PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Iva Bryndová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (551)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 6.12.2023)
65% Nepříliš objevný text ve zručné a nápadité inscenaci Divadla Petra Bezruče, která zaujme iluzivní scénou připomínající tenisový kurt s diváky kolem dokola a antiiluzivními zbývajícími složkami: kostýmy, náležející spíš na společenský večírek než sportovní událost; choreografii, či hudbu. Vedle klasiky a dalších záznamů zaznívají živé bubny a v inscenování textu, v němž se na pozadí jednoho finálového zápasu odehrávají nejdůležitější momenty ze života dvou tenistů, má značnou úlohu i výrazné svícení. Herecky zaujmou všichni čtyři obsazení, bohužel i přes jejich výkony inscenace místy ztrácí na tempu a tehdy je poněkud zdlouhavá.
(zadáno: 1.12.2023)
75% - Úspěšná jevištní adaptace rozsáhlé knižní ságy se soustředí především na oblíbený příběh celoživotního přátelství dvou italských dívek, respektive žen. Marián Amsler jej inscenuje způsobem, který dává úspěšně zapomenout na značnou délku celého večera a divákům nedopřává příliš oddechu. Podařilo se mu obsadit ideální představitelky hlavních hrdinek a ve spojení s působivou hudbou, pohybovou složkou a efektní, byť na pohled jednoduchou, scénografií, vytvořil divákům silný zážitek, na němž se nemalou měrou pochopitelně podílí celé podařené obsazení.
(zadáno: 23.11.2023)
75% - Za mě jedna z nejvýraznějších a nejzábavnějších inscenací posledních let v Divadle Na zábradlí, která pochopitelně víc zasáhne a zaujme znalce divadelního prostředí a zákulisí a nejvíce pak přímo znalce Divadla Na zábradlí. Už prostor baru sám v tomto případě výrazně hraje a inscenaci napomáhá, byť fakt, že ne vše je odevšad stoprocentně vidět, trochu zamrzí. Měla jsem nicméně pocit, že tato divadelní jednohubka mi um a chuť místního hereckého souboru a snad i jeho náladu a poetiku přiblížila výrazně víc, než mnohé další, jakkoli řemeslně dobré výkony vedle na jevišti.
(zadáno: 23.11.2023)
Výrazná, zajímavá a nápaditá hra o ovlivňování a (ne)schopnosti udržet si vlastní osobnost, osobitost a postoje, i o vztazích, milostných i přátelských, hranicích v nich, o malých i velkých pomstách a hrách atd. Pavel Khek ji ve Studiu Beseda hradeckého divadla inscenuje na jednoduché scéně, s velmi výraznou hudbou, která hereckou akci a celou inscenaci skvěle doplňuje. Všichni čtyři představitelé pak přidávají vynikající a skvěle propracované herecké výkony.
(zadáno: 23.11.2023)
Jak už uvedli kolegové, Vzkříšení Jana Mikuláška může být pravděpodobně větším zážitkem pro někoho, kdo se s jeho prací setkává poprvé, nebo ji nevídá tak pravidelně. Pro mě to byla řada známých postupů, několik působivých mizanscén a silný herecký výkon Miloslava Königa. Vedle toho působila inscenace především povědomě - výrazně stylizovaně - a velmi chladně a sterilně. Z mého pohledu by navíc snesla i umeřenější hudební složku, hudba místy zastiňuje zbytek, zejména při finále obou polovin.
(zadáno: 22.11.2023)
Jako v jedné z detektivek A.Christie si divák připadá v úvodu Dianiškovy liberecké inscenace - tak výrazně odkazuje ke klasikám žánru, podobně jako ke klasickým rysům hororu. Další konkrétní filmové citace a odkazy pak vrší, jak už je u Dianišky zvykem, nápaditě je doplňuje odkazy hudebními i lokálními. Vše ve spojení s hravým příběhem v inscenaci, která vedle komediální linky udržuje i napětí a vytváří houstnoucí atmosféru. Mistrné dialogy plné vtipu s řadou podařených hlášek korunují herecké výkony celého obsazení, které na nastolenou poetiku bláznivé komedie zjevně slyší. Dohromady to vytváří velmi příjemnou inscenaci. Bavila jsem se moc.
