Redakce

Iva Bryndová

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (540)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 22.11.2023)
Rozsáhlý román ve Švandově divadle adaptovali velice zdařile, inscenace je beze sporu dlouhá, nicméně z mého pohledu jí široké množství postav a jejich jednotlivých linek prospívá (titulní hrdinka k mým oblíbencům sama prostě nepatří). Díky nim a proplétání jejich osudů se inscenaci působivě daří držet pozornost. Povedla se i výprava, zejména pokud jde o způsoby, jakými se proměňuje scéna, jako by onen v příběhu zásadní vlak byl přítomen již od začátku. Oceňuji herecké výkony celého obsazení. Hana Briešťanská pochopitelně vládne největším prostorem, zcela suverénně, potěšily mě však i herecké výkony obou jejích mužů, A. Šťastné a J. Tvrdíka.
(zadáno: 29.10.2023)
75% Z kabaretní grotesky plné černého humoru na mě díky režii Miroslava Hanuše velmi výrazně dýchl duch někdejší Dlouhé. Kvituji jak samotné uvedení hry, protože střet všech diktátorů a postav německého nacismu s nejkomičtějšími domácími a rodinnými situacemi dohnaný až ad absurdum, je platný vždy - dnes nejinak, tak i její výběr pro právě tento ročník, který je pro kabaretní formu - nejen herecky - tak výborně vybaven.
(zadáno: 29.10.2023)
Hravou formou zachycená problematika podvodů všech možných druhů dává svou fornou výrazně vzpomenout na předcházející inscenaci NoDu, The Legend of Lunetic. Bohužel kvůli dlouhému poslednímu "romantickému" podvodu inscenace k závěru poněkud ztrácí tempo. Do té doby se i Šmejdům daří s energickými a podařenými výkony, jednoduchou scénou a výraznou hudební složkou ovládnout a plně získat celé hlediště.
(zadáno: 29.10.2023)
75% Silný životní příběh Růženy Vackové připomíná neméně silná inscenace, která ji zachycuje v padesátých letech v komunistickém lágru. Zejména první polovina, v níž se "prostá" vězenkyně s nesmírným morálním kreditem a bohatým duchovním životem neustálé střetává s primitivním, ale o tolik mocnějším bachařem (tento rozdíl ještě zdůrazňuje jeho výrazný kostým) je značně působivá. Když později duchovní svět hrdinky a křesťanská filosofie získávají navrch, trochu pro mě zmiňované působivosti ubylo, i tak však inscenaci i herecké výkony a výrazné pěvecké vsuvky velmi doporučuji. Všem.
(zadáno: 29.10.2023)
75% Oblíbenou úvodní situaci, setkání dvou zcela odlišných osobností na jednom místě, v Ungeltu tentokrát objevili ve velmi příjemném textu, s příběhem, který prostřednictvím následného dalšího setkávání těchto dvou odlišných postav někam směřuje, oběma postavám nabízí výrazný rozvoj stran jejich charakterů i chování, a toho beze zbytku využívají obě obsazené dámy, které předvádějí skvělé herecké výkony. Ve výsledku tedy velmi příjemná inscenace a večer s ní strávený.
(zadáno: 29.10.2023)
75% Méně uváděnou adaptaci příběhu N.Šuhaje, za níž po hudební stránce stojí P.Ulrych a J.Janouch, v Liberci uchopili velmi kreativně. Scéna s výraznými industriálními prvky má daleko k představě divoké koločavské krajiny, o to víc upomíná na nepříliš šťastnou dobu krátce po 1.SV, kdy se příběh odehrává. Rockovější háv vlastní hudební úpravy, do níž byly vedle skladeb že stejnojmenného alba vybrané i další Ulrychovy, mj. použité i v Markétě Lazarové, sluší jak inscenaci, tak celému obsazení. V něm, velmi povedeném, zaujala nejvýrazněji K.Baranová v roli Eržiky a poté "její muži". Nejde neocenit skvělý živý hudební doprovod divadelní kapely.
