PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Iva Bryndová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (551)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 1.7.2022)
85% - První polovina Kouzelné flétny v Dlouhé funguje téměř stoprocentně: zdobená svěží hravou nadsázkou, výbornými hereckými a pěveckými výkony, živou hudbou; to vše v tradičně výrazné a nápadité výpravě.
Druhá polovina za tou první, ač stále zdobená stejnými klady, trochu kulhá, příběh ztrácí na lehkosti a tempu. Zamrzí v ní navíc doslovné opakování některých již dříve použitých scénických nápadů, jakkoli zajímavých. (Proč?!)
Výborní jsou Ondřej Rychlý, Sára Venclovská, Martin Zavičár a Jan Sklenář.
Druhá polovina za tou první, ač stále zdobená stejnými klady, trochu kulhá, příběh ztrácí na lehkosti a tempu. Zamrzí v ní navíc doslovné opakování některých již dříve použitých scénických nápadů, jakkoli zajímavých. (Proč?!)
Výborní jsou Ondřej Rychlý, Sára Venclovská, Martin Zavičár a Jan Sklenář.
(zadáno: 1.7.2022)
65% - Inscenace Švandova divadla přináší na jeviště znovu příběh vraždy Alexandra Litviněnka, tentokrát s ještě naléhavějším poselstvím. Inscenaci by v první řadě prospěl dramaturgický zásah a svižnější tempo, podařilo se nicméně velmi efektně zvládnout práci s živými dotáčkami a výborné jsou i herecké výkony, zejm. Anny Stropnické, Tomáše Červinka a Petra Lněničky. (více v článku na blogu)
(zadáno: 1.7.2022)
85% - V podstatě velmi děsivá studie toho, jak se "projekt" (slovy programu) či přání nebo touha pod tikotem biologických hodin mění v zoufalství a posedlost a hroutí se pod nimi vše ostatní. Atmosféra, zprvu hravá a uvolněná, houstne společně s tím, jak se prostor jeviště zaplňuje jednotlivými mobilními záhonky evokujícími inkubátory a jak se mezi hlavními postavami vytrácí původní, snad až přílišná upřímnost. Inscenaci zdobí řada výborných hereckých výkonů, velmi efektní je i jednoduchá scéna a práce se světly.
(zadáno: 30.6.2022)
Rušivé zvuky v pozadí evokující rozpadající dům, ač se před diváky rozkládá dnešní hala, vedení promluv přímo do hlediště namísto toho, aby se jimi postavy obracely na sebe a interagovaly, moderní stylizace téměř prázdné rozsáhlé scény; to vše zdůrazňuje chlad na jevišti a odcizené vztahy mezi postavami, které se téměř nikdy neobracejí na sebe, a ač si šeptají tajemství, díky mikroportům je všichni slyší. Vztahy jsou rozbité, hodnoty se vytrácejí, rodina rozpadá. To vše provázené mnoha inscenačními nápady, jejichž významy mohou diváci hledat. Neříkám, že se mi to vždy "správně" povedlo, ale inscenace mi nabídla velmi intenzivní zážitek.
(zadáno: 16.5.2022)
Silný text v Divadle v Řeznické ještě umocňují výrazné a velmi povedené herecké výkony všech tří obsazených dam, které přitom nejsou přepjaté a právě svou civilností dodávají představení na síle. Každý z jejich pohledů je jiný a z každého je diváku úzko. Zajímavé je i scénické řešení, které by si však zasloužilo i výraznější využití - přímo k tomu vybízí.
(zadáno: 16.5.2022)
75% - Stále stejná a zoufale nezajímavá a utahaná Eva Režnarová a příliš početný a k tomu příliš statický sbor místních sedláků, z nichž mnozí působí skutečně jen jako němý sbor, jsou v podstatě jediná zásadní negativa inscenace. Jinak se Pavlu Khekovi velmi dobře a efektně daří v klasické inscenací budovat dusivou atmosféru. Výrazně k tomu napomáhá sólo na cello, a vůbec hudba. Matek Holý, Tomáš Dastlík a Daniel Bambas pak kralují hereckému obsazení, v němž vedle nich zaujmou i Aleš Procházka, Svatopluk Skopal a Jaroslav Satoranský. A pocit hnusu a odporu vůči všem (velmi správně) v průběhu představení vzrůstá a vzrůstá.
(zadáno: 16.5.2022)
Výrazná hudební a v tomto případě zejména výtvarná stylizace, společně se zkráceními a zjednodušeními textu, jak je již v případě SKUTRu obvyklé, mají své nezastupitelné místo i v inscenaci Richarda III. Jejich (SKUTRů) režijní styl si navíc s Dejvickým divadlem skutečně sedl. Inscenace je tak plná symbolů a režijních nápadů (svlékání a oblékání kostýmů, šípy, sekáček atp.), objevuje se zcizení typické pro Dejvice a stejně tak výrazné herecké výkony. Za mě nejvýraznější Lukáše Příkazského, Václava Neužila, Tomáše Havlínka a všech čtyř dam.
