PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Iva Bryndová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (551)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 28.2.2023)
Nevyužitý potenciál nové inscenace MDP.
První část zoufale postrádá tempo. Přináší sice řadu informací a neopomíná ani letmo (zábavně) zmíněné detaily, ale nevyužívá námětu, k titulní postavě se nijak zásadně nestaví, jen ilustruje motivace a myšlenky, mnohokrát napsané a vyřčené, navíc únavně dokumentárním způsobem, jevištní akce a obrazotvornosti se nedostává.
Audiowalk bojuje nejprve s organizací, načež opět nevyužívá možností: jak cestou (zřejmě přítomné postavy), tak následně v Petschkově paláci, v němž dojde v podstatě k průletu diváků a dvěma krátkým scénám. Bez ohledu na působivost té poslední, dalo se z této návštěvy vytěžit víc. (více v článku na blogu)
První část zoufale postrádá tempo. Přináší sice řadu informací a neopomíná ani letmo (zábavně) zmíněné detaily, ale nevyužívá námětu, k titulní postavě se nijak zásadně nestaví, jen ilustruje motivace a myšlenky, mnohokrát napsané a vyřčené, navíc únavně dokumentárním způsobem, jevištní akce a obrazotvornosti se nedostává.
Audiowalk bojuje nejprve s organizací, načež opět nevyužívá možností: jak cestou (zřejmě přítomné postavy), tak následně v Petschkově paláci, v němž dojde v podstatě k průletu diváků a dvěma krátkým scénám. Bez ohledu na působivost té poslední, dalo se z této návštěvy vytěžit víc. (více v článku na blogu)
(zadáno: 25.11.2021)
Nová adaptace Cyrana z Bergeracu Martina Crimpa i v české premiéře nabízí výraznou hudbu, jednoduchou nepopisnou scénu, moderní kostýmy, povedený nový překlad a moderní jazyk. Bohužel chybí trochu víc charismatu hlavní postavy. (více v článku na blogu)
(zadáno: 1.5.2014)
75%
Pěkná klasická hra.
Dnes v některých místech už trochu trpí tím, že někteří herci za ty roky uvádění svým postavám trochu zestárli, ale jejich výkony to nijak významně nesráží. Zejména D. Prachař byl výborný, i když jsou role, které mu sedí ještě významně víc.
Pěkná klasická hra.
Dnes v některých místech už trochu trpí tím, že někteří herci za ty roky uvádění svým postavám trochu zestárli, ale jejich výkony to nijak významně nesráží. Zejména D. Prachař byl výborný, i když jsou role, které mu sedí ještě významně víc.
(zadáno: 5.10.2013)
(zadáno: 15.9.2019)
(zadáno: 3.2.2023)
Inscenace završující trilogii mapující více než sto let české historie trpí značnou nevyrovnaností. Zajímavé je rozštěpení hlavní postavy mezi čtyři herce (byli všichni výborní) - jednoho pro každou etapu života - i hudební doprovod a hudebně taneční mezihry. Nevadí skoky v čase; společně se střídáním milostných dobrodružství s realitou všedních dní, ať jí je nacistická okupace, lehce načrtnuté hrůzy režimu padesátých let či problémy následující, baví a nutí udržovat pozornost. V mnoha momentech však inscenace ztrácí tempo, výše zmiňovanými složkami úspěšně navozené, což jí značně ubližuje.
(zadáno: 17.11.2019)
V Dánské dívce pro mě prostě modernizace, ač smysluplná s ohledem na to, že téma rezonuje dodnes, nefunguje. Téma snad, ale Dánská dívka je prostě příběh té jedné konkrétní ženy, jež žila před sto lety a jako jedna z prvních si připustila, že se narodila v nesprávném těle a jala se tento problém řešit. Tahle její jedinečnost se z inscenace na Fidlovačce onou modernizací vytrácí. Mnohé hudební a taneční vstupy rozmělňují to, co zbývá. Pro komorní příběh, v němž by vyniklo herectví D.Krejčíka a P.Horváthové, Fidlovačka není vhodný prostor a navíc ony (až zbytečné) hudební vsuvky a modernizace ten lidský příběh přebíjí.
(zadáno: 27.3.2018)
95% - Nesmírně silná a působivá hra, plná zásadních otázek a myšlenek. Jednoznačně rezonující a schopná přivodit parádní depresi. V první polovině se do toho všeho "hnusu" navíc vleze až nečekané množství humoru, který funguje přesně, jak má. V druhé už zbývá jen absurdita, děs a úzkost. Skvěle sehraný soubor, efektní scéna, sedí to všechno dokonale dohromady.
(zadáno: 13.3.2024)
65% - Milé hrátky s jazykem prokládané hudbou, pohádkou i řadou komentářů k aktuální celospolečenské situaci (někdy mezi řádky, jindy i krásně přímo v nich), ošperkované vtipnými a zdařilými hereckými výkony i velmi povedenými filmovými či audio dotáčkami a záznamy; to vše je další Kvidoule. Naneštěstí už tolik nepřekvapí a nenadchne.
(zadáno: 30.10.2017)
Komediální muzikál pro celou rodinu, u kterého zamrzí snad jen absence nějakého pořádného hitu a obecně výraznějších skladeb v jinak velmi příjemné a sympatické hudbě. Potěší ale jednoduchý čistý příběh nezaneřáděný dějovými odbočkami a zbytečnostmi, který je ukázkově budovaný a šlape, jak má. Je Disneyovsky praštěný (to platí i pro choreografie) a v Brně jej zdobí skvělé výkony, zejména ústřední dvojice (Vaňková, Matušovová). Za zmínku stojí i velmi působivá scéna a výkon Josefa Gazdíka v roli mladšího bratra.
