PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Helena Grégrová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (1664)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 6.5.2023)
75 %. Režijní tandem SKUTR vsadil tentokrát na sílu slova, aniž by ji tlumily či přehlušovaly vizuální efekty. A vyšlo to více než dobře. Forma tu nepřebíjí obsah, ale plně s ním souzní a účelně spolu s hudbou dotváří atmosféru. Kolotoč zvrhlých intrik a manipulativních hrátek s city druhých se nejdříve pozvolna roztáčí, aby pak se vzrušující gradací kola osudu se životy všech pořádně zatočila. Rezonují zde také odlišnosti mužské a ženské optiky ve vnímání vztahů a lásky. V herecky poměrně vyrovnané inscenaci mě nejintenzivněji oslovily výkony Zuzany Stivínové a Denisy Barešové, nad mimořádností jejího talentu kontinuálně nepřestávám žasnout.
(zadáno: 4.5.2023)
55 %. Čtyři středoškolští učitelé na prahu syndromu vyhoření hledají v rámci kolektivního experimentu odpověď na otázku, zda existuje míra promile alkoholu v krvi s potenciálem přínosně optimalizovat kvalitu lidské existence. Zjistí očekávatelné: krizi středního věku (ani jakoukoli jinou) nepřechlastáš. Divácké uspokojení tak primárně jistí velmi dobré herecké výkony, nabízející opravdu zdařilou študýrku typů. Vychází i překvapení v podobě efektní tečky, která většinu hlediště doslova vystřelí ze sedadel. Já to své opouštěla lehce rozpačitá při marném hledání nějaké další, zásadnější myšlenkové nadstavby, pro niž dané téma otevírá prostor.
(zadáno: 29.4.2023)
Lehce banální love story šmrncnutá apokalyptickou hororovou vizí s pohádkovým oparem. Úzkost z bezútěšného, alarmujícího eko stavu planety a povrchnosti mezilidských vztahů dala do vínku Kasha Jandáčková hlavní hrdince příběhu Mařence. A poslala ji v nedaleké budoucnosti na cestu, aby hledala. Blízkost, lásku, východisko, únik? Prostor, kde by šlo snáze dýchat. Potká Jeníčka, najde les a nakonec (snad) i sebe samu, poté, co přelstí v onom lese vlka, zákeřného našeptávače. Zásadní plusy pro: originální novou českou hru + výjimečný, odzbrojující herecký výkon Anny Kameníkové + skvělou, do působivých detailů promyšlenou scénografii Jána Tereby.
(zadáno: 27.4.2023)
75 %. Záživná, barevná, svižná a moderní inscenace Michala Dočekala akcentuje zejména linii konfrontačního střetu dvou nesmiřitelných postojů - militantního a pacifického. Nápad pojmout Maršála a doktora Galéna jako dvojroli pak zdařile poukazuje na úskalí jejich až fanatické neústupnosti i skutečnost, že nic nikdy není jen černé ani jen bílé. Čitelně je také prezentováno, jak snadno lze manipulovat stádní společností a ovlivňovat její názory, lidská nepoučitelnost zarezonuje silně a mrazivě. Žel Miroslavu Donutilovi jako by začal docházet herecký dech, nenabízí zde nic nového a přechod z jedné do druhé postavy místy nezvládá úplně přirozeně.
(zadáno: 26.4.2023)
Skrze originální souhru výtvarné, hudební i herecky velmi zdařile interpretované textové složky inscenace se pozvolna skládá mozaika znepokojivého odrazu toho, co probublává pod hladinou všednodennosti života. Rozehrání zdánlivě banální situace, kdy otec s dcerou odchází na dětské hřiště, postupně otevírá spoustu palčivých až frustračních existenciálních otázek, které na nás doléhají ve světě přehlceném informacemi, návody a zákazy všeho druhu. Ironizující režijní nadhled celek účelně odlehčuje, aniž by se tím oslabila intenzita sdělení a niternost prožitku. Na udržení pozornosti náročněji strukturovaný koncept vnímavého diváka svede odměnit.
