Redakce

Iva Bryndová

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (551)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 20.4.2023)
65% - Zcela neznalé předlohy i mně její dramatizace primárně připomněla Foglara lehce smíchaného s dalšími, vědeckofantastickými, díly a Prašina Stínadla, byť modernější a jinak fungující. Na prosté, velmi účelné scéně, dotvářené světly, stíny či jednoduchými projekcemi se tvůrcům podařilo úspěšně vyprávět dobrodružný a zřejmě v originále ještě mnohem obsáhlejší příběh. Podařené herecké výkony mu skvěle slouží a režii se dlouho daří držet velmi slušné tempo. Dětské diváky zcela zjevně divadelní inscenaci baví sledovat a až do závěrečného dlouhého vysvětlování to bavilo i mně. Se závěrem se bohužel dřívější tempo trochu ztrácí, a to je škoda.
(zadáno: 20.4.2023)
85% - K téměř dokonalé grotesce dotažená inscenace Michala Vajdičky baví po celou dobu trvání, místy balancuje na velmi tenké hraně, které by stačil kousek a přepadla by z mého pohledu za hranici vtipného až k trapně ukřičenému, ale drží se. Díky dokonalé herecké souhře a precizní režii zejména. Výrazné pomrknutí na konci jí pak vedle vší zábavy dodává ještě další rozměr.
(zadáno: 20.4.2023)
Starší/mladší bratr Emila: formu, jež se ukázala být vhodnou a nosnou v případě oceňované inscenace Emil aneb O Háchovi, využili autoři i ve svém dalším díle. Napodruhé je čistá, nerušená hospodským výstupem apod., věnuje se prostě a jednoduše prezidentu Benešovi. Slibovaný posel vystupuje zejm. jako jakési strašidlo, snad hlas svědomí, a především v této podobě vstupuje do inscenace o Benešovi v době 1.SV a vzniku ČSR, Mnichovské dohody a Vítězného února. Přílišné rozpětí (necelých 35 let) bohužel z mého pohledu inscenaci trochu ubližuje, v úzkém časovém horizontu, jemuž se věnovala, působila inscenace o Emilu Háchovi sevřeněji a efektněji.
(zadáno: 20.4.2023)
55% - Nespoutaní jsou takovým příjemným tanečně akrobatickým kouskem, lehkou náladovkou, která potěší oko a přináší řadu zajímavých obrazů a scén, v nichž k čistě pohybovému divadlu vnímavější divák jistě najde celou řadu nápadů, motivů, asociací. Mně k hlubšímu prožitku i pocitu nicméně chyběla spojující myšlenka či linie vyjádřená víc než slovem v názvu.
(zadáno: 20.4.2023)
25% Jako amatérská dramatická alternativa hodiny dějepisu o přivlastňovaných osobnostech snad, místy. Ale bohužel na profesionální divadelní scéně tahle inscenace nefunguje, zejména z důvodu, že se zvolená a slibovaná forma kabaretu, která je velmi slibná a lákavá ve svém střetu s daným tématem, na scéně v podstatě neobjevuje. Není to kabaret a není to ani dokumentární inscenace. Je to jakési poučné odlehčené pásmo. Forma, která se snad ani nesnaží být humorná a vtipná (pokud ano, v českém prostředí nefunguje), nevyznívá a spíš unavuje. A je to škoda: kvůli hereckým výkonům a veškeré zjevné snaze spojené s její tvorbou zejména.
(zadáno: 3.4.2023)
75% Vtipné a hravé momenty se v inscenaci velmi nenásilně a plynule střídají s momenty tíživými i dojemnými: Z hravě pojaté svatby za účasti diváků je mrknutím oka u podezřívavosti rodiny, nepříjemných výslechů a zpět u rituálů svatebních či vánočních; tu milých, tu trapných až zlých, to vše při útrpném čekání, za prolínání dvou kultur. Tvůrci si nekladou za cíl projít všechny problémy migrace, přinášejí jedno svědectví o tom, jak se člověku žije v průběhu azylového řízení. Osobní příběh inscenují velmi nápaditě, na prosté scéně, s efektním hudebním doprovodem. Střídání nálad pomáhá udržovat tempo a velkou devízou jsou výborné herecké výkony.
