PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Iva Bryndová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (551)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 20.4.2023)
Starší/mladší bratr Emila: formu, jež se ukázala být vhodnou a nosnou v případě oceňované inscenace Emil aneb O Háchovi, využili autoři i ve svém dalším díle. Napodruhé je čistá, nerušená hospodským výstupem apod., věnuje se prostě a jednoduše prezidentu Benešovi. Slibovaný posel vystupuje zejm. jako jakési strašidlo, snad hlas svědomí, a především v této podobě vstupuje do inscenace o Benešovi v době 1.SV a vzniku ČSR, Mnichovské dohody a Vítězného února. Přílišné rozpětí (necelých 35 let) bohužel z mého pohledu inscenaci trochu ubližuje, v úzkém časovém horizontu, jemuž se věnovala, působila inscenace o Emilu Háchovi sevřeněji a efektněji.
(zadáno: 3.4.2023)
75% Inscenace Š. Pácla zaujme od prvních momentů, a to jak díky hudbě J. Suka, která patří k největším jejím devizám, v podání orchestru opery DJKT, tak výraznou obrazotvorností, která se projevuje (i choreograficky) již v prvním vstupu Prologu, a tvůrci si ji udržují po celou dobu, a to i přes, či možná díky v podstatě prázdné scéně, již zaplňují jen tu a tam a velmi symbolicky konkrétními předměty. Výrazně však promlouvají kostýmy a výrazné jsou i herecké výkony, jak ústředních M. Darnadyho a E. Vocelové, tak A. Veldové, M. Stránského a dalších, např. i v menší roli skvělého J. Maléře.
(zadáno: 3.4.2023)
75% Česká klasika ve velmi klasickém podání. Klasickém a sympatickém. Zdobí ji zajímavá scéna, zejména pokud se zrovna děj neuzavírá do "interiérů", výrazná hudební složka a velmi vyrovnané herecké výkony. Oceňuji mnohé k dokonalosti rozehrané situace - často i ty vedlejší, v nichž exceluje Martina Preissová a v nichž se výrazně projevují i Lucie Polišenská, Filip Kaňkovský, Vladislav Beneš či Csongor Kassai ve v podstatě malých rolích.
(zadáno: 7.3.2023)
75% Příběh Iokasté a rodu Labdakovců glosovaný dnešním pohledem (ženy): Inscenace/scénická báseň, jak ji autoři označují, sice nenabízí výrazně nový výklad, ale velmi trefně poukazuje na to, jak starověké mýty vyprávěli muži: primárně o mužích, ženské postavy se vyskytovaly jako objekty; přičemž svůj výklad mnohdy vtipně, jindy velmi mrazivě propojuje s dnešními reáliemi, situací a skutečnými postavami. Až na závěr přináší jakousi alternativu a možnou katarzi. Přesto baví, zmíněnou problematiku pojmenovává a představuje velmi trefně. Navíc v nápadité, byť jednoduché výpravě a choreografii s výbornými výkony jak Jany Oľhové, tak Petra Konáše.
(zadáno: 28.2.2023)
75% Takhle nějak si představuji moderní divadlo. Zásadní myšlenky Hamleta, jeho příběh - vše, co z něj udělalo klasiku na jevištích po tolik staletí, zůstává zachováno, jen je to ozvláštněné mnoha zábavnými a působivými režijními nápady: obsazení postav, kostýmy, hudba, jednání některých postav, v němž jsou zdůrazněny prvky a momenty, které autor mnohdy sám napsal, ale bývají vynechány či utlumeny (našla jsem u Hamleta, Laerta, Gertrudy i Ofelie). Vytkla bych na můj vkus iritující postavy klaunů, horší zvuk a tedy srozumitelnost v rapovaných monolozích (což však mohlo ovlivnit hostování) a nemohu říci, že bych zcela souzněla s úplným závěrem.
(zadáno: 28.2.2023)
75%:
Soumrak monster - 90%:
Téměř dokonalá kratičká aktovka. Černý humor, nadsázka, vše dotažené do perfektně groteskní podoby, v níž zůstává od začátku až do konce skvěle vyvážené.
Bang - 60%:
Podobný model, kde se však, možná i díky vstupnímu textu nepodařilo udržet na tak groteskní / humorné úrovni, ale současně ani tak přesně vyvážit humor s vážnějšími situacemi a ty dostatečně zdůraznit. - Situace a zlo negradují zdaleka tak, jak by bylo vhodné.
Herecky jsou však obě části na velmi dobré úrovni a vytváří působivý celek.
