PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Iva Bryndová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (551)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 25.5.2023)
65% V kontextu další tvorby SKUTRU působí Nebezpečné známosti poněkud krotce. Ač režijní umírněnost kompenzují silnými hereckými výkony, nedaří se mi zbavit pocitu, že je to škoda, z mého pohledu šlo o skvělou látku pro výraznější pojetí, díky všem postavám a postavičkám, intrikám i ději - hudebně, pohybově, herecky. Pocit tohoto nedostatku zesiluje i slabé pnutí mezi hlavními postavami v podání Z.Stivínové a S.Rašilova, jež celý kolotoč intrik roztáčí. Přes jejich silné individuální herecké výkony jsem osudovou jiskru nenašla. Oba v tomto smyslu výrazně předčila D.Barešová se svým skvělým a emocionálně silným výkonem a vedle ní i Z.Piškula.
(zadáno: 25.5.2023)
65% Michal Lang se svým tvůrčím týmem vsadil na výrazně moderní prostředky, jimiž Shakespearovu hravou komedii inscenuje. Kouzelný les se tak v jeho inscenaci stává poměrně děsivým místem. Využití videomappingu je sympatickým a podařeným tahem, který mistrně nahrazuje kouzla. Herecké výkony, leckdy výrazně přepjaté odpovídají drsnějšímu, modernějšímu pojetí a jsou obecně povedené. Celou dobu jsem se nicméně nedokázala zbavit pocitu, že se mi ta výrazně moderní výprava výrazně vizuálně nelíbí, a to mi kazí dojem.
(zadáno: 27.4.2023)
Hravé inscenaci příběhu na motivy známého filmu by dle mého názoru prospělo svižnější tempo, menší množství humorných scének se sousedkami a přítelkyněmi a větší soustředění se na příběh onoho v synopsi zmiňovaného chlapce, který se lišil, a přesto chtěl žít s ostatními, jeho pocity, prožitky vztahy. Takhle inscenace baví, ale nezanechala bohužel výraznější stopu.
(zadáno: 26.4.2023)
Inscenace, v níž forma výrazně vede nad obsahem - nejpůsobivější na ní je z mého pohledu její vizuální stránka, tedy v daném případě výprava: scénografie, projekce; zejména ve chvíli, kdy na scéně vzniká titulní les a v něm se ocitá hlavní hrdinka. Příběh mě zdaleka tolik nezasáhl, jde v podstatě o jednoduchou love story, kterou by na vyšší úroveň mělo zcela zjevně vynést téma environmentálního žalu a eko-deprese, které však výrazně fungují až v onom lese, do té doby mě nijak nezasahovaly, stejně jako mě spíš otravovaly dlouhé hudební vsuvky a jednoduché texty písní.
(zadáno: 26.4.2023)
MDB připravilo další výpravný muzikál pro celou rodinu. V nápadité scéně s využitím výrazných světel a projekcí vzniká v choreografiích Michala Matěje řada velkých klasických muzikálových čísel, fantaskní světy se pojí s rodinným dramatem. Company tančí a zpívá a protagonisté hlavních rolí předvádějí výborné komplexní výkony. Hvězdami premiéry byli Lukáš Janota a Radka Coufalová. Všechno dohromady to však výrazně připomíná již v Brně viděné a inscenace by navíc potřebovala významně krátit a zrychlit tempo. (více v článku na blogu)
(zadáno: 26.4.2023)
Inscenace mladoboleslavského divadla by potřebovala vybrousit a poněkud naostřit: hrany, vtipy, celkové vyznění. Je milá, sympatická, místy vtipná, místy dojemná, ale všemu tomu neustále chybí důraz: výraznější vykreslení charakterů, vztahů mezi postavami i výraznější vyznění mnohých situací. Druhá polovina je vzhledem k příběhu Juliena a Laury plynulejší, uzavřenější a působivější, poněkud neurčité a nedůrazné celkové vyznění ovšem nedokáže plně změnit. Po herecké stránce nejvíc přesvědčila Magdalena Jirounková.
(zadáno: 26.4.2023)
65% V první části forma takříkajíc válcuje obsah, ale mě osobně právě tato část (tyto části), spojující hereckou akci s výraznou akcí pohybovou se zajímavou choreografií a stejně výraznou složkou hudební a pěveckou (posilující venkovskou atmosféru) bavily nejvíc. Postupem času získává na síle výrazná práce herecká a P. Tomicová i L. Andělová své postavy ztvárňují přesvědčivě, přičemž o kousek více oceňuji L. Andělovou, která je v roli Jenůfy výborná a z mého pohledu realističtější konec vyznění této role napomáhá. S dramaturgickým uchopením Kostelničky (za mě v první řadě o svou VLASTNÍ pověst se obávající ženy) jsem v závěru nesouzněla.
