Redakce

Iva Bryndová

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (540)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 9.10.2023)
Druhý díl Feuchtwangerovy trilogie je z mého pohledu výrazně silnějším zážitkem a povedenější inscenací než první: hutnější, sevřenější, působivější. Druhá polovina, jak uvedli kolegové, přináší ve zcizovacím výstupu pádný komentář i k dnešku. Mrazivý, ale vlastně bych jej nepotřebovala, v podstatě doslovně, byť hlasitě i trefně, mi komentoval a opakoval to, co bylo v první části prostě a efektně inscenováno: rozdílné přístupy a postoje jedinců ke zlu, jež už není abstraktní, ale vzrůstá přímo mezi nimi a úzce se dotýká jich samých, jedné rodiny a jednoho jejího člena. Výborné herecké výkony a strhující dílo rozhodně zasluhují pozornost.
(zadáno: 9.10.2023)
Sympatická duchařina, která nastoluje až klasické téma rozporu rozumu a pověrčivosti. Ona je přesvědčená, že v jejich domě straší, on je pragmatik, podle nějž se všechno musí vysvětlit. Na návštěvě mají podobný pár výrazně odlišných osobností a jejich duchařský rozpor se navíc mísí s běžnými problémy: někdejší city, dnešní city, povahově rozdílní partneři a složitosti partnerských vztahů, děti a rodiče v nich. To vše ve zprvu vtipné a odlehčené atmosféře večírku, která postupně houstne – kvůli duchům i kvůli lidem – a přináší zajímavé rozuzlení. (Mírné připomínky k němu si snad budu pamatovat i jednou po derniéře.)
(zadáno: 7.8.2023)
Inscenace J.R.Schmiedtové je výrazná - hudebně, výpravně i herecky, přičemž sází především na skvělý herecký výkon K.Baranové v titulní roli - a výrazně povedená.
Extravagance, zhýralost, povrchnost, konec známého světa a nepochopení nově vznikajícího ze strany titulní hrdinky i jejího muže a jejich okolí provází vynikající první polovinu inscenace: svižnou a hravou, současně efektně vykreslující soukromý život Antoinetty i její lidské problémy na "cizím" dvoře ve vzrůstajícím množství nepřátel. V druhé části inscenace ztrácí na v úvodu nastoleném tempu, dostávají se v ní ke slovu vážnější momenty, nabízí však i efektní katarzní závěr.
(zadáno: 7.8.2023)
Hutný a drsný text inscenuje D.Šoltýsová odpovídajícím způsobem; jako velmi temný příběh, plný násilí, neštěstí, ale i vášně a živočišnosti. Působivě jej dokresluje irská hudba a neutěšené prostředí odloučené irské vesnice ilustruje i výprava, až industriální scénografie, jež před diváky vytváří špinavý kout světa, evokující spíš pouliční prostředí, než městečko s rodinným sídlem mezi řekami. Strhující výkon podává v roli titulní Porcie J.Košková, jejíž postavou zprvu snad skrývané šílenství a vynořující se stíny prostupují stále naléhavěji a urputněji, aby až po jejím předsunutém finále, mohlo dojít i k poodhalení rodinného dramatu.
(zadáno: 16.6.2023)
Některé texty jsou tak silné, že k tomu, aby působily a zanechaly zážitek v podstatě stačí, aby je inscenátoři svou prací nezkazili. Text D.Košťáka čerpající z původní Eurípidovy tragédie o konci trojské války, která je obecně, ale dnes velmi snadno, zaměnitelná za jakoukoli jinou, a životech tří přeživších žen by mohl patřit mezi ně. Ve studiu ŠD mu ale navíc režisérka A.Turlo se svým týmem dodala velmi působivou divadelní formu. S využitím nepopisných, výrazně symbolických scénických prostředků, jímavých hudebních vstupů a silných hereckých výkonů všech tří obsazených dam, mezi nimiž nemohu nevyzdvihnout další mimořádný výkon A.Šťastné.