Soumrak monster - 90%:
Téměř dokonalá kratičká aktovka. Černý humor, nadsázka, vše dotažené do perfektně groteskní podoby, v níž zůstává od začátku až do konce skvěle vyvážené.
Bang - 60%:
Podobný model, kde se však, možná i díky vstupnímu textu nepodařilo udržet na tak groteskní / humorné úrovni, ale současně ani tak přesně vyvážit humor s vážnějšími situacemi a ty dostatečně zdůraznit. - Situace a zlo negradují zdaleka tak, jak by bylo vhodné.
Herecky jsou však obě části na velmi dobré úrovni a vytváří působivý celek.
(zadáno: 27.2.2023)
Lehké vaudevillové hemžení na jevišti Stavovského divadla dlouho probíhá bez nejmenšího váhání, přes svou délku pouze krátce během zhruba druhé třetiny ztrácí tempo. Dominují mu poměrně vyrovnané herecké výkony, hlavně pokud jde o přednes a celkové pojetí postav. Zaujme scéna, včetně tramvaje, i choreografie připomínající rituální tance a zobrazující sex a výrazná hudební složka. Podařilo se velmi dobře zachytit chlad a bezcitnost všech zobrazených postav a vztahů, nicméně myšlenky, jež tvůrci akcentují v doprovodných materiálech už ne. Nebýt povědomí o nich, byl by můj zážitek v podstatě nekalený. (více v článku na blogu)
(zadáno: 28.1.2023)
75% Jevištně velmi efektní inscenace, jak díky projekcím, velmi strohé a skromné výpravě a výrazné hudbě, tak díky práci se sborem, který vytváří živé obrazy a ilustruje vybrané scény. Přiznávám však, že nedostatek světla ve zvoleném light designu mě místy iritoval. Skvělý herecký výkon S.Rašilova pak dává společně s výše uvedeným vzniknout inscenaci působivě znázorňující Borchertovy texty, myšlenky a život a vytváří silné poselství na konci. Jen je těch myšlenek a propojených textů pro neznalce Borcherta poněkud moc, a v podání místy velmi zběsilém, jak ostatně působí i úryvky jeho děl, což místy ztěžuje udržení pozornosti a pochycení všeho.
(zadáno: 28.1.2023)
Komorní scéna Klubovny sluší i závěrečnému dílu této trilogie, který vedle vlastního příběhu působivě dotahuje a zapracovává oba díly předchozí a jejich postavy. Doporučuji tedy zhlédnutí všech ideálně co nejblíž sobě (byť nejlepší v DvC - Kráska - je bohužel již začátkem). Samotný Osiřelý západ pak opět efektně buduje atmosféru podivného zapomenutého místa a zobrazuje stejně podivný, bolestný vztah - sourozenecký. Pánové Ruml i Lněnička jsou výborní, černý humor dokonalý, stejně jako finální výměna přiznání a zlomyslností. Bohužel L.Jůza mě podáním kněze příliš nepřesvědčil a obávám se, že to pak ovlivnilo i mé vnímání celé inscenace.
(zadáno: 28.1.2023)
75% - MdB jednou opět prokázalo vysoký standard a své místo mezi nejlepšími českými muzikálovými scénami. Účelná, zábavná a velmi efektní scéna i kostýmy, příjemný překlad, hudební nastudování, sladěný zvuk a skvělé výkony, jak Marie Juráčkové v titulní roli, tak Milana Němce a všech ostatních, mezi nimiž vyniká i dětský soubor v čelní úloze. Bohužel po hudební stránce mě samotný muzikál nezaujal a ani pokud jde o příběh, nebude zřejmě Matilda patřit mezi mé srdcovky. Té bezmezné karikatury je v něm na můj vkus i pro dětský příběh, jehož poselství za mě oslabuje, poněkud moc.
(zadáno: 17.1.2023)
Čtyři známé hrdinky B. Němcové (BN) v dnešní době a v dnešních kulisách: inscenaci Horáckého divadla se velmi efektně a přirozeně podařilo postavy Hedviky a její sestry Johany, Báry, Karly a Viktorky a jejich problémy přesunout do dneška a převtělit je do postav pěti spolužaček gymnázia nesoucího jméno autorky a poukázat na to, že jakkoli se vnímání žen a jejich postavení ve společnosti od časů BN změnilo, její postavy a jejich problémy stále promlouvají a jejich témata, byť lehce aktualizovaná, nám nejsou tak vzdálená, jak by se z pouhé učebnice češtiny mohlo zdát.
