PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Helena Grégrová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (1666)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 9.10.2022)
(zadáno: 9.10.2022)
75 %. Stejně jako v inscenaci DvŘ Jeden německý život i v Show Dr. Ruth Kateřina Macháčková prokazuje, že monodrama jejímu hereckému naturelu víc než sedí. Má dar diváka přirozeně oslovit a zaujmout jeho pozornost od první po závěrečnou repliku. Postavu Karoly Ruth Siegel buduje s citem pro všechny tragikomické tóny příběhu německé židovské ženy, která jako dítě přežila holocaust. Její sympatický, nakažlivě entusiastický postoj k životu s nezdolnou vůlí nevzdávat se a překonávat všechny karamboly předává uvěřitelně, svede publikum dojmout, povzbudit a někoho dost možná i naladit k vyhledání encyklopedického hesla "Ruth Westheimerová".
(zadáno: 6.10.2022)
85 %. Soubor Divadla Petra Bezruče disponuje mimořádnými hereckými osobnostmi, což opětovně prokázala i inscenace Šikmý kostel. Všichni zde "drží za jeden kahan", tedy přínosně partneří (bez ohledu na rozsah role) a vedou diváka cestou směrem ke katarzní tečce. Opravdu jsem místy téměř cítila, jak se aktérům příběhu propadá vytěžená černá půda pod nohama, a spolu s tím se napříč dějinami bortí i jejich životní naděje, sny a touhy, čemuž vzdoruje každý dle svého naturelu. Silný divácký zážitek.
(zadáno: 5.10.2022)
65 %. Na odvrácenější tvář devadesátek s puncem kočičího zlata nahlíží inscenace skrz mozaiku poskládanou z pasáží autentických rozhovorů vedených s bývalými zaměstnanci a návštěvníky Discolandu Sylvie, kteří mnohdy více než nahlédli pod pokličku tohoto bizarního fenoménu a jeho bosse. Zrcadlí euforii dané doby, bezuzdné utržení se ze řetězu v rámci revoluční změny politického režimu, ale i krátkozrakou naivitu s tím vším spojenou. Nijak se zde nesoudí, je čistě na divákovi, který ze střípků mu zapadne kam. Ačkoli bych uvítala ostřejší, explicitnější razanci výpovědi vůči dnešku, neříkám, že jsem hlediště opouštěla bez podnětů k zamyšlení.
(zadáno: 1.10.2022)
Áááááá! Špinarkááááá! Raketou bych záznam téhle inscenace vystřelila nejen na Mars, ale rovnou do celého vesmíru, ať čubrněj, co máme na Zemi za divadelní arzenál!
(zadáno: 26.9.2022)
65 %. Silně symbolistní inscenace s leitmotivem chladu v kontrastu se světlem - nositelem naděje. Chlad opanoval nejen prostředí nehostinné severské horské samoty, kde se příběh odehrává, ale i duše a srdce většiny postav. Dva bratři, řekněme rodinná známá a pastor, každý s truchlivou minulostí, bezradnou přítomností a téměř nulovou vyhlídkou lepších časů. Vnese do atmosféry zmaru potřebné "světlo" tajemná zbloudilá dívka Eli? Thrillerový nádech násobí napětí cesty k rozuzlení. Potlesk všem hercům, náročné party uchopili skvěle. Ač jsem nesvedla udržet adekvátní divácké napojení se úplně po celou dobu, zážitek svébytného druhu se dostavil.
(zadáno: 23.9.2022)
Hry poodhalující divadelní zákulisí jsou atraktivní vděčným námětem, ale současně i poměrně náročné na věrohodnou interpretaci. Oboje se v inscenaci Divadla Ungelt šťastně protkalo a Staré mistry zdobí půvabně šmrncovní esprit. Příběh dvou zdánlivě nesmiřitelných bratrů, které ovšem spojuje neblahá rodinná minulost i láska ke kumštu, je předán cituplně, s vyváženým poměrem dojemných a humorných chvil, které voní po šminkách a koření je zdařilá herecká práce s nadsázkou a gradací.