(zadáno: 22.11.2023)
55% Nevím, zda boxerský zápas; za mě boj hlavních hrdinů tohoto příběhu výrazně připomínal spíš tanec, který střídavě tančí spolu a proti sobě, tedy víc v úvodu slibovanou báseň, než ring, byť odehrávající se v tak závratném tempu a s takovou kadencí všech promluv, jimž bylo přizpůsobeno i tempo jevištní akce, že zachytit nejen všechny významy, ale i všechny zvraty a dramatické situace považuji za značně složité, ne-li nemožné. Oceňuji nesmírně herecké výkony v čele se S. Tomanem, a okouzlily mě i otočné dveře, nepoužité v rámci scénografie (bohaté a za mě podobně bohaté až přeplácané jako text) pouze jako ilustrace v pozadí.
(zadáno: 22.11.2023)
Jakkoli podstatnému a podnětnému scénickému čtení o F.Peroutkovi, jeho době a známých, by prospěla výraznější a nápaditější režie a obecně jevištní práce. Zejména stran druhého hlasu, který zaznívá tak často, že by si zasloužil víc než zvukovou podobu ze záznamu. Bez ohledu na sympatické taneční výkony v doprovodu bych víc než tanečníky na jevišti ocenila právě jej. A vedle toho menší závislost na textu. Herecký výkon O.Kepky v podstatě "degraduje" na rozhlasový, přičemž zejména v humornějších pasážích a kontaktnějších částech je to škoda. Text tak místy těžce udržuje diváckou pozornost, dobová hudba a lehké světelné změny to samy nezachrání.
(zadáno: 22.11.2023)
Velmi příjemné překvapení v Divadle Kalich připravila lehká komedie Stefana Vögela: v podstatě klasický příběh o tom, jak starého nerudného dědka (v tomto případě) k obrazu svému a v milého společníka promění náhle se objevující partner/ka. V dobře rozehrané partii však S. Vögel tento model posouvá ještě o něco dál, nepřináší prostý, jasný a rychlý happyend. V současné chvíli velmi dobře vypointovaná komedie v režii L. Engelové přináší i tři výrazné, velmi expresivní herecké výkony Radka Holuba, Barbory Hrzánové a Antonína Holuba, vedle nichž se v kýženě klidnější poloze představuje Lukáš Jurek.
(zadáno: 22.11.2023)
Rozsáhlý román ve Švandově divadle adaptovali velice zdařile, inscenace je beze sporu dlouhá, nicméně z mého pohledu jí široké množství postav a jejich jednotlivých linek prospívá (titulní hrdinka k mým oblíbencům sama prostě nepatří). Díky nim a proplétání jejich osudů se inscenaci působivě daří držet pozornost. Povedla se i výprava, zejména pokud jde o způsoby, jakými se proměňuje scéna, jako by onen v příběhu zásadní vlak byl přítomen již od začátku. Oceňuji herecké výkony celého obsazení. Hana Briešťanská pochopitelně vládne největším prostorem, zcela suverénně, potěšily mě však i herecké výkony obou jejích mužů, A. Šťastné a J. Tvrdíka.
(zadáno: 22.11.2023)
65% - Z mého pohledu na velmi povedené - funkční a efektní scéně - vypráví MdB v režii Petra Gazdíka známý příběh - barevně (efektní scénografie, krásné kostýmy), mile a vcelku podařeně, ovšem bez zásadnějšího emocionálního dotčení diváka - tedy alespoň mě. To mě nezasáhlo ani v průběhu, ani na konci.
(zadáno: 8.11.2023)
Muzikál o oblíbené, dnes už všeobecně známé rodince se zvláštním morbidním vkusem a černočerným humorem je proti filmovým verzím, které ji proslavily, bohužel poněkud krotký a bezzubý a ani slibného nápadu, střetu dvou tak odlišných rodin, který by s sebou mohl přinést celou řadu komických i dramatických situací a konfliktů, nevyužívá. Příliš nezaujímá ani hudebně. V MdB z něj i tak dostali téměř vše, co šlo. V hlavních rolích zaujali zejm. A.Zelová, A.Kaňák a Š.Pekar, přesvědčili i R.Jícha, L.Janíková a I.Ondříček. Wednesday E.Mertové byla však až příliš něžná, a i pěvecky je role bohužel nad její možnosti.
