Redakce

Anežka Kotoučová

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (215)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 28.10.2011)
Představení, které pohladí po duši. Příjemní herci a nakonec Medvěd,což je pro mě ta nejúžasnější věc od Čechova:-)
(zadáno: 13.7.2020)
Sympatická ukázka toho, jak lze v současné dramatice uplatňovat magický realismus. Tohoto směru je představení v Ungeltu plné, ale současně nijak nedráždí a nevyčnívá, autor jej implementuje velmi přirozeně a s citem. Text tedy vůbec není špatný,naopak, dovede navodit příjemnou "magickou" atmosféru. Děj je sice předvídatelný, ale rozhodně nenudí, k čemuž přispívají velmi dobré herecké výkony.František Němec se pro role zahořklých morousů a glosátorů přímo narodil, jednoznačně je vidět nejvíce. Klára Sedláčková-Oltová utlumila svůj dříve trochu "hysterizující" styl a Ladislav Hampl má rozhodně charisma. Celkově nadprůměr.
(zadáno: 21.3.2015)
Hodnocení dávám hlavně za autorský text a snahu seznámit s osudem zapomenutého básníka. Nápadné čtení textu hry ze scénářů některými herci vypadalo hodně pofidérně, ale předpokládám, že se mělo jednat o uměleckou pózu a ne lajdáctví.
(zadáno: 20.4.2012)
Opravdu hodně klasické, co dodat.
Možná jen, že jsem měla přece jen trochu problém s uchopením a sžitím se s Žáčkové Blanche, na druhou stranu ale nepopírám, že hraje vyspěle a se zjevným zapálením pro určitě obtížnou postavu.
A že Marika Procházková je ve svém hereckém výrazu sympaticky upřímná a uvolněná.
(zadáno: 23.4.2013)
V podstatě souhlasím s redaktorkou V. Steffanovou.Povídky jsou sice ztvárněním hodně diferencované,těžko se však od sebe rozlišují a ve vší úctě k Čapkovi ani nemají ten správný obsahový "impact". Navozují pouze určitý pocit,atmosféru melancholie, nevedou však k adekvátní katarzi.
Na druhou stranu - scéna je skvělá a originální, herci velmi sympatičtí a tentokrát mě dostala i hudba.
75%
(zadáno: 28.7.2020)
Komorní tragikomedie rozehrává motiv závislostí, ať už na drogách, alkoholu, či prášcích. Z hlediska komediálního je její potenciál velmi dobře využit, otázkou však je, zda vlivem neposkytnutí nějaké skutečné katarze a procitnutí jejím postavám dá něco více i samotnému divákovi. Téma je to totiž citlivé, problematické a rozšířené. Vyústění hry jaksi do prázdna a stále dosti nevážně člověku moc optimismu paradoxně nedodá, zvlášť má-li s problematikou zkušenosti. Každopádně vedle jednostrunného Vincenta Navrátila a Petra Stacha, který trochu bojuje s protiúkolem, jednoznačně vyniká Bára Štěpánová. Role jí velice sedla.
(zadáno: 9.9.2016)
Sympatická, groteskní stylizace, plný respekt k textu (kromě Andrejova hubnutí místo tloustnutí) a vynikající výkony všech. Výborně se s rolí Iriny popasovala hlavně Veronika Lazorčáková, skvělá byla i Tereza Vilišová. Ale upřímně, na to, že Dan Špinar označil inscenaci za svojí "best of" jsem od toho přece jen čekala více nápadů a wow momentů.
Asi Čechova nemusím v každém divadle, provedení není špatné, ale prostě mě to nějak nevzalo, zdálo se mi to bez jakéhokoliv nápadu. Překvapivě mě asi nejvíce zaujala I.Pazderková. A hodně mě překvapily dvě nominace na cenu Thálie z této hry.