(zadáno: 20.4.2023)
65% - Zcela neznalé předlohy i mně její dramatizace primárně připomněla Foglara lehce smíchaného s dalšími, vědeckofantastickými, díly a Prašina Stínadla, byť modernější a jinak fungující. Na prosté, velmi účelné scéně, dotvářené světly, stíny či jednoduchými projekcemi se tvůrcům podařilo úspěšně vyprávět dobrodružný a zřejmě v originále ještě mnohem obsáhlejší příběh. Podařené herecké výkony mu skvěle slouží a režii se dlouho daří držet velmi slušné tempo. Dětské diváky zcela zjevně divadelní inscenaci baví sledovat a až do závěrečného dlouhého vysvětlování to bavilo i mně. Se závěrem se bohužel dřívější tempo trochu ztrácí, a to je škoda.
(zadáno: 3.4.2023)
65% Silné herecké výkony dokonale ilustrují osudový a v mnohém značně destruktivní vztah dvojice autorů/básníků. Anna Davidová Čas srdce v Huse na provázku inscenuje v nápadité, výrazné scénografii využívající stejně výrazné kostýmy a zejména tento efektní obrazový dojem (čítající i efektní herecké výkony) zůstává po zhlédnutí inscenace v paměti. Přes mnohé zajímavé inscenační nápady a výraznou hudební složku doplněnou i výbornými pěveckými výkony obou obsazených však značná hutnost textů obou autorů a nepolevující výrazná expresivita v průběhu inscenace poněkud otupuje diváckou pozornost - bohužel.
(zadáno: 22.3.2023)
Jan Frič inscenuje antickou tragédii ve velmi moderním hávu: za zvuků hudby, jako by se chtěla stát spíš muzikálem, v barevné scénografii odkazující k sedmdesátým létům, promlouvající o stále aktuálních tématech dnešním jazykem v novém překladu. Herci předvádějí velmi vyrovnané výkony, poněkud odcizené, v mnoha momentech jako by jen s ironickým nadhledem glosovali jevištní dění. Do jisté míry to funguje. Barevné pozlátko, flitry, hudba a zpěv, vše dokonale připomíná atmosféru oslav Dionýsa a společně se všemi vtípky to k divákům zjevně efektně promlouvá. Na můj vkus ve vší té umírněné zábavě ovšem poněkud zapadají zásadní myšlenky hry. (více v článku na blogu)
(zadáno: 7.3.2023)
65% Ve velmi nápadité scénografii rozehrává D.Kranich postavu psychopatického vraha, který ve vraždách spatřuje umění, touží jimi vytvořit nesmrtelné dílo a zařadit se po bok dalších nesmrtelných umělců. Cituje Božskou komedii i další básníky, své činy klade do výrazných paralel s dnešní mezinárodní situací a vede dialogy se svými oběťmi, zatímco svět si jej nevšímá a spravedlnost dlouho nejeví zájem. Inscenace jeho ústy klade divákům nepříjemné otázky včetně zásadní: "oč by svět přišel, kdybyste tu vy vůbec nebyli?" Bohužel ač přináší zajímavé otázky, povedené herecké i hudební výkony a výrazná inscenační řešení, zasáhnout mě nedokázala.
(zadáno: 3.2.2023)
Inscenace završující trilogii mapující více než sto let české historie trpí značnou nevyrovnaností. Zajímavé je rozštěpení hlavní postavy mezi čtyři herce (byli všichni výborní) - jednoho pro každou etapu života - i hudební doprovod a hudebně taneční mezihry. Nevadí skoky v čase; společně se střídáním milostných dobrodružství s realitou všedních dní, ať jí je nacistická okupace, lehce načrtnuté hrůzy režimu padesátých let či problémy následující, baví a nutí udržovat pozornost. V mnoha momentech však inscenace ztrácí tempo, výše zmiňovanými složkami úspěšně navozené, což jí značně ubližuje.