(zadáno: 30.12.2022)
75% - Povedenou muzikálovou adaptaci klasiky zdobí skvělá a zajímavá hudba, libreto a velmi dobré texty písní i energie a chuť patrná na všech účinkujících, potěší i světelný design a velmi dobré, byť skromné scénické efekty. Zásadním nedostatkem inscenace však jsou slabší pěvecké výkony – chtě nechtě zpěv je jednou ze základních složek jakéhokoli muzikálu a zde ho s přehledem (a skvěle) zvládá pouze Kristýna Jedličková. Vedle ní povedenými hereckými a víceméně i pěveckými výkony potěší ještě Lenka Netušilová, Štěpán Pospíšil a Berenika Anna Mikeschová.
(zadáno: 30.12.2022)
Z mého pohledu, a to zejména po herecké stránce, dosud nejpřesvědčivější inscenace tohoto ročníku katedry činoherního herectví (je na ní jasně patrné, že už je chvíli na repertoáru a obsazení se stihli dostatečně „vyhrát“) vznášející myšlenky vždy aktuální, i dnes, a dnes v mnoha ohledech ještě o něco víc. Skutečnou událost, jíž se Camus inspiroval, přitom v podstatě není potřeba znát, příběh v inscenaci je univerzální, hrdinové volně zaměnitelní, a o to je to působivější. inscenaci navíc výborně slouží jak scénografie, tak světla, zvuky a hudba.
(zadáno: 30.12.2022)
Skvělé herecké výkony všech tří hereček v rolích zásadních žen v jedné rodině, Miry (E.Trčkové), Hany (E.Novotné) a Elsy (T.Groszmannové) i zbývajících obsazených; přes svou jednoduchost zajímavá a nápaditá scéna a silný příběh, který ve své předloze poskytla již A.Mornštajnová, vytvářejí dokonalý základ podařené inscenace. Přesto mám pocit, že emocionálnímu zásahu, jaký mi přinesla právě kniha, zůstala přeci jen dlužna. Hanin příběh v druhé polovině je v podstatě dokonalý, druhá polovina ostatně nabízí lépe plynoucí a dramatičtější děj, Miřin příběh, který tomu Haninu dodává katarzi, se tak dramaticky a emocionálně silně podat nepodařilo.
(zadáno: 30.12.2022)
Skvělé výkony obou obsazených – jednoznačný herecký koncert Davida Švehlíka, který při interpretaci rozervaného Jerryho předvádí celou škálu emocí, a vedle toho nenápadnější, ale o to působivější minimalistický výkon Ondřeje Brouska v roli Petera žijícího svůj klidný, obyčejný život v ulitě přísně oddělené od vnějšího světa a problémů ostatních. Jejich střetnutí otevírá mnoho témat a zajímavých myšlenek. Bohužel výrazný a v podstatě překvapivý závěr mě nezasáhl tak, jak bych očekávala.
(zadáno: 11.11.2022)
75% - Inscenace nahlíží dobový fenomén Discoland prostřednictvím svědeckých výpovědí někdejších aktérů, ať už jeho zaměstnanců či hostů, a tyto výpovědi splétá dohromady. Ač s sebou nese množství komických situací, je poměrně děsivé sledovat způsob, jakým je ve valné většině těch výpovědí Discoland nahlížen, stejně jako 90.léta v těsné souvislosti s ním a v těsném okolí jej: ze všeho tam zůstávají jen subjektivně pozitivní dojmy a cokoli jiného je prostě přehlíženo. I v kontrastu k tomu působí velmi silně role mlčící tanečnice a její němý výkřik a zaujmou i reportéři/tazatelé, jak svým ztvárněním obecně, tak udržovaným odstupem.
(zadáno: 9.11.2022)
Světoznámý, dějově poměrně rozsáhlý román Ranhojič se v Brně představil v muzikálovém provedení španělských autorů. Zdobí jej velmi povedená hudba, rovněž povedená výprava, skvělý Libor Matouš v hlavní roli, jemuž zdatně sekunduje významná část zbývajícího obsazení. Ke skutečné dokonalosti nicméně chybí zásadnější dramaturgický zásah a výrazné zkrácení muzikálu, jehož současná délka unavuje a nenechá vyniknout zmiňované největší klady - příběh, hudbu a výkony - naplno.
(zadáno: 9.11.2022)
Výborný herecký výkon Dagmar Peckové, který doplňují i celkem povedené výkony ostatních obsazených představujících žáky Madame Callas. První polovina funguje výborně, druhá ji ovšem bohužel už v podstatě jen opakuje, aniž by do příběhu vnesla ještě něco navíc.
