PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Iva Bryndová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (551)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 10.4.2024)
Oceňované Lettsovo drama bývá sázkou na jistotu, nabízí silný rodinný příběh, výtečné dialogy i celou řadu velkých hereckých příležitostí. Vinohradské divadlo s Petrem Svojtkou v pozici režiséra našlo pro hlavní roli skvělou představitelku a skvostný, jedinečný, herecký výkon Reginy Rázlové, jíž zdatně sekunduje nejen Andrea Elsnerová, ale ve vynikající souhře v podstatě celý herecký soubor, jsou právem hlavními lákadly. Jedná se ovšem současně o skvělý text a výbornou inscenaci, dlouhou, ale skvěle vygradovanou a nesmírně intenzivní, jíž nesmírně vypomáhá i efektní scénografie a nenápadná, byť působivá hudba.
(zadáno: 5.4.2024)
65% S vražedně pomalým tempem této inscenace jsem bojovala téměř od začátku, v první polovině ještě úspěšně, tam mě zaznamenaná témata rodiny, nemoci, ale hlavně závislosti a jejího vlivu na rodinu, její členy a na neodbytný rozklad všeho, velmi zaujala. V jakkoli staré hře, jakkoli daleko do historie se obrací, toto téma je stále aktuální a první část inscenace byla skvělá. Scéna terapie jakékoli naladění na realistické rodinné drama však naprosto podtrhla a znovu mě již inscenace nezasáhla. V druhé části jsem bojovala s tempem téměř neustále, porty mě iritovaly o to víc a ani S. Toman mě zde už herecky úplně nepřesvědčil.
(zadáno: 4.4.2024)
75% Jedna žena, dva někdejší přátelé, jeden zločin a podrazy, které i po letech stále probublávají skrze zdánlivě klidné vody jejich dnešních životů a dohání je a do toho další dvě postavy do všech jejich her a tahanic zapletené. Jeden z nich už řadu let, s vlastními stíny, a druhá nyní, náhle, v podstatě zcela náhodně. Inscenace dýchá noir poetikou a k noir stylu odkazuje mnoha aspekty, ať už jde o typy postav i jejich charaktery, téma pomsty, místy náročnou přehlednost či pomalé tempo. Prostor klubovny se k inscenaci dokonale hodí, přesvědčily mě i herecké výkony, vedle již zmiňovaného Jana Jankovského i Eliška Bašusová a Marek Pospíchal.
(zadáno: 4.4.2024)
65% - Milá retro oddechovka plná zábavně přetextovaných písní, které pochopitelně nejdou z hlavy. Skvěle vystavěná role Martinem Matejkou, jemuž zdatně sekundují všichni ostatní herci i zdařilá hudební a pěvecká stránka inscenace. Vlastně mě překvapilo, jak pozitivně na tuto inscenaci stále reagují mladí diváci (z KMD i další).
(zadáno: 4.4.2024)
65% - Skvělé herecké výkony a povedená první polovina inscenace, v níž se kabaretní forma velmi zdařile a efektně prolíná s historickými událostmi, které zasáhly nejen Lvov, ale celou Evropu, potažmo celý svět. Kabaretní formě pomáhá i muzikálnost herců, kteří se sami provázejí, a efektní, byť jednoduchá výprava. Druhá polovina trpí snahou zahrnout do inscenace co největší řadu historických osobností, jejichž spojení se Lvovem je ovšem diskutabilní, a propojení událostí Lvova a Prahy rovněž není dotažené tak, aby právě jejich vstup plně dával smysl. Za zhlédnutí nicméně inscenace určitě stojí.
(zadáno: 4.4.2024)
65% - Psychologický thriller na divadelních prknech. Vedle zdařilých hereckých výkonů zaujme neotřelé využití prostoru a posunutí děje vedle jeviště i do hlediště složeného do podoby kavárničky.