(zadáno: 8.11.2023)
Inscenace Divadla Na zábradlí je kombinací dvou výborných hereckých výkonů, celé řady sympatických režijních a scénických nápadů a textu - korespondence dvou autorů, u nichž a u níž mě celou dobu nepřestala trápit otázka, proč právě tohle? Proč tihle autoři a tahle jejich konverzace v dopisech. Domnívám se, že do menšího prostoru určená pro znalce by fungovala přeci jen lépe, nic zvlášť objevného nepřinesla.
(zadáno: 8.11.2023)
55% Vyrypajev předkládá divákům řadu absurdit dneška v šíleném příběhu podivného setkání po letech. Neschopnost komunikovat, lpění na banalitách, obelhávání i ignoraci problémů světa, to vše jsem v textu našla. I jakýsi smysl související s koncem epochy. Hned po zhlédnutí inscenace, která mě bavila asi do půlky, mě však napadlo, a přečtení textu utvrdilo v tom, že by Višňový muž potřeboval střízlivější režii. Tam, kde je expresivita a přebujelost postav i situací tak výrazná, by to pro vyznění bylo vhodnější. Pak by nevadilo, že absurdita nevychází z nejobyčejnějšího, že jsou postavy přepálené, o to víc by vše vyniklo a snad bavilo déle.
(zadáno: 8.11.2023)
55% Ani druhá mnou viděná hra N.Raine mě nepřesvědčila, a v kvalitu jejích textů trochu přestávám doufat. V tomto případě dlouhý a neskutečně upovídaný text s nedynamickou režií, která se nedokázala oprostit od scénických klišé, zejména ve scénách umírání, bohužel netvoří nejpovedenější celek, a to ani přes velmi dobré herecké výkony. Sebastianovy rozpravy s manželkou Annou a spory se synem Karlem jsou nejsilnějšími momenty inscenace, právě díky nim. Podobně zaujala scéna, v níž se Bachovi hromadně setkávají s králem Bedřichem. Přidanou hodnotu žel ovšem inscenace nenabízí a i jako prosté "životopisné" dílo je příliš zdlouhavá a nezáživná.
(zadáno: 31.10.2023)
85% McDonaghova bravurní hra se v MDP dočkala velmi zdařilé inscenace. J.Peruth na jevišti vytvořil efektní zašlý pokojík, kde se celý příběh odehrává. Pouze zřídka jej doplňuje minimalistická, ale i o to působivější hudba, jež mě zaujala zejména v první polovině, a v hlavní řadě jej táhnou mimořádné herecké výkony všech obsazených pánů, kteří dokonale balancují mezi naprostou depresí a černočernou groteskou s tak temnou nadějí v závěru. Katurian A.Bílíka je skvěle propracovanou studií člověka rozpolceného mezi dennodenní realitou, minulostí a svou až patologickou fantazií spisovatele a T.Havlínek, R.Kalvoda i T.Dalecký mu výborně sekundují.
(zadáno: 29.10.2023)
65% Zejména první polovině vcelku povedené inscenace by prospělo buď krácení některých i často vynechávaných pasáží, nebo alespoň zrychlení tempa. To druhá část drží výrazně lépe a i herecký výkon V.Pokorného, jehož Richard je nejprve obrazem na první pohled až okatě manipulativního zla, je v ní značně jistější, na jistotě získává právě až po korunovaci. Krom toho je škoda, že inscenace v poměrně moderním hávu, pokud jde o rozsáhlou scénu, protáhlou na několik úrovní, jež efektně využívá, a působivý hudební doprovod, opět zajištěný živě čtveřicí hudebníků, nevolí i výraznější výklad, v tom jde v podstatě o klasiku ve skvěle zvoleném překladu.
