PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Iva Bryndová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (510)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 6.4.2022)
55% - Macbeth ČK je v první řadě skvělým obchodním tahem (obsazení) plným skutečně mnoha (často i dobrých) režijních nápadů, které k sobě ne vždy pasují. Nejvýraznější je to, pokud jde o stylizaci inscenace, kde vedle sebe stojí vysílačky, promítané moderní válečné záběry a pistole s meči a starými skotskými rituály. Ne všichni obsazení zjevně mají zkušenosti s Shakespearem, jeho jazykem a v některých promluvách je to znát - zdaleka ne všem je rozumět. Inscenaci však táhnou skvělé herecké výkony M.Fingera (u nějž několikrát zamrzí, že právě jej režie pohledu diváka skrývá) a L.Žáčkové. Zaujme hudba, zvuk, scéna.
(zadáno: 6.4.2022)
85% - Ano, po inscenační stránce rozhodně není Čapek v Rokoku ničím nový, jde v podstatě o klasiku, didaktickou, inscenačně nepřekvapivou, nenovátorskou. A při prvním setkání (prostřednictvím videokanálu MdP) možná i proto působila inscenace především právě didakticky a zaujala hlavně hereckými výkony. Jak ale bylo uvedeno v předchozích komentářích, jsou myšlenky, které nemají zapadnout, a je děsivé s jakým důrazem zaznívají nyní v době derniéry. Dodávají slušné inscenaci důrazu a skvělé herecké výkony naživo samozřejmě působí ještě mnohem víc. (Skvělí zejm. O. Hána, M. Málková, V. Dvořák.)
(zadáno: 6.4.2022)
V inscenaci Dejvického divadla zaujme komiksová stylizace i nadsázka, která mně osobně velmi připomněla i československé komiksové a krimi parodie 60.let. Je škoda, že přes skvělý herecký výkon Jaroslava Plesla ve výrazné stylizaci poněkud zanikají ty nejdůležitější myšlenky - které zaznívají právě v jeho promluvě. Jinak potěší i herecké výkony ostatních obsazených.
(zadáno: 6.4.2022)
Herecky dobré (všechny čtyři dámy mě přesvědčily), inscenačně zajímavé - ať už jde o hudbu či scénu (kostýmům jsem stále úplně neporozuměla, připomínaly mi leccos, ale rozhodně ne řeholnice), poselství původní jasné, ale jak již zaznělo: synopse se ptá, jak působí volání titulní hrdinky na nás, lidi 21. století, a já musím konstatovat, že na mě skutečně nepůsobí a obávám se, že se inscenaci nepodařilo její volání a tedy sdělení celé inscenace oživit tak, aby působit mělo šanci. A stále si kladu otázku, zda už na to skutečně tento text není příliš vzdálený.
(zadáno: 29.3.2022)
65% - Ostravská inscenace jako by chvílemi nevěděla, čím chce být, v úvodní scéně to vypadá na moderní divadlo, následně ale přes řadu moderních prvků (jednoduchá, až prázdná scéna, hudba a několik podivných scén, které do celkového konceptu příliš nezapadají, ač významy se v nich hledat dají - indiáni, hmyz) jde zejména v první polovině o v podstatě klasickou činoherní inscenaci. A její nejsilnější stránkou jsou výrazné herecké výkony. Skvělý je zejm. Václav Švarc v roli Aljoši, ale velmi dobré jsou i výkony ostatních.
(zadáno: 29.3.2022)
75% - Jak blízko k sobě mají láska a strach (ze smrti) a jak snadné je se tím strachem nechat paralyzovat a pokusit se před ním utéct - třeba i nekonvenčními způsoby... Velmi hutný a zajímavý text, velmi dobré herecké výkony v čele s Martinem Donutilem a zejména skvělá výprava - ve spojení klasické scény, kdy scénograf skutečně využívá celé divadlo, a to velmi efektně a nápaditě, i výborných projekcí.
(zadáno: 29.3.2022)
Skvělé herecké výkony, zejména Jakuba Burýška a Lukáše Melníka. Oceňuji způsob ztvárnění bezbřehého násilí formou výpovědí či vyprávění a choreografií, jež umocňují vyznění klasické hudby. (A podobně to platí pro léčbu.) Nezaujalo a nebavilo mě však podání nového ministra vnitra - tahle "aktuální" stylizace sice může být vděčná, ale za mě je příliš prvoplánová a nyní, pouhý rok po premiéře navíc už působí i "staře". A obecné varování před autokracií i kvůli ní pak nevyznívá tak silně, ztrácí se v konkrétním zpodobnění či karikatuře.
(zadáno: 29.3.2022)
Úspěch - Divadlo X10 60 %
Inscenace prvního dílu zamýšlené trilogie dle Liona Feuchtwangera v X10 má velmi slibný začátek, ať už jde o první výstup, který diváky uvádí do situace, či následující scény - představení ústředních postav či následující proces, následně se však tato slibná atmosféra a nadějný začátek rozplývá v nekonečném defilé nesympatických postaviček a nekonečných hereckých etudách J. Bárty (jakkoli povedených). Po přestávce se naštěstí inscenace zase zvedá, společně s tím, jak houstne atmosféra a vytváří se prostor nastupující totalitě - již opět efektně pomáhají dotvořit přítomné "sboristky".
