PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Helena Grégrová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (1665)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 10.2.2024)
V důmyslně spletité struktuře hry se prolínají na přeskáčku tři příběhy, jejichž tematickým průsečíkem je mozek, hybatel našeho vnímání. Zrcadlí, jak nesnadné je orientovat se v druhých, ve vzájemných vztazích a primárně sám v sobě. Život je zkrátka lepší žít než příliš zkoumat! Čtveřice herců, ztvárňující celkem 21 postav, se s náročnou stavbou textu vypořádala s potřebnou dávkou koncentrace i empatie. Rychlé střihy v rámci přechodu z jedné role a situace do další zvládají všichni s obdivuhodnou lehkostí a citem pro věrohodnost odlišení. Milým bonusem je zde živý klavírní doprovod v podání samotného autora hudby k inscenaci Martina Severýna.
(zadáno: 3.2.2024)
75 %. Sympaticky ulítlý, místy téměř až psychedelický, na každý pád inspirativní trip do zákoutí odvrácené strany mainstreamového hudebního vkusu, do pozoruhodného světa tvorby "podivínů", vymykajících se poutům jakékoli konvence. Svérázný formát inscenace s nádechem lynchovského tajemna svou specifickou atmosférou ponouká divákovu fantazii k osvobozujícímu kroku přes hranici obecně zažitého způsobu vnímání definice normality. Ach, jak krátkozraké je pohrdání a vysmívání se čemukoli, co se na první dobrou nevejde do škatulek konformity! Ach, jak hluboko může být mnohdy skryta vnitřní bolest, ze které pramení potřeba spontánního sebevyjádření.
(zadáno: 30.1.2024)
65 %. Inscenace si svérázně poetickou optikou pohrává s archetypálním vzorcem lovců a obětí. Rozhodně není prvoplánová, její sdělení je místy poněkud náročněji čitelné. Do kontrastu k síle a magické moci přírody staví naši povrchní okázalost, nabubřelost, pozérství i skutečnost, jak umíme být bezohlední a krutí, nejen k samotné přírodě, ale i k sobě navzájem. Působivá je pasáž obnažující lidskou zbabělost ve chvíli, kdy náhle hlaveň zbraně míří přímo na nás. Jednoduchá, účelná scénografie umocňuje syrovost atmosféry a zdůrazňuje základní fakt, jak je člověk ve své podstatě malý (či přesněji: nízký), bezvýznamný, sobecký. A nekonečně pošetilý.
(zadáno: 28.1.2024)
Ústřední dějová zápletka hry nevládne sama o sobě dostatečným potenciálem vyplnit záživným obsahem stotřicetiminutovou stopáž, což se odráží zejména v pocitově neúměrně protahované druhé části. Šmrncovní esprit inscenaci každopádně dodávají v rámci žánru výborné herecké kreace Jiřího Hány a Karla Heřmánka ml., který svůj komediální talent naplno rozbalí zejména při houslové improvizaci s názvem "Tohle nedopadne dobře". To je v každém ohledu virtuozní číslo, doprovázené nejen vskutku originálními tóny, ale také zaslouženou vděčnou diváckou odezvou. :) Příjemně oddechová zábava, která by snesla několik škrtů ku prospěchu svižnějšího temporytmu.
(zadáno: 23.1.2024)
Vděk - Divadlo Viola 80 % 
Komorní, hluboce lidský, jímavý příběh vybízí k zamyšlení nad rozmělňováním významu a obsahu slov plýtváním při jejich nadužívání přímým kontrastem k potřebě stihnout říct to opravdu důležité a podstatné, dokud je nám umožněno ta správná slova nalézt. Pečlivé přípravy při studiu role ženy trpící afázií zúročila Klára Cibulková beze zbytku, bez nadsázky famózním hereckým výkonem. Prostřednictvím do detailu propracované mimiky, přesných pohledů, gest, pohybů a držení těla i přizpůsobení temporytmu řeči obdivuhodně autenticky a komplexně vystihla projevy nemoci, včetně jejího postupného zákeřného progresu. Můj hlubokosklon! Tleskám a doporučuji.
