PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Helena Grégrová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (1664)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 11.9.2023)
75 %. Neotřelý tvůrčí projekt Tygra v tísni vychází ze Sofoklovy Thébské trilogie, která se v ucelené podobě nedochovala, což autorům umožnilo kreativně popustit fantazii uzdu. První, nejzáživnější část se moderní optikou s humornou nadsázkou věnuje zápletce předcházející Oidipovu příchodu na svět a akcentuje provázanost minulosti s přítomností. Neodvratnost osudové předurčenosti a odvěká lidská pošetilost zarezonuje v dějově zhuštěné antické tragédii v části druhé. Taneční epilog pak obnažuje bilancující duši Oidipa, jehož prozření přišlo příliš pozdě. Krutý osud byl završen a skóre poselství promlouvá zřetelně: Člověk je nic. Zaslepené nic.
(zadáno: 29.8.2023)
Veskrze záživná detektivní cesta po stopách pachatele dávného zločinu nápaditě využívá většinu prostor Žižkovského divadla (včetně těch zákulisních, běžně nepřístupných), čímž každá scéna děje získá originální kulisy i patřičnou atmosféru a diváci zpestřující bonus v rámci imerzivního charakteru inscenace se sympaticky decentní dávkou interaktivity. Všem hercům se daří po celou dobu udržet tajemství svěřené role, adekvátní napětí i odlehčující humor v optimálním poměru. Z výsledku je patrné, že si tvůrci se zápletkou, příběhem i žánrem "pohráli" s opravdovým nadšením. Bylo mi potěšením stát se pro jeden večer hostem jejich Hotelu Žižkov.
(zadáno: 26.8.2023)
Zajímavý osud Suzanne Renaud předkládá publiku Lucie Trmíková v poetické performanci prostřednictvím velmi sugestivní interpretace. Převážně citacemi z její korespondence a několika básní ji představuje především jako umělkyni s pozoruhodným, nebývale bohatým vnitřním světem a s hlavou místy v oblacích, ale současně též jako ženu pragmatickou, která realitu života plnou turbulentních zvratů dokáže přijímat s nadhledem a nohama pevně na zemi. Atmosféru účelně dotváří i upomínka na básnířkou tolik milovanou hudbu, její oblíbené skladby zde živě zaznívají v citlivém podání mezzosopranistky Markéty Cukrové za doprovodu violoncella Adama Melíška.
(zadáno: 20.8.2023)
75 %. V rámci vztahového trojúhelníku matky, syna a jeho přítele se konfrontují síla i slabiny mateřské a partnerské lásky i rozdílný náhled všech tří na prožité životní okamžiky, což ovšem poněkud komplikuje momentální synova amnézie, která mu vymazala posledních 11 let. Inscenace velmi zdařile pracuje s humorem (nebojí se ani sarkastičtějších tónů), jenž příběh místy bolestného, ale zároveň i očistného rozpomínání a vyrovnávání se s realitou odlehčí, sentimentálnější hrany textu obrousí a zintenzivní dojemnou, mile šmrncovní katarzní tečku. Herecký trojlístek na sebe očividně sehraně slyší a postavám propůjčuje sympatický punc autenticity.
(zadáno: 15.8.2023)
65 %. Ranou jednoaktovku bratří Čapků nastudovali v Divadle MA s nesporným energickým zápalem, dílčí situace jsou zde v rámci zvoleného principu nadsázky kořeněny přiměřenou dávkou sympatického humoru, který dobře funguje při hrátkách se slovy i s typologií jednotlivých postav, celek vděčně doplňují rozličné písňové vstupy. Mezi solidními hereckými výkony všech mě nejvíce zaujal ten Petra Kolmana, jenž v roli Gillese svedl nabídnout opravdu empatickou práci s emocí. Nápad na letní uvádění hry v prostoru Grotty v pražských Havlíčkových sadech je vysloveně šťastný, její prostředí vyzařuje specifickou energii a divadelní iluzi působivě umocňuje.
(zadáno: 13.8.2023)
65 %. Příjemná osmdesátiminutová návštěva ve vídeňském bytě u Huga Haase, který v rámci vzpomínkového bilančního rozjímání vede fiktivní dialog se svým bratrem Pavlem, talentovaným hudebním skladatelem, jenž tragicky zahynul v koncentračním táboře. I přes občasná drobná interpretační zaškobrtnutí dokáží oba účinkující prolínáním slova a taneční akce zpřítomnit působivou, adekvátně přiměřenou nostalgickou náladu jako stvořenou pro komorně laděné divadelní dostaveníčko nad zajímavými útržky ze života známého umělce, nevyjímaje kontexty doby, v níž žil a tvořil.