(zadáno: 25.4.2023)
45 %. Ano, apelativní jiskru hry opravdu odvál čas, neboť bezskrupulózní a manipulativní praktiky bulvárních médií, která dávno zbourala veškeré hranice etiky, jsou dnes již všeobecně více než notoricky známým neblahým faktem. Interpretační klíč inscenace Divadla Bez zábradlí ale bohužel nenabízí moc prostoru ani k rezonanci dalších obsažených témat, ne zcela obratně se zde pracuje s emočním nábojem většiny situací, celku schází drajv a citelnější tah na branku. I charaktery postav vyznívají poměrně ploše, nejvěrohodněji se v tomto ohledu herecky daří Daně Morávkové, jejím prostřednictvím podstata příběhu promlouvá k divákovi nejzřetelněji.
(zadáno: 19.4.2023)
Farářka Claire na velmi obtížné, složité cestě k pochopení zfanatizovaného chlapce, jenž střelnou zbraní v kostele zaútočil na pěvecký sbor sestávající převážně z imigrantů, který vedla. Zprvu chce jeho konání porozumět pro možnost opodstatnit svou nenávist k němu. Čím více ale rozplétá při setkáních s lidmi z chlapcova okolí pozadí a možné příčiny tohoto otřesného činu, tím blíže je katarznímu účinku síly odpuštění... Autentickou atmosféru zdařile budují Dana Verzichová i Dan Kranich prostřednictvím sugestivních hereckých prostředků a účelně ji spolutvoří též tříčlenný chór v rolích obětí, který zajišťuje současně hudební i pěvecký doprovod.
(zadáno: 15.4.2023)
Fredy - Masopust 70 %
75 %. Krajně dilematická situace. Nelítostný odpočet času hodiny na rozmyšlenou. Boj o zachování elementární sebeúcty. A především síla lidskosti, která napomáhá zmírnit neúnosnost nelidské doby. Zejména, pokud jde o děti. Prostředky, které pro zlepšení podmínek jejich života v koncentračním táboře Fredy Hirsch volil, vycházely zcela z jeho přirozené podstaty. Příběh je vyprávěn skrze originální mozaiku místy možná mírně nejednoznačných, v každém případě ale velmi působivých metaforických obrazů. Zásadním elementem pro dokreslení pocitů a atmosféry je pak kompletní hudební složka. Pozoruhodný osud v přesvědčivé interpretaci Miloslava Königa.
(zadáno: 10.4.2023)
Hra ilustruje, jak se soudní praxe svede nečekaně promítnout též do soukromého života zástupců samotného práva. Její námět i zápletky jsou zajímavé, mají potenciál zaujmout diváka a přivést ho k zamyšlení mj. nad dvojlomností zákona, nad tím, jaký je skutečný obsah paragrafů, k jak variantním výkladům mohou svádět, a zda lze skrze ně opravdu vždy docílit spravedlnosti. Autorce se žel nepodařilo příliš obratně příběh přenést do slov, dialogy jsou místy zdlouhavé a krkolomné, čímž jednání postav nevyznívá tak úplně uvěřitelně. Ačkoli všichni herci evidentně odevzdávají maximum, v pozvednutí inscenace nad průměr jim slabiny textu značně brání.
(zadáno: 8.4.2023)
65 %. Klasika (v daném případě světové detektivní dramatiky) inscenovaná klasicky! Obecně jev na našich jevištích stále méně častý, o to více pro diváka osvěžující. Ctí se zde žánr a především duch a kouzlo zašlých časů staré dobré Anglie. Herecky vyrovnané, všem se dařilo věrně zachytit typologii svěřené role. Nejvíce mě zaujala a bavila Regina Rázlová, móresy její paní Boylové byly opravdu na vraždu. :) Škoda jen, že se důsledněji nepracovalo s temporytmem, který místy poněkud vázne. Ostřejší střih a zkrácení některých scén by celku rozhodně dodalo dynamičtějští šmrnc.
