno: 18.3.2017)
"V mé víře, lásce a v mé naději!"
Na Vinohradech vznikla pod rukama Martina Čičváka impozantní,po všech stránkách náročná,tříhodinová inscenace Ibsenova nejosobitějšího díla.Tvůrci se s obtížně realizovatelným textem popasovali se ctí a s nutnými menšími škrty obsáhli všechny zásadní okamžiky děje.Ondřej Brousek v titulní roli je typově přesný a výborně se mu daří postihnout Peerovo chvastounství,snílkovství i vnitřní nejistotu.Nezaostává za ním ani A. Elsnerová a O. Brousek st., zbylí herci však mají jisté rezervy.Scéna s rampou a kuličkami zaujme. A ten konec, ten člověka vždycky obměkčí...
Na Vinohradech vznikla pod rukama Martina Čičváka impozantní,po všech stránkách náročná,tříhodinová inscenace Ibsenova nejosobitějšího díla.Tvůrci se s obtížně realizovatelným textem popasovali se ctí a s nutnými menšími škrty obsáhli všechny zásadní okamžiky děje.Ondřej Brousek v titulní roli je typově přesný a výborně se mu daří postihnout Peerovo chvastounství,snílkovství i vnitřní nejistotu.Nezaostává za ním ani A. Elsnerová a O. Brousek st., zbylí herci však mají jisté rezervy.Scéna s rampou a kuličkami zaujme. A ten konec, ten člověka vždycky obměkčí...
(zadáno: 6.5.2017)
Pěna dní jako 10. nejdůležitější dílo 20. století je velmi svérázná kniha a lze jí pojímat subjektivně a různorodě. Já chápu L´Écume des jours jako nejpůsobivější a nejcitlivější příběh mladé lásky, jaký kdy vznikl. Bylo proto vskutku rozrušující sledovat především v první polovině expresivně přepjatou a křečovitou skutrovskou inscenaci (jednoznačně iritující jsou scény s Dupontem). O to víc potěšil alespoň náznak té citlivosti ke konci. Burácející Mastix nekompatibilní, vyzdvihovaná scéna krásná, ale nevyužitá. Hradecké Pěně jednoznačně škodí hype, který se kolem ní vytvořil.
(zadáno: 11.12.2013)
K originálu jsem se dosud trestuhodně nedostala, Bezručovská Pěna dní mě přesto spontánně velmi potěšila. Vianův román je obrazotvorný a opojný a inscenace se toho dobře drží. Nebylo tam tolik věcí, které jsem nepochopila, nebo bych je považovala za nadbytečné. Naopak, moc se mi líbila skvělá práce s textem a různé slovní hříčky. Ondřeji Brettovi sedí méně komediální postavy mnohem lépe a Terezka Vilišová bezchybná jako obvykle, byť už jí není jednadvacet či devatenáct, nebo kolik to té Chloé bylo.
(zadáno: 23.11.2015)
M. Františák umí kvalitně a klasicky inscenovat klasiky, to se mu musí nechat. V bezručovských Petrolejových lampách exceluje především po právu oceňovaný Lukáš Melník, který mě především proměnou a finálním stádiem syfilidy v druhé polovině dostal jako málokdo. A Sylvii Krupanskou prostě nelze nepochválit.
76%
76%
Skvělý Čechov, dobře řešená scéna, typická utkvělá hudba. Všichni herci uvěřitelní-nezapomenutelný je pro mě J. Ornest, ale samozřejmě i Chmela a Medvecká, + humor ("odjedeme na měsíc..na dva..")
(zadáno: 4.12.2019)
Poměrně šťastné zpracování jinak silně archaického legionářského dramatu, které eliminovalo řadu nerezonujících pasáží (viz komparace s kompletním textem v programu) a současně zdůraznilo a ponechalo to důležité, tedy výpověď o odvaze a významu českých jednotek během bojů na východní frontě. Možná bych jen zkrátila obšírné popisy jednotlivých bitevních střetnutí, které řeknou něco snad jen vojenským historikům. Vzhledem k populárně-naučnému charakteru inscenace bych představení doporučila především školám.
(zadáno: 21.1.2020)
Vcelku uspokojivý komorní thriller s dobrými hereckými výkony, hudbou a osvětlením. Hodnocení trochu sráží poněkud předvídatelný a nepříliš kvalitní text a také nadbytečné a dlouhé mezery mezi jednotlivými scénami, kdy se herci například zbytečně svlékali a zase oblékali. Poselství o tom, kam až člověka může dovést neopětovaná láska, je však velmi nosné. Sarah Haváčová se od působení u Bezručů hodně vypracovala, její problémy s dikcí jsou nyní již jen minimální. Karel Heřmánek místy drobně přehrával. Jinak ale spokojenost. 74%
(zadáno: 26.11.2011)
Ačkoli mi literární podoba Poledního údělu připadala nesnesitelně sentimentální,inscenace podle mě není ani patetická ani složitá, pouze stačí akceptovat její intenzivně emocionální a filosofický charakter. Výborná výprava a celková vnější stránka (hřbitov mezi sedadly mi připomněl podobné využití hlediště z Utrpení knížete Sternenhocha v Komedii)i herecké výkony.Zatímco De Ciz a Amalric jsou poměrně jednostrunní,Marek Němec a především jako vždy perfektní Helena Dvořáková pracují s mnohovrstevnatými postavami.Je zážitek je pozorovat.
