PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Iva Bryndová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (551)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 15.3.2024)
Climax - Pomezí 70 %
Potemnělé místnosti s když už barevnými a zpravidla bodovými světly, nápaditě zařízené; neony, kouř, hlasitá hudba a herci pohybující se neustále přímo mezi diváky. Tedy velmi výrazná výtvarná a hudební složka a vcelku jednoduchý děj. Po volnějším začátku inscenace získává na působivosti, jakmile začnou herci vedle diváků komunikovat i sami mezi sebou, a sledovat jejich příběhy a odhalovat propojení mezi nimi je v takto nekonvenčním prostoru velmi zábavné. Inscenace přináší i celou řadu vážných momentů, postavy řeší dávná traumata i vztahy, nejvýraznější dojem však zůstává především z dokonalé atmosféry, kterou se podařilo navodit.
(zadáno: 15.3.2024)
V anotaci inscenace slibuje horor, humornou nadsázku, hudbu a rovněž apel k dnešní společnosti. Výsledný produkt mi žel žádný z těchto slibů nevyplnil, forma využití diváků za mě působí spíš rušivě než zábavně, trhá atmosféru a apel k dnešku vyzněl uměle a prázdně.
(zadáno: 13.3.2024)
Jedna z inscenací, kterým bohužel věkové složení (shodná generace) studentů trochu ubližuje, z mého pohledu vlastně dost. Mezigenerační pnutí nemá šanci tolik vyniknout. Inscenaci se působivě daří vršit absurdity, jakých podobné slavnostní chvíle jako svatba nenabízejí málo, postavičky jsou zdařile vykreslené, obsáhnout kritiku maloměšťáctví se myslím celkem podařilo. Bohužel některé situace, momenty, postavy mi příliš evokovaly krátce před Maloměšťákovou svatbou zhlédnuté Chladné dítě - i obsazení některých herců do značně podobných rolí, jako v Dítěti, jehož poetika mě prostě oslovila víc.
(zadáno: 13.3.2024)
55% - Inscenaci se bohužel nepodařilo udržet tempo a styl první části, pořádaného konkurzu, který přinášel sympatické množství vykloubenosti a zábavy, aniž by stihl sklouznout k prosté trapnosti, výsměchu, nudě či k monotónnosti. Jistě i díky proložení hudebními a pěveckými vstupy. Když se však inscenace z konkurzu přesunula k rovině bláznovství jednoho z hudebních géniů, už se jen nabalovaly drobné poněkud psychedelické situace a obrazy a mě to prostě přestalo bavit. Nemám dojem, že by se mi dostalo humorného náhledu na hudební podivíny, ani bližšího, třeba i zajímavého pohledu na jednoho z nich. Zasekla jsem se kdesi mezi.
(zadáno: 13.3.2024)
65% - Milé hrátky s jazykem prokládané hudbou, pohádkou i řadou komentářů k aktuální celospolečenské situaci (někdy mezi řádky, jindy i krásně přímo v nich), ošperkované vtipnými a zdařilými hereckými výkony i velmi povedenými filmovými či audio dotáčkami a záznamy; to vše je další Kvidoule. Naneštěstí už tolik nepřekvapí a nenadchne.
(zadáno: 13.3.2024)
75% Studenti DAMU si s Mayenburgovou poetikou a humorem zjevně rozumí. Inscenace Chladné dítě toho pro mě byla jasným důkazem, hodnotím ji v posledních dvou letech jako nejlepší na repertoáru činoherní katedry v DISKU. Tomáši Rálišovi se podařilo vystavět celou řadu dokonale absurdních situací, kde se kousavý, absurdní, často až nepříjemný humor a nezbytná nadsázka kloubí s momenty, v nichž na povrch vyvěrá množství traumat, bolestí a ohavností. Tohle je můj šálek kávy a i sehrané herecké výkony napomohly intenzivnímu a pozitivnímu zážitku.
