Redakce

Iva Bryndová

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (540)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 17.1.2023)
55% - Inscenace Divadla v Celetné vytváří na jevišti působivou iluzi podivného až pohádkového království, hutnou atmosféru dokreslují jednoduchá scénografie, bohaté kostýmy i působivá hudba. S bohatým a složitým veršovaným jazykem Calderonova dramatu však někteří obsazení, zejm. T. Rumlová a M. Tichý, bojují, což výsledné vyznění sráží a mně se navíc bohužel ani při této vcelku povedené inscenaci nepodařilo překonat svůj letitý odpor vůči této Calderonově hře. (více v článku na blogu)
(zadáno: 30.12.2022)
Inscenace slepená z mnoha jednotlivých povídek je v Divadle Na zábradlí již tak zažitý model, že nemá čím překvapit a bohužel ani příliš zaujmout, a to bez ohledu na výborný černý humor a řadu skvělých absurdních situací, které jednotlivé příběhy spojují. Kromě toho se totiž bohužel příliš spojujících myšlenek nevyskytuje a opakovaný model brzy unaví bez ohledu na přesvědčivé herecké výkony skvěle sehraného souboru či velmi dobrou hudbu.
(zadáno: 30.12.2022)
Pupek Paříže v MDP funguje po režijní stránce jako přesvědčivá barevná taškařice tam, kde se inscenace drží dvou manželských párů, synovce, služebné a jejich milostných dobrodružství. Jakmile se do příběhu začala zamotávat navíc linka s příšerou z temnot a dalšími linkami spojenými s hotelem, jsem se v Drábkově inscenaci (opět) ztratila - metaforu, ani myšlenku tyto prvky vysvětlující jsem nenašla / nepochopila. Mezi herci nejvýrazněji přesvědčil Radim Kalvoda a zaujali i Eva Leinweberová, Renáta Matějíčková a Denis Šafařík, ostatní za nimi poněkud pokulhávají.
(zadáno: 30.12.2022)
45% - Komediální výstupy v inscenaci působí výrazně lépe, než jakékoli vážnější - napětí a tlak se bohužel nedaří budovat tak přesvědčivě, a to bez ohledu na podařené herecké výkony, které podávají pánové Heřmánek, Žák, Batěk a Pokorný. Sara Sandeva za nimi bohužel výrazně zaostává a z celé inscenace tak zůstává především poněkud útrpný pocit.
(zadáno: 30.12.2022)
Čtyři obrazy ilustrující různé role, úlohy a postavení ženy (snad) inspirované čtyřmi vzory ženského rodu v české gramatice působí lépe jako nápad na papíře, než na jevišti, kde jsou od sebe výrazně oddělené a s výjimkou ženy v hlavní roli je nespojuje v podstatě nic. První z nich (o Fridě Kahlo) výrazně zaujme po taneční stránce, po níž je nejlepší z celé inscenace, nejvýraznější scénicky je pak druhá část (o babičce). Škoda slabších dalších dvou částí i slabého propojení do kompaktního dramatického celku.
(zadáno: 30.12.2022)
Inscenaci v Klubovně DvC zdobí dokonale hutná a bezútěšná atmosféra, v níž si místy nachází prostor černý a často i velmi zraňující humor, a kterou v komorním prostoru nelze nepocítit. Neuspokojivá současnost neprosperujícího irského venkova se pojí s hutnou atmosférou v domě Folanových, kde žijí matka s dcerou ve vztahu, v němž už nad láskou dávno vyhrálo vzájemné ubližování: ve své zlosti dokonale obludná M.Steinmasslová i zoufalá a matce se v mnoha momentech až děsivě podobající I.Kristeková. Muži vstupující do jejich nešťastného soužití, nejen rozčeřují vody neuspokojivého, byť klidného soužití, rovnou je dovedou k dramatickému finále.