(zadáno: 3.4.2023)
65% Silné herecké výkony dokonale ilustrují osudový a v mnohém značně destruktivní vztah dvojice autorů/básníků. Anna Davidová Čas srdce v Huse na provázku inscenuje v nápadité, výrazné scénografii využívající stejně výrazné kostýmy a zejména tento efektní obrazový dojem (čítající i efektní herecké výkony) zůstává po zhlédnutí inscenace v paměti. Přes mnohé zajímavé inscenační nápady a výraznou hudební složku doplněnou i výbornými pěveckými výkony obou obsazených však značná hutnost textů obou autorů a nepolevující výrazná expresivita v průběhu inscenace poněkud otupuje diváckou pozornost - bohužel.
(zadáno: 3.4.2023)
85% Inscenace Husy na provázku a J.Havelky je krásně hravou ukázkou toho, jak funguje divadlo. V první části si na pozadí kauzy kolem uvedení Frljićových her v Brně, na niž reaguje, v rychle se střídajících a plynule navazujících situacích dokonale a efektně hraje se sémiotikou, jež má v divadle zásadní roli; v druhé získává větší prostor její dokumentární povaha, když nechává zaznít různé názory, jež spatřily světlo světa v souvislosti s kauzou. Je sympatické, jak hravě a vtipně tvůrci hru pojímají, i přes mnohdy až děsivé ukázky toho, jaké názory mohou ještě dnes bez uzardění zaznít, aneb "všichni se vyjadřovali, téměř nikdo to neviděl."
(zadáno: 3.4.2023)
75% Inscenace Š. Pácla zaujme od prvních momentů, a to jak díky hudbě J. Suka, která patří k největším jejím devizám, v podání orchestru opery DJKT, tak výraznou obrazotvorností, která se projevuje (i choreograficky) již v prvním vstupu Prologu, a tvůrci si ji udržují po celou dobu, a to i přes, či možná díky v podstatě prázdné scéně, již zaplňují jen tu a tam a velmi symbolicky konkrétními předměty. Výrazně však promlouvají kostýmy a výrazné jsou i herecké výkony, jak ústředních M. Darnadyho a E. Vocelové, tak A. Veldové, M. Stránského a dalších, např. i v menší roli skvělého J. Maléře.
(zadáno: 3.4.2023)
75% Česká klasika ve velmi klasickém podání. Klasickém a sympatickém. Zdobí ji zajímavá scéna, zejména pokud se zrovna děj neuzavírá do "interiérů", výrazná hudební složka a velmi vyrovnané herecké výkony. Oceňuji mnohé k dokonalosti rozehrané situace - často i ty vedlejší, v nichž exceluje Martina Preissová a v nichž se výrazně projevují i Lucie Polišenská, Filip Kaňkovský, Vladislav Beneš či Csongor Kassai ve v podstatě malých rolích.
(zadáno: 22.3.2023)
Inscenace Divadla na Fidlovačce je celkem povedená ve ztišených momentech, tedy tam, kde se nesnaží být za každou cenu vtipná, hlasitá a pohybově (ač některé choreografické vsuvky působí zajímavě) i hudebně výrazná, a těch bohužel není tolik. Matouš Ruml předvádí výborný komplexní výkon, Martin Písařík a další pak ovšem v mnoha momentech doplácejí na nevhodné režijní uchopení, které je vede k silnému a zbytečnému přehrávání. Ostatně herecké výkony ve vedlejších rolích jsou velmi nevyrovnané. Pro "křehký" příběh o hledání sourozeneckého pouta jde tedy o dost nevhodnou formu, jíž nepomáhá ani využití portů, navíc s haprujícím nazvučením.
(zadáno: 22.3.2023)
Jan Frič inscenuje antickou tragédii ve velmi moderním hávu: za zvuků hudby, jako by se chtěla stát spíš muzikálem, v barevné scénografii odkazující k sedmdesátým létům, promlouvající o stále aktuálních tématech dnešním jazykem v novém překladu. Herci předvádějí velmi vyrovnané výkony, poněkud odcizené, v mnoha momentech jako by jen s ironickým nadhledem glosovali jevištní dění. Do jisté míry to funguje. Barevné pozlátko, flitry, hudba a zpěv, vše dokonale připomíná atmosféru oslav Dionýsa a společně se všemi vtípky to k divákům zjevně efektně promlouvá. Na můj vkus ve vší té umírněné zábavě ovšem poněkud zapadají zásadní myšlenky hry. (více v článku na blogu)
(zadáno: 14.3.2023)
75% - Pozoruhodný text (ve skvostném přebásnění) spojující kouzelně poetické okamžiky s těmi velmi depresivními: s náročnými tématy mezilidských vztahů i s násilím a krutostí; a výborné herecké výkony všech tří obsazených společně zásadní měrou napomáhají tomu, že inscenace ani tolik let po premiéře nevyčpěla, skutečně výrazně působí a přináší silný zážitek.