(zadáno: 13.3.2024)
Bohužel tentokrát netuším, co se mi inscenace a tvůrci snažili sdělit a proč právě takhle. Ani nevím, co to vlastně mělo být. Komornímu rodinnému dramatu o zmrzačené rodině a vztahu matky s dcerou neodpovídala rezignace na realistické herectví, propracované charaktery či vztahy mezi postavami. Komedie? Při pouhých několika nepříliš povedených a dost násilně roubovaných vtipech? Nekonala se ani tak jasná a zřejmá nadsázka či vykloubenost, které by odůvodnily Elvise a vaření, položky, jejichž smysl jsem vůbec nenašla. Herecké výkony zůstaly chycené v tom všem ničem, stejně nevýrazné, a inscenaci za mě neposloužil ani příliš velký prostor.
(zadáno: 6.3.2024)
75% - Hravá inscenace s výraznou stylizací výtvarnou i hereckou působí značnou dobu převážně komicky, zpočátku dokonce mile, místy až bláznivě, aby následně dodala tak osobité a vlastně drsné - krajně nepohádkové - vyznění závěru, že ještě hodnou dobu od zhlédnutí velmi rezonuje.
(zadáno: 6.3.2024)
65% - Hrát inscenaci o vnitrostranickém boji po smrti Stalina DNES ne jako grotesku s jasným vyzněním a se souvztažností k dnešku, ale primárně jako zábavu (jakkoli původně vychází z komiksu) je z mého pohledu prostě obrovsky nevyužitý potenciál. Zvlášť, když Michal Vajdička v programu uvádí, že inscenace má být o zmařeném pokusu o přiblížení Ruska po smrti Stalina o kousek blíž k demokracii, který snad, když ne tehdy, alespoň příště (brzy) vyjde. Těch hlubších a mrazivých momentů nabízí dejvická inscenace proklatě málo, takže jakkoli baví, není to pro komplexní zážitek dost. Bez ohledu na skvělý herecký výkon Jaroslava Plesla (i dalších).
(zadáno: 6.3.2024)
55% - Román jsem nečetla. Nezažila jsem devadesátky (tedy ne v téhle podobě, ne v tom patřičném věku). - Zásadní problém: Topolova poetika v "hnusném" příběhu z nich mě neoslovila. Měla jsem pocit, jako by se hnus ani ne všedních dnů, hnus mnohem větší prostě jen snažil skrýt za krásná, velká, duchovní slova. Ocením herecké výkony i jednotlivé situace na cestě příběhem Potokova života a jejich zobrazení. Jako celek to ke mně žel nepromluvilo. A závěrečná fráze už celkový dojem nespravila.
(zadáno: 6.3.2024)
Bohužel s inscenací Tomáše Loužného jsem se opět nepotkala. Jakkoli působivě a obrazotvorně svou inscenaci buduje, opět jsem bojovala s temporytmem a ani v sebeabsurdnějších situacích, plných výsměchu lidstvu a jeho pochybnému pinožení jsem nedokázala udržet plnou pozornost. Výstup se vzpomínkou na někdejší utrpení mi bohužel nepomohl, z celkového kontextu spíš vytrhoval. Vzpomněla jsem si při sledování na předvánoční hostování Krajiny se sklady, jež na mě přes svou neuchopitelnost paradoxně působila mnohem intenzivněji a pochopitelněji.
(zadáno: 6.3.2024)
75% - Magická inscenace, v níž se osudy postav žijících proplétají s osudy postav dávno mrtvých, s ozvuky minulosti - to vše v západní pohraniční oblasti republiky, v kraji, na němž se dějiny 20.století podepsaly zvlášť urputně a nesmazatelně. Inscenaci se ponurou atmosféru mnoha míst v Sudetech, odtrženost těchto periferií - skladů, ubytoven a odpočivadel u silnic - a bezvýchodnost života v nich daří vykreslovat velmi působivě a za mě i věrně, a to i přes zmiňovanou magičnost a místy nepřehlednost danou jak množstvím postav, tak onou kombinací magičnosti a realističnosti. Na pozornost je inscenace náročnější, ale zaujala velmi.
(zadáno: 6.3.2024)
55% - Boleslavské divadlo v Dokonalé svatbě jistě našlo vděčný divácký hit, který přivede řadu diváků. Na mě byla inscenace místy tlačená trochu moc na sílu, jak v některých situacích (úvodní pozdrav ženicha a svědka či vstupy matky), tak po stránce výtvarné. Rovněž režijní a herecká pojetí svědka (P. Mikeska) a nevěstiny matky (I. Nováčková) mě příliš nezaujala.