(zadáno: 30.12.2022)
65% - Inscenace Hordubala v Národním divadle jednoznačně dokazuje, že hrát Hordubala bez Hordubala je myšlenka zcela platná a použitelná. Dramatizace se podařila, nicméně inscenace by zaprvé výrazně potřebovala krátit: krátit, krátit a krátit a zrychlit. Zejména v první polovině, kdy se velmi táhne. A lépe sladit herecký soubor v řadě druhé. Radúz Mácha v početném souboru v této inscenaci herecky vyčnívá, naproti tomu někteří další, zejména představitelka Tulačky, jejíž role je navíc úplně zbytečná a otravná, naopak výrazně nestačí.
(zadáno: 30.12.2022)
Skvělé herecké výkony všech tří hereček v rolích zásadních žen v jedné rodině, Miry (E.Trčkové), Hany (E.Novotné) a Elsy (T.Groszmannové) i zbývajících obsazených; přes svou jednoduchost zajímavá a nápaditá scéna a silný příběh, který ve své předloze poskytla již A.Mornštajnová, vytvářejí dokonalý základ podařené inscenace. Přesto mám pocit, že emocionálnímu zásahu, jaký mi přinesla právě kniha, zůstala přeci jen dlužna. Hanin příběh v druhé polovině je v podstatě dokonalý, druhá polovina ostatně nabízí lépe plynoucí a dramatičtější děj, Miřin příběh, který tomu Haninu dodává katarzi, se tak dramaticky a emocionálně silně podat nepodařilo.
(zadáno: 30.12.2022)
75% - Neuspokojivá atmosféra irského venkova z prvního dílu volné trilogie, Krásky z Leenane, zůstává zachována i v části druhé, nicméně tam, kde se v první části rozvíjelo hutné psychologické drama, si v druhé části Leenanské trilogie získává na pozornosti vedle útrpné současnosti velmi černý humor a výrazné množství tragicky komických situací. Utrpení mezilidských vztahů mnohdy zůstává přes svou důležitost odsunuté na druhou kolej. Dramatičnost, napětí, místy hutná atmosféra zůstávají zachovány, ale vedle nich Lebka baví. Herecké výkony všech obsazených jí v Klubovně pomáhají. A pobaví vlastně i nejmenší točna v průběhu.
(zadáno: 30.12.2022)
55% - Myšlenka spojit dohromady tanec, akrobacii a gospel, navíc to vše do muzikálového tvaru není zlá. Muzikál z podstaty spojuje tyto složky. Bohužel v branické inscenaci je velmi slabý příběh, který pak ovlivňuje i hereckou složku. Diváky zvyklé na skvělé taneční a akrobatické výkony zúčastněných souborů pravděpodobně zklame, že se jim obého dostává v menší míře, než by ocenili. Gospelový soubor při svém tanečním a hereckém zapojení nepůsobí nejlépe a nepomáhá ani horší zvuk a anglické texty písní, zvlášť s ohledem na nedobrou výslovnost obsazených. Přesto nejde o výslovně marný pokus, jen by potřeboval od všeho alespoň trochu víc a lépe.
(zadáno: 30.12.2022)
Skvělé výkony obou obsazených – jednoznačný herecký koncert Davida Švehlíka, který při interpretaci rozervaného Jerryho předvádí celou škálu emocí, a vedle toho nenápadnější, ale o to působivější minimalistický výkon Ondřeje Brouska v roli Petera žijícího svůj klidný, obyčejný život v ulitě přísně oddělené od vnějšího světa a problémů ostatních. Jejich střetnutí otevírá mnoho témat a zajímavých myšlenek. Bohužel výrazný a v podstatě překvapivý závěr mě nezasáhl tak, jak bych očekávala.
(zadáno: 30.12.2022)
75% - Povedenou muzikálovou adaptaci klasiky zdobí skvělá a zajímavá hudba, libreto a velmi dobré texty písní i energie a chuť patrná na všech účinkujících, potěší i světelný design a velmi dobré, byť skromné scénické efekty. Zásadním nedostatkem inscenace však jsou slabší pěvecké výkony – chtě nechtě zpěv je jednou ze základních složek jakéhokoli muzikálu a zde ho s přehledem (a skvěle) zvládá pouze Kristýna Jedličková. Vedle ní povedenými hereckými a víceméně i pěveckými výkony potěší ještě Lenka Netušilová, Štěpán Pospíšil a Berenika Anna Mikeschová.