(zadáno: 3.2.2023)
55% - Realisticky pojatá inscenace na scéně Švandova divadla vcelku povedeně ilustruje Orwellův román. V jednoduché, byť funkční scéně, s výraznou hudbou a silnými hereckými výkony, jak Davida Punčocháře, či Anežky Šťastné, tak zejména Tomáše Petříka. Místy je ovšem příliš dlouhá a pomalá, a navíc nepřináší nic víc - prostou ilustraci (takže ji vřele doporučuji budoucím maturantům či všem ostatním pro seznámení s románem) zbavenou nějaké přidané hodnoty, či v mém případě i silnější emoce. Bohužel ty na mě skutečně nezapůsobily.
(zadáno: 30.1.2023)
65% - Zeyerův Neklan se přes 60 let nehrál, a po zhlédnutí inscenace NDB rozumím, proč "nikomu nechyběl." Inscenace Š.Pácla vytváří působivé obrazy v efektní výtvarné stylizaci a nabízí i silné herecké výkony (T.Šulaj, B.Výtisk, P.Lorencová i další). Jakkoli je boj o moc téma věčné a stále aktuální, poukázat na paralelu hry o nejstarších českých dějinách a legendách s pozdějšími dějinami/dneškem, se tvůrcům povedlo výrazněji v programu k inscenaci, než na jevišti. Tam bez ohledu na bohatou výpravnost a další klady i v moderním přebásnění inscenace mnohdy poněkud unavovala a nedala příliš příležitostí k porozumění postavám a jejich postojům.
(zadáno: 17.1.2023)
Absurdní komedie B.Setzweina je v podání MDB nejsilnější vždy v úvodních momentech. V prvním monologu udavače Dudka, v němž vyznívá obludnost jeho počínání, v prvním momentu, kdy mu nadšená Lenka sděluje, že jím sledovaný Hrabal je již nějakou dobu po smrti a kdy se mu snaží naznačit i to, že jeho "firma" je již minulostí, i v prvních momentech, kdy do příběhu vstupuje postava Hrabala. Bohužel mimo tyto momenty se nedaří udržet napětí, ani humor na stejné výši. Absurdity, obludnost nadšeného udavače, ani Hrabalova poetika z mého pohledu nejsou dost využité a místy tak i přes příjemnou délku působí inscenace až příliš dlouze a únavně.
(zadáno: 30.12.2022)
65% - Inscenace Hordubala v Národním divadle jednoznačně dokazuje, že hrát Hordubala bez Hordubala je myšlenka zcela platná a použitelná. Dramatizace se podařila, nicméně inscenace by zaprvé výrazně potřebovala krátit: krátit, krátit a krátit a zrychlit. Zejména v první polovině, kdy se velmi táhne. A lépe sladit herecký soubor v řadě druhé. Radúz Mácha v početném souboru v této inscenaci herecky vyčnívá, naproti tomu někteří další, zejména představitelka Tulačky, jejíž role je navíc úplně zbytečná a otravná, naopak výrazně nestačí.
(zadáno: 30.12.2022)
Inscenace slepená z mnoha jednotlivých povídek je v Divadle Na zábradlí již tak zažitý model, že nemá čím překvapit a bohužel ani příliš zaujmout, a to bez ohledu na výborný černý humor a řadu skvělých absurdních situací, které jednotlivé příběhy spojují. Kromě toho se totiž bohužel příliš spojujících myšlenek nevyskytuje a opakovaný model brzy unaví bez ohledu na přesvědčivé herecké výkony skvěle sehraného souboru či velmi dobrou hudbu.
(zadáno: 11.11.2022)
Skvělý a z celého obsazení rozhodně nejvýraznější Martin Holzknecht v roli Avignora, ostatní obsazení své role zvládají velmi dobře, včetně Anny Fixové v roli titulní, nicméně tolik neutkví. Bohužel se domnívám, že dlouho neutkví ani dojmy z celé inscenace, která se celkem povedla: jednoduchá, prostá scéna, ilustrativní kostýmy, působivá hudba i písně zpívané v jidiš, neopomenuté židovské rituály a zvyky, vedle toho všeho však nejvíc působí milostný příběh a vztahy v ústřední čtveřici, vedle nichž bohužel poněkud zaniká touha hlavní postavy po vzdělání a životě podle svých představ - ve víře, ale nikoli v rigidních pravidlech s ní spojených.