(zadáno: 22.1.2024)
75 %. Napínavý příběh ze zákulisí koňských dostihů. Inscenace ctí detektivní charakter hry, komorní prostor Klubovny opět zintenzivňuje autenticitu okamžiku. Dobře se zde pracuje s napětím při postupném odhalování temného pozadí události, která před patnácti lety pohnula několika lidskými osudy a nezvratně je ovlivnila. Resumé je neúprosné: stín vlastní minulosti nepřekročíš. Mezi soustředěnými hereckými výkony vyniká ten Jana Jankovského, náročnou roli outsidera Vinnieho vystřihl bravurně, s citem pro bouřlivou proměnlivost nálad, vnitřní i vnější emoční rozpolcenost v jeho podání nervně vibruje na poplach. Další svébytný divácký zážitek.
(zadáno: 21.1.2024)
Při vší úctě k originální poetice tvorby Ivana Mládka, nemohu než přiznat, že jeho songy zvládám konzumovat střídmě, ideálně občasnou jednohubkovou formou, v čemž mě tato muzikálová komedie definitivně utvrdila. Jelikož ovšem nepostrádají hravost, očekávala jsem ji jako zásadní spojovací článek příběhu. Žel, úplně to nezafungovalo. A ani libreto, poskládané ve stylu 'když už na to dojde, každý rým nám projde', u mě v tomto ohledu příliš nezabodovalo. Nečekala jsem mnoho, dostala jsem ještě o něco méně. Nicméně, soudě dle reakcí publika, zůstanu zřejmě ojedinělým exemplářem diváka, který se nezvládl na produkci adekvátně napojit. Stane se...
(zadáno: 20.1.2024)
Tvůrčí fantazie Tomáše Dianišky je vskutku bezuzdná, pro žánr doku-fikce má specifický cit a patent originální optiky, což opětovně úspěšně stvrzuje i svým Tělem tajné agentky. Inscenace je zdařilá ve všech aspektech, které ve svém hodnocení již vyjmenovala kolegyně Iva Bryndová. Zmínila bych ještě propracované svižné tempo střihů mezi jednotlivými scénami a skutečnost, že plejáda všemožných odkazů plní dobře nejen svoji funkci jakéhosi odlehčení, ale současně si skrze ni lze i uvědomit, že zlo a negativum nahlížené s ironií a humornou nadsázkou se nikterak neumenšuje, naopak místy může tím účinněji rezonovat jeho absurdní podstata.
(zadáno: 17.1.2024)
Intimní rozhovor dvou žen, manželky a milenky, které opustil stejný muž, žijící s nimi předtím v paralelním vztahu, se dotýká niterné potřeby se s nastalou situací vyrovnat, v širším kontextu pak též ji lépe pochopit, pokusit se vzepřít závaží minulosti, nahlédnout věc s odstupem a nalézt smysluplný opěrný a současně odrazový bod. Rozdílnost povah obou žen se postupně stává zdrojem potřebné inspirace, z níž mohou vzájemně načerpat nových sil a chuť nadechnout se znovu života. Uměřený, civilní herecký projev Jitky Smutné a Terezy Brodské posiluje autenticitu prožitku a koresponduje s komorním uspořádáním divadla, stejně tak i s vyzněním textu.
(zadáno: 13.1.2024)
65 %. V tragikomickém příběhu single třicátníka, kterému se vdává jedna kamarádka za druhou, čímž intenzivní jeho pocit osamění, exceluje suverénním výkonem Jakub Burýšek, mimořádný herecký talent své generace. Všichni kolegové v rámci celého obsazení s ním skvěle partneří, vyjma Jany Břežkové, která poetiku dojemných rozmluv vnuka s babičkou vyloženě pohřbívá neadekvátním hlasovým projevem. Komplexním součtem se však každopádně jedná o zajímavou inscenační výpověď reflektující potřebu vzájemného spolusdílení našich životních problémů a pocitů, stejně jako význam nesnadného umění nejen naslouchat, ale především pak též druhého správně slyšet.