(zadáno: 16.6.2023)
Sympatická oddechovka slovenské autorky na jeviště přivádí řadu značně odlišných postav setkávajících se v jednu chvíli na jednom místě, většinu z nich ve v podstatě stejné úvodní situaci, avšak se značně odlišným pozadím, s různými motivacemi, odlišnými zájmy, odlišnými povahami. Hezké a komické, odlehčené tóny úspěšně pojí s vážnými a vytváří přitom velmi podařenou inscenaci, již navíc zdobí výborné herecké výkony, mezi nimiž vedle Jana Hájka a Lucie Žáčkové výrazně vyniká i Jakub Burýšek.
(zadáno: 25.5.2023)
Muzikálová groteska na prknech Dejvického divadla baví. Baví hudba Marka Doubravy, baví i jednotlivé scénky splétající napřeskáčku dohromady životní peripetie jednoho čerstvého padesátníka tzv. "na pěst". Herecké výkony jsou výrazně a skvěle nadsazené a současně celé obsazení dokonale sehrané. Místy se objevující vážnější tóny a myšlenky, stejně jako dlouho udržované napětí stran jedné z úvodních situací pak této černé grotesce dodávají zajímavější a barvitější vyznění, než pouze a prostě komediální.
(zadáno: 25.5.2023)
75% DNz vykročilo z obvyklého modelu spojených epizodek užitého v řadě předchozích inscenací, a úspěšně! Malé jeviště mění v malý exilový byt, v němž inscenace dokonale vykresluje ubíjející společný život dvou individualit vyhnaných z vlasti, od dosavadních životů, jenž se postupně mění spíš v boj o život, jen občas narušovaný nijak nepomáhajícími návštěvami. Zásadní rámec pro vyznění inscenace přitom dodává hned úvodní hořký, ale láskyplný a již povznesený monolog A.Kubátové, která v hlavní roli předvádí suverénní výkon, přičemž zbývající obsazení jí zdatně sekundují a ve svých hereckých výkonech přitom přinášejí typickou poetiku DNz.
(zadáno: 25.5.2023)
V podstatě jednoduchý milostný trojúhelník, který Simon Gray ve své hře představuje, k zajímavější poloze posouvá jak délka jeho trvání (20 let), tak jeho zhoubná povaha vzhledem k blízkému vztahu mezi milostnými rivaly či přiznaná inspirace skutečnými životními osudy a vztahy autora. Divadlu Ungelt se navíc podařilo v podstatě dokonale vybrat obsazení, kdy jak Marek Němec v roli svého alkoholika, tak Veronika Khek Kubařová v rolích dvou velmi odlišných žen/dívek předvádějí velmi výrazné a silné herecké výkony, stejně jako Igor Orozovič v méně vděčné a výrazné herecké úloze.
(zadáno: 27.4.2023)
Fričova inscenace textu O.Novotného beze sporu je generační zpovědí; zábavnou, hravou i patřičně mrazivou. Zmiňuje mnohá témata, která nás zasahují, více či méně ovlivňují a trápí, jak v partnerských vztazích či vnímání sebe sama, tak pokud jde o nejrůznější společenské problémy a nejzásadnější rodinné vztahy. V dokonalé herecké souhře hravě vykresluje přímo, a často i nepřímými zcizujícími komentáři, zásadní okamžiky a situace v životě otce a dítěte; v období dětství jednoho i poté v období stáří druhého. A přes značnou odlišnost nálad obou částí k sobě tyto neoddělitelně náleží a teprve společně dodávají inscenaci skutečnou sílu i katarzi.
(zadáno: 20.4.2023)
85% - K téměř dokonalé grotesce dotažená inscenace Michala Vajdičky baví po celou dobu trvání, místy balancuje na velmi tenké hraně, které by stačil kousek a přepadla by z mého pohledu za hranici vtipného až k trapně ukřičenému, ale drží se. Díky dokonalé herecké souhře a precizní režii zejména. Výrazné pomrknutí na konci jí pak vedle vší zábavy dodává ještě další rozměr.