(zadáno: 9.10.2023)
75% - Inscenace jednoznačně a přitom vtipně i mrazivě dokládající fakt, že manželství nezřídka bývá boj. Na případu jednoho konkrétního vztahu vystavuje celou řadu známých situací, když otevírá celou řadu zásadních témat, od věrnosti a žárlivosti, přes děti, kariéru, sliby a očekávání, často nevy/nenaplněné. Výrazné kostýmy, scéna i hudební doprovod přitom provázejí podobně expresivní herecké a povedené pěvecké výkony celé trojice, které pomáhají inscenaci dotvářet i rovinu tu lehce, tu až hořce komediální a zábavnou.
(zadáno: 9.10.2023)
Jednoaktovka z Krátké Dlouhé dle Urzidilovy povídky je hořkou studií toho, kam až mohou zajít neuvážené činy, k čemu vede ignorace svého okolí, nikoli ve smyslu běžných sousedů, ale celé historicko-geografické a politické situace, a neopatrnost a rozmařilost jedné (nebo dvou) prostých holek, které se náhle dostanou k jakémusi postavení a následně musí projevit své charaktery. V hlavních rolích krátké, ovšem zábavné i napínavé aktovky předvádí velmi působivé herecké výkony Eva Hacurová i Berenika Anna Mikeschová, vedle kterých herecky i jako hudební doprovod zaujme i Ondřej Rychlý.
(zadáno: 7.8.2023)
Citace z deníků Jiřího Ortena provází působivá koláž z jeho textů, básní, próz, úvah, i z útržků korespondencí, jež společně vedle silného svědectví o komplikované době přinášejí i intenzivní a jímavý vhled do života autora, jehož přibližují jako obyčejného mladého člověka. To vše v herecky i pohybově efektní interpretaci Ondřeje Kolína s moderním hudebním doprovodem a výrazně efektní světelnou výpravou, které ovšem rovněž bohužel bližší pohled na titulní postavu místy ztěžují a zastiňují.
(zadáno: 7.8.2023)
75% - Výrazná hudební i výtvarná stránka společně s krásným překladem pana Joska a se silnými hereckými výkony, kde vedle Radka Melši a Renáty Matějíčkové zaujmou i Viktor Dvořák či Sára Affašová, společně inscenaci velmi napomáhají v tom, aby bavila a ani na moment nenechala diváky v klidu, ač zpravidla dobře vědí, nebo minimálně tuší, kam směřuje.
(zadáno: 7.8.2023)
75% - Sympatické pojetí klasiky, které zanechává příjemně komplexní dojem - netrpí výraznějšími propady ani vzlety. K dnešku jej posouvají zejména některé moderní prvky v rekvizitách a scénografii. Oceňuji, že se tvůrci naštěstí zase jednou nebáli skutečně přehrát i závěrečný souboj. Silným hereckým výkonům dominuje Ľuboš Kostelný v roli Hamleta, velmi výrazná je však i Barbora Palčíková jako Ofelie.
(zadáno: 7.8.2023)
75%
(zadáno: 7.8.2023)
75% Mozaika osudů spojených v konkrétní vesnici, která se ani nevyskytuje na mapě, probíhá v pomalejším tempu, náročném na diváckou pozornost i s ohledem na to, že se velká část dramatických situací odehrává mimo scénu a v synopsi má své místo často ještě před začátkem syžetu. Potěší ovšem silnou atmosférou, již společně s hudbou, výraznou zvukovou složkou i světelnou režií působivě dotváří i přidání vnitřních monologů postav vedle klasických dialogů. Dramatizace právě povídkové knihy Želary Květy Legátové navíc nabízí i široký prostor pro herecký soubor, který jej využívá a přináší divákům silný kolektivní výkon.