(zadáno: 4.4.2024)
Když se divák zamýšlí nad logikou a realističností této hry a všech situací v ní, chtě nechtě naráží. Z logického pohledu se chování postav v ní pohybuje z extrému do extrému, nejen bez smysluplných, bez v podstatě jakýchkoli motivací, které by divákovi představila a bez pochopitelného vývoje. Zvraty jsou vždy maximální a zřejmě odůvodněné jen potřebou postavit postavy před další a další výzvy k řešení a dostat je do dalších a dalších dramatických situací odrážejících celospolečenská témata, nálady a problémy. Ve spojení s folklorem, který inscenace využívá ve značné míře, a s řadou efektních mizanscén mě to vše nicméně velmi bavilo sledovat.
(zadáno: 4.4.2024)
Koncept pro mě zajímavější než mnoha poetická převedení literární Kytice do jevištního tvaru - jen kdyby skutečně držel pohromadě a fungoval v každé baladě a každé scéně. Některé jsou nápadité, nadchnou provedením, žel v jiných trapnost a pocit až nezáměrné parodie získává navrch. Mnohdy dokonale rozpracované detaily (často na pozadí) se vzápětí (i v prvním sledu) ztrácejí, a to je velká škoda. Neporozuměla jsem výraznému a v závěru značně násilnému a zbytečnému propojení s liturgií - zvlášť když jsem jej ve výsledku vnímala až jako "na úkor" provedení všech balad, ani vynechání konkrétních JEN dvou.
(zadáno: 4.4.2024)
Text, jehož smysl mi zjevně unikl. Nerozuměla jsem důvodu, proč je do vedlejší role zrovna tohoto (nekomického, vlastně uměle dojímavého) příběhu obsazován pokaždé jiný, nezaškolený, ale profesionální herec. Na úrovni inscenace to nic nového nepřináší, z mého pohledu nefunguje ani systém nápovědy, již diváci chvíli slyší, chvíli ne. Nezaujal mě žel ani příběh, který se snaží předat.
(zadáno: 4.4.2024)
Inscenace postavená na principu montáže několika úrovní je komplikovanou záležitostí, pokud jde o její vyznění i následné čtení. Ústřední voiceband vytvořený herci Slováckého divadla je na skvělé úrovni, ovšem při spojení s dalšími částmi inscenace, věcnými titulky o životě a smrti a performance - proměny - to vše společně z mého pohledu nefungovalo. Stále stejná energie voicebandu, jakkoli jímavá, je rušená ostatními vjemy, a sama naopak ruší vnímání textu. Emoce se nedostavily.
(zadáno: 25.3.2024)
65% - Největší výhodu pražským Bídníkům poskytuje samotný lety prověřený muzikál: příběh, hudba, texty. Podařilo se i vybrat ideální obsazení, minimálně stran pěveckých výkonů, D.Uličník v hlavní roli dominuje, skvělé komplexní výkony podávají K.Herčíková a L.Randák. Bohužel po stránce scénografické, režijní i stran práce company a orchestru by se dalo najít značně množství prostoru pro zlepšení. Právě Bídníci si o něj vysloveně říkají.
(zadáno: 24.3.2024)
Největší slabinou kladenské inscenace je špatný temporytmus. Hudba tohoto původně polského muzikálu mě nikdy příliš nezaujala, zde ale zpívané scény fungují nejlépe. Tam se J.Slánskému daří budovat působivé mizanscény (např. obě využívající v první polovině točnu), herci navíc pěvecky plně obstojí. Činoherní scény ovšem váznou, výstupy ďábla a anděla jsou svým na sílu tlačeným humorem poněkud otravné a celý značně statický a nedramatický model vyprávění si o hrdinovi je dle mého v této podobě přežitý. Zvlášť když o Jánošíkovi neříká v podstatě nic.
(zadáno: 24.3.2024)
75% - Gombárova adaptace a inscenace Bílé Vody v MdB je v první řadě velmi věrná předloze, a mě to jako čtenáře románu K.Tučkové značně potěšilo - včetně toho, že zachovala za mě zásadní postavy v obou propojených příbězích. Ano, na divadelní inscenaci je toho moc. Dokumentární pátrání Leny je místy zdlouhavé, živější detektivní a dramatičtější styl by mu nejspíš prospěl víc, případně celé inscenaci krácení a osekání části témat a úhlů pohledu. Oceňuji nicméně velmi herecké výkony (Janíková, Sedláčková, Coufalová) i hudební složku.