(zadáno: 17.7.2023)
Dle slibné anotace vysloveně zajímavý projekt, v reálu počin s citelně promarněným potenciálem. Celkový koncept působí poměrně nesourodě, jednotlivé příběhy cest ke svatosti adekvátně nerezonují, postrádají gradační jiskru i systematičtější propojení. Dynamičtějští náboj přichází až ve finální části, namísto katarzního umocnění u mě ale převládal spíše dojem z poněkud utopeného předchozího dění a pocit, že sakrální genius loci Anežského kláštera každopádně skýtá prostor pro naplnění detailněji domyšlenějším obsahem.
(zadáno: 10.7.2023)
75 %. Komedii založenou na vděčném principu divadla na divadle nastudovali ve Studiu DVA s očividným citem a pochopením pro všemožné strasti i slasti zákulisního uměleckého života. Prostřednictvím trefně načasovaných a rozehraných humorných situací a gagů, dobře ukočírované míry nadsázky okořeněné sympaticky sebeironickým nadhledem i nápadem posunout děj do českých reálií, a v neposlední řadě i díky velmi zdařilým hereckým akcím v rámci typově příhodně zvoleného obsazení, nemíjí útoky na divákovu bránici svůj cíl. Radostná hravost a energický drajv se z jeviště do hlediště přenáší nenuceně, s odzbrojující lehkostí a samozřejmostí.
(zadáno: 5.7.2023)
Zpod houstnoucí atmosféry ústředního motivu milostného trojúhelníku s patologickým základem postupně probublává silné rodinné vztahové drama. Jeho aktéři propadají citovým zmatkům, pochybnostem, skepsím, sebeobviňování, tápou, zoufají si, nenávidí se i milují současně a - ať trpitelsky mlčí nebo nepřiměřeně křičí - při tom všem své okolí i sebe stravujícím způsobem bolestně ničí. Skrze psychologické ponory a barvitou škálu emocí nabízí hra prostor k plnokrevnému vyjádření, čehož herecký trojlístek využívá suverénně a beze zbytku, svěřeným postavám propůjčuje punc autenticity a příběh díky tomu doslova dýchá lidskými vášněmi i slabostmi.
(zadáno: 2.7.2023)
Z inscenace se doslova valí takové množství energie všeho druhu, až je to ve výsledku spíše kontraproduktivní. Namísto komedie s přesahem sledujeme od prvních vteřin poměrně přepálený mumraj, kdy gag zakopává o ten následující tak překotně, že ani nelze do detailu postřehnout některé jemnější humorné nuance, které text hry skýtá, natož si je optimálně vychutnat. Každopádně obdivně smekám před herci, jak to zběsilé tempo zvládli po celou dobu všichni udržet, o poznání hůř se v tomto ohledu dařilo mně s diváckou pozorností a zaujetím. Podtrženo, sečteno: méně je někdy skutečně více a vtipu zkrátka prospívá prostor potřebný k rezonanci vyznění.
(zadáno: 28.6.2023)
Tento režijně hravý, herecky zdařilý, výtvarně i hudebně nápaditý inscenační počin hodný Dlouhé je na jistá úskalí románové předlohy žel krátký. Zajímavou ideu alegoricky vystihnout lidské společenství prostřednictvím hraček - tak trochu ve stylu Pulp Fiction: Historky z plyšového podsvětí - se autorovi nepodařilo hlouběji tematicky propracovat, klouže poměrně po povrchu, většinu dílčích motivů spíše jen načrtává, adekvátně intenzivně zde nevyznívá ani kontrast plyšové roztomilosti a charakterové obludnosti. Škoda. To se pak i Tom-Tom Vrána může uštrikovat, pro mě zůstal očekávaný zážitek ve fázi "nedopleteno".