(zadáno: 20.9.2022)
65 %. Inscenace je nejsilnější v momentech, kdy se humor daří udržet v linii ironizující. Naopak pasáže, v nichž se začíná sklouzávat spíše k parodii znepřehledňují do jisté míry děj. Gradačně působivě zafunguje finální párty, jejíž průběh neradno prozrazovat, to si každý divák musí odprožít po svém (já ještě teď cítím, jak mi jedna z postav prozkoumala krční tepnu). Během ní se totiž neotřele podaří umocnit protestní tón a poselství textu, který je především obžalobou vyprázdněných gest, slov a frází pozérské a povrchní společnosti neschopné funkčních vztahů a konstruktivní komunikace. Nelze nezmínit též promyšlenou práci s prostorem.
(zadáno: 19.9.2022)
75 %. Tvůrčí tým muzikálu Biograf láska našel zdařilý inscenační klíč, který pracuje především s dobře ukočírovanou mírou nadsázky a milým humorem, na nějž dojde vždy v příhodný okamžik, aby odlehčil děj a vyvážil sladkobolnější pasáže příběhu. Stejně přínosně fungují i vděčné výstupy obou dětských interpretů a jejich roztomilé hlášky. Z herecky i pěvecky velmi solidního obsazení mě nejvíce oslovili Nina Horáková, Denisa Nesvačilová a Jan Tenkrát. Soudě dle více než pozitivní atmosféry v hledišti má Divadlo Kalich na repertoáru další divácký hit, který navíc jednoznačně prokázal kvalitu písní Hany Zagorové.
(zadáno: 13.9.2022)
Se vskutku osobitou Sjónovou poetikou originální režijní rukopis Kamily Polívkové souzní. Po inscenaci Skugga Baldur je i Měsíční kámen jevištní básní rámovanou působivými scénickými obrazy, které opět neotřele budují především atmosféru příběhu. Ten je tentokrát předán čitelněji, zajímavě zde vyznívají jeho protipólné roviny: panenská islandská příroda x ničivá sopečná erupce, euforie z konce války a nezávislosti x nástup epidemie španělské chřipky, předsudky společnosti x svoboda jednotlivce i přes bariéry jeho jinakosti... Vše podtrhuje i náladotvorná hudební složka a zdařilá herecká interpretace textu Janem Cinou a Terezou Hofovou.
(zadáno: 10.9.2022)
Dech - MeetFactory 70 %
Inscenace Dech částečně posouvá (a v jistém ohledu vlastně i pokouší) hranice divadla směrem k těm rozhlasovým či audioknižním. Divák je tu do značné míry odkázán na vnímání pouze prostřednictvím sluchu, spolusdílení tmy s ostatními v hledišti pak vjem o další dimenzi zpestřuje, ale současně i klade nezvyklé nároky na adekvátní možnost soustředění se. Cesta neuspořádanými myšlenkami ústřední postavy Josefa, které se především dotýkají jeho komplikovaného vztahu s matkou, ve své spletitosti zvládne obsáhnout víc témat. A Jan Hájek opětovně dokazuje, že pro role "životních outsiderů" má unikátní patent s darem podmanivě vás vtáhnout do příběhu.
(zadáno: 4.9.2022)
65 %. Mezi letními divadelními produkcemi se jedná opravdu o svébytný počin. Originální text i jeho zdařilé herecké uchopení působivě umocňuje prostředí bývalého bazénu pod Barrandovskými terasami, což je trefná volba pro dokreslení atmosféry všudypřítomné vyprahlosti. Škoda jen, že plocha hlediště je až příliš šikmá pro komfortní sezení a nazvučení nedovolí v rámci její šíře plně přenést všechna slova ke všem diváckým uším. Příběh ale přesto neunikne zcela, spíše zanechá i prostor pro vlastní interpretaci některých pasáží.
