PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Helena Grégrová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (1664)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 16.4.2024)
75 %. Marika Šoposká a Miroslav Krobot zvou diváky ve své inscenaci do unikátně poetického světa, v němž se svébytně střetává a pozoruhodně prolíná nejen optika dvou rozdílných generací a princip ženský a mužský, ale především též všednodenní realita s bezbřehostí krajiny fantazie snu. Mě osobně dokázala oslovit a spolehlivě zabavit solidní řádka překvapivých asociací spolu s uměřenými dávkami neotřelého humoru, který je okořeněn sympatickou dávkou sebeironizujícího nadhledu. Dle avizované délky produkce (75 minut) jsem očekávala formu divadelní jednohubky, nakonec jsem odcházela zážitkově uspokojena prostřednictvím věru originálního zákusku.
(zadáno: 16.4.2024)
Inscenace MDP působivě vystihuje nelichotivou paralelu Huxleyho dystopické vize k současnému světu, jenž má k obdobě zobrazeného uspořádání nakročeno stále citelněji. Totalita kultu jakési absolutní zpohodlnělosti a domnělé bezstarostnosti, v níž už ale nezbývá prostor pro žádnou z hodnot, která činí člověka člověkem, rezonuje apelativně skrze vidinu lákavé nabídky nekonečného umělého štěstí s eliminací negativních pocitů a reálné bolesti, s nimiž ovšem nevyhnutelně vymizí i podstata a smysl našeho života. Výmluvnou tečku obstará záznam reakcí dnešních dětí na otázku, jak by definovaly budoucnost. Silné, mrazivé a více než znepokojivé finále.
(zadáno: 13.4.2024)
75 %. Inscenace Martiny Schlegelové prostřednictvím nápadité scénografie efektivně pracuje s obměnami prostředí a prostřihy časových rovin, zdařile též kombinuje detektivní napětí a vyváženou míru milého humoru. Během herecky sehraných akcí mě nejvíce oslovili Michal Štěrba, jeho Poirotovi nechyběla belgická noblesa ani šibalské grimasy, včetně typického uculování se pod precizně pěstěným knírkem, Eliška Vocelová, která nejlépe vystihla věkovou proměnu svěřené postavy a Matyáš Darnady, jehož Jeff Rogers byl nejvděčnějším zdrojem odlehčující situační komiky. V rámci žánru příjemně oddechová záležitost, slovem slovutného detektiva "magnifique".
(zadáno: 11.4.2024)
Inscenace, ve které se důvtipně bilancuje a tematicky umocňuje na druhou. Jde o poctu magii divadla a současně i vzpomínkovou poctu konkrétnímu režisérovi, jde o divadlo na divadle a současně i o realitu kolem něj – o hledání pravdy jevištní a vyrovnávání se s pravdou skutečnou, a především jde o prožívání "konce hry" (rozuměj: života) během zkoušení Beckettova Konce hry, v němž se autor odkazuje k významu opravdových lidských hodnot. Zaujalo mě, kolik otázek se Tomáši Vůjtkovi podařilo během necelé hodiny a půl otevřít, nadto způsobem, který baví i dojímá zároveň. Herecky exceluje Marek Cisovský, jemuž jsou všichni kolegové adekvátní oporou.
(zadáno: 7.4.2024)
65 %. Veskrze mile hravé kabaretní vyprávění o tom, jaké nezvyklé strachování trápilo Franze Kafku, a kterak si ku pomoci s jeho překonáváním přivolával kamarádku kavku. A také o sestrách, panenkách a půvabu čajových dýchánků. A vlastně i o tom, že právě ony obavy stály na počátku Franzovy literární tvorby. Jiří Jelínek s Terezou Lexovou opětovně originálně a rozverně kouzlí s mateřštinou a nápaditými scénickými efekty, tentokrát se ale inscenace vlivem tématu místy zdá přece jen pro ty nejmenší z diváků poněkud ponurejší a obsahově náročněji stravitelná, každopádně však zůstává pozoruhodná svou (ve shodě s námětem) svébytně poetickou formou.
(zadáno: 6.4.2024)
Režijně citlivě uchopené inscenaci se podařilo otevřít mi cestu do hloubi bolesti lidské duše. Cestu plnou nenaplněných očekávání, bláhových snů, poztrácených iluzí a marných nadějí. Projít si jí spolu se členy rodiny Tyronových jsem prostřednictvím pozvolného snímání rozpadu jejich nefunkčních vztahů mohla opravdu niterně a intenzivně. Sejít z ní mi žádný z hereckých průvodců ani na chvíli nedovolil, skrze maximální koncentraci a autentický prožitek vystihl každý složitý vnitřní svět své postavy a zpřítomnil i atmosféru unaveného srpnového dne s oparem houstnoucí mlhy. Emoční účinek působivého finálního obrazu ve mně dozníval dlouho do noci.
