PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Iva Bryndová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (551)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 7.8.2023)
Ve specificích letní scény ještě inscenace jakž takž "funguje", nemyslím si však, že by byla vhodná pro jakékoli jiné uvedení, zejména kvůli textu. Pokud autor uvádí, že chtěl psát o lidech, o nichž jiní nepíšou, o jejich obyčejných životech, tak za sebe musím dodat, že ostatní zjevně správně pochopili, že drama = dramatické situace, konflikty a prostě jakýkoli děj. Stůl pro dva jej nemá. Ani slibovaný střet dvou odlišných osobností se nekoná. Režie a herci s tím sotva co zmůžou, zvlášť když jim autor do cesty staví neustálé otravné skládání a rozkládání nábytku, a zvlášť když jsou obsazení herci výrazně mladší, než pro které byla hra psaná.
(zadáno: 16.6.2023)
65% Vinohradská Past na myši je milá, sympatická klasická detektivka v povedené realisticky pojaté scéně a kostýmech a s velmi slušnými hereckými výkony (zaujali zejména Ondřej Kraus a Simona Postlerová), které však z mého pohledu trochu chybělo gradující napětí. Jak sympaticky a příjemně hra probíhá, tak náhle končí - bez výraznějšího napětí, bez pocitu zvědavosti, který by diváka zasáhl. Ten se nedostavuje ani na začátku, kdy se diváci dozvídají o v Londýně spáchané vraždě, ovšem ani v průběhu, kdy k dalším zločinům dochází již přímo v rámci syžetu a "před diváky" a postavy se dostávají do nebezpečí na životech.
(zadáno: 16.6.2023)
55% Text, který by bylo možné předkládat jako důkaz toho, jak nevhodné je "honit mnoho zajíců najednou". Bez ohledu na výborné herecké výkony ve skvělé souhře všech zúčastněných inscenaci ničí nadměrné množství (v podstatě zajímavých) témat, z nichž žádné není dotažené, a tudíž možné jednoznačně označit za stěžejní. V souladu s tím pak není možné inscenaci a to, co se autorka či následně tvůrci snažili divákům sdělit, rozklíčovat, a nepomáhá tomu ani nevěrohodné chování postav.
(zadáno: 16.6.2023)
Výrazné a silné herecké výkony obou obsazených a text, který mě bohužel až tolik nezaujal.
(zadáno: 16.6.2023)
Zdlouhavá neprostupná mašinérie procesu vedeného pro neznámý čin, nemožnost odhalení příčin, na otázky neodpovídající postavy, bezmoc ve střetu s pokřiveným a veřejnosti uzavřeným soudním systémem, to vše se inscenaci Divadla Petra Bezruče daří výborně zobrazit a vybudovat tak ubíjející hutnou atmosféru, již navíc umocňuje nijak zvlášť sympatický hlavní hrdina (ve výborném hereckém podání Jáchyma Kučery), chladná bílá scéna v kontrastu s černými kostýmy i výrazným barevným svícením. Za mě tedy povedená adaptace Kafky.
(zadáno: 16.6.2023)
Některé texty jsou tak silné, že k tomu, aby působily a zanechaly zážitek v podstatě stačí, aby je inscenátoři svou prací nezkazili. Text D.Košťáka čerpající z původní Eurípidovy tragédie o konci trojské války, která je obecně, ale dnes velmi snadno, zaměnitelná za jakoukoli jinou, a životech tří přeživších žen by mohl patřit mezi ně. Ve studiu ŠD mu ale navíc režisérka A.Turlo se svým týmem dodala velmi působivou divadelní formu. S využitím nepopisných, výrazně symbolických scénických prostředků, jímavých hudebních vstupů a silných hereckých výkonů všech tří obsazených dam, mezi nimiž nemohu nevyzdvihnout další mimořádný výkon A.Šťastné.
(zadáno: 16.6.2023)
65% Zajímavý koncept posmrtné hry a posuzování pozemského života táhnou vzhůru výborné herecké výkony obou obsazených. Klára Sedláčková výborné ztvárňuje zmatenou zemřelou usilující o postup vzhůru, emotivně vyprávějící vlastní příběh se všemi jeho vzlety i pády a marně se pokoušející pochopit pravidla hry. Jan Sklenář pak neméně výtečný výkon podává jako nelidský, poněkud robotický posuzující. Bohužel přílišná délka a zacyklenost druhé poloviny inscenace sráží celkový výsledek. Prospělo by buď zkrácení, nebo nějaký výraznější, katarznější závěr.