(zadáno: 29.8.2022)
Inscenace mě oslovila především obdivuhodnou hereckou souhrou. Všichni sympaticky partneří a svým rolím odevzdávají maximum. Celek dobře funguje i v rámci poněkud svérázného humoru, ten se zde daří udržet přesně na hraně, bez skluzu k podbízivým šaržím, které se místy nabízí. Příjemně osvěžující divácký zážitek.
(zadáno: 20.8.2022)
Komorně laděné drama symbioticky propojuje intimní až křehké ohlédnutí za životem Édith Piaf s vášnivostí, živočišností a rozháraností její duše. Jana Zenáhlíková zaujme nejen skvělou interpretací šansonů, ale i neutuchajícím energickým drajvem a hereckou bravurou, s níž autenticky střídá polohy nálad a škálu emocí zpěvačky s pohnutým osudem. Za zmínku rozhodně stojí i zdařilé české texty písní, které celému příběhu dodávají osobitý šmrnc, stejně tak i Veronika Svojtková a Tomáš Alferi v rolích Démonů a všudypřítomná omamná vůně lilií.
(zadáno: 26.7.2022)
75 %. Křehké, neklopit! Nebo ještě přesněji: Čisté, nešpinit! Toť nálepka na duši knížete Myškina. A i dojem můj hlavní z poselství filmové podoby zamýšlené divadelní verze. Křehce, čistě a výmluvně by příběh na jevišti rezonoval, a mě mrzí, že ho jako regulérní inscenaci divácky neprožiji a těší mě tedy, že jsem se po všech stránkách silné a emotivní interpretace mohla alespoň prostřednictvím projekce zúčastnit.
(zadáno: 1.7.2022)
Nápad zpracovat historii adresy Spálená 16 a jejího blízkého okolí prostřednictvím svérázné poetiky ypsilonkových kabaretních koláží vyšel velmi dobře. Inscenace se ve šmrncovním a svižném tempu stihne dotknout poměrně slušné řádky zajímavých faktografických údajů, které jsou zde převážně prezentovány s humorem a nadhledem, ale dostane se i na satirický šleh, mířící k současnému stavu naší země. Stopáži kusu navzdory mně příjemně strávený divácký večer utekl ani nevím jak. Jen Roman Janál není úplně šťastnou volbou obsazení, přijde mi, že se mu se souborem nedaří přirozeně splynout.
(zadáno: 27.6.2022)
Vše zásadní již bylo řečeno v hodnotících komentářích kolegů J. Landy a P. Širmera. Inscenace s neoddiskutovatelným poetickým kouzlem, která mi z paměti nevymizela ani téměř pět let po zhlédnutí.
(zadáno: 25.6.2022)
85 %. Inscenace, která tepe především v rytmu nerovného zápasu ústřední partnerské dvojice s časem odměřovaným biologickými hodinami. Pozvolně, ale s každou vteřinou naléhavěji. Od bezstarostného ticha ke stále neklidnějšímu tikotu až po neúprosnou fatální ránu kyvadlem, jejíž razanci umocní krize vztahu i determinace matčiným modelem přístupu k rodičovství. Vyrovnaným hereckým výkonům dominuje ve všech emočních polohách postavy autentická Nina Horáková. Trefně načasovaný a cíl nemíjející sarkasmus matky ve skvělém podání Evy Salzmannové pak vítaně koření tento ne úplně snadno stravitelný, tematicky bolestný, ale každopádně silný divácký kus.
(zadáno: 19.6.2022)
85 %. Ačkoli se jedná o tvůrci přiznaný divadelní recitál, koncept průletu stěžejními pasážemi ze života Marty Kubišové je očividně dobře promyšlený a přínosně v rámci děje rezonují i dobové souvislosti. Také nápad obsadit většinu rolí herci, kteří ovládají hudební nástroje, a zajistí tedy současně i živý doprovod, funguje skvěle. A Hana Holišová v titulní roli je srdcovým trumfem, příběh předává a songy interpretuje přesvědčivě, s optimální pokorou k originálu. Pozoruhodný osud legendární zpěvačky se dočkal velmi důstojné jevištní pocty, která ovšem umně pracuje i s vyváženou porcí humoru a osvěžujícího nadhledu. Žádný suchopárný piedestal.