(zadáno: 4.4.2024)
R.U.R - Divadlo DISK 60 %
65 %. Solidní inscenace svižného střihu se soustředí na podstatné momenty děje a zásadní sdělení textu, přičemž se jí i bez okatých aktualizačních posunů daří nechat vizionářské a nadčasové Čapkovo memento promluvit k dnešku, kdy umělá inteligence stále intenzivněji vstupuje do našich životů. A spolu s ní i pozvolný balanc společnosti na přetenké hranici mezi optimálním využitím jejích pozitiv a schopností dohlédnout neblahé dopady všech možných negativ a hrozeb, které s sebou nese. 3. ročník KČD působí sehraně, nejvíce mě oslovily výkony Vojtěcha Franců a Matěje Převrátila, kteří šli v rámci vystižení daných rolí a poselství hry nejhlouběji.
(zadáno: 30.3.2024)
Kdože je Sylvie? Koza, jakožto hlavní hybatel děje Albeeho důvtipně vystavěné provokativní tragikomedie. Ústřední zápletka je zde vyhrocena téměř ad absurdum, čímž se nám otevírá prostor k zamyšlení nad hranicemi vlastní tolerence ve velmi krajní situaci. Pilířem hry je vyostřený manželský dialog, který svou gradační tenzí a kadencí replik klade na herecké interprety nemalé nároky. Těm Hynek Čermák s Petrou Špalkovou dostáli bravurně, balanc mezi humorem a vážnými podtóny tématu precizně ukočírovali a zdařile vystihli polaritu dvou rozdílných úhlů pohledu a stanovisek k téže skutečnosti. Skvělá zábava se zřetelným, čitelným přesahem. Tleskám!
(zadáno: 28.3.2024)
Praha, 28. 3. 2024 Milá Evičko, milý Luďku, musím říct, že se pro inscenaci složenou z vaší vzájemné korespondence a útržků z Luďkova deníku podařilo vaší vnučce najít poutavý a originální klíč. Jeho prostřednictvím k nám promlouvá příběh vašeho vztahu křehce, dojemně a především hluboce lidsky. Vybrala si také výborné herecké interprety, kteří v důmyslně rozdělených partech empaticky vystihují to podstatné. Sympatickým bonusem je i jakýsi nostalgický nádech časů, kdy psaní dopisů ještě bylo samozřejmou součástí našeho žití. Součástí v každém ohledu obohacující, jak dokládají i vaše řádky, do kterých jsme se směli zaposlouchat. Divačka Helena
(zadáno: 27.3.2024)
(zadáno: 26.3.2024)
Ve svých dětech žijeme dál. Ovšem i se všemi našimi prohrami a hříchy... Rodinné drama plné nepříjemných pravd ve vskutku působivém, režijně precizně vystavěném inscenačním balení bez hluchých míst, kdy ani jedna z bezmála deseti tisíc vteřin nepůsobí navíc. Celosouborový herecký koncert, každý bez výjimky plně vystihuje charakter a emoční turbulentnost svěřené postavy. Výkony Reginy Rázlové a Andrey Elsnerové jsou skutečně brilantní a doslova strhující. Vše podmanivě podtrhuje zdařilá scéna Michala Syrového a adekvátně gradaci děje náladotvorná hudba Vladimíra Nejedlého. Velice intenzivní, ve všech ohledech plnokrevný divácký zážitek. Bravo!
(zadáno: 22.3.2024)
Jakási esence nálad sedmi stěžejních postav Čechovova Racka lapených ve svých stagnačně bolestínských bublinách z promarněných snů, tužeb a životních proher. Společně v prostoru, přesto se míjející. Všichni mluví, jeden druhého ale příliš neposlouchá, repliky jsou pronášeny mimoděčně, bez empatie, téměř až s rezignačním předpokladem, že beztak nikdo neporozumí. Jakkoli se jedná o inscenačně originální pohled plný působivých obrazů (nejsilněji mě oslovil milostný vzkaz psaný Mášou na Treplevova záda) a se zdařilou hudební složkou, příběh celkově mi přišel poněkud utlumen formou a emočně mě spíše míjel, včetně oproti předloze obměněného závěru.