(zadáno: 7.8.2023)
65% Sympatická vánoční inscenace, jejíž poetičtější první polovina velmi umně spojuje humornou složku s klasickým vánočním příběhem protkaným značným množstvím koled, zatímco v druhé získává výraznější roli slibovaná komedie. Celou inscenaci provázejí odkazy na lokální (liberecké a jizerské) zvyky a v druhé části své místo získávají i vděčné (nejen) lokální narážky a vtípky. V sehraném hereckém obsazení výrazněji zaujmou E.Jansová a J.Kabeš v rolích příběhem provázejících postav Anděla a Čerta a zvláštní pozornost zasluhuje samotnými herci (hereckým orchestrem NE-KLIŠÉ) zajištěná hudební složka inscenace i zapojení dětského sboru Severáček.
(zadáno: 16.6.2023)
Výrazné a silné herecké výkony obou obsazených a text, který mě bohužel až tolik nezaujal.
(zadáno: 16.6.2023)
Zdlouhavá neprostupná mašinérie procesu vedeného pro neznámý čin, nemožnost odhalení příčin, na otázky neodpovídající postavy, bezmoc ve střetu s pokřiveným a veřejnosti uzavřeným soudním systémem, to vše se inscenaci Divadla Petra Bezruče daří výborně zobrazit a vybudovat tak ubíjející hutnou atmosféru, již navíc umocňuje nijak zvlášť sympatický hlavní hrdina (ve výborném hereckém podání Jáchyma Kučery), chladná bílá scéna v kontrastu s černými kostýmy i výrazným barevným svícením. Za mě tedy povedená adaptace Kafky.
(zadáno: 16.6.2023)
75% Životní příběh Almy Rosé patří k těm osudově poznamenaným velkými dějinami 20.století, v tomto případě konkrétně druhou světovou válkou a obludným nacistickým režimem, který nadanou houslitsku dovedl až do koncentračního tábora, kde její život ukončil. I zde přitom dokázala dlouho přežívat díky neustálému těsnému sepjetí se svou milovanou hudbou, s jejíž pomocí rovněž zachraňovala další. Těsné sepjetí malého (co do času, počtu herců i např. výpravy) činoherního kousku právě s hudbou, činí z inscenace BodyVoiceBandu výrazný projekt, který by bylo škoda minout.
(zadáno: 25.5.2023)
75% Inscenace Oldřicha Kříže (snad v trochu pozměněné podobě, ale přiznávám, že jsem žádné zásadní změny po těch více než 10 letech nerozeznala) představuje sympatickou klasiku, která spojuje kvalitní základ, tedy roky prověřený muzikál, s podobně kvalitním řemeslem. Užila by snad "lepší"/bohatší výpravu a zejména živou hudbu, ale potěší i v aktuálním provedení, jež oslní především skvělými hereckými, pěveckými a tanečními výkony ústřední čtveřice v podání J. Kříže, M. Křížové, R. Urbana a I. Hošpesové.
(zadáno: 27.4.2023)
65% Moderní a výrazně obrazotvorné pojetí klasiky, jak je pro M.Dočekala typické, baví. I když je hlučné, zpívá nesrozumitelně (snad latinsky), i když je text zkrácený a proložený zcizovacími prvky (promluvy autora, scénické poznámky, anonymy či zcela konkrétní, podepsané, komentáře na adresu autora, který svými postoji vyvolával značnou nevoli). Nebo spíš DÍKY tomu všemu, díky částečnému odtržení od prosté předlohy baví a funguje. Bohužel také spoléhá na hlavní dvojroli a M.Donutil pro ni za mě nebyl dobrou volbou. Stylizace unaveného doktora je pochopitelná, ale primárně v obou rolích předvádí polohy již dříve užité/viděné a nepřesvědčil.
(zadáno: 26.4.2023)
75% Na téměř prázdné scéně, ve velmi jednoduché scénografii a ve v podstatě dnešních kostýmech vykreslují v Celetné mnoha výraznými hereckými výkony dokonalou drobnokresbu české vesnice v průběhu roku. Na zobrazených charakterech ani v dnešní době nic příliš nezestárlo a mnohé z veskrze vyrovnaných hereckých výkonů v paměti uvíznou (včetně skvělého zaskakujícího T. Kargera). Zcela mě ovšem nepřesvědčila osudová posedlost mezi Rybářem a Vrbčenou a nejsem si jistá ani silou závěru a vyznění toho, že v podstatě všichni mají nějaký svůj hřích, mnozí jsou zkažení a ke svému štěstí dochází jen ti, kteří se k tomu všemu dokáží nějak postavit.
