PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Iva Bryndová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (551)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 19.11.2022)
Zajímavá audiovizuální stránka inscenace (ať už jde o scénické řešení - tedy živou projekci tváře jedné z hereček na pozadí, zvuk a zvukové řešení - střídání živých hlasů s nahrávkami, to vše zvýrazněné mikrofony, hudba, světla, dým, kostýmy) utáhne prvních pět minut inscenace, kdy divák neustále doufá, že přijde i něco víc, alespoň jedna myšlenka. Zřejmě tam nějaká někdy zazněla, ale v marastu všech nesouvislých hovorů a promluv nezůstala v mé paměti ani jediná a po prvních pěti se zbývajících 85 minut táhlo k nepřečkání. Myšlenka, pointa, sdělení, ani prostá nálada - nic - a herci to nemohou zachránit, ať se snaží jakkoli.
(zadáno: 11.11.2022)
75% - Inscenace nahlíží dobový fenomén Discoland prostřednictvím svědeckých výpovědí někdejších aktérů, ať už jeho zaměstnanců či hostů, a tyto výpovědi splétá dohromady. Ač s sebou nese množství komických situací, je poměrně děsivé sledovat způsob, jakým je ve valné většině těch výpovědí Discoland nahlížen, stejně jako 90.léta v těsné souvislosti s ním a v těsném okolí jej: ze všeho tam zůstávají jen subjektivně pozitivní dojmy a cokoli jiného je prostě přehlíženo. I v kontrastu k tomu působí velmi silně role mlčící tanečnice a její němý výkřik a zaujmou i reportéři/tazatelé, jak svým ztvárněním obecně, tak udržovaným odstupem.
(zadáno: 11.11.2022)
Skvělý a z celého obsazení rozhodně nejvýraznější Martin Holzknecht v roli Avignora, ostatní obsazení své role zvládají velmi dobře, včetně Anny Fixové v roli titulní, nicméně tolik neutkví. Bohužel se domnívám, že dlouho neutkví ani dojmy z celé inscenace, která se celkem povedla: jednoduchá, prostá scéna, ilustrativní kostýmy, působivá hudba i písně zpívané v jidiš, neopomenuté židovské rituály a zvyky, vedle toho všeho však nejvíc působí milostný příběh a vztahy v ústřední čtveřici, vedle nichž bohužel poněkud zaniká touha hlavní postavy po vzdělání a životě podle svých představ - ve víře, ale nikoli v rigidních pravidlech s ní spojených.
(zadáno: 11.11.2022)
Sympatická, hravá inscenace s vtipným a kouzelným scénickým řešením i výbornými hereckými výkony.
(zadáno: 9.11.2022)
Světoznámý, dějově poměrně rozsáhlý román Ranhojič se v Brně představil v muzikálovém provedení španělských autorů. Zdobí jej velmi povedená hudba, rovněž povedená výprava, skvělý Libor Matouš v hlavní roli, jemuž zdatně sekunduje významná část zbývajícího obsazení. Ke skutečné dokonalosti nicméně chybí zásadnější dramaturgický zásah a výrazné zkrácení muzikálu, jehož současná délka unavuje a nenechá vyniknout zmiňované největší klady - příběh, hudbu a výkony - naplno.
(zadáno: 9.11.2022)
Výborný herecký výkon Dagmar Peckové, který doplňují i celkem povedené výkony ostatních obsazených představujících žáky Madame Callas. První polovina funguje výborně, druhá ji ovšem bohužel už v podstatě jen opakuje, aniž by do příběhu vnesla ještě něco navíc.
(zadáno: 9.11.2022)
75% - Inscenace, jejíž synopse dle mého názoru skutečnosti úplně neodpovídá a které se bohužel nepodařilo úplně ideálním způsobem navázat dvě poměrně odlišné její části dohromady. I tak mě nicméně zasáhla velmi, nejvíce první polovina odehrávající se v kabaretním rámci ve třicátých letech a skvělé herecké výkony Dany Syslové, Bohdany Pavlíkové a Sáry Lutovské. (více v článku na blogu)
(zadáno: 16.10.2022)
65% Inscenace nabízí velmi vděčný prostor pro jedinou obsazenou herečku a Pavlína Štorková, která pro roli Sylvie Plath byla dokonalou volbou, ji rovněž dokonale využívá. Jak v momentech, kdy Sylvie hledá vhodného muže a válčí se zažitými představami toho, jak si svět představuje ženu a její roli ve světě, tak v okamžicích tvůrčí krize či neustálého tvůrčího zapálení. Jen konec se bohužel nepodařil: reálný konec Sylviina života (přiblížený v programu) z něj není patrný a nenabízí ani žádnou jinou katarzi či vyjádření toho, co se tvůrci, krom životopisného přiblížení, pokoušeli říct.
(zadáno: 16.10.2022)
Tři heteráni jsou jednoznačně úlet - většinu času ne zcela korektní, vtipná koláž, která se nicméně neustále pohybuje na hraně toho, kdy už sklouzne k tomu, aby to vše bylo přeci jen příliš angažované, na sílu a poněkud trapné; alespoň z mého úhlu pohledu. Tam, kde vítězí humor, je inscenace hned výrazně lepší a lehčí a baví, i když neopomíná vážná témata; kde vítězí přílišná angažovanost, mě skutečně nezasáhla.
(zadáno: 16.10.2022)
35% Inscenace je skutečně danajským darem Pavle Tomicové. Ne, že by bylo hereckým výkonům příliš co vytýkat (jak jejímu, tak výkonům ostatních obsazených) - tzv. "kde není co brát, ani smrt nebere", a zde bohužel není příliš mnoho co hrát. Na úvodní situaci, kdy se u jedné z nich sejdou po letech někdejší dětští přátelé, aby společně oslavili Mikuláše a postěžovali si na svět a své aktuální životy, se během celé inscenace příliš nezmění, nijak se dramaticky nerozvíjí, navíc vše ještě přerušují četné rozhovory s publikem a filosofující monology. Inscenace není úplně špatná, ale je bohužel úplně zbytečná.
(zadáno: 27.9.2022)
75% - Biograf láska je romantický a sladký tzv. "až to bolí", vedle toho jde však o velmi povedený kousek na repertoáru Divadla Kalich. Zdobí jej výborné výkony účinkujících, mezi nimiž výrazně zaujaly Kateřina Šildová Bohatová a Michaela Tomešová, povedená choreografie, kostýmy i scéna. Příběh příjemně plyne, písně Hany Zagorové jsou velmi povedeně zakomponované do děje, škoda, že Kalich nedisponuje živou hudbou a v příběhu není o něco víc humoru a nadsázky.
(zadáno: 25.9.2022)
Inscenace velmi trefně zobrazuje panoptikum všech možných nefunkčních mezilidských vztahů, jejichž dysfunkce výrazně vynikají v konfrontacích s Phoebe, cizí bytostí, jež slovům rozumí, a přesto zůstává ztracená. Absurdita a obludnost vyplouvá na povrch postupně, po první třetině naprostého bloudění zejm. v momentech, kdy poslouchá a učí se, i na konci, kdy naučené používá, aby se stejně znovu ocitla mimo celou společnost. Fantaskní existenciální závěr už toto trvalé odcizení jen zesiluje. Výrazné výkony A.Glässnerové, K.Jedličkové, B.A.Mikeshové a G.Maiella.
(zadáno: 25.9.2022)
65% Napjatě očekávaný muzikál Devět křížů zdobí výborná hudba, výborné texty písní i slibný příběh. Inscenaci doplňuje i sympatický dotek folklóru, bohužel však po emoční stránce nepůsobí zdaleka tak silně, jak by mohla. Nejsilnější je v davových vesnických scénách, v nichž bují nenávist a odpor ke všemu cizímu a neobvyklému, a jimiž výrazně připomíná tamní Divou Báru. Zásadní problém je bohužel obsazení: O. Studénka, jakkoli je jeho výkon herecky povedený a on typově odpovídá, roli (výrazně) neuzpívá a nepřesvědčila mě ani Kristýna Daňhelová, ani herecky, ani pěvecky.
(zadáno: 25.9.2022)
Tento "muzikál" se se mnou bohužel nepotkal. Hudba neurazí, nenadchne, pouze až příliš často připomíná jiné kusy českých muzikálů. Stejné je to, pokud jde o scénu, kostýmy, či slabší choreografii (v jejím případě zvlášť v porovnání s nedávným Biografem láska stejné choreografky). Bohužel příliš neoslní ani libreto a texty písní. Zaujme několik sólových výkonů: L.Korbel, L.Randák, T.Trapl (ačkoli ten je stejný jako v mnoha předchozích rolích), ovšem celkově jde o dílo vycházející z tradice pražských "muzikálů" typu Golem, Galileo (2019), Kat Mydlář, Mefisto atp. (za které je volně zaměnitelné), nenabízející vůbec nic nového.
(zadáno: 25.9.2022)
75% Inscenace Martina Čičváka efektně buduje napětí rodinného dramatu, pokud jde o Taťkovu nemoc a s ní související otázky dědictví jeho obrovského majetku a neuspokojivých rodinných vztahů. Bohužel se jí tolik nedaří vybudovat i onu hutnou, nesnesitelnou atmosféru rozpadajícího se, či již zničeného, vztahu ústředního manželského páru. Jakkoli všechny postavy zůstávají zahleděné do sebe a svých problémů, což vyvolává stále silnější konflikty, pocit dusné horké atmosféry a odporu vůči v podstatě všem postavám, který mám s touto hrou spojený, se nedostavil. Ve výsledku tak konec inscenace působil až podivně pozitivním a nadějným dojmem.
(zadáno: 25.9.2022)
85% - Neuvěřitelně energická záležitost určená primárně pro generaci těch, kteří devadesátky prožili se skupinou Lunetic a dalšími fenomény této doby, a starší. Pro mladší diváky může fungovat jako příjemné a vtipné poučení o historii. Oceňuji jednak neuvěřitelnou a nepovolující energii, výborné taneční výkony ve všech choreografiích i vtip a nadhled, které inscenaci utváří.
(zadáno: 25.9.2022)
75% Spolupráce Divadla na Vinohradech se skupinou RAZAM mě potěšila již u Balady pro banditu a baví i nadále, hudební složka je i v inscenaci Dům Bernardy Alby skvělá, výrazně španělské, vášnivé tóny vytváří působivý kontrast k upjaté postavě Bernardy a jejímu domu svázanému přísnou, až směšnou a pochybnou asketickou morálkou. Napětí pracuje, vzrůstá k jednoznačně očekávanému tragickému konci, z nějž vlastně většina postav vyjde až nečekaně lacino. Inscenaci by nicméně rozhodně prospělo zkrácení (v 1.polovině) a trochu víc oné potlačování španělské vášně zaznívající v hudbě. Kvituji herecké výkony S.Rojkové, R.Rázlové, A.Černé i K.Jedličkové.
(zadáno: 25.9.2022)
75% Linda Vista je výborně napsaná i Ondřejem Sokolem režírovaná hra. Příběh muže prožívajícího krizi středního věku, který hledá nové štěstí a v podstatě za všechno nepříjemné, co se mu děje, si může sám, a přeci to nenudí, nedeptá, neuráží, naopak baví. Inscenace příjemně plyne, i přes značnou délku. Objevují se momenty vtipné, trapné i dojemné, baví i celé obsazení, všichni jsou výborně sehraní a podávají přesvědčivé výkony.
(zadáno: 25.9.2022)
Vděčná komedie, která si jistě najde své místo a sklidí úspěchy publika. Divácky atraktivní téma střetu umělce s miliardářem nabízí navíc vděčný náhled tzv. za oponu, do zákulisí uměleckého života, při němž potěší, že autor jej zjevně zná. Bohužel místy se ztrácí v tom, co všechno chce ještě sdělit, a na můj vkus rovněž místy příliš tlačí na pilu stran rozehrání konkrétních humorných scén. Vladimír Polívka a Hynek Čermák jsou však herecky oba velmi přesvědčiví a výborně sehraní.
(zadáno: 30.8.2022)
Povedená adaptace a aktualizace románu Mary Shelley z per Michaela Sodomky a Michala Zetela vrací na jeviště Viktora Frankensteina i jeho monstrum v dnešní době a v dnešním kabátu a velmi efektně nastoluje otázku, kdo je vlastně monstrum a co dělá člověka člověkem. Vít Hofmann v roli mladého Frankensteina celé představení táhne, ostatní obsazení mu zdatně sekundují, přičemž nejvýraznější jsou Adam Joura jako monstrum a Jan Hönig coby otec.
(zadáno: 30.8.2022)
65%
Příjemná inscenace, která sází především na velmi dobré herecké výkony ústřední dvojice, bohužel víc nevyužívá zbývajících herců a různorodých postaviček a plně tedy ani potenciálu, který text nabízí.
Příjemná inscenace, která sází především na velmi dobré herecké výkony ústřední dvojice, bohužel víc nevyužívá zbývajících herců a různorodých postaviček a plně tedy ani potenciálu, který text nabízí.
(zadáno: 20.8.2022)
75% Velmi intenzivní růžový parfém, skvělé české texty písní, tři "stejné" postavy Edith a Jana Zenáhlíková jako vzpomínající hvězda na samém sklonku života; zejména její fascinující výkon, který je silný po stránce herecké, nejsilnější však v pěveckých výstupech; přesně taková je Smrt v růžovém. Nabízí silný herecký i pěvecký výkon hlavní představitelky, kterou hudebně provází výborní Tomáš Alferi jako Editin poslední muž a Veronika Svojtková, jež současně představuje všechny ostatní postavy. Ta je výborná v roli sv. Terezy, v ostatních bych ocenila větší herecké rozlišení.
(zadáno: 20.8.2022)
Můj už zřejmě obvyklý problém s inscenacemi Petra Kolečka, první polovina je celkem sympaticky zvrhlý kousek se sympaticky ujetým humorem, ta druhá se však zvrhává v něco, co už mě opravdu nebavilo a úplně mi nedávalo smysl.
(zadáno: 15.7.2022)
Recitál k 80. narozeninám Marty Kubišové je příjemnou letní záležitostí, kterou na vyšší úroveň povyšuje skvělý herecký i pěvecký výkon Hany Holišové a rovněž skvělý nápad obsadit kapelu zajišťující živou hudbu herci. Všichni zhlédnutí byli výborní! Představitelé V. Neckáře zaujali oba, z představitelek H. Vondráčkové zejména herecky výrazně víc Zuzana Stavná. Rozdíl v náladě i pojetí mezi 1. a 2. polovinou je pochopitelný (s ohledem k ději), ale na mě až příliš horentní a bohužel mě úplně neuspokojil závěr a vlastně i k výběru hudby/písní Marty bych měla výhrady. Škoda i malého množství nápaditě rozehraných scén, prostor by pro ně byl.
(zadáno: 15.7.2022)
55% - Klasická konverzačka, která se pro mě zařadila do kategorie "neurazí, nenadchne a nepřekvapí", což je z mého pohledu zásadní chybou zejména textu, který kopíruje již mnohokrát využitý model a zklamal svou předvídatelností, s níž režie nedokázala nic udělat. Spokojené diváky si inscenace jistě najde, se mnou se bohužel nepotkala.