(zadáno: 20.6.2023)
Čas je neúprosná veličina, voda nevyzpytatelný živel. Její hvězdy zrcadlící hladina v bazénu pomohla jedné teplé noci smýt předsudky, společenské rozdíly i odlišnost vyznání. Náhodné setkání po dvaceti letech pak rozjitřilo vzpomínky na polozapomenutou love story z onoho dne. Večerní déšť ale všemu rozmazává kontury, neušetří ani slova dávného milostného dopisu... Inscenace zdařile pracuje s rytmizací specifické struktury Schimmelpfennigova textu, ctí jeho osobitou poetiku, poodkrývá i jemný humor a nechává současně adekvátní prostor divákovi, aby se zapojením vlastní imaginace plul na vlnách křehké jevištní básně s pozvolně gradační kadencí.
(zadáno: 18.6.2023)
75 %. Nečekaná ozvěna minulosti obrátí postoje a hodnoty šlechtici Něchlujdovovi naruby. Ejhle, člověk náhle pochybující, tápající, hledající smysl života skrze cestu k záchraně ženy, za jejíž mrzký osud pocítí spoluvinu s nutkavou potřebou ulevit vlastnímu svědomí. Rezonuje tu citelně obžaloba systému i úvahy nad mírou determinace osobnostního a morálního nastavení jedince prostředím, v němž vyrůstá a žije. Byť mně režijní výklad nezprůhlednil úplně všechny myšlenky a vizuální koncept je místy téměř silnější textu, sdělení inscenace s precizními hereckými výkony zůstává intenzivní, se zřejmou paralelou Tolstého nelichotivé výpovědi k dnešku.
(zadáno: 10.6.2023)
65 %. Dcera nechvalně proslulého prokurátora vykonstruovaných politických soudních procesů Karla Vaše hledá v deníku plukovníka Pravomila Reichla pravdu o svém otci a zaznamenaný příběh jí otevře oči. Pozornost diváka pak jeho řádky směrují k nebezpečí smířlivě přivíraných očí nad neblahými dějinnými událostmi, ke zločinům, které neměly nikdy být promlčeny a ke skutečným vlastencům, jejichž respektuhodné hrdinské skutky je důležité si připomínat. Byť by inscenaci místy prospěl svižnější temporytmus a zmírnění nadsázky v několika pasážích, silnou a mrazivou výpověď předává zřetelně, zejména prostřednictvím skvělé herecké práce kompletně všech.
(zadáno: 30.5.2023)
(zadáno: 26.5.2023)
Co nás čeká bezprostředně po smrti na onom světě? Zahrajeme si o domnělou spásu a pokoj vlastní duše? Pochopíme regule a podstatu? A jaký význam má naše pozemské počínání? Ptáme se vůbec někdy po nějakých pravidlech? Pokud ano, do jaké míry je vlastně respektujeme? Tyto otázky otevírá komorní hra, v níž se dvou předepsaných hereckých partů opravdu bravurně, s puncem maximální přesvědčivosti zhostili Klára Oltová a Jan Sklenář. Škoda, že samotný průběh děje se místy poněkud cyklí, celku to přece jen ubírá na dynamičnosti. Z kýžených 100 bodů tedy odečítám mínus 30. ;)
(zadáno: 25.5.2023)
Daniele Špinar se v působivé jevištní koláži podařilo neotřele zachytit atmosféru intimních deníkových zápisů Petra Lébla. Jde o zpověď nebývale křehké duše zkoušené v rámci neopětovaných citů, přes okraj přeplněných pouze jednostranně. Její (sebe)trýznivý a nerovný zápas promlouvá prostřednictvím propojení herecké akce, tanečního pohybu, hudby a projekce v sugestivní obrazy. "Čas je jak rozmazaný pták," zmínil Petr Lébl v jedné z poznámek, konturu konce vlastního života si vymezil předčasným sebevražedným odchodem. V závěru inscenace Objal mě bůh a nic symbolicky rozpíná jeho poraněná duše pestrobarevná křídla a osvobozená míří za světlem...
(zadáno: 24.5.2023)
Neodbytné otazníky a naléhavé vykřičníky, které autor prostřednictvím hry (sys)tematicky klade v souvislosti s pojmy vina, hřích, křivda, trest, pomsta, odpuštění, satisfakce, spravedlnost, se v rámci vývoje děje několikrát důmyslně protočí kolem své osy. Jejich rotaci zastaví až katarzní tečka účinku nevyhnutelnosti poznání, že ozvěnám a stínům vlastního svědomí, minulosti ani odpovědnosti nelze nikdy zcela utéct. Všechny stěžejní myšlenky skvělého textu Didiera Carona v inscenaci adekvátně rezonují díky empatické režii Radima Špačka a výborným, maximálně soustředěným hereckým výkonům Martina Fingera a Pavla Rímského.