(zadáno: 2.4.2023)
V rámci žánru záměrně poněkud přepálený pohled na to, kam až může zajít partnerské snažení učinit druhého tím nejšťastnějším člověkem na světě, a to v daném případě doslova za každou cenu. Dialogy i děj svižně plynou prostřednictvím svěží herecké interpretace Lucie Vondráčkové a Hynka Čermáka, oba mají cit pro gradaci i adekvátní pointování situací a dokáží se s lehkostí přirozenosti přenést i přes několik okamžiků, kdy příběh začne z kolejí uvěřitelnosti pocitově vybočovat přece jen už lehce nad míru.
(zadáno: 31.3.2023)
35 %. Nevážnou (kabaretní) formou o vážných věcech. Jako výchozí nápad zajímavé, žel výsledek samotný ne zcela funkční. Satirickému vyznění se vše spíše vzpírá, síla nosného tématu násilného přepisování historických skutečností a neetického přivlastňování si duševních hodnot a kulturního bohatství jiného národa zde adekvátně nerezonuje. Herečtí protagonisté se evidentně snaží, ale celkově zvolený koncept inscenace veškerou vynaloženou energii citelně maří.
(zadáno: 29.3.2023)
(zadáno: 28.3.2023)
75 %. Divácká návštěva u manželského páru seniorů, kteří spolu prožili šedesát let života, je plná jemného humoru, nadhledu a pochopení pro slabosti i vrtochy doprovázející stáří. Inscenace se vyznačuje velmi specifickou poetikou, zajímavě a promyšleně se zde pracuje se spoustou působivých detailů, které spolu s očividným empatickým hereckým vkladem Bohdany Pavlíkové a Luboše Veselého posilují křehkost a jímavost celého příběhu i dávných vzpomínek, které tvaruje čas a unavená paměť obou partnerů. Pro zjištění, zda a jaký happy end hra nabízí, zazvoňte na suterénní smíchovský byt ve Štefánikově 57. Račte dál, chovejte se tiše a nezouvejte se!
(zadáno: 22.3.2023)
Jelikož se autor Mark St. Germain při fabulačním domýšlení průběhu rozhovoru prezidenta G. Hardinga, automobilového magnáta H. M. Forda a vynálezce a podnikatele T. A. Edisona během jejich společného kempingu v Marylandu roku 1921 opíral o dějinná fakta a souvislosti a použil i několik reálných bonmotů všech tří osobností, přidává to celku na záživnosti i atraktivitě, postavám pak na autenticitě reprezentovaných postojů a smýšlení. Vyrovnaným výkonům dominuje v každé vteřině přesný Jan Vlasák, který pečlivě pracuje s intonační škálou při pronášení svých replik i s mimikou tváře a T. A. Edisona vystřihl se vskutku podmanivou hereckou noblesou.
(zadáno: 17.3.2023)
55 %. Svébytný režijní koncept Adély Stodolové, kdy text je interpretován za téměř neustálého doprovodu pohybové či taneční akce s poměrně hlasitou hudební a zvukovou složkou, se s příběhem Rain Mana nepodařilo až tak úplně přínosně propojit. Místy jsem měla pocit, že děj ztrácí přirozenou kontinuitu, a ani emoce nerezonují zdaleka ve všech okamžicích adekvátní měrou. A to bohužel i v samotném finále, kdy katarzní tečka vyzněla o něco tlumeněji než síla poznaného pocitu sourozenecké vzájemnosti obou bratrů nabízí. Jednoznačným trumfem celé inscenace je Matouš Ruml, který v náročné roli Raymonda podává naprosto suverénní, odzbrojující výkon.