(zadáno: 9.11.2022)
75% - Inscenace, jejíž synopse dle mého názoru skutečnosti úplně neodpovídá a které se bohužel nepodařilo úplně ideálním způsobem navázat dvě poměrně odlišné její části dohromady. I tak mě nicméně zasáhla velmi, nejvíce první polovina odehrávající se v kabaretním rámci ve třicátých letech a skvělé herecké výkony Dany Syslové, Bohdany Pavlíkové a Sáry Lutovské. (více v článku na blogu)
(zadáno: 16.10.2022)
65% Inscenace nabízí velmi vděčný prostor pro jedinou obsazenou herečku a Pavlína Štorková, která pro roli Sylvie Plath byla dokonalou volbou, ji rovněž dokonale využívá. Jak v momentech, kdy Sylvie hledá vhodného muže a válčí se zažitými představami toho, jak si svět představuje ženu a její roli ve světě, tak v okamžicích tvůrčí krize či neustálého tvůrčího zapálení. Jen konec se bohužel nepodařil: reálný konec Sylviina života (přiblížený v programu) z něj není patrný a nenabízí ani žádnou jinou katarzi či vyjádření toho, co se tvůrci, krom životopisného přiblížení, pokoušeli říct.
(zadáno: 27.9.2022)
75% - Biograf láska je romantický a sladký tzv. "až to bolí", vedle toho jde však o velmi povedený kousek na repertoáru Divadla Kalich. Zdobí jej výborné výkony účinkujících, mezi nimiž výrazně zaujaly Kateřina Šildová Bohatová a Michaela Tomešová, povedená choreografie, kostýmy i scéna. Příběh příjemně plyne, písně Hany Zagorové jsou velmi povedeně zakomponované do děje, škoda, že Kalich nedisponuje živou hudbou a v příběhu není o něco víc humoru a nadsázky.
(zadáno: 25.9.2022)
Inscenace velmi trefně zobrazuje panoptikum všech možných nefunkčních mezilidských vztahů, jejichž dysfunkce výrazně vynikají v konfrontacích s Phoebe, cizí bytostí, jež slovům rozumí, a přesto zůstává ztracená. Absurdita a obludnost vyplouvá na povrch postupně, po první třetině naprostého bloudění zejm. v momentech, kdy poslouchá a učí se, i na konci, kdy naučené používá, aby se stejně znovu ocitla mimo celou společnost. Fantaskní existenciální závěr už toto trvalé odcizení jen zesiluje. Výrazné výkony A.Glässnerové, K.Jedličkové, B.A.Mikeshové a G.Maiella.
(zadáno: 25.9.2022)
75% Inscenace Martina Čičváka efektně buduje napětí rodinného dramatu, pokud jde o Taťkovu nemoc a s ní související otázky dědictví jeho obrovského majetku a neuspokojivých rodinných vztahů. Bohužel se jí tolik nedaří vybudovat i onu hutnou, nesnesitelnou atmosféru rozpadajícího se, či již zničeného, vztahu ústředního manželského páru. Jakkoli všechny postavy zůstávají zahleděné do sebe a svých problémů, což vyvolává stále silnější konflikty, pocit dusné horké atmosféry a odporu vůči v podstatě všem postavám, který mám s touto hrou spojený, se nedostavil. Ve výsledku tak konec inscenace působil až podivně pozitivním a nadějným dojmem.
(zadáno: 25.9.2022)
75% Spolupráce Divadla na Vinohradech se skupinou RAZAM mě potěšila již u Balady pro banditu a baví i nadále, hudební složka je i v inscenaci Dům Bernardy Alby skvělá, výrazně španělské, vášnivé tóny vytváří působivý kontrast k upjaté postavě Bernardy a jejímu domu svázanému přísnou, až směšnou a pochybnou asketickou morálkou. Napětí pracuje, vzrůstá k jednoznačně očekávanému tragickému konci, z nějž vlastně většina postav vyjde až nečekaně lacino. Inscenaci by nicméně rozhodně prospělo zkrácení (v 1.polovině) a trochu víc oné potlačování španělské vášně zaznívající v hudbě. Kvituji herecké výkony S.Rojkové, R.Rázlové, A.Černé i K.Jedličkové.
(zadáno: 25.9.2022)
75% Linda Vista je výborně napsaná i Ondřejem Sokolem režírovaná hra. Příběh muže prožívajícího krizi středního věku, který hledá nové štěstí a v podstatě za všechno nepříjemné, co se mu děje, si může sám, a přeci to nenudí, nedeptá, neuráží, naopak baví. Inscenace příjemně plyne, i přes značnou délku. Objevují se momenty vtipné, trapné i dojemné, baví i celé obsazení, všichni jsou výborně sehraní a podávají přesvědčivé výkony.