(zadáno: 3.6.2016)
Hodně slabá rádoby italská holomajzna s amatérskými výkony Václava Chalupy a Terezy Kopsové, která jen tak mimochodem naznačuje, že promiskuita a sexuální nevázanost je vlastně príma věc. Jediným pozitivem byl Petr Vacek, který je rozeným komediálním hercem.
(zadáno: 4.3.2019)
Jedná se rozhodně o nejsprostší hru, kterou jsem zatím viděla, ale je nutno říci, že vulgarismy zde mají své opodstatnění. Děj je navzdory řadě gagů hodně pesimistický. Trochu mě vykolejil až kafkovsky vyznívající absurdní závěr. Každopádně lze představení doporučit už jen kvůli vynikajícím výkonům všech herců, výborná je tu i na malém prostoru třeba Lenka Krobotová.
Osobně si myslím, že Klíma není nijak jednoduchý ke zdramatizování, ale v Komedii se s tím poprali dost obstojně a hlavně po svém, což není na škodu. Velmi účelné a sympatické využití hlediště. A  Martin Finger-i když je postavou a vzhledem spíše pravým opakem Sternenhocha-se vážně snaží. Pozoruhodný zážitek pro ty kdo Klímovi přišli na chuť.
(zadáno: 27.10.2021)
Oproti svým předchozím hrám v ND nemá Frič u Vassy tolik možností filozofovat, tudíž se jde rovnou k jádru a obnažení rodinných vztahů a jejich totálnímu rozpadu. Text je vhodně přepracován a aktualizován, smysl tentokrát dávají i mikroporty, které navozují komorní pocit rozhlasové hry. Fričovi se znovu podařilo množství scén, stejně tak ale v některých okamžicích divák tápe po smyslu jevištní akce. Skvělé jsou každopádně herecké výkony: dominantní Zuzana Stivínová, Veronika Lazorčáková v neobvyklé poloze i skvělá Jana Pidrmanová jako prostoduchá Natálie. Lehce nadprůměrná inscenace stále komplikovaného autora Gorkého.
(zadáno: 26.3.2011)
Velmi klasické, velmi konzervativní(vyjma partikulárně intenzivnější vulgarizace Hilského překladu), ničím nepřekvapující. Holub jako deviza Jezerky se snaží, ale Malvolio tu nemá tolik místa. Hodně mě překvapila K. Hrušínská-perfektní dikce. Čistý průměr.
Vějíř s broskvovými květy je ztělesněním skutečného umění na divadle. Hra pro herce zajisté nesmírně náročná, je úchvatná už jen na pohled, natož pak na celkové vnímání. Pitínský zde zcela uplatnil svou častou oblibu v estetice. Upřímně řečeno ze sledované návštěvnosti, hra bohužel doplácí na (zde samozřejmou)absenci humoru, na který se do Dlouhé chodí především (ve Vějíři tuto složku zastupuje pouze tradičně výborný J. Vondráček jako Vypravěč) Jsou zde zkrátka vyvíjeny náročnější požadavky, odměnou je pak ale pro diváka nadmíru kulturní zážitek. Osobně-takhle pro mě vypadá opravdové divadlo.
(zadáno: 23.4.2017)
"Já nejsem Tvůj otec, jsem Tvůj švagr!"
O něco povedenější a vyzrálejší než Jedlíci čokolády. Velká mořská víla je více komplexní, kompaktní hra se smysluplnou výpovědí - skvělý je především monolog Valerie v závěru. Opět super hudba a filmové narážky (Vetřelec!). Neustálá extempore Jiřího Zapletala lze buď milovat nebo nesnášet.
(zadáno: 15.4.2016)
"Nic lidského mi není cizí." Trochu vyhypovaná inscenace na to, kolik dostala ocenění. Nicméně je to příjemně strávená chvíle s osobností, která by v dnešní době byla potřeba jako sůl a kterou je třeba si proto neustále připomínat. Hezké písně. Smysl postavy Univerzála jsem příliš nepochopila. A tradičně výborný Petr Jeništa.
66%
(zadáno: 18.5.2016)
Kvalitní konverzačka. Vynikající výkon Jany Pidrmanové, takový typ postav jí sedí nejlépe, a to rozhodně nemyslím nějak špatně. A jak řekla evidentně spokojená Tereza Vilišová sedící vedle mě: "uteklo to raz dva".
74%
(zadáno: 3.10.2015)
Pod slupkou výrazné exprese a absurdna se skrývá poselství o skrz naskrz zkažené měšťanské společnosti v níž pouze děti jsou čistými bytostmi ("Nechte maličkých přijíti ke mně"). Osobně mi však připadalo, že těch vulgárních výrazů, gest a pohybů bylo zbytečně moc. Stačilo ubrat a divák by pochopil v jakém stádiu morálky se postavy nacházejí. Řadu scén jsem nepobrala, herecké výkony jsou ale v pořádku, výborná je například H.Dvořáková a V. Lazorčáková. A Madla Zimová měla perfektní boty:-)
Přesto mám pocit, že se Mikulášek postupně trochu vyčerpává v nápadech. 64%
(zadáno: 28.10.2011)
Komedie mi Vírou, láskou, nadějí definitivně dokázala, že si umí parádně vybírat inteligentní a trefné hry. Ivana Uhlířová rules forever:-)
První setkání s V. Morávkem a jeho příjemným uchopením Čechovovovy skvělé hry. Výborná hudba(především předěly mezi scénami a figurami) a scéna. Možná trochu nadbytečně mi připadala J. Jirásková a častější hysterické výstupy,ale k dotvoření atmosféry to spíše sedí. Úplně jsem propadla výkonu M.Stropnického-svého Lopachina, jako ostatně nejdůležitější postavu hry formuje z úlisného, přihrbeného otloukánka k triumfálnímu vlastníkovi. To on symbolizuje novou, nastupující dobu Ruska. Pro mě rozhodně nejlépe zahraná postava inscenace.
(zadáno: 30.5.2018)
Ryze současná inscenace, jež v sobě nezapře především chytrý a dobrý text Moiry Buffini, který elegantně propojuje antické příběhy (zejména Sofoklovu Antigonu a Senecovu Faidru) a politickou realitu. Právě politická rovina v Čechách zřejmě nevyzní tak pregnantně jako třeba v kolonialistické Británii, ale stále tu je ještě silná feministická linka, včetně jemných narážek na MeToo. Skvělý je imerzivní začátek, v některých okamžicích však inscenace trochu ztrácí tempo. Herecké výkony jako již tradičně u Špinara obecně výborné, po vizuální stránce je vše na vysoké úrovni.
76%
(zadáno: 11.9.2016)
Na to, že se jedná o sukces měsíce Divadelních novin, jsem asi čekala něco jiného. Skutrovská extrémně snová a lyrická stylizace se zde dosti nešťastně a nevhodně míjí se syrovostí a drsností příběhu Vojcka, jako jednoho z nejdepresivnějších dramat vůbec. Poetiku režisérského dua mám moc ráda, ale není možné ji využívat všude. Herecké výkony v pořádku, trochu mě jen iritoval přístup Petra Konáše.
Špinarova rebelantská verze Vojcka z Vinohrad mě asi upoutala více (i když jí uváděli jen 16x).
64%
(zadáno: 15.9.2020)
Rozhodně jedna z nejkvalitnějších inscenací současného repertoáru DD. To nejlepší z civilního herectví souboru se zde snoubí s hravou a lehkou režií Jiřího Havelky. Obě části představení jsou velmi rozdílné, jak formou, tak obsahem, přesto je zde mnoho společných jmenovatelů, ať už jde o svědomí, lež či pravdu. Žádný z herců zde není nucen do protiúkolů, každý hraje tak skvěle a zúročuje ty herecké kvality, které jsou o něm známy, přesto ani jeden nijak nevyčnívá na úkor kolektivu. Skvělý útvar na pomezí stand-upu a dokumentárního divadla na základě hamletovské synopse. Divadlo, které jde na dřeň.