(zadáno: 12.6.2022)
Cit tandemu SKUTR pro imaginaci zdá se být bezbřehý. Aktuálně je možné se o tom přesvědčit v DvD, kde se oba s postem uměleckého vedení více než důstojně rozloučili nastudováním magického singspielu Kouzelná flétna, ze kterého pod jejich režijní taktovkou dýchá a promlouvá především radostná hravost se spoustou nápaditých, v rámci děje inovativních detailů. Ke komplexnímu zážitku měrou zásadní přispívá i živý hudební doprovod ve zdařilém aranžmá Matěje Kroupy a múzicky mimořádně obdařený soubor divadla, tentokrát v čele s Královnou noci v absolutně neodolatelném podání Jana Sklenáře.
(zadáno: 11.6.2022)
Téměř komplexní přešlap, téměř nic nefunguje. Tematicky se zřejmě jednalo o pokus apelativně demonstrovat mj. jakýsi demoralizační propad dnešní společnosti se stále patrnější devalvací našich životních, potažmo rodinných hodnot. Výsledný tvar inscenace je, bohužel, eufemisticky řečeno rozpačitý. Na žádné z mých nemála diváckých proč jsem si neodnesla adekvátní tvůrčí protože. Nulový přesah.
(zadáno: 8.6.2022)
Kunderovské finále umocní žert, satiru, ironii a nastíní i otázku ohledně hlubších významů. Koncepce hry i inscenace samotné přímo vybízí k modelu "co divák, to názor" aneb jakkoli mě celek oslovil, marno o tom vlastně cokoli psát. :) Nicméně skutečnost, že v rámci hereckých výkonů nebylo slabých okamžiků a současně jsem se pobavila a ani na okamžik nenudila, vyzdvihuji a tleskám!
(zadáno: 13.5.2022)
75 %. Imaginativnost obrazu a síla akce a slov ve vyváženém poměru, vše srozumitelně funguje od prvních replik po závěrečné Richardovy snové běsy před posledním kláním. Lehká ironie a nadsázka zde účinně shazují zákeřné, plíživé a úlisné zlo tak, aby poměrně zřetelně vyzněla především komičnost nesmyslné honby za mocenským vzestupem. Lhostejno, zda při tom její strůjce třímá v ruce sofistikovanou zbraň nebo řeznický sekáček, sekáče to z něj rozhodně neudělá. A i zištní nohsledi pocítí nakonec svůj pád.
(zadáno: 30.4.2022)
75 %. Sílu této inscenace umocňuje sugestivní budování atmosféry, která houstne postupně odtajňovanými okolnostmi příběhu a gradující akcentací veskrze nepříjemných životních pravd. Ano, všichni si pokrytecky lžeme do kapsy vlastní, ale nešetříme přitom ani naše blízké. Právě to dlouho nevyřčené, visící v zámlkách a mimice, se zde podařilo herecky dobře obsáhnout. Doposud jsem hru četla především jako drama rodinné. Aniž by tato linka zanikla, důraz na optiku "společensky osamoceného" jednotlivce, který by na rozpálené střeše komplikovaných vztahů měl udržet balanc primárně sám za sebe, ke mně tentokrát promluvil zřetelně.
(zadáno: 18.4.2022)
85 %. Energický drajv inscenace je po všech stránkách obdivuhodný a nepolevující do posledního tónu posledního přídavku. Tenhle průlet devadesátkami zdobí osobitý šmrnc, nadsázka i veskrze milý humor, nahlížející na skupinu Lunetic, jakožto jeden z nejanomálnějších hudebních fenoménů té doby, natolik zdařile, že to s vámi bude šít a ve vás doznívat přinejmenším ještě cestou domů. ...pokud tedy nezatoužíte jako já po nášupu v podobě domácí retro diskotéky. ;)