(zadáno: 30.12.2022)
Z mého pohledu, a to zejména po herecké stránce, dosud nejpřesvědčivější inscenace tohoto ročníku katedry činoherního herectví (je na ní jasně patrné, že už je chvíli na repertoáru a obsazení se stihli dostatečně „vyhrát“) vznášející myšlenky vždy aktuální, i dnes, a dnes v mnoha ohledech ještě o něco víc. Skutečnou událost, jíž se Camus inspiroval, přitom v podstatě není potřeba znát, příběh v inscenaci je univerzální, hrdinové volně zaměnitelní, a o to je to působivější. inscenaci navíc výborně slouží jak scénografie, tak světla, zvuky a hudba.
(zadáno: 19.11.2022)
Brněnská inscenace dokazuje, jak moc byl Karel Čapek geniální a jak geniálně Matku i všechny další postavy, nejen Dolores, v této hře napsal. Aktualizace se povedla bez jakýchkoli zaváhání - inscenace je osvěžujícím způsobem civilní, lehká a o to působivější. Scénicky, světelně i stran zvuku a hudby je inscenace velmi podařená, a herecké výkony Terezy Groszmannové i obsazených pánů (a chemie fungující dokonale mezi bratry i otcem) ji pozvedají ještě výš.
(zadáno: 19.11.2022)
Zajímavá audiovizuální stránka inscenace (ať už jde o scénické řešení - tedy živou projekci tváře jedné z hereček na pozadí, zvuk a zvukové řešení - střídání živých hlasů s nahrávkami, to vše zvýrazněné mikrofony, hudba, světla, dým, kostýmy) utáhne prvních pět minut inscenace, kdy divák neustále doufá, že přijde i něco víc, alespoň jedna myšlenka. Zřejmě tam nějaká někdy zazněla, ale v marastu všech nesouvislých hovorů a promluv nezůstala v mé paměti ani jediná a po prvních pěti se zbývajících 85 minut táhlo k nepřečkání. Myšlenka, pointa, sdělení, ani prostá nálada - nic - a herci to nemohou zachránit, ať se snaží jakkoli.
(zadáno: 11.11.2022)
75% - Inscenace nahlíží dobový fenomén Discoland prostřednictvím svědeckých výpovědí někdejších aktérů, ať už jeho zaměstnanců či hostů, a tyto výpovědi splétá dohromady. Ač s sebou nese množství komických situací, je poměrně děsivé sledovat způsob, jakým je ve valné většině těch výpovědí Discoland nahlížen, stejně jako 90.léta v těsné souvislosti s ním a v těsném okolí jej: ze všeho tam zůstávají jen subjektivně pozitivní dojmy a cokoli jiného je prostě přehlíženo. I v kontrastu k tomu působí velmi silně role mlčící tanečnice a její němý výkřik a zaujmou i reportéři/tazatelé, jak svým ztvárněním obecně, tak udržovaným odstupem.
(zadáno: 11.11.2022)
Skvělý a z celého obsazení rozhodně nejvýraznější Martin Holzknecht v roli Avignora, ostatní obsazení své role zvládají velmi dobře, včetně Anny Fixové v roli titulní, nicméně tolik neutkví. Bohužel se domnívám, že dlouho neutkví ani dojmy z celé inscenace, která se celkem povedla: jednoduchá, prostá scéna, ilustrativní kostýmy, působivá hudba i písně zpívané v jidiš, neopomenuté židovské rituály a zvyky, vedle toho všeho však nejvíc působí milostný příběh a vztahy v ústřední čtveřici, vedle nichž bohužel poněkud zaniká touha hlavní postavy po vzdělání a životě podle svých představ - ve víře, ale nikoli v rigidních pravidlech s ní spojených.
(zadáno: 11.11.2022)
Sympatická, hravá inscenace s vtipným a kouzelným scénickým řešením i výbornými hereckými výkony.