(zadáno: 29.10.2023)
(zadáno: 29.10.2023)
55% - Celá řada velkých a dlouhých muzikálových čísel v klasickém broadwayském stylu a spousta otravných doslovností jsou hlavními problémy muzikálové adaptace, které způsobují zásadní nedostatky v tempu. Zážitek z mnoha povedených, často činoherních (ale i hudebních, pokud zrovna posouvají děj a fungují v něm) scén, výborných hereckých výkonů - zaujali zejm. Marek Lambora, Ondřej Rychlý (skvělá ústřední dvojice) a Anna Fialová - a kouzelného příběhu se tím poněkud kazí. Hudba mě příliš nezaujala - připomíná mnohé již slyšené, takže zbylo jen kouzlo několika okamžiků a jinak vlastně nuda.
(zadáno: 29.10.2023)
85% Blog o nesnadném životě s filmovým kritikem, respektive vlastně jakýmkoli méně prakticky použitelným intelektuálem, Tomáš Dianiška mistrně inscenuje v příjemné aktovce, která v prostém, ale v podstatě léty prověřeném univerzálním příběhu zaujme jak OBĚMA hereckými výkony, přičemž Barbora Kubátová je v úloze titulní hrdinky skutečně skvělá, tak "zrcadlovou" scénou i vtipem, lehkostí a mnoha sympatickými režijními nápady v čele s nejprve televizním loutkovým divadlem, posléze i dál kreativně využitým.
(zadáno: 29.10.2023)
75% Z kabaretní grotesky plné černého humoru na mě díky režii Miroslava Hanuše velmi výrazně dýchl duch někdejší Dlouhé. Kvituji jak samotné uvedení hry, protože střet všech diktátorů a postav německého nacismu s nejkomičtějšími domácími a rodinnými situacemi dohnaný až ad absurdum, je platný vždy - dnes nejinak, tak i její výběr pro právě tento ročník, který je pro kabaretní formu - nejen herecky - tak výborně vybaven.
(zadáno: 29.10.2023)
55% - Boleslavské divadlo našlo bez pochyb vděčný divácký titul, který však bohužel nepřináší víc než působivý (známý) příběh a vcelku slušnou inscenaci. Té v první řadě ubližují neustálé přestavby (četnost výskytu jevištních techniků na scéně by si zasloužila jejich uvedení jako plnohodnotných účinkujících vedle herců, ne-li před nimi), zejm. přejezdy schodů, které se ne vždy zdají plně pod kontrolou. Vedle toho i nedostatek invence - sama výrazně vybočující hudební složka to nezachrání. Přes slušnou režii i herecké výkony tak zůstává celkem příjemný, ale vcelku zapomenutelný zážitek. Za mě navíc trochu hapruje obsazení královských bratrů.
(zadáno: 29.10.2023)
Hravou formou zachycená problematika podvodů všech možných druhů dává svou fornou výrazně vzpomenout na předcházející inscenaci NoDu, The Legend of Lunetic. Bohužel kvůli dlouhému poslednímu "romantickému" podvodu inscenace k závěru poněkud ztrácí tempo. Do té doby se i Šmejdům daří s energickými a podařenými výkony, jednoduchou scénou a výraznou hudební složkou ovládnout a plně získat celé hlediště.
(zadáno: 29.10.2023)
75% Silný životní příběh Růženy Vackové připomíná neméně silná inscenace, která ji zachycuje v padesátých letech v komunistickém lágru. Zejména první polovina, v níž se "prostá" vězenkyně s nesmírným morálním kreditem a bohatým duchovním životem neustálé střetává s primitivním, ale o tolik mocnějším bachařem (tento rozdíl ještě zdůrazňuje jeho výrazný kostým) je značně působivá. Když později duchovní svět hrdinky a křesťanská filosofie získávají navrch, trochu pro mě zmiňované působivosti ubylo, i tak však inscenaci i herecké výkony a výrazné pěvecké vsuvky velmi doporučuji. Všem.
(zadáno: 29.10.2023)
75% Oblíbenou úvodní situaci, setkání dvou zcela odlišných osobností na jednom místě, v Ungeltu tentokrát objevili ve velmi příjemném textu, s příběhem, který prostřednictvím následného dalšího setkávání těchto dvou odlišných postav někam směřuje, oběma postavám nabízí výrazný rozvoj stran jejich charakterů i chování, a toho beze zbytku využívají obě obsazené dámy, které předvádějí skvělé herecké výkony. Ve výsledku tedy velmi příjemná inscenace a večer s ní strávený.