(zadáno: 6.3.2024)
55% - Ledňáček zcela zjevně nebude patřit k mým oblíbeným textům. Už úvodní situace mi přišla tak nerealistická a za vlasy přitažená, že jsem pak obtížně přijímala i celý zbytek inscenace, poměrně vleklé a nepříliš záživné. Ta se z mého pohledu navíc úplně nepotkala ani s hereckým obsazením (anglická strohost a současně elegance se nedostavily), v němž mě jako jediný skutečně přesvědčil Jaromír Dulava, ani s prostorem. Komornější sál by jí slušel výrazně víc.
(zadáno: 6.3.2024)
75% - Působivá koláž obrazů, hudby, zpěvu, tance, divadelního herectví i filmů pro mě na jevišti ideálně zhmotnila poetický a surrealistický svět, jak jej vytvořil Nezval. Děj samotný se v té změti dojmů, scén a obrazů místy lehce ztrácí, ale tím dokonaleji dává vyniknout snové realitě.
Oceňuji výpravu i hudbu. Silné herecké, taneční i pěvecké výkony v individuálních rolích pak inscenaci ještě pozvedají.
Oceňuji výpravu i hudbu. Silné herecké, taneční i pěvecké výkony v individuálních rolích pak inscenaci ještě pozvedají.
(zadáno: 8.12.2023)
55% Na opulentní a výtvarně výrazné scéně s efektní hudbou inscenuje SKUTR Hamleta v inscenaci, která za mě rezignovala na silné herecké výkony, předkládá jen obrazy a vlastní výklad dodává až v úplném finále. Velmi působivém, ale nestačilo mi. Výprava je krásná, ať jde o scénu s arénou nejprve připomínající kostel, později kabinety, konferenční sály či zemi požíranou divočinou kolem (snad), ale i o kostýmy, světla a hudbu. Několik mizanscén SKUTR buduje působivě včetně hereckých výkonů v nich. Ovšem byly to výjimky, komplexně mě z herců přesvědčili jen B.A.Mikeschová a F.Březina. Pro seznámení s textem snad dobrá varianta, mě nepřesvědčila.
(zadáno: 6.12.2023)
Silný herecký výkon Norberta Lichého v roli muže ztrácejícího vinou nemoci pevnou půdu pod nohama i jasný pojem o světě kolem táhne celé představení. Jeho kolegové mu zdatně sekundují a zejména Markéta Haroková v roli jeho dcery bojující s tím vším předvádí rovněž velmi silný výkon. Jde o inscenaci textu sympatického tím, jak nahlíží na Alzheimerovu chorobu, domnívám se ovšem, že by snesl víc. Přes počáteční obavy, je vlastně ještě krotká. Oceňuji však inscenaci i stran scénografie, která je sevřená jako inscenace celá a současně jednoduše a efektně ilustruje svět, jak se nemocnému mění před očima.
(zadáno: 6.12.2023)
75% Skvělé herecké výkony, nápaditá scéna fungující velmi symbolicky a využívající v podstatě jen rám, v němž se děj odehrává a který vytváří potřebné prostory bez velkých přestaveb a změn a slouží současně jako promítací plátno. Skvělá režie, která herce vede k výrazným výkonům a divákům nedává příliš prostor se zamýšlet, ani nad tím, jak se děj hry cyklí a cyklí. Téma, jakkoli dobře zpracované, mi prostě není blízké a trochu mě mrzelo poněkud rychlé (a vůči ostatním postavám vlastně jen částečné) odhalení toho nejzajímavějšího tajemství.
(zadáno: 6.12.2023)
65% Partnerský vztah plný povrchnosti, pokrytectví, sobectví, pozérství a manipulace inscenuje Pavel Gejduš v Ibsenově Noře. Jeho titulní hrdinka v podání K.Janovičové vstupuje na scénu jako zpodobnění okouzlující Marylin Monroe a dlouho je to primárně herecký výkon její a P.Panzenbergera v roli jejího muže, které táhnou celou inscenaci, v první polovině dost statickou a poněkud nezáživnou. Nora je povrchní, zpovykaná panenka, Torvald manipulátor se zatím skrývanými násilnickými sklony. Až v druhé polovině, když bortí se pozlátko, za nímž se skrývají, padá přetvářka, stoupá napětí i očekávání a inscenace získává skutečně na záživnosti.