(zadáno: 16.5.2022)
Plzeňská inscenace muzikálu je naprosto klasická. Po výpravné (k tomu účelu zcela adekvátní a povedené) stránce i po stránce hudebního nastudování. Milovníkům naprosté klasiky tak jistě přijde vhod a na scéně velkého regionálního divadla najde své místo. Z hereckých výkonů jednoznačně nejvíce vyniká profesor Higgins Lumíra Olšovského, přesvědčí i Roman Krebs jako Plukovník Pickering. Inscenaci by nicméně rozhodně prospělo zkrácení. Zejména první polovina první poloviny se opravdu táhne a potřebovala by výrazně rychlejší tempo.
(zadáno: 16.5.2022)
Něco shnilého není úplně nejvhodnější volbou pro českého diváka, který není tak znalý světového muzikálu, do nějž se dílo strefuje. Mnohé vtipy nevyzní, jak by měly. Spoustu dalších pak utopí sama inscenace, která není řádně vypointovaná, a zbytek špatný zvuk. V některých částech sálu (minimálně) není hercům rozumět. Jakkoli tedy inscenaci zdobí povedená výprava a velmi dobrý výkon company, nefunguje. Z herců v konkrétních rolích je nejpřesvědčivější L.Ondruš, ostatní splývají s celou nepříliš povedenou inscenací. Konkrétní představení ozvláštnil zajímavý nápad s náhradníkem, V.Koptou, vedeným přiznanou nápovědou režie.
(zadáno: 6.5.2022)
75 % - Zajímavá a efektní výprava i využití živé hudby a zpěvu, vedle toho výrazné a podařené herecké výkony a především Millerova skvělá a nestárnoucí hra - společně vytvářejí velmi dobrou kombinaci, která rozhodně činí z této inscenace záležitost, jež stojí za vidění. (více v článku na blogu)
(zadáno: 6.5.2022)
Skvělé herecké výkony, efektní, byť velmi jednoduchá, scéna a zejména výborně napsaná hra, v níž nedochází jen k odhalení těch "jednoduchých" pravd o tom, že ne všichni byli hrdinové. Blíže v blogu, který však rovněž více a detailněji přibližuje děj (varování!). (více v článku na blogu)
(zadáno: 6.5.2022)
Ve velmi rozvleklé a zdlouhavé první části se objevuje velké množství zbytečně natahovaných a v podstatě pro příběh tak, jak jej SKUTR podává, úplně nepodstatných motivů a scén - jako německý kabaret a skutečně neskutečně otravná píseň v něm. Další dvě části inscenace však již naštěstí fungují. Velmi efektní je ples příšer v druhé části, i celá třetí část. SKUTři jako obvykle pracují s krácením, výraznou výpravou i hudbou. Mistra a Markétku však zdobí především herecké výkony, zejména pak Jana Vondráčka, Ondřeje Rychlého a Marie Poulové. Velmi výrazní jsou i tři Ďáblovi průvodci a Vypravěčka v podání Zuzany Stavné.
(zadáno: 23.4.2022)
75% - Alena Mihulová a její energie společně s velmi povedeným výběrem hudby společně vytvářejí skutečně velmi autentickou italskou atmosféru milé komedie, která se, jak bylo avizováno, zabývá i existenciálními otázkami lidského života. Výběr hry se tentokrát Divadlu Ungelt povedl, výborné jsou herecké výkony všech tří obsazených, a kdo zná a má ve svém okolí nějakého zapáleného rybáře, jistě si ji užije o to víc.
(zadáno: 23.4.2022)
55% - Velká poklona patří režisérovi a hercům, protože skutečně dělají, co mohou - po herecké stránce inscenaci není co vytknout: J.Langmajer i A.Šťastná jsou výborní. Problém jsem bohužel měla s hrou samotnou. Kdyby se zabývala "jen" vztahem otce a nevlastní dcery, nejspíš by mě zaujala výrazně víc. Všechny další motivy (dceřina traumata, vyjma těch "rodinných", a z nich plynoucí rozhodnutí), které se objevují, na mě působily jako nadbytečné a poněkud "prvoplánově" zahrnuté zápletky - ne vždy právě logicky a někdy poněkud přepjaté. (Ano, jde o vždy aktuální témata, ovšem v tomto případě z mého pohledu nevhodně využitá.)
(zadáno: 23.4.2022)
Krátce po zhlédnutí libeňské inscenace jsem se nedokázala vyhnout srovnávání a bohužel nedokážu říct, že by z něj ta ústecká vyšla vítězně. Vlastně mi přišla velmi podobná. V jiné výtvarné stylizaci, která mě osobně tolik nezaujala, a v níž mě poněkud rozčilovala práce se světly, se odvíjela opět v podstatě klasická inscenace, z níž nejvíc (a výrazně víc proti zbytku obsazených) zaujaly herecké výkony Kláry Suché a Jana Bidlase. Druhá polovina je sice víc svěží, ale bohužel ani ta mě nepřesvědčila a nedovedla k nějakému zásadnímu sdělení či poznání.