(zadáno: 12.1.2024)
Silné téma, silný text, silné emoce, silný zážitek, který rozhodně neodezní se zvukem potlesku. Tři silné ženy (každá po svém), tři nešťastné osudy, tři soustředěné herecké výkony s bezesporným empatickým vkladem. A vše, bohužel, stále tak aktuální a zatraceně blízko. Válečným běsněním násilně zpřetrhané kořeny minulosti, mizérie přítomnosti, nejistota budoucnosti. Za pomoci minimalistických scénických prostředků se zde daří budovat maximálně efektní atmosféru. Velmi působivě vyznívá mrazivá symbolika improvizovaných hrobů a katarzní okamžiky v závěru, který doslova prostoupí potřebně očistný účinek tolik důležité naděje. Doporučuji neminout.
(zadáno: 6.1.2024)
Inscenace ve shodě s filmem nahlíží na povahopis náš národní bez iluzí a pozlátka, jsme vesměs nátury bodré, ale i přes otevřená srdce v nás není úplně všechno jenom dobré, kupříkladu zkrátka: "Kdo si z tomboly nenakrad, musí to brát, jako že nevyhrál!" Atmosféra průběhu večera na obecním hasičském plese je zobrazena věrohodně, bujarost, uvolněnost a sousedskou pospolitost účelně střídají momenty neshod i náhlého všeobjímajícího trapna. Herecky vyrovnané, vyzní i generační střet v rámci děje. Několik obrazů by, myslím, sneslo mírné zdynamičtění, celku by to dodalo temporytmický šmrnc. Hořký podtón této komedie finální tečka podtrhne výstižně.
(zadáno: 25.12.2023)
Erbenova pohádka v originální a hravé úpravě Roberta Smolíka a Antonie Formanové, kořeněná milým jemným humorem, sympaticky svěžími inovativními nápady a též i nostalgickým nádechem časů a tradice kočovných loutkářů. Antonie Formanová je zde jedinou interpretkou příběhu o princezně, zakletém princi a třech povedených braších a její temperament a dar přirozené, nenásilně interaktivní komunikace s dětským publikem, jehož reakce umí pohotově vzít do hry a do textu, jsou opravdu odzbrojující, bez problémů zvládá zaujmout i dospělácký divácký doprovod. Koncertní provedení finálního songu je mimořádně vymazlenou třešínkou celé inscenace. Tleskám!
(zadáno: 25.12.2023)
(zadáno: 25.12.2023)
(zadáno: 18.12.2023)
(zadáno: 18.12.2023)
Propojení svébytně poetických světů dvou divadelních mágů Jana Antonína Pitínského a Vladimíra Morávka, v rámci betlémského rozjímání k tomu, otevírá originálně a pozoruhodně cestu k imaginaci. Inscenace DBz zdařile ilustruje odvěkou protipólnost dobra a zla, zazní andělským i pekelným hlasem, koledami i rockovými tóny a vše v ní přirozeně směřuje k výsostně dojemné tečce, při které se v nejedné duši rozhostí kýžené světlo, klid a smír. Pasáže příběhu, které by dětskému divákovi snad nepřišly úplně srozumitelné, dospělý doprovod jistě hravě objasní. Jako příležitost pro příjemné rodinné zpestření adventního času ráda a vřele doporučuji.