(zadáno: 11.3.2023)
Do jaké míry může umělec převzít spoluodpovědnost za dobu, ve které tvoří? A lze to vůbec? Hra dotýkající se morálních měřítek vystihuje, jak plné paradoxů byly život, dílo i pohled veřejnosti na osobnost Leni Riefenstahl. Tu při talk show konfrontuje s bezskrupulózní mediální star, s německou důchodkyní se zakořeněným (o)bludným názorem na Hitlera a publikem, na němž je, aby k celé věci zaujalo vlastní postoj. Po všech stránkách zdařilá inscenace JČD téma k přehodnocení otevírá širokospektrálně, s důrazem na fakt, že nakolik se L. Riefenstahl nakonec doopravdy vnitřně svedla se svou minulostí vypořádat, zůstalo jen jejím osobním tajemstvím.
(zadáno: 8.3.2023)
Jakého (po)kroku dosáhlo společenské postavení žen od antického mýtu po dnešní #meetoo nahlíží svébytně poetická inscenace Iokasté vskutku neotřelou autorsko-režijní optikou Lukáše Brutovského. V proudu textu se pradávné příběhy asociativně prolínají s ozvěnami současnosti. Odlitek úst, který je v úvodu přímo na jevišti vymodelován, zavěšen a pootevřený k prozatím němému výkřiku, jako by celou dobu odkazoval k odhodlání ženy odvyprávět a vykonat vše konečně za sebe a po svém, což ve finále korunuje Iokastina katarzní pomsta. A na horizontu scény se odlitky poskládají v kompletní tvář... Přesvědčivé herecké výkony Jany Oľhové a Petra Konáše.
(zadáno: 6.3.2023)
Otázky mířící k podstatě lidské existence, smyslu našeho bytí a smysluplnosti našeho počínání autor pokládá skrze zdařilou paralelu s procesem tvorby divadelní inscenace. Shoduje se skutečná realita s našimi vjemy? A má to vůbec všechno nějakého režiséra? Vtipné situace vycházející z absurdnosti světa běhu se proměňují v rychlých střizích, všichni čtyři herci je rozehrávají naplno, s citem pro gag a pointu. A při tom všem se boří konvence, čtvrtá stěna a ve finále i... ...ale ne, víc neprozradím, na to se již zajděte podívat sami. Doporučuji vřele!
(zadáno: 4.3.2023)
Marná to věc, Ladislav Stroupežnický v Našich furiantech velmi věrně a výstižně zachytil defilé lidských typů. Navíc jsou to všechno nátury umanuté, paličaté a patřičně svéhlavé, občas doslova dubové palice, někdy zbrklé, jindy pomalejší v úsudku. Srdce na dlaň nedávají na počkání, ale když už se tak stane, planou. A když jim jde o čest nebo o lásku, musí všechno stranou. Zkrátka, celí my. Proto ten příběh oslovuje divadelníky i diváky po generace, proto svede rezonovat i bez aktualizačních nadstaveb, v klasickém zpracování, jak de facto dokládá tato inscenace. Vítejte při volbě ponocného v obci Honice, vítejte mezi svými! Vítejte v Čechách!
(zadáno: 2.3.2023)
85 %. Souhlasím s hodnotícími komentáři kolegů, ke kterým bych snad už jen dodala, že pravidelný divák má díky kontinuální spolupráci Petra Zelenky s Dejvickým divadlem jedinečnou šanci posoudit, jak se vyvíjí jeho generační úhel pohledu jakožto autora a režiséra, stejně tak i um stálých hereckých osobností souboru. V tomto konkrétním případě se komparace s inscenací Příběhy obyčejného šílenství vysloveně nabízí. Tehdy revidoval své dosavadní životní skóre třiatřicátník, nyní se takto bilančně poohlíží muž o dvacet let starší. A já opět opouštěla hlediště plná pozitivních dojmů a s nadšeným pocitem z návštěvy nového repertoárového hitu.