(zadáno: 7.3.2023)
75% Příběh Iokasté a rodu Labdakovců glosovaný dnešním pohledem (ženy): Inscenace/scénická báseň, jak ji autoři označují, sice nenabízí výrazně nový výklad, ale velmi trefně poukazuje na to, jak starověké mýty vyprávěli muži: primárně o mužích, ženské postavy se vyskytovaly jako objekty; přičemž svůj výklad mnohdy vtipně, jindy velmi mrazivě propojuje s dnešními reáliemi, situací a skutečnými postavami. Až na závěr přináší jakousi alternativu a možnou katarzi. Přesto baví, zmíněnou problematiku pojmenovává a představuje velmi trefně. Navíc v nápadité, byť jednoduché výpravě a choreografii s výbornými výkony jak Jany Oľhové, tak Petra Konáše.
(zadáno: 7.3.2023)
75% Natália Deáková v inscenaci Mayenburgovy hry s citem pro vtip a pointu nechává rozehrát jednotlivé scénky. Jedna absurdní situace střídá druhou a stejně tak herci přecházejí z jedné postavy do druhé místy tak rychle a plynule, že divák sotva stačí změny včas zaznamenat. Vedle velmi podařené komedie přitom inscenace neopomíná existenciální otázky a myšlenky a smysl absurdní komedie se tak vyjevuje postupně a v plné míře krystalizuje v poslední scéně.
(zadáno: 7.3.2023)
65% Ve velmi nápadité scénografii rozehrává D.Kranich postavu psychopatického vraha, který ve vraždách spatřuje umění, touží jimi vytvořit nesmrtelné dílo a zařadit se po bok dalších nesmrtelných umělců. Cituje Božskou komedii i další básníky, své činy klade do výrazných paralel s dnešní mezinárodní situací a vede dialogy se svými oběťmi, zatímco svět si jej nevšímá a spravedlnost dlouho nejeví zájem. Inscenace jeho ústy klade divákům nepříjemné otázky včetně zásadní: "oč by svět přišel, kdybyste tu vy vůbec nebyli?" Bohužel ač přináší zajímavé otázky, povedené herecké i hudební výkony a výrazná inscenační řešení, zasáhnout mě nedokázala.
(zadáno: 3.3.2023)
85% - Skvělá hra nejen o sexuálním zneužívání na půdě vysoké školy, ale především obecně o zneužití moci na podobné instituci, o bossingu, obtěžování, ale i o tom, jak snadné je z incidentu vytvořit proces, na jehož konci málokoho zajímá, jak vlastně vznikl a zda jeho výsledek skutečně vyřešil problém. Jednoduchou scénu doplňují povedené projekce a filmy, efektně funguje polopropustná zadní stěna a vše korunují výborné herecké výkony všech účinkujících. (více v článku na blogu)
(zadáno: 3.3.2023)
Přes velmi dobré herecké výkony všech účinkujících představujících velmi věrohodně jak nejslavnější československé herce 30. let 20. st., či další skutečné osobnosti tehdejší doby, tak postavy smyšlené - figurky ilustrující dokonale dobovou atmosféru, jsem se s touto crazy komedií prostě nepotkala. Bohužel. Nepřesvědčila mě po stránce žánru, tedy jako hudební komedie, na jejichž tradici v divadle vedeném kdysi O. Novým měla navázat, ani jako bláznivý příběh sám o sobě. Na můj vkus se jednalo o přílišný pelmel - změť, kterou bych možná lépe přijala, nemít ji spojenou s reálnou postavou proklamovanou v titulu - k té mi neseděl.
(zadáno: 28.2.2023)
Nevyužitý potenciál nové inscenace MDP.
První část zoufale postrádá tempo. Přináší sice řadu informací a neopomíná ani letmo (zábavně) zmíněné detaily, ale nevyužívá námětu, k titulní postavě se nijak zásadně nestaví, jen ilustruje motivace a myšlenky, mnohokrát napsané a vyřčené, navíc únavně dokumentárním způsobem, jevištní akce a obrazotvornosti se nedostává.