(zadáno: 6.12.2023)
Sugestivní výkon Roberta Finty v roli Jidáše a jeho monologu o zradě, vině, lítosti, ale i o hrdosti, o zásadních rozhodnutích. Silný po stránce herecké i pohybové. A v inscenaci, který si sympaticky pohrává s jednoduchým prostorem a světly. Zamrzí slabé propojení s druhou polovinou, v níž se v Sartrově hře představují v silných hereckých výkonech M. Georgievová, M. Holcová a J. Fišar. Točí se okolo podobných témat - vina, přijetí zodpovědnosti, rozhodnutí, to ano, ale když už se obě formálně značně rozdílné části hrají spolu, možná by si zasloužily i výraznější propojení.
(zadáno: 6.12.2023)
65% - Výrazný herecký výkon Kamily Janovičové, která se stává středobodem inscenace, nicméně se domnívám, že až vedle vší hysterie vyvěrající ven přidá k roli i výraznější ztvárnění vnitřní bolesti, bude ještě silnější. Velmi efektní je scéna, tvořená prostou kostrou domu, v němž měl vzniknout domov a ono hnízdo lásky, ale který příznačně po odstranění šatních prvků demonstrujících předchozí život zůstává prázdný. Výrazný Michal Čapka jako útrpně čekající manžel a Renáta Klemensová jako matka.
(zadáno: 6.12.2023)
Vojtěch Štěpánek se svým týmem přidal do dramatizace dvě postavy navíc: autora a jeho druhou ženu, s jejichž osudem se pokusil příběh o Marii Antoinettě propojit. Fungují v inscenaci jako komentátoři neustále přítomní na jevišti, což má ze všeho nejvíc za následek značnou odtažitost. Kostýmní drama na pozadí funguje nejvíc jako série živých obrazů, emocí téměř až do konce zcela zbavená, navíc absurdně utopená v pološeru. Není to ani drama, ani dokument. Největší sílu inscenace získává až v závěru, kdy komentátoři ustupují a Sára Erlebachová v titulní roli konečně má prostor hrát.
(zadáno: 6.12.2023)
45% - V celé délce inscenovaná a do všech extrémů dohnaná fraška. Herci výrazně přehrávají, omlátí se o podlahu i o stěny, vtipy - zejména v první části - se neustále opakují. Větší rozehrání charakterů postav herců přitom chybí, zejména první část se usilovně soustředí pouze na jejich ztvárnění rolí v divadle na divadle. Jakkoli tato komedie zjevně mnohé diváky baví, mně chyběla nadsázka, krácení (místy je inscenace velmi zdlouhavá) a větší hravost a lehkost na místo doslovnosti a síly.
(zadáno: 6.12.2023)
85% - Pocta divadlu, pocta režisérovi, v které se umně kloubí komická stránka přitažlivě přibližující zejména divadelní, ale i novinářské zákulisí, se značně emotivními situacemi, které divákům vhání slzy do očí. Marek Cisovský divákům předkládá krásnou studii svérázného režiséra potýkajícího se při zkoušení Beckettovy hry se špatnými zprávami, urputnou redaktorkou i řadou vzpomínek na dětství. Jeho kolegové mu přitom výborně sekundují, zaujali zejm. Michal Čapka jako snaživý a poněkud otravný herec a Alena Sasínová-Polarczyk v roli oné redaktorky.
(zadáno: 6.12.2023)
Spíš než komedii mi to celé připomínalo špatný pokus o cirkus, ať už šlo o kostýmní, scénickou či hudební skrumáž, která se na scéně odehrávala, nebo o prostou myšlenku. Byť Marná lásky snaha není žádný poklad, zde šlo o takový pelmel nápadů bez jakékoli hlubší myšlenky, že se bohužel nedá pochválit v podstatě nic, ani jakýkoli silnější herecký výkon. Kde nic není... není co hrát.