(zadáno: 9.11.2022)
Světoznámý, dějově poměrně rozsáhlý román Ranhojič se v Brně představil v muzikálovém provedení španělských autorů. Zdobí jej velmi povedená hudba, rovněž povedená výprava, skvělý Libor Matouš v hlavní roli, jemuž zdatně sekunduje významná část zbývajícího obsazení. Ke skutečné dokonalosti nicméně chybí zásadnější dramaturgický zásah a výrazné zkrácení muzikálu, jehož současná délka unavuje a nenechá vyniknout zmiňované největší klady - příběh, hudbu a výkony - naplno.
(zadáno: 9.11.2022)
Výborný herecký výkon Dagmar Peckové, který doplňují i celkem povedené výkony ostatních obsazených představujících žáky Madame Callas. První polovina funguje výborně, druhá ji ovšem bohužel už v podstatě jen opakuje, aniž by do příběhu vnesla ještě něco navíc.
(zadáno: 9.11.2022)
75% - Inscenace, jejíž synopse dle mého názoru skutečnosti úplně neodpovídá a které se bohužel nepodařilo úplně ideálním způsobem navázat dvě poměrně odlišné její části dohromady. I tak mě nicméně zasáhla velmi, nejvíce první polovina odehrávající se v kabaretním rámci ve třicátých letech a skvělé herecké výkony Dany Syslové, Bohdany Pavlíkové a Sáry Lutovské. (více v článku na blogu)
(zadáno: 16.10.2022)
65% Inscenace nabízí velmi vděčný prostor pro jedinou obsazenou herečku a Pavlína Štorková, která pro roli Sylvie Plath byla dokonalou volbou, ji rovněž dokonale využívá. Jak v momentech, kdy Sylvie hledá vhodného muže a válčí se zažitými představami toho, jak si svět představuje ženu a její roli ve světě, tak v okamžicích tvůrčí krize či neustálého tvůrčího zapálení. Jen konec se bohužel nepodařil: reálný konec Sylviina života (přiblížený v programu) z něj není patrný a nenabízí ani žádnou jinou katarzi či vyjádření toho, co se tvůrci, krom životopisného přiblížení, pokoušeli říct.
(zadáno: 16.10.2022)
Tři heteráni jsou jednoznačně úlet - většinu času ne zcela korektní, vtipná koláž, která se nicméně neustále pohybuje na hraně toho, kdy už sklouzne k tomu, aby to vše bylo přeci jen příliš angažované, na sílu a poněkud trapné; alespoň z mého úhlu pohledu. Tam, kde vítězí humor, je inscenace hned výrazně lepší a lehčí a baví, i když neopomíná vážná témata; kde vítězí přílišná angažovanost, mě skutečně nezasáhla.
(zadáno: 16.10.2022)
35% Inscenace je skutečně danajským darem Pavle Tomicové. Ne, že by bylo hereckým výkonům příliš co vytýkat (jak jejímu, tak výkonům ostatních obsazených) - tzv. "kde není co brát, ani smrt nebere", a zde bohužel není příliš mnoho co hrát. Na úvodní situaci, kdy se u jedné z nich sejdou po letech někdejší dětští přátelé, aby společně oslavili Mikuláše a postěžovali si na svět a své aktuální životy, se během celé inscenace příliš nezmění, nijak se dramaticky nerozvíjí, navíc vše ještě přerušují četné rozhovory s publikem a filosofující monology. Inscenace není úplně špatná, ale je bohužel úplně zbytečná.
(zadáno: 27.9.2022)
75% - Biograf láska je romantický a sladký tzv. "až to bolí", vedle toho jde však o velmi povedený kousek na repertoáru Divadla Kalich. Zdobí jej výborné výkony účinkujících, mezi nimiž výrazně zaujaly Kateřina Šildová Bohatová a Michaela Tomešová, povedená choreografie, kostýmy i scéna. Příběh příjemně plyne, písně Hany Zagorové jsou velmi povedeně zakomponované do děje, škoda, že Kalich nedisponuje živou hudbou a v příběhu není o něco víc humoru a nadsázky.