(zadáno: 29.3.2022)
Efektní scénografie a výprava obecně; velmi efektní způsob vyprávění, které je rozděleno výraznými (světelné i zvukově provedenými) střihy (které ovšem v průběhu představení čím dál víc lezou na nervy) a zcizovacími vstupy vypravěčů - jsou tím nejzajímavějším na celé inscenací. Závěrečná pointa, která se zrodí z mnoha nesouvisejících obrazů - scén a jednotlivých střípků příběhů - je sice zajímavá, ale inscenace dost pravděpodobně právě kvůli výše zmiňovaným střihům a zcizovacím prvkům postrádá atmosféru, v níž by vynikla. A způsob její inscenace (pointy) tomu rovněž nepomáhá.
(zadáno: 29.3.2022)
(zadáno: 16.3.2022)
65% - Skvělá G.Míčová a velmi výrazný i zbytek hereckého obsazení - zaujali P.Gajdošíková, A.Vacula, K.Trnková, J.Teplý či D.Krečmar. Zajímavá je výrazná výtvarná stylizace: višňový sad se neobjevuje - kromě jediné symbolicky utržené větve, kouzlo a poezii místa místo něj supluje umělý trávník, koberec, mizející v okamžiku, kdy je osud sadu zpečetěn. Zato řeka na pozadí, kterou jakékoli změny nezajímají a neovlivňují a která zůstává vytrvalou připomínkou někdejších tragédií, zůstává přítomná po celé představení a lidské osudy, do nichž hlavní hrdinové čechovovsky hlavně sami proaktivně nezasahují, se odehrávají před ní.
(zadáno: 16.3.2022)
65% Opět mám z inscenace Dlouhé pocit, že až v souvislosti s texty v programu působí tak silně, jak má. - Inscenace Greenovy hry buduje napětí postupně. V uzavřené společnosti se všichni lidé v ní stávají svými projevy čím dál víc nesnesitelnými, přičemž již na začátku působí sympatickým dojmem sotva kdo z nich. Pokrytecká společnost, jež jediného laskavého člověka mezi sebou nazývá urážlivým označením "Zjev", ale nenechává prchnout, nezbytně vzbuzuje odpor - navíc všechny čím dál víc ovládá a přemáhá stále silnější tušení neodvratného konce. Hororovou atmosféru výrazně dotváří výtvarná stylizace němých filmů, vč. titulků.
(zadáno: 16.3.2022)
45% - Na první pohled jasný Morávkův režijní styl - ať jde o využití výrazné výtvarné složky (scény, ale zejm. kostýmů a masek), výrazné hudební složky (Pavlíčkova hudba je výrazná a baví a K.M.Fialová skvělá interpretka, ale místy je hudby skutečně moc - nekonečného opakování stejných motivů, či toho, že umlká pouze v několika momentech během celého představení), či výrazného expresivního herectví. Bohužel se mezi všemi výraznými složkami poněkud ztrácí základní myšlenky (Markýzovy i Maratovy) - pouze v několika momentech dostávají prostor v jednotlivých monolozích a dialozích, často se ale zanikají v běsnění blázince.
(zadáno: 16.3.2022)
75% Vajdičkova inscenace nabízí skvělou hereckou souhru (výrazně zaujali Vondráček, Tesařová, Fingerhutová, Neškudla i Poulová), vedle ní výraznou a povedenou hudbu a v Majlingově adaptaci textů Alexijevičové skutečně poměrně děsivý náhled do mysli sovětského člověka na příkladu dvou blízkých rodin. Podrobný pohled na pro nás podivný způsob uvažování i jednání a podivnou logiku; navíc pohled, na jehož konci nepřichází osvobozující nebo alespoň nadějný "happy-end". Čím déle od představení, tím větší smysl dává i konec. V aktuální situaci je pak celý ten pohled ještě mnohem děsivější. Doporučuji a oceňuji i texty v programu.
(zadáno: 16.3.2022)
Výborné herecké výkony - V. Neužila, M. Issové, L. Krobotové a L. Příkazkého zejména - a silný příběh o vztazích, o vině a schopnosti postavit se následkům svých činů, i o schopnosti se nad nimi - potenciálními - vůbec předem zamyslet.
(zadáno: 7.3.2022)
Inscenace využívá zajímavé jevištní nápady a prvky, přes "moderní" kabát - představovaný příjemnou a jednoduchou severskou scénou, v Hamletovi již obvyklými škrty, či citacemi dalších děl - je vlastně velmi klasická. Nabízí skvělé herecké výkony T.Havlínka, P.Konáše (byť ten typově roli zatím neodpovídá), T.Milostného, B.Kaňokové i dalších. Výrazně odlišně proti běžnému zobrazení působí I.Uhlířová (v jejím podání mi královna přišla v mnoha momentech až odporná a zavrženíhodná). Bohužel useknutý "ilustrovaný" závěr sráží výsledné hodnocení: jako by se tvůrci náhle báli výrazných emocí, které by v klasickém podání vzbuzoval.
(zadáno: 7.3.2022)
45% aneb když forma převáží obsah (více v článku na blogu)
(zadáno: 7.3.2022)
55% - Inscenace po výtvarné i herecké stránce velmi výrazná. Myšlenka Čapkova díla, které sloužilo jako námět, z mého pohledu zůstala jasná a patrná, obávám se ovšem, že po delší době od zhlédnutí zůstane nejvýraznějším dojmem z celé inscenace právě její výtvarná složka - ať už stříbrná scéna či extravagantní kostýmy, a ona myšlenka, v první chvíli jasná a zřetelná, se vytratí v sestřihu výrazných a většinou povedených kabaretních momentů a hereckých výkonů - zaujali zejména V. Neužil, J. Plesl, a A. Schmidtmajerová.
(zadáno: 26.2.2022)
Show na pomezí divadla, konkrétně muzikálu, rockového koncertu a stand-upu, která stojí a padá na hudebním nastudování a skvělých výkonech Romana Tomeše a Venduly Příhodové. (více v článku na blogu)
(zadáno: 21.2.2022)
Druhá inscenace muzikálu Next to Normal uvedená v České republice využívá skvělé hudby i silného příběhu, který v Brně navíc zdobí skvělé herecké výkony zejména čtveřice obsazené v hlavních rolích Diany, Dana a jejich dětí. (více v článku na blogu)
(zadáno: 17.2.2022)
55% - V inscenaci se objevuje značné množství metafor a odkazů - zaujme využití kostýmů odkazujících ke katolické církvi; i převlek hlavního hrdiny a odkazy na detektivky, místy však působí, že je těch nápadů přeci jen trochu moc. Po herecké stránce zaujmou zejména P.Batěk, D.Prachař a I.Orozovič. Scénografie je výrazná a zajímavá podobně jako kostýmy, i ty však naráží na přehršel možností a nápadů. Dlouhá scéna ve tmě mě rušila a vytrhávala z koncentrace a závěr pak nezapůsobil patřičně dramaticky. Obecně se všechny dramatické konflikty poněkud ztratily právě v onom množství různých nápadů, a závěr zejména.
(zadáno: 17.2.2022)
Divácky velmi vděčná komedie, v níž na společně prožitá léta 20 let po její smrti vzpomíná klavírista nejhorší zpěvačky všech dob, nabízí divákům vcelku jednoduchý příběh, byť fascinující, neuvěřitelného úspěchu napříč veškerému talentu a umění. Inscenaci v Ungeltu přitom zdobí především skvělé výkony: Ondřej Brousek i Barbora Štěpánová excelují - Brousek jako vynikající klavírista, Štěpánová po pěvecké stránce, když se jí daří výborně interpretovat příšerně falešný zpěv Florence a nesklouznout přitom k parodii či přehrávání, a oba po herecké stránce neodlučitelně spojené s tou hudební.
(zadáno: 17.2.2022)
75% - Skvělá herecká souhra a skvělé zobrazení společnosti plné snobismu, egoismu, přetvářky, povrchnosti, pocitů nadřazenosti a výjimečnosti i falešné představy vlastní důležitosti a současně zoufale postrádající jakoukoli sebereflexi. Tedy až na jedinou výjimku - tak trochu. Musím ovšem konstatovat, že mi chybělo ostřejší vyznění - jak co se týče zmiňované kritiky společnosti, tak co se týče závěru samotného.
(zadáno: 17.2.2022)
Velmi působivá inscenace spojující výraznou hudební, taneční i výtvarnou složku a silné výkony - pěvecké i taneční. Přiznávám, že mi ve výrazně moderním (a hlasitém) hudebním nastudování chybělo o něco víc tanga. Španělština, která v průběhu představení zaznívá, mi ten nedostatek výrazně podtrhla. Bohužel stále titulky nefungují po technické stránce tak, jak by bylo vhodné - poměrně často se tak divák španělštiny neznalý trochu ztrácí.
(zadáno: 17.2.2022)
Silný příběh jednoznačně dokazující a ilustrující povahu minulého režimu v 50. letech a to, jakým způsobem se v něm projevovaly lidské charaktery. Inscenaci výrazným hereckým výkonem táhne Beáta Kaňoková, které velmi dobře sekundují i Petr Konáš, Viktor Dvořák, Veronika Janků a Antonín Kracik. Postavy sester hlavní hrdinky se tolik nepovedly, jedna má málo prostoru, druhá je snad i kvůli zvláštní paruce, která omezuje mimiku, podivná. Efektní scénografie, i sympatické zapojení hudby a zpěvu. Inscenaci se zdárně daří budovat napětí a udržovat diváky v očekávání až do dramatického konce.