(zadáno: 28.2.2023)
Každá etapa našich dějin má své hrdiny i zrádce a také hospody plné švejkovských glosátorů doby. Inscenace otevírá otázku statečnosti v krajně vyhrocené mezní situaci. Osud Karla Čurdy připomíná v mozaice útržků z jeho života. Zvolený rámec melancholického oparu ve zpomaleném tempu ale poněkud tlumí intenzitu výpovědi i diváckých emocí, které téma nabízí. Audiowalkový epilog je nosný nápad, zavrzání vstupních dveří a osudové kroky ústřední postavy po schodišti Petschkova paláce zazní ozvěnou autenticity. Škoda, že se při něm dál nepracovalo i s postavou čističe bot Jiráčka, který se cestou pouze letmo objeví, aniž by do děje více vstoupil.
(zadáno: 24.2.2023)
75 %. Veskrze moderní inscenace, vykládající divadelní klasiku klasik v radikální, ale jednoznačně smysluplné úpravě, která zřetelně reflektuje současnost a nabízí také nové, zajímavé úhly pohledu prostřednictvím řady inovativních a originálních režijních nápadů a promyšlených detailů (Klaudiovy slipy značky Tiger of Sweden rulez!). Ach, a ten Duch Hamletova otce černý jak svědomí a skvrny na duši, co nelze smýt. Zkrátka, tu máte odpověď na otázku, jak hrát Hamleta dnes: Takhle! Jako pozastavení se nad útrpnostmi nerozhodného bytí a obžalobu prohnilostí světa v provokativním rytmu rapu.
(zadáno: 23.2.2023)
Solidně napsaná komedie postavená na principu příběhového průřezu jednou administrativní budovou nám postupně poodhaluje dění za dveřmi šesti kanceláří plus na střešní římse a především vzájemnou souvstažnost všech jejích aktérů i luxusních diářů v kožených pouzdrech s integrovanou kalkulačkou. Tempo, které u druhé a třetí aktovky začne lehce kulhat, se naplno rozjede ve zbývajících třech a vše svižně dospěje až k zábavné skládance point. Po herecké stránce velmi vyrovnané, každý adekvátně využívá prostor "vyřádit se" v rámci několika rolí. Bavilo mě také, jak scéna důsledně pracovala s prostředím za okny, konkrétně reklamním poutačem.
(zadáno: 18.2.2023)
Doba šílí. A my v ní z ní. A my s ní v ní.
Hraje se kromě jiného o pokoře, zpupnosti, pošetilosti, podlehnutí laciným efektním pozlátkům, o věčném konfliktu víry, řádu a chaosu, o revoltě, o svobodě, o slastném nevědomí i mnohdy bolestném prozření, o lidské nepoučitelnosti, o odplatě bohů síly blesku z čistého nebe i o tom, že každý extremismus a fanatismus má svou mez. Antické drama pokropené osvěžující živou vodou progresivního, moderního divadla s mnoha originálními nápady, které promlouvá k dnešku a otevírá zajímavé souvislosti. Audiovizuální koncert, v tomto případě absolutně a doslova. Skvělá hudba Jakuba Kudláče.
Hraje se kromě jiného o pokoře, zpupnosti, pošetilosti, podlehnutí laciným efektním pozlátkům, o věčném konfliktu víry, řádu a chaosu, o revoltě, o svobodě, o slastném nevědomí i mnohdy bolestném prozření, o lidské nepoučitelnosti, o odplatě bohů síly blesku z čistého nebe i o tom, že každý extremismus a fanatismus má svou mez. Antické drama pokropené osvěžující živou vodou progresivního, moderního divadla s mnoha originálními nápady, které promlouvá k dnešku a otevírá zajímavé souvislosti. Audiovizuální koncert, v tomto případě absolutně a doslova. Skvělá hudba Jakuba Kudláče.