(zadáno: 23.4.2022)
65% - Milá komedie, jejíž inscenaci by slušel i menší prostor, než je velký sál Divadla Kalich. Už proto, že v zadních řadách v úvodech obou polovin byl zjevně problém herce (zejména Václava Vydru) slyšet. A slušelo by jí zejména v první polovině i zkrácení, či svižnější tempo. Druhá polovina je svižnější a je to výrazně lepší. Oceňuji herecké výkony. O něco víc mě zaujala výborná Jana Paulová a Václav Vydra poté následně výrazně v druhé, svižnější, polovině.
(zadáno: 6.4.2022)
55% - Macbeth ČK je v první řadě skvělým obchodním tahem (obsazení) plným skutečně mnoha (často i dobrých) režijních nápadů, které k sobě ne vždy pasují. Nejvýraznější je to, pokud jde o stylizaci inscenace, kde vedle sebe stojí vysílačky, promítané moderní válečné záběry a pistole s meči a starými skotskými rituály. Ne všichni obsazení zjevně mají zkušenosti s Shakespearem, jeho jazykem a v některých promluvách je to znát - zdaleka ne všem je rozumět. Inscenaci však táhnou skvělé herecké výkony M.Fingera (u nějž několikrát zamrzí, že právě jej režie pohledu diváka skrývá) a L.Žáčkové. Zaujme hudba, zvuk, scéna.
(zadáno: 6.4.2022)
85% - Ano, po inscenační stránce rozhodně není Čapek v Rokoku ničím nový, jde v podstatě o klasiku, didaktickou, inscenačně nepřekvapivou, nenovátorskou. A při prvním setkání (prostřednictvím videokanálu MdP) možná i proto působila inscenace především právě didakticky a zaujala hlavně hereckými výkony. Jak ale bylo uvedeno v předchozích komentářích, jsou myšlenky, které nemají zapadnout, a je děsivé s jakým důrazem zaznívají nyní v době derniéry. Dodávají slušné inscenaci důrazu a skvělé herecké výkony naživo samozřejmě působí ještě mnohem víc. (Skvělí zejm. O. Hána, M. Málková, V. Dvořák.)
(zadáno: 6.4.2022)
V inscenaci Dejvického divadla zaujme komiksová stylizace i nadsázka, která mně osobně velmi připomněla i československé komiksové a krimi parodie 60.let. Je škoda, že přes skvělý herecký výkon Jaroslava Plesla ve výrazné stylizaci poněkud zanikají ty nejdůležitější myšlenky - které zaznívají právě v jeho promluvě. Jinak potěší i herecké výkony ostatních obsazených.
(zadáno: 6.4.2022)
Herecky dobré (všechny čtyři dámy mě přesvědčily), inscenačně zajímavé - ať už jde o hudbu či scénu (kostýmům jsem stále úplně neporozuměla, připomínaly mi leccos, ale rozhodně ne řeholnice), poselství původní jasné, ale jak již zaznělo: synopse se ptá, jak působí volání titulní hrdinky na nás, lidi 21. století, a já musím konstatovat, že na mě skutečně nepůsobí a obávám se, že se inscenaci nepodařilo její volání a tedy sdělení celé inscenace oživit tak, aby působit mělo šanci. A stále si kladu otázku, zda už na to skutečně tento text není příliš vzdálený.
(zadáno: 29.3.2022)
65% - Ostravská inscenace jako by chvílemi nevěděla, čím chce být, v úvodní scéně to vypadá na moderní divadlo, následně ale přes řadu moderních prvků (jednoduchá, až prázdná scéna, hudba a několik podivných scén, které do celkového konceptu příliš nezapadají, ač významy se v nich hledat dají - indiáni, hmyz) jde zejména v první polovině o v podstatě klasickou činoherní inscenaci. A její nejsilnější stránkou jsou výrazné herecké výkony. Skvělý je zejm. Václav Švarc v roli Aljoši, ale velmi dobré jsou i výkony ostatních.
(zadáno: 29.3.2022)
75% - Jak blízko k sobě mají láska a strach (ze smrti) a jak snadné je se tím strachem nechat paralyzovat a pokusit se před ním utéct - třeba i nekonvenčními způsoby... Velmi hutný a zajímavý text, velmi dobré herecké výkony v čele s Martinem Donutilem a zejména skvělá výprava - ve spojení klasické scény, kdy scénograf skutečně využívá celé divadlo, a to velmi efektně a nápaditě, i výborných projekcí.
(zadáno: 29.3.2022)
Skvělé herecké výkony, zejména Jakuba Burýška a Lukáše Melníka. Oceňuji způsob ztvárnění bezbřehého násilí formou výpovědí či vyprávění a choreografií, jež