(zadáno: 3.4.2023)
75% Vtipné a hravé momenty se v inscenaci velmi nenásilně a plynule střídají s momenty tíživými i dojemnými: Z hravě pojaté svatby za účasti diváků je mrknutím oka u podezřívavosti rodiny, nepříjemných výslechů a zpět u rituálů svatebních či vánočních; tu milých, tu trapných až zlých, to vše při útrpném čekání, za prolínání dvou kultur. Tvůrci si nekladou za cíl projít všechny problémy migrace, přinášejí jedno svědectví o tom, jak se člověku žije v průběhu azylového řízení. Osobní příběh inscenují velmi nápaditě, na prosté scéně, s efektním hudebním doprovodem. Střídání nálad pomáhá udržovat tempo a velkou devízou jsou výborné herecké výkony.
(zadáno: 14.3.2023)
75% - Pozoruhodný text (ve skvostném přebásnění) spojující kouzelně poetické okamžiky s těmi velmi depresivními: s náročnými tématy mezilidských vztahů i s násilím a krutostí; a výborné herecké výkony všech tří obsazených společně zásadní měrou napomáhají tomu, že inscenace ani tolik let po premiéře nevyčpěla, skutečně výrazně působí a přináší silný zážitek.
(zadáno: 7.3.2023)
75% Natália Deáková v inscenaci Mayenburgovy hry s citem pro vtip a pointu nechává rozehrát jednotlivé scénky. Jedna absurdní situace střídá druhou a stejně tak herci přecházejí z jedné postavy do druhé místy tak rychle a plynule, že divák sotva stačí změny včas zaznamenat. Vedle velmi podařené komedie přitom inscenace neopomíná existenciální otázky a myšlenky a smysl absurdní komedie se tak vyjevuje postupně a v plné míře krystalizuje v poslední scéně.
(zadáno: 28.2.2023)
(zadáno: 30.1.2023)
Skvělé herecké výkony, zejména Mileny Steinmasslové a Jitky Nerudové v ústředních rolích, zaujali ale i další obsazení: Monika Zoubková, Eliška Hanušová Bašusová, Irena Kristeková či František Kreuzmann, a po letech uvádění zcela jasně patrná celková herecká souhra - výborná. Napětí a hutná atmosféra se drží celé drsným černým humorem prošpikované inscenace, která skrz všechny patologické a vykloubené vztahy v jedné rodině, jež popisuje, nemilosrdně směřuje k drsnému konci, který se v jejím průběhu čím dál víc jeví jako jediný v dané situaci možný a výrazně evokuje známé "čím kdo zachází, tím také schází." Drsné, emotivní, působivé.
(zadáno: 28.1.2023)
K.Krajčo Babinské se úspěšně podařilo přenést hru na "klasické" divadlo. Z velké části díky skvělému hereckému výkonu R.Krajča, který bez váhání provádí diváky životním příběhem postavy, plným jak obrovského optimismu, tak neustále vystupujících vln deprese, přičemž s nimi neustále zůstává v přímém kontaktu a vybírá si mezi nimi své "spoluhráče". Právě divácké vstupy jsou z mého pohledu tím na právě této inscenaci nejrizikovějším. Jakkoli pomáhají přinést do příliš osobního příběhu a až "ponurého" tématu oživení a úlevu, mohou snadno její celistvost umocněnou klasickým divadelním prostorem potrhat. Snad si i s tou možností R.Krajčo poradí.
(zadáno: 30.12.2022)
75% - Neuspokojivá atmosféra irského venkova z prvního dílu volné trilogie, Krásky z Leenane, zůstává zachována i v části druhé, nicméně tam, kde se v první části rozvíjelo hutné psychologické drama, si v druhé části Leenanské trilogie získává na pozornosti vedle útrpné současnosti velmi černý humor a výrazné množství tragicky komických situací. Utrpení mezilidských vztahů mnohdy zůstává přes svou důležitost odsunuté na druhou kolej. Dramatičnost, napětí, místy hutná atmosféra zůstávají zachovány, ale vedle nich Lebka baví. Herecké výkony všech obsazených jí v Klubovně pomáhají. A pobaví vlastně i nejmenší točna v průběhu.