(zadáno: 20.4.2023)
Starší/mladší bratr Emila: formu, jež se ukázala být vhodnou a nosnou v případě oceňované inscenace Emil aneb O Háchovi, využili autoři i ve svém dalším díle. Napodruhé je čistá, nerušená hospodským výstupem apod., věnuje se prostě a jednoduše prezidentu Benešovi. Slibovaný posel vystupuje zejm. jako jakési strašidlo, snad hlas svědomí, a především v této podobě vstupuje do inscenace o Benešovi v době 1.SV a vzniku ČSR, Mnichovské dohody a Vítězného února. Přílišné rozpětí (necelých 35 let) bohužel z mého pohledu inscenaci trochu ubližuje, v úzkém časovém horizontu, jemuž se věnovala, působila inscenace o Emilu Háchovi sevřeněji a efektněji.
(zadáno: 3.4.2023)
75% Inscenace Š. Pácla zaujme od prvních momentů, a to jak díky hudbě J. Suka, která patří k největším jejím devizám, v podání orchestru opery DJKT, tak výraznou obrazotvorností, která se projevuje (i choreograficky) již v prvním vstupu Prologu, a tvůrci si ji udržují po celou dobu, a to i přes, či možná díky v podstatě prázdné scéně, již zaplňují jen tu a tam a velmi symbolicky konkrétními předměty. Výrazně však promlouvají kostýmy a výrazné jsou i herecké výkony, jak ústředních M. Darnadyho a E. Vocelové, tak A. Veldové, M. Stránského a dalších, např. i v menší roli skvělého J. Maléře.
(zadáno: 3.4.2023)
75% Česká klasika ve velmi klasickém podání. Klasickém a sympatickém. Zdobí ji zajímavá scéna, zejména pokud se zrovna děj neuzavírá do "interiérů", výrazná hudební složka a velmi vyrovnané herecké výkony. Oceňuji mnohé k dokonalosti rozehrané situace - často i ty vedlejší, v nichž exceluje Martina Preissová a v nichž se výrazně projevují i Lucie Polišenská, Filip Kaňkovský, Vladislav Beneš či Csongor Kassai ve v podstatě malých rolích.
(zadáno: 7.3.2023)
75% Příběh Iokasté a rodu Labdakovců glosovaný dnešním pohledem (ženy): Inscenace/scénická báseň, jak ji autoři označují, sice nenabízí výrazně nový výklad, ale velmi trefně poukazuje na to, jak starověké mýty vyprávěli muži: primárně o mužích, ženské postavy se vyskytovaly jako objekty; přičemž svůj výklad mnohdy vtipně, jindy velmi mrazivě propojuje s dnešními reáliemi, situací a skutečnými postavami. Až na závěr přináší jakousi alternativu a možnou katarzi. Přesto baví, zmíněnou problematiku pojmenovává a představuje velmi trefně. Navíc v nápadité, byť jednoduché výpravě a choreografii s výbornými výkony jak Jany Oľhové, tak Petra Konáše.
(zadáno: 28.2.2023)
75% Takhle nějak si představuji moderní divadlo. Zásadní myšlenky Hamleta, jeho příběh - vše, co z něj udělalo klasiku na jevištích po tolik staletí, zůstává zachováno, jen je to ozvláštněné mnoha zábavnými a působivými režijními nápady: obsazení postav, kostýmy, hudba, jednání některých postav, v němž jsou zdůrazněny prvky a momenty, které autor mnohdy sám napsal, ale bývají vynechány či utlumeny (našla jsem u Hamleta, Laerta, Gertrudy i Ofelie). Vytkla bych na můj vkus iritující postavy klaunů, horší zvuk a tedy srozumitelnost v rapovaných monolozích (což však mohlo ovlivnit hostování) a nemohu říci, že bych zcela souzněla s úplným závěrem.