(zadáno: 18.3.2024)
Adekvátní a důstojné vypořádání se se stíny naší minulosti je úkolem přetěžkým. Lze to vůbec, nebo ten horký, mezigeneračně neustále přehazovaný brambor nikdy nevychladne? Nestavíme možným východiskům spíše bariéru, mj. extrémní démonizací viníků a devocí k obětem? Zatímco tápeme, na složky archivů sedají nové nánosy prachu... Znepokojivé téma s řadou otázek k vině, trestu a svědomí otevírá v inscenaci Jakub Čermák bez obalu, řízně ironickou optikou, skrze jakýsi "zlý horečnatý sen" bývalé dělnické prokurátorky, plný duchů a monster, noh štrůdlů od babičky a nezhojených stigmat doby. Skvělí a v rolích přesní Zuzana Bydžovská a Daniel Krejčík.
(zadáno: 14.3.2024)
65 %. Zábavnost ústřední zápletky spočívá primárně v kombinaci velmi svérázného pohledu na život s ještě svéráznější metodou, jak se vypořádat s okamžiky, kdy nám do něho vstoupí nelad. O nutnosti začít v takovém případě bez váhání jednat a bojovat i za cenu obětí už ví výstřední Elsa vskutku mnoho, což neváhá doložit obrácením chodu domácnosti svých přátel doslova naruby. Obsazení Taťjany Medvecké je dle očekávání skvělou volbou, její komediální talent, živelnost a energický esprit jsou nespornou devízou. Byť by temporytmu inscenace prospělo prokrácení několika scén a zamrzí i míra předvídatelnosti finální pointy, jde o milý divácký zážitek.
(zadáno: 11.3.2024)
75 %. Apolena Veldová i Jan Šťastný prostřednictvím svých maximálně soustředěných hereckých výkonů nechávají všem v textu vyřčeným otázkám patřičně zarezonovat, jejich vzájemná partneřina i důsledná práce s detailními gesty a adekvátní hlasovou modulací je přítomna v každé z replik. Škoda jen, že úvodní část poněkud zatěžká přespřílišná dávka faktografických údajů a dat, které musí být zmíněny pro orientaci v ději, současně ale mírně znevěrohodňují průběh samotné konverzace, ubírají jí na konfrontační razanci. Komorní prostředí Violy příběhu vyloženě sluší, umocňuje zejména jeho jímavé momenty a přínosně podtrhuje intimní atmosféru rozhovoru.
(zadáno: 6.3.2024)
75 %. Komiksový román se v inscenaci Dejvického divadla povedlo uchopit a převést na jeviště po všech stránkách zdařile. Přepáleně nadsazená, herecky kompletně ode všech skvěle vyst(ř)ižená grotesknost funkčně slouží celkovému vyznění. Divák se díky rozehraným situacím a plejádě gagů neubrání salvám smíchu, přitom ale současně palčivě rezonuje neustále zpřítomněný hořký podtón skutečnosti, jak moc celý ten kolotoč zdánlivě bizarně absurdních situací odráží reálný předobraz, jehož prostřednictvím, žel, se zdaleka neohlížíme jen za minulostí. Závěrečné gesto účinně odzbrojí silou své jednoduchosti, demonstrující tolik děsivou a mrazivou pointu.
(zadáno: 25.2.2024)
Inscenace má šťávu a sympaticky energický náboj. Příjemně pobaví, pozitivně naladí a několikrát i regulérně dojme, nenásilně také reflektuje přetrvávající homofobní předsudky a jednostrunnost morálních měřítek v otázce modelu funkční rodiny. Oceňuji ukočírovanou míru humorných a odlehčujících momentů, daří se zde nesklouzávat k laciné parodii či prvoplánové podbízivosti. Filip Rajmont toto plně prokazuje v opravdu trefně a graciézně vystižené roli Albina. Dlužno dodat, že duch kolektivní herecké partneřiny je zřejmý napříč obsazením. Absolutní hvězdou mého diváckého srdce se ovšem stala drag queen Salome v neodolatelném podání Jana Mansfelda.
(zadáno: 25.2.2024)
Po vydařené Moskoviádě tvůrčí tým v čele s Dušanem D. Pařízkem naplňuje prostory Divadla X10 a divákovy smysly zejména další pozoruhodnou inscenací neotřelého ražení. Opět nejen působivě zobrazuje, současně nabízí i náhled na téma v širších geopolitických a společenských souvislostech. Funkční princip propojení Remarquova sugestivního líčení nelehké situace vojáků v bahně zákopů a azylu lazaretů první světové války s moderním jazykem současné hry ukrajinské autorky, dotýkající se problematiky ukrajinských uprchlic, akcentuje bolestné skóre zpřetrhaných rodinných i přátelských vazeb a zbytečných, násilných ztrát životů a domovů. Silný zážitek.
(zadáno: 25.2.2024)
(zadáno: 25.2.2024)
(zadáno: 23.2.2024)
55 %. Dvě starší divačky svým opožděným příchodem do divadla naruší začátek představení Rusalky, jejich přestřelka s dirigentem a následná jevištní akce slibně naznačí mód humorné nadsázky a hravosti. Ten ale není rozvíjen úplně důsledně, místy se poněkud vytrácí, mj. vlivem zbytečně natahovaných scén. Ocitneme se každopádně ve snu (kdo a o čem sní neprozradím), který boří pravidla reality, nahlédneme během něj do tajů divadelního zákulisí, i za nostalgického ozvuku z historie budovy. Oslovily mě herecké výkony J. Preissové a J. Tesařové, byť jejich role mají tak trochu upozaděný prostor. Inscenaci mile oživuje Hugo Haas v podání S. Rašilova.
(zadáno: 16.2.2024)
75 %. Inscenaci dominuje pečlivě budovaná tísnivá atmosféra, každou vteřinou zřetelněji předznamenávající směřování příběhu k nevyhnutelně tragickému vyústění. Citově roztoužených pět sester v nerovném zápase o možnost žít po svém tvrdě naráží na chladný, morálně upjatý řád své matky, ze kterého jim v zaslepenosti vírou a pýchou na majetkové poměry rodiny není ochotna nic slevit. Intenzitu bouřlivého tepu potlačovaných vášní působivě dokreslují též pohybové a taneční prvky v rytmu flamenca, za skvělého hudebního doprovodu kapely RAZAM. Herecky velice solidním výkonům kraluje Regina Rázlová, bezchybně interpretující roli Poncie - té, která ví.
(zadáno: 14.2.2024)
Ústřední postavou Topolovy Sestry je Potok, tápající mladý muž, hledající opěrný bod, smysluplnou jistotu v euforické době začátku devadesátek, času plného chaosu, kdy s náhle odšpuntovaným rozvolněním poměrů probublával pozvolna na povrch i společensko-politický kal a pachuť deziluze. Inscenace poměrně zřetelně sleduje a akcentuje dvě základní linky: bytostnou lidskou potřebu opětovaného citu a téma svobody, jakožto věru nevyzpytatelné materie, se kterou naučit se správně pracovat je velmi nesnadné. Ostatně, nic si nenalhávejme, neumíme to doposud. Oceňuji přehlednou strukturu děje, záživné, plynulé zpracování a vyrovnanost hereckých výkonů.
(zadáno: 11.2.2024)
75 %. V silně emotivní, audiovizuálně kompletně nadmíru působivé inscenaci se úspěšně daří propojit svébytnou poetickou optiku Nezvalova "černého románu" s tvůrčími principy Laterny magiky a činohry ND. Snová, surreálná obraznost iniciačně-rituálního dívčího kroku směrem k dospělosti zde ve shodě s předlohou podněcuje divákovu fantazii, okouzluje i děsí zároveň. Herecké, pohybové i taneční akce jsou symbioticky plynulé, promyšlená je práce s přestavbou a obměnami scény. Zaujme též étericky křehká krása zpěvu Anety Kalertové, která nechá vyniknout kontrastu neposkvrněné čistoty a naivity s úzkostnými představami o všelikých zkaženostech světa.
(zadáno: 10.2.2024)
V důmyslně spletité struktuře hry se prolínají na přeskáčku tři příběhy, jejichž tematickým průsečíkem je mozek, hybatel našeho vnímání. Zrcadlí, jak nesnadné je orientovat se v druhých, ve vzájemných vztazích a primárně sám v sobě. Život je zkrátka lepší žít než příliš zkoumat! Čtveřice herců, ztvárňující celkem 21 postav, se s náročnou stavbou textu vypořádala s potřebnou dávkou koncentrace i empatie. Rychlé střihy v rámci přechodu z jedné role a situace do další zvládají všichni s obdivuhodnou lehkostí a citem pro věrohodnost odlišení. Milým bonusem je zde živý klavírní doprovod v podání samotného autora hudby k inscenaci Martina Severýna.