(zadáno: 16.6.2023)
Sympatická oddechovka slovenské autorky na jeviště přivádí řadu značně odlišných postav setkávajících se v jednu chvíli na jednom místě, většinu z nich ve v podstatě stejné úvodní situaci, avšak se značně odlišným pozadím, s různými motivacemi, odlišnými zájmy, odlišnými povahami. Hezké a komické, odlehčené tóny úspěšně pojí s vážnými a vytváří přitom velmi podařenou inscenaci, již navíc zdobí výborné herecké výkony, mezi nimiž vedle Jana Hájka a Lucie Žáčkové výrazně vyniká i Jakub Burýšek.
(zadáno: 16.6.2023)
75% Životní příběh Almy Rosé patří k těm osudově poznamenaným velkými dějinami 20.století, v tomto případě konkrétně druhou světovou válkou a obludným nacistickým režimem, který nadanou houslitsku dovedl až do koncentračního tábora, kde její život ukončil. I zde přitom dokázala dlouho přežívat díky neustálému těsnému sepjetí se svou milovanou hudbou, s jejíž pomocí rovněž zachraňovala další. Těsné sepjetí malého (co do času, počtu herců i např. výpravy) činoherního kousku právě s hudbou, činí z inscenace BodyVoiceBandu výrazný projekt, který by bylo škoda minout.
(zadáno: 16.6.2023)
Dramatický osud Pravomila Reichla by dle mého v divadelní podobě lépe vynikl, kdyby při jeho dramatizaci autoři nevycházeli právě z románu P.Stančíka, nebo kdyby si z něj alespoň vzali tu výraznější druhou polovinu. Ta funguje i na jevišti výrazně lépe. První jí bohužel nedostačuje. Herecky ani jinak řemeslně není inscenaci co vytknout, ale bohužel ten základ, na který v synopsi lákají inscenace i román, úplně nefunguje. V inscenaci i kvůli tomu, že to místy vypadá, jako by ji režírovali dva lidé a ne vždy se s názorem na žánr, který dělají, potkali. Dianiškův režijní styl místy působí na něj až příliš usedle a svázaně a za mě to není výhra.
(zadáno: 25.5.2023)
Ani skvělé herecké výkony bohužel nezachraňují inscenaci, která by mohla sloužit jako jasný doklad toho, že ne vždy se úspěšný film dá stejně úspěšně inscenovat v divadle. A skvělé herecké výkony Chlast nabízí. Tedy možná se na divadle inscenovat dá, ale prostě vyžaduje zásadnější úpravu a výklad, v tuhle chvíli však stále předpokládám, že nám tvůrci prostě onu zásadní myšlenku nebo hodnotu, kterou film má, zapomněli sdělit.
(zadáno: 25.5.2023)
V podstatě jednoduchý milostný trojúhelník, který Simon Gray ve své hře představuje, k zajímavější poloze posouvá jak délka jeho trvání (20 let), tak jeho zhoubná povaha vzhledem k blízkému vztahu mezi milostnými rivaly či přiznaná inspirace skutečnými životními osudy a vztahy autora. Divadlu Ungelt se navíc podařilo v podstatě dokonale vybrat obsazení, kdy jak Marek Němec v roli svého alkoholika, tak Veronika Khek Kubařová v rolích dvou velmi odlišných žen/dívek předvádějí velmi výrazné a silné herecké výkony, stejně jako Igor Orozovič v méně vděčné a výrazné herecké úloze.
(zadáno: 25.5.2023)
Muzikálová groteska na prknech Dejvického divadla baví. Baví hudba Marka Doubravy, baví i jednotlivé scénky splétající napřeskáčku dohromady životní peripetie jednoho čerstvého padesátníka tzv. "na pěst". Herecké výkony jsou výrazně a skvěle nadsazené a současně celé obsazení dokonale sehrané. Místy se objevující vážnější tóny a myšlenky, stejně jako dlouho udržované napětí stran jedné z úvodních situací pak této černé grotesce dodávají zajímavější a barvitější vyznění, než pouze a prostě komediální.