(zadáno: 18.12.2023)
45 %. Mód jakéhosi satirického políčku směrem k té naší pověstné české nátuře trpí v inscenaci DpP na zbytečně přehnaně posílené (v několika okamžicích až přepálené) zobrazení negativních vlastností jednotlivých postav. V úvodu slibně naznačená hravost se postupně kamsi vytrácí, místy převážena dojem jisté těžkopádnosti. Oceňuji kvalitní pěveckou stránku napříč celým obsazením, obzvláště mě zaujala Mařenka Pavly Gajdošíkové. Použité projekce efektně zaplňují scénu, ale působí žel poněkud laciným dojmem. Byť to vše trvá jen 65 minut, cestou z hlediště jsem si v duchu úlevně zanotovala: "Proč bychom se netěšili, když nám pánbůh konec dal."
(zadáno: 18.12.2023)
(zadáno: 15.12.2023)
Hamletovi režijního tandemu SKUTR dle očekávání nechybí pestrost symbolů a podmanivých obrazů, budování působivé atmosféry podtrhují i nápadité kostýmy a scéna. Inscenace aktualizačně akcentuje, čím vymknuta z kloubů šílí právě i naše doba, čitelně rezonuje též nadčasové téma rozkladu morálního nastavení jedince, potažmo celé společnosti a stále citelnější devalvace elementárních mravních hodnot. Škoda, že v několika okamžicích se vlivem redukce děje nedaří úplně udržet zřetelnost motivace jednání některých postav. V celkovém kontextu příběhu mě osobně nejintenzivněji oslovil (co do výkladu i hereckého uchopení role) Herec Davida Prachaře.
(zadáno: 13.12.2023)
75 %. K zcela výstižnému hodnotícímu komentáři kolegy Pavla Širmera nemám, co bych dodala.
(zadáno: 10.12.2023)
Přenesení kultovních filmových komedií na jeviště obvykle bývá zavazujícím oříškem. V HDJ ho rozlouskli jednoznačně se ctí. Jejich adaptaci Kulového blesku nechybí inscenační hravost, zaujmou též drobné inovativní detaily, které nápaditě přizpůsobují průběh děje divadelní formě. Typově dobře obsazení herci skvěle partneří, svérázné účastníky bytové devítisměny ztvárňují se sympaticky energickou vervou. Nutno zmínit i důvtipné scénografické řešení, dokládající, že v účelné jednoduchosti je krása, v daném případě umožňující i svižné tempo přestaveb. Příjemná zábavná podívaná, kterou ve shodě s filmem umocní finále s půvabem dojemného nádechu.
(zadáno: 5.12.2023)
Výchozím bodem a osou inscenace je skutečná divadelní kauza z Francie roku 1830, známá jako revoluční "bitva o Hernaniho". S odkazem na ni, variováním možného způsobu uchopení původního Hugova textu i pohledem do zákulisí procesu zkoušek posouvá Jiří Havelka celou problematiku do současnosti. Originální, zábavnou a hravou formou, kterou koření optimální míra potřebné herecké nadsázky přitom otevírá stěžejní otázku mířící k podstatě a smyslu divadelní tvorby, což gradačně umocňuje výstižná pasáž diskuze s diváky. Optiku generačního střetu zde podtrhuje osvěžující nápad obsadit spolu se stálými členy Dejvického divadla studenty KALD DAMU.
(zadáno: 1.12.2023)
(zadáno: 26.11.2023)
Stárnoucí žena právě svěřuje stránkám knihy neotřelý příběh a síla vzpomínek jako kdyby před okny jejího bytu začala promítat barevný, hluboce lidský obraz života v kulisách neapolské periferie s veškerou drsností poválečných let. Právě tady jednoho dne dvě děvčátka propojila své osudy poutem slibu nerozdělitelného přátelství. Jeho intimita promlouvá veskrze záživnou formou díky působivé symbióze všech inscenačních složek. Maximální herecké nasazení a celosouborová partneřina v každém okamžiku jsou obdivuhodné, širokou paletu emočních poloh a názorových proměn ústředních postav beze zbytku naplňují B. Kaňoková, N. Horáková a E. Salzmannová.