Audiowalk bojuje nejprve s organizací, načež opět nevyužívá možností: jak cestou (zřejmě přítomné postavy), tak následně v Petschkově paláci, v němž dojde v podstatě k průletu diváků a dvěma krátkým scénám. Bez ohledu na působivost té poslední, dalo se z této návštěvy vytěžit víc. (více v článku na blogu)
(zadáno: 28.2.2023)
75% Takhle nějak si představuji moderní divadlo. Zásadní myšlenky Hamleta, jeho příběh - vše, co z něj udělalo klasiku na jevištích po tolik staletí, zůstává zachováno, jen je to ozvláštněné mnoha zábavnými a působivými režijními nápady: obsazení postav, kostýmy, hudba, jednání některých postav, v němž jsou zdůrazněny prvky a momenty, které autor mnohdy sám napsal, ale bývají vynechány či utlumeny (našla jsem u Hamleta, Laerta, Gertrudy i Ofelie). Vytkla bych na můj vkus iritující postavy klaunů, horší zvuk a tedy srozumitelnost v rapovaných monolozích (což však mohlo ovlivnit hostování) a nemohu říci, že bych zcela souzněla s úplným závěrem.
(zadáno: 28.2.2023)
75%:
Soumrak monster - 90%:
Téměř dokonalá kratičká aktovka. Černý humor, nadsázka, vše dotažené do perfektně groteskní podoby, v níž zůstává od začátku až do konce skvěle vyvážené.
Bang - 60%:
Podobný model, kde se však, možná i díky vstupnímu textu nepodařilo udržet na tak groteskní / humorné úrovni, ale současně ani tak přesně vyvážit humor s vážnějšími situacemi a ty dostatečně zdůraznit. - Situace a zlo negradují zdaleka tak, jak by bylo vhodné.
Herecky jsou však obě části na velmi dobré úrovni a vytváří působivý celek.
(zadáno: 28.2.2023)
55% Zajímavý formát inscenace: střídání účinkujících v rolích cestovatelů a jejich nadšených posluchačů, zapojení "kulisáků" (byť scéna místy z mého pohledu poněkud komplikuje situaci), velmi dobré herecké výkony účinkujících: výrazní zejm. K.Suchá a P.Uhlík, efektní svícení i zvuk. V druhé části se však náhle výrazně jiným stylem s ukotvením postav zpomaluje a trochu ztrácí dosavadní tempo, jež v závěru rozbíjí i vytahování části diváku do exkurze na jevišti. Jedna z nejzajímavějších, ne-li nejzajímavější, myšlenka na úplném konci zůstává osamocená a vytržená z kontextu, navíc ve zmiňované divácké "exkurzi" poněkud zapadá.
(zadáno: 28.2.2023)
V tomto případě jsem se s inscenací M.Bambuška nepotkala. Jakkoli rozumím myšlence, již se tvůrci snažili sdělit, a oceňuji, že jsem ji nenašla jen v synopsi, ale i na jevišti, forma, kterou se o to pokoušeli, mě neoslovila. Ať už šlo o využité kostýmy a masky zvířat (proč?), opačné obsazení rolí rodičů (proč?), zběsilou hudbu či světelný design. Nadto bohužel M.Mejzlík z mého pohledu pro roli Zvěřiny nemá potřebné charisma a ostatní obsazení se pohybovali na celé škále mezi hereckými výkony velmi dobrými (M.K.Hochman), přes průměrné, až po naprosto tristní (G.Pyšná). Výsledek byl velmi rozpačitý a jako poctu se mi jej vnímat nepodařilo.
(zadáno: 28.2.2023)
(zadáno: 27.2.2023)
Lehké vaudevillové hemžení na jevišti Stavovského divadla dlouho probíhá bez nejmenšího váhání, přes svou délku pouze krátce během zhruba druhé třetiny ztrácí tempo. Dominují mu poměrně vyrovnané herecké výkony, hlavně pokud jde o přednes a celkové pojetí postav. Zaujme scéna, včetně tramvaje, i choreografie připomínající rituální tance a zobrazující sex a výrazná hudební složka. Podařilo se velmi dobře zachytit chlad a bezcitnost všech zobrazených postav a vztahů, nicméně myšlenky, jež tvůrci akcentují v doprovodných materiálech už ne. Nebýt povědomí o nich, byl by můj zážitek v podstatě nekalený. (více v článku na blogu)