(zadáno: 22.11.2015)
95% Jedna z her, která uchvátí sama o sobě. Už na základě recenzí jsem tam šla s velkými očekáváními a ta byla naprosto naplněna. Očekávala jsem celkové vyznění a v průběhu mě i napadlo, že to skončí podobně, jako to skončilo, ale těsně jsem se netrefila. Očekávala jsem i skvělý herecký výkon od Richarda Krajča (a to na základě předchozích zkušeností) a dostala jsem skvělé herecké výkony hned dva. Neodvážila bych se říct, který mě uchvátil víc. Upozorňovala bych předem na tu střelbu do lidí, byla poněkud nepříjemná, ačkoli se tam skvěle hodila. (EDIT 2022: Hodnocení ponechám původní, ale prodlužování inscenaci neprospívá.)
(zadáno: 25.9.2022)
65% Napjatě očekávaný muzikál Devět křížů zdobí výborná hudba, výborné texty písní i slibný příběh. Inscenaci doplňuje i sympatický dotek folklóru, bohužel však po emoční stránce nepůsobí zdaleka tak silně, jak by mohla. Nejsilnější je v davových vesnických scénách, v nichž bují nenávist a odpor ke všemu cizímu a neobvyklému, a jimiž výrazně připomíná tamní Divou Báru. Zásadní problém je bohužel obsazení: O. Studénka, jakkoli je jeho výkon herecky povedený a on typově odpovídá, roli (výrazně) neuzpívá a nepřesvědčila mě ani Kristýna Daňhelová, ani herecky, ani pěvecky.
(zadáno: 16.9.2021)
Inscenace, která je milá, příjemná, sympatická, v podstatě povedená, ale nepřináší bohužel žádnou přidanou hodnotu - po emoční stránce, ani stran toho, proč se právě Chaplinův Diktátor vlastně uvádí právě dnes.
(zadáno: 11.11.2022)
75% - Inscenace nahlíží dobový fenomén Discoland prostřednictvím svědeckých výpovědí někdejších aktérů, ať už jeho zaměstnanců či hostů, a tyto výpovědi splétá dohromady. Ač s sebou nese množství komických situací, je poměrně děsivé sledovat způsob, jakým je ve valné většině těch výpovědí Discoland nahlížen, stejně jako 90.léta v těsné souvislosti s ním a v těsném okolí jej: ze všeho tam zůstávají jen subjektivně pozitivní dojmy a cokoli jiného je prostě přehlíženo. I v kontrastu k tomu působí velmi silně role mlčící tanečnice a její němý výkřik a zaujmou i reportéři/tazatelé, jak svým ztvárněním obecně, tak udržovaným odstupem.
(zadáno: 23.11.2015)
65% - Chvíli mi trvalo, než si mě to získalo, ale nakonec se podařilo. Zaujalo mě několik melodií, líbila se mi autorská úprava příběhu. Ne, že by originální dílo nebylo dobré, ale takhle mi pro daný žánr přišlo nosnější. Skvělá velká role pro Andreu Březinovou hned "na začátku" kariéry. Neumím posoudit, jak působí živě na jevišti, tu příležitost jsem neměla, hodnotím na základě televizního záznamu. Z něj jsem mě sice hned napoprvé zaujalo několik melodií, ale okouzlení nastalo přeci jen až napodruhé.
(zadáno: 5.10.2013)
(zadáno: 24.11.2019)
65% - Milá a laskavá inscenace, v sympatickém režijním provedení, s velmi dobrými výkony – zejména Charlotte Režné.
(zadáno: 22.11.2023)
Velmi příjemné překvapení v Divadle Kalich připravila lehká komedie Stefana Vögela: v podstatě klasický příběh o tom, jak starého nerudného dědka (v tomto případě) k obrazu svému a v milého společníka promění náhle se objevující partner/ka. V dobře rozehrané partii však S. Vögel tento model posouvá ještě o něco dál, nepřináší prostý, jasný a rychlý happyend. V současné chvíli velmi dobře vypointovaná komedie v režii L. Engelové přináší i tři výrazné, velmi expresivní herecké výkony Radka Holuba, Barbory Hrzánové a Antonína Holuba, vedle nichž se v kýženě klidnější poloze představuje Lukáš Jurek.
(zadáno: 6.3.2024)
55% - Boleslavské divadlo v Dokonalé svatbě jistě našlo vděčný divácký hit, který přivede řadu diváků. Na mě byla inscenace místy tlačená trochu moc na sílu, jak v některých situacích (úvodní pozdrav ženicha a svědka či vstupy matky), tak po stránce výtvarné. Rovněž režijní a herecká pojetí svědka (P. Mikeska) a nevěstiny matky (I. Nováčková) mě příliš nezaujala.
(zadáno: 25.9.2022)
Tento "muzikál" se se mnou bohužel nepotkal. Hudba neurazí, nenadchne, pouze až příliš často připomíná jiné kusy českých muzikálů. Stejné je to, pokud jde o scénu, kostýmy, či slabší choreografii (v jejím případě zvlášť v porovnání s nedávným Biografem láska stejné choreografky). Bohužel příliš neoslní ani libreto a texty písní. Zaujme několik sólových výkonů: L.Korbel, L.Randák, T.Trapl (ačkoli ten je stejný jako v mnoha předchozích rolích), ovšem celkově jde o dílo vycházející z tradice pražských "muzikálů" typu Golem, Galileo (2019), Kat Mydlář, Mefisto atp. (za které je volně zaměnitelné), nenabízející vůbec nic nového.
(zadáno: 15.9.2019)
(zadáno: 5.10.2013)
(zadáno: 5.10.2013)