(zadáno: 25.5.2023)
65% V kontextu další tvorby SKUTRU působí Nebezpečné známosti poněkud krotce. Ač režijní umírněnost kompenzují silnými hereckými výkony, nedaří se mi zbavit pocitu, že je to škoda, z mého pohledu šlo o skvělou látku pro výraznější pojetí, díky všem postavám a postavičkám, intrikám i ději - hudebně, pohybově, herecky. Pocit tohoto nedostatku zesiluje i slabé pnutí mezi hlavními postavami v podání Z.Stivínové a S.Rašilova, jež celý kolotoč intrik roztáčí. Přes jejich silné individuální herecké výkony jsem osudovou jiskru nenašla. Oba v tomto smyslu výrazně předčila D.Barešová se svým skvělým a emocionálně silným výkonem a vedle ní i Z.Piškula.
(zadáno: 25.5.2023)
65% Michal Lang se svým tvůrčím týmem vsadil na výrazně moderní prostředky, jimiž Shakespearovu hravou komedii inscenuje. Kouzelný les se tak v jeho inscenaci stává poměrně děsivým místem. Využití videomappingu je sympatickým a podařeným tahem, který mistrně nahrazuje kouzla. Herecké výkony, leckdy výrazně přepjaté odpovídají drsnějšímu, modernějšímu pojetí a jsou obecně povedené. Celou dobu jsem se nicméně nedokázala zbavit pocitu, že se mi ta výrazně moderní výprava výrazně vizuálně nelíbí, a to mi kazí dojem.
(zadáno: 25.5.2023)
75% DNz vykročilo z obvyklého modelu spojených epizodek užitého v řadě předchozích inscenací, a úspěšně! Malé jeviště mění v malý exilový byt, v němž inscenace dokonale vykresluje ubíjející společný život dvou individualit vyhnaných z vlasti, od dosavadních životů, jenž se postupně mění spíš v boj o život, jen občas narušovaný nijak nepomáhajícími návštěvami. Zásadní rámec pro vyznění inscenace přitom dodává hned úvodní hořký, ale láskyplný a již povznesený monolog A.Kubátové, která v hlavní roli předvádí suverénní výkon, přičemž zbývající obsazení jí zdatně sekundují a ve svých hereckých výkonech přitom přinášejí typickou poetiku DNz.
(zadáno: 25.5.2023)
75% Inscenace Oldřicha Kříže (snad v trochu pozměněné podobě, ale přiznávám, že jsem žádné zásadní změny po těch více než 10 letech nerozeznala) představuje sympatickou klasiku, která spojuje kvalitní základ, tedy roky prověřený muzikál, s podobně kvalitním řemeslem. Užila by snad "lepší"/bohatší výpravu a zejména živou hudbu, ale potěší i v aktuálním provedení, jež oslní především skvělými hereckými, pěveckými a tanečními výkony ústřední čtveřice v podání J. Kříže, M. Křížové, R. Urbana a I. Hošpesové.
(zadáno: 27.4.2023)
65% Moderní a výrazně obrazotvorné pojetí klasiky, jak je pro M.Dočekala typické, baví. I když je hlučné, zpívá nesrozumitelně (snad latinsky), i když je text zkrácený a proložený zcizovacími prvky (promluvy autora, scénické poznámky, anonymy či zcela konkrétní, podepsané, komentáře na adresu autora, který svými postoji vyvolával značnou nevoli). Nebo spíš DÍKY tomu všemu, díky částečnému odtržení od prosté předlohy baví a funguje. Bohužel také spoléhá na hlavní dvojroli a M.Donutil pro ni za mě nebyl dobrou volbou. Stylizace unaveného doktora je pochopitelná, ale primárně v obou rolích předvádí polohy již dříve užité/viděné a nepřesvědčil.
(zadáno: 27.4.2023)
Fričova inscenace textu O.Novotného beze sporu je generační zpovědí; zábavnou, hravou i patřičně mrazivou. Zmiňuje mnohá témata, která nás zasahují, více či méně ovlivňují a trápí, jak v partnerských vztazích či vnímání sebe sama, tak pokud jde o nejrůznější společenské problémy a nejzásadnější rodinné vztahy. V dokonalé herecké souhře hravě vykresluje přímo, a často i nepřímými zcizujícími komentáři, zásadní okamžiky a situace v životě otce a dítěte; v období dětství jednoho i poté v období stáří druhého. A přes značnou odlišnost nálad obou částí k sobě tyto neoddělitelně náleží a teprve společně dodávají inscenaci skutečnou sílu i katarzi.