(zadáno: 21.5.2023)
Řekla bych, že i tenhle inscenační kabátek Dobře placené procházce sluší, i když je o trochu užší. Konkrétně tedy pokud se týká formy, kterou z rozmáchlejší buffopery upravil nyní Jiří Suchý do podoby komorněji laděného muzikálu. A ačkoli se uvádí namísto původně plánované Poslední štace, z níž z ekonomických důvodů sešlo, nejedná se o žádnou znouzectnostnou záplatu. Naopak, do aktuální repertoárové skladby divadla koncepčně i formátově přirozeně zapadá. Mé stručné divácké shrnutí: Dobře prožitá procházka nostalgicky laděnou krajinou známých melodií, svébytně poetických textů a milého jemného humoru.
(zadáno: 14.5.2023)
Typově vhodně obsazená Jana Krausová poměrně zdařile vystihla dvojlomnost svěřené postavy. Biletářka Bobina Holá v jejím podání podlehne sebeklamu vlastní důležitosti a návštěvníky kina nepřiměřeně sekýruje až terorizuje, v určitých okamžicích ale nechává divákům i poznat, že toto jednání pramení primárně ze smutku nad ne právě šťastným a naplněným osobním životem. Škoda, že linka zkoumání křehkosti hranice, kam je člověk schopen zajít vlivem iluze náhle nabyté moci a jak nebezpečně daleko za komfortní zónu je protistrana ochotna ho pustit, nebyla režijně důsledněji uchopena, čímž pádem je mrazivé vyznění příběhu poněkud zploštěno a oslabeno.
(zadáno: 14.5.2023)
(zadáno: 13.5.2023)
75 %. Ostrůvek nuceného exilu- 36 m2 mnichovského bytu. V něm Pavel a Daňa. Dva magnety s protipólnými principy sebedestrukce, přitahováni k sobě jak Viktorka a černý myslivec. On svoji existenci chtěl ze světa vyzmizíkovat cíleně, permanentní deprese utápěl v přemíře alkoholu a tišil prášky, ona se ničila setrváváním v neperspektivním, toxickém vztahu. On byl nesnesitelný egocentrik a bolestín, ona si předsevzala, že ho spasí. D. Horáková v knize P. Juráčka nesoudí, snažila se prý reflexí vzpomínek lépe porozumět jeho životní rezignaci. Inscenace tuto "terapii" zrcadlí originální jevištní formou, jíž dominuje strhující výkon Anežky Kubátové.
(zadáno: 10.5.2023)
Když vám na oslavě vlastní padesátky zaskočí kulička hroznového vína tak nešťastně, že vás přidusí natolik, až vám před očima proběhne celý život, vůbec není k zahození, když se ta zpětná reflexe dostaví muzikálovou formou. :) Kde je ta ryba? Chycena ve vlnách černočerného a místy i značně ujetého humoru na háček efektivní, herecky skvěle uchopené nadsázky v tragikomckém odrazu stinných stránek našich charakterů a života samotného. Já jsem se každopádně divácky vděčně a ráda nechala ulovit spolu s ní.
(zadáno: 8.5.2023)
Veskrze příjemná procházka nejrůznějšími formami hudebního žánru jazz, okořeněná zajímavými informacemi z jeho historie. A když už název samotný svádí k počítání, nemohu nedodat, že svébytně poetický, moudrý a laskavý humor Jiřího Suchého má tváří nepřeberně. Možnost přesvědčit se o tom přímo v hledišti divadla Semafor řadím už po léta k mým osvěžujícím diváckým zážitkům.
(zadáno: 8.5.2023)
V duchu žánru rozverně hravá inscenace aneb o téhle svatojánské noci je toho v rámci snění dovoleno vskutku mnoho. Sen ve svižném temporytmu je to převážně zábavný, pestrý, se zřejmými aktualizačními posuny k dnešku, plný občerstvujících nápadů a odkazů s očividně širokým rozptylem inspiračních zdrojů. A mezi tím vším rozvolněným rejděním a hemžením problesknou občas i vážnější podtóny, upomínající především na to, že prosazování osobních zájmů a priorit, potažmo nastolování řádu a pořádku tzv. na sílu zkrátka není optimálním řešením, a i když cesta ke smíru a kompromisům může být krkolomnější, hledat bychom ji měli.