(zadáno: 24.3.2024)
75% - Sympatická tzv. jednohubka, která samozřejmě bude bližší každému více či méně pravidelně cestujícímu vlakem, ale domnívám se, že má potenciál okouzlit skutečně každého diváka. Kostru dodává titulní jídelní vůz jednoho vlaku, hlavní postavou je vrchní v něm a kolem něj se hromadí jednotlivé příběhy a scénky všech možných žánrů. Všechny s dokonalým načasováním, navíc s efektní scénou (krásný jídelní vůz), zvukovou složkou, ať jde o hudbu či rozhlasové záznamy, a ozdobené výbornými hereckými výkony všech.
(zadáno: 24.3.2024)
85% - V průběhu sledování této inscenace mě několikrát napadlo, jak ráda jsem, že to volební období, které volbou zde zobrazenou teprve začalo, už je za námi, i bez tak "zásadních" osobních peripetií, jake prožívá hlavní hrdina (sledovalo se to takhle významně lehčeji a lépe). Zbytek už napsali kolegové: efektní scéna vytvářející hausbót, sehrané herecké výkony (vedle I.Trojana a ostatních zaujala i uvědomělá a současně tak živočišná a praktická Nina A.Fialové) a vtipný příběh ze života, se značně sarkastickým humorem a úhlem pohledu hlavního hrdiny. Doporučuji!
(zadáno: 22.3.2024)
75% - Fantasmagorický kousek kdesi mezi operou a operetou s příběhem, v němž jedna neuvěřitelná příhoda střídá druhou, postavy nepřestávají vstávat z mrtvých a objevovat se všude, kam se hlavní hrdina z jakkoli nepředstavitelných pohnutek a důvodů pohne. Vážně se to hrát snad nedá a tvůrcům plzeňské inscenace se přesně v tom smyslu inscenace podařila. Je barevná, hravě výpravná, roztančená množstvím efektních choreografií, podaná s potřebnou nadsázkou. Nejsem jen plně přesvědčená o postavě průvodce (ať se již vydává za kteroukoli postavu), respektive jeho pojetí - při srovnání s operními zpěváky to prostě za mě, nemá-li jen mluvit, nefunguje.
(zadáno: 22.3.2024)
Inscenace, která se obtížně hodnotí. Pokud jde o zvolenou režijní koncepci, ta je výborná. Moderní, originální, plná nápadů, zajímavých myšlenek, kreativní, nápaditá, promlouvá k dnešku. Byť s některými myšlenkami, nápady a vstupními situacemi plně nesouzním, rozhodně zaujmou. Dosud je to na 90%. Bohužel poté do výpočtu vstoupí obsazení a všechno se to zadrhne. Tedy možná: šance je 50:50; jednou se to zadrhne úplně, podruhé jen trochu. Ale tak jako tak P.Klečka v roli Piláta podává naprosto suverénní výkon jak pěvecky, tak herecky v obou verzích a je naprostou hvězdou představení, všichni ostatní se k němu jen více či méně úspěšně dotahují.
(zadáno: 21.3.2024)
Dianiškova inscenace vychází ze stejných principů jako např. nedávná Žena filmového kritika: prostý příběh o seznámení a počátku jednoho vztahu prokládá humorným základem. Ve Zlozvycích vychází z projektu stejného názvu, upozorňujícího na naše zlozvyky, a utahuje si z nich. Kde užívá standardní činoherní postupy, funguje povedeně jako předchozí inscenace tohoto stylu ve Studiu PalmOFF, problém nastává s cirkusovými vstupy: jen některé se podařilo do děje funkčně vtělit (scéna na lustru). Tam, kde tak nosné, funkční a logické nebyly, jsem s jejich využitím bojovala. Je to jako v muzikálu: píseň vložená jen proto, aby tam byla, nefunguje.