(zadáno: 27.4.2023)
Hravé inscenaci příběhu na motivy známého filmu by dle mého názoru prospělo svižnější tempo, menší množství humorných scének se sousedkami a přítelkyněmi a větší soustředění se na příběh onoho v synopsi zmiňovaného chlapce, který se lišil, a přesto chtěl žít s ostatními, jeho pocity, prožitky vztahy. Takhle inscenace baví, ale nezanechala bohužel výraznější stopu.
(zadáno: 26.4.2023)
MDB připravilo další výpravný muzikál pro celou rodinu. V nápadité scéně s využitím výrazných světel a projekcí vzniká v choreografiích Michala Matěje řada velkých klasických muzikálových čísel, fantaskní světy se pojí s rodinným dramatem. Company tančí a zpívá a protagonisté hlavních rolí předvádějí výborné komplexní výkony. Hvězdami premiéry byli Lukáš Janota a Radka Coufalová. Všechno dohromady to však výrazně připomíná již v Brně viděné a inscenace by navíc potřebovala významně krátit a zrychlit tempo. (více v článku na blogu)
(zadáno: 26.4.2023)
Inscenace mladoboleslavského divadla by potřebovala vybrousit a poněkud naostřit: hrany, vtipy, celkové vyznění. Je milá, sympatická, místy vtipná, místy dojemná, ale všemu tomu neustále chybí důraz: výraznější vykreslení charakterů, vztahů mezi postavami i výraznější vyznění mnohých situací. Druhá polovina je vzhledem k příběhu Juliena a Laury plynulejší, uzavřenější a působivější, poněkud neurčité a nedůrazné celkové vyznění ovšem nedokáže plně změnit. Po herecké stránce nejvíc přesvědčila Magdalena Jirounková.
(zadáno: 26.4.2023)
75% Na téměř prázdné scéně, ve velmi jednoduché scénografii a ve v podstatě dnešních kostýmech vykreslují v Celetné mnoha výraznými hereckými výkony dokonalou drobnokresbu české vesnice v průběhu roku. Na zobrazených charakterech ani v dnešní době nic příliš nezestárlo a mnohé z veskrze vyrovnaných hereckých výkonů v paměti uvíznou (včetně skvělého zaskakujícího T. Kargera). Zcela mě ovšem nepřesvědčila osudová posedlost mezi Rybářem a Vrbčenou a nejsem si jistá ani silou závěru a vyznění toho, že v podstatě všichni mají nějaký svůj hřích, mnozí jsou zkažení a ke svému štěstí dochází jen ti, kteří se k tomu všemu dokáží nějak postavit.
(zadáno: 26.4.2023)
65% V první části forma takříkajíc válcuje obsah, ale mě osobně právě tato část (tyto části), spojující hereckou akci s výraznou akcí pohybovou se zajímavou choreografií a stejně výraznou složkou hudební a pěveckou (posilující venkovskou atmosféru) bavily nejvíc. Postupem času získává na síle výrazná práce herecká a P. Tomicová i L. Andělová své postavy ztvárňují přesvědčivě, přičemž o kousek více oceňuji L. Andělovou, která je v roli Jenůfy výborná a z mého pohledu realističtější konec vyznění této role napomáhá. S dramaturgickým uchopením Kostelničky (za mě v první řadě o svou VLASTNÍ pověst se obávající ženy) jsem v závěru nesouzněla.
(zadáno: 26.4.2023)
Inscenace, v níž forma výrazně vede nad obsahem - nejpůsobivější na ní je z mého pohledu její vizuální stránka, tedy v daném případě výprava: scénografie, projekce; zejména ve chvíli, kdy na scéně vzniká titulní les a v něm se ocitá hlavní hrdinka. Příběh mě zdaleka tolik nezasáhl, jde v podstatě o jednoduchou love story, kterou by na vyšší úroveň mělo zcela zjevně vynést téma environmentálního žalu a eko-deprese, které však výrazně fungují až v onom lese, do té doby mě nijak nezasahovaly, stejně jako mě spíš otravovaly dlouhé hudební vsuvky a jednoduché texty písní.