(zadáno: 16.10.2022)
Tři heteráni jsou jednoznačně úlet - většinu času ne zcela korektní, vtipná koláž, která se nicméně neustále pohybuje na hraně toho, kdy už sklouzne k tomu, aby to vše bylo přeci jen příliš angažované, na sílu a poněkud trapné; alespoň z mého úhlu pohledu. Tam, kde vítězí humor, je inscenace hned výrazně lepší a lehčí a baví, i když neopomíná vážná témata; kde vítězí přílišná angažovanost, mě skutečně nezasáhla.
(zadáno: 25.9.2022)
Vděčná komedie, která si jistě najde své místo a sklidí úspěchy publika. Divácky atraktivní téma střetu umělce s miliardářem nabízí navíc vděčný náhled tzv. za oponu, do zákulisí uměleckého života, při němž potěší, že autor jej zjevně zná. Bohužel místy se ztrácí v tom, co všechno chce ještě sdělit, a na můj vkus rovněž místy příliš tlačí na pilu stran rozehrání konkrétních humorných scén. Vladimír Polívka a Hynek Čermák jsou však herecky oba velmi přesvědčiví a výborně sehraní.
(zadáno: 25.9.2022)
65% Napjatě očekávaný muzikál Devět křížů zdobí výborná hudba, výborné texty písní i slibný příběh. Inscenaci doplňuje i sympatický dotek folklóru, bohužel však po emoční stránce nepůsobí zdaleka tak silně, jak by mohla. Nejsilnější je v davových vesnických scénách, v nichž bují nenávist a odpor ke všemu cizímu a neobvyklému, a jimiž výrazně připomíná tamní Divou Báru. Zásadní problém je bohužel obsazení: O. Studénka, jakkoli je jeho výkon herecky povedený a on typově odpovídá, roli (výrazně) neuzpívá a nepřesvědčila mě ani Kristýna Daňhelová, ani herecky, ani pěvecky.
(zadáno: 30.8.2022)
65%
Příjemná inscenace, která sází především na velmi dobré herecké výkony ústřední dvojice, bohužel víc nevyužívá zbývajících herců a různorodých postaviček a plně tedy ani potenciálu, který text nabízí.
Příjemná inscenace, která sází především na velmi dobré herecké výkony ústřední dvojice, bohužel víc nevyužívá zbývajících herců a různorodých postaviček a plně tedy ani potenciálu, který text nabízí.
(zadáno: 16.5.2022)
Plzeňská inscenace muzikálu je naprosto klasická. Po výpravné (k tomu účelu zcela adekvátní a povedené) stránce i po stránce hudebního nastudování. Milovníkům naprosté klasiky tak jistě přijde vhod a na scéně velkého regionálního divadla najde své místo. Z hereckých výkonů jednoznačně nejvíce vyniká profesor Higgins Lumíra Olšovského, přesvědčí i Roman Krebs jako Plukovník Pickering. Inscenaci by nicméně rozhodně prospělo zkrácení. Zejména první polovina první poloviny se opravdu táhne a potřebovala by výrazně rychlejší tempo.
(zadáno: 23.4.2022)
55% - Velká poklona patří režisérovi a hercům, protože skutečně dělají, co mohou - po herecké stránce inscenaci není co vytknout: J.Langmajer i A.Šťastná jsou výborní. Problém jsem bohužel měla s hrou samotnou. Kdyby se zabývala "jen" vztahem otce a nevlastní dcery, nejspíš by mě zaujala výrazně víc. Všechny další motivy (dceřina traumata, vyjma těch "rodinných", a z nich plynoucí rozhodnutí), které se objevují, na mě působily jako nadbytečné a poněkud "prvoplánově" zahrnuté zápletky - ne vždy právě logicky a někdy poněkud přepjaté. (Ano, jde o vždy aktuální témata, ovšem v tomto případě z mého pohledu nevhodně využitá.)
(zadáno: 23.4.2022)
Krátce po zhlédnutí libeňské inscenace jsem se nedokázala vyhnout srovnávání a bohužel nedokážu říct, že by z něj ta ústecká vyšla vítězně. Vlastně mi přišla velmi podobná. V jiné výtvarné stylizaci, která mě osobně tolik nezaujala, a v níž mě poněkud rozčilovala práce se světly, se odvíjela opět v podstatě klasická inscenace, z níž nejvíc (a výrazně víc proti zbytku obsazených) zaujaly herecké výkony Kláry Suché a Jana Bidlase. Druhá polovina je sice víc svěží, ale bohužel ani ta mě nepřesvědčila a nedovedla k nějakému zásadnímu sdělení či poznání.