(zadáno: 19.3.2024)
55% - Od první scény Kehlmannovy hry je jasné, že tihle dva se nepotkali jen tak a soused sousedovi musí nějak změnit jeho dosavadní život. Bohužel přes veškerou snahu obsazených a sympatické herecké výkony Miroslava Hanuše, Martina Donutila i Dany Batulkové značnou dobu trvá, než osudy postav nebo i vývoj toho jednoho dne vůbec začne diváka zajímat. Alespoň mně tedy více než polovinu inscenace trvalo, než k tomu došlo; dramatickou stavbu této hry tedy nepovažuji za dobrou. Závěrečná třetina byla zajímavá, místy i s poměrně děsivými momenty, ale výsledný dojem už zachránit nedokázala.
(zadáno: 19.3.2024)
Milá inscenace, v první polovině velmi svěží, vtipná, v druhé o něco vážnější. Jak tvůrci sami uvádějí, o problémech a lidech, s nimiž se každý dokáže ztotožnit. To ano. Rovněž ovšem od první rozlučky se svobodou a tedy od prvních scén plně předvídatelná a odhadnutelná, takže tou největší devizou jsou v ní herecké výkony, které inscenaci také táhnou - v čele s Jakubem Burýškem. Potěšila mě i jednoduchá a přesto efektní scéna a myslím, že inscenaci dost prospělo zkrácení (20 minut).
(zadáno: 15.3.2024)
Muffatova hra by potřebovala víc sousedů a méně policistů, řečeno tak, aby člověk nevyzradil příliš. Svým příběhem se výrazně podobá známému britskému filmu, což je v tomto případě její značná nevýhoda. Inscenace P.Kheka zatím totiž nemá úplně zvládnutý temporytmus, v čemž proti onomu filmu, jejž tak připomíná, strašně vázne. Několik míst jak v první (za mě zejm. na začátku), tak ve druhé části (zde se vracím k postavě policisty a jeho výstupu) je zbytečně zdlouhavých. Obsazení T.Medvecké do okouzlující návštěvnice bylo ovšem skvělou volbou, nezapadají vedle ní ani další obsazení a inscenace je tak milou podívanou určenou pro nenáročný večer.
(zadáno: 15.3.2024)
85% - Velmi intenzivní inscenace, které za mě chybí větší propojení obou jejích částí. D.D.Pařízkovi se podařilo skvěle uchopit adaptaci Remarqua, vybírá z něj konkrétní střípky: monology, situace a inscenuje je v působivém tvaru po stránce výtvarné, hudební i herecké. V druhé části jej pak propojuje s hrou N.Vorožbyt a přináší s jejím textem i ženský pohled na válku, ze světa mimo bojovou linii, v exilu, a stejně tolik válkou ovlivněný. Podobně působivý, ač nemohu nepřiznat, že tam, kde se Koridory přímo propojovaly s Remarquem a čistě ten mě zasáhly víc. Být od počátku propojené důsledněji a intenzivněji byla bych ještě víc nadšená.
(zadáno: 15.3.2024)
85% - Nesmírně silná inscenace ve formě stand-upu spojující v osobní zpovědi humor, zejména černý, mnohdy hořký a cynický, plný velmi nekorektních poznámek a připomínek (vycházejících z vlastního života a směřujících do vlastních řad) s bolestnými vzpomínkami, či ohlédnutím za prožitými traumaty. Výkon Iris Kristekové je nesmírně sugestivní, místy až eruptivní v první části inscenace, kde se drží především humorné stránky, jakkoli i z té často mrazí, a prokládá ji i pěveckými (velmi zdařilými) výstupy, v dalších momentech pak odpovídajícím způsobem niterný a vždy podmanivý.
(zadáno: 15.3.2024)
55% - Obrazově pohybová inscenace vycházející z deníků Petra Lébla nabízí nejintenzivnější zážitky a nejlépe působí tam, kde se skutečně drží zmíněného - obrazu a pohybu. Scéna s výstupem odkazujícím k Léblově nastudování Cabaretu či scéna finálová patří k vrcholům. Zaměření na milostný trojúhelník mi ale nestačilo, to vnímám až jako degradaci námětu a nevyužitý potenciál. Pro zobrazení milostného trojúhelníku za mě nebyl nutný Petr Lébl. Když se zmiňuje on, čekala jsem víc.