(zadáno: 30.12.2022)
Inscenaci v Klubovně DvC zdobí dokonale hutná a bezútěšná atmosféra, v níž si místy nachází prostor černý a často i velmi zraňující humor, a kterou v komorním prostoru nelze nepocítit. Neuspokojivá současnost neprosperujícího irského venkova se pojí s hutnou atmosférou v domě Folanových, kde žijí matka s dcerou ve vztahu, v němž už nad láskou dávno vyhrálo vzájemné ubližování: ve své zlosti dokonale obludná M.Steinmasslová i zoufalá a matce se v mnoha momentech až děsivě podobající I.Kristeková. Muži vstupující do jejich nešťastného soužití, nejen rozčeřují vody neuspokojivého, byť klidného soužití, rovnou je dovedou k dramatickému finále.
(zadáno: 11.11.2022)
Sympatická, hravá inscenace s vtipným a kouzelným scénickým řešením i výbornými hereckými výkony.
(zadáno: 25.9.2022)
85% - Neuvěřitelně energická záležitost určená primárně pro generaci těch, kteří devadesátky prožili se skupinou Lunetic a dalšími fenomény této doby, a starší. Pro mladší diváky může fungovat jako příjemné a vtipné poučení o historii. Oceňuji jednak neuvěřitelnou a nepovolující energii, výborné taneční výkony ve všech choreografiích i vtip a nadhled, které inscenaci utváří.
(zadáno: 1.7.2022)
85% - První polovina Kouzelné flétny v Dlouhé funguje téměř stoprocentně: zdobená svěží hravou nadsázkou, výbornými hereckými a pěveckými výkony, živou hudbou; to vše v tradičně výrazné a nápadité výpravě.
Druhá polovina za tou první, ač stále zdobená stejnými klady, trochu kulhá, příběh ztrácí na lehkosti a tempu. Zamrzí v ní navíc doslovné opakování některých již dříve použitých scénických nápadů, jakkoli zajímavých. (Proč?!)
Výborní jsou Ondřej Rychlý, Sára Venclovská, Martin Zavičár a Jan Sklenář.
(zadáno: 1.7.2022)
85% - V podstatě velmi děsivá studie toho, jak se "projekt" (slovy programu) či přání nebo touha pod tikotem biologických hodin mění v zoufalství a posedlost a hroutí se pod nimi vše ostatní. Atmosféra, zprvu hravá a uvolněná, houstne společně s tím, jak se prostor jeviště zaplňuje jednotlivými mobilními záhonky evokujícími inkubátory a jak se mezi hlavními postavami vytrácí původní, snad až přílišná upřímnost. Inscenaci zdobí řada výborných hereckých výkonů, velmi efektní je i jednoduchá scéna a práce se světly.
(zadáno: 30.6.2022)
Rušivé zvuky v pozadí evokující rozpadající dům, ač se před diváky rozkládá dnešní hala, vedení promluv přímo do hlediště namísto toho, aby se jimi postavy obracely na sebe a interagovaly, moderní stylizace téměř prázdné rozsáhlé scény; to vše zdůrazňuje chlad na jevišti a odcizené vztahy mezi postavami, které se téměř nikdy neobracejí na sebe, a ač si šeptají tajemství, díky mikroportům je všichni slyší. Vztahy jsou rozbité, hodnoty se vytrácejí, rodina rozpadá. To vše provázené mnoha inscenačními nápady, jejichž významy mohou diváci hledat. Neříkám, že se mi to vždy "správně" povedlo, ale inscenace mi nabídla velmi intenzivní zážitek.
(zadáno: 16.5.2022)
Silný text v Divadle v Řeznické ještě umocňují výrazné a velmi povedené herecké výkony všech tří obsazených dam, které přitom nejsou přepjaté a právě svou civilností dodávají představení na síle. Každý z jejich pohledů je jiný a z každého je diváku úzko. Zajímavé je i scénické řešení, které by si však zasloužilo i výraznější využití - přímo k tomu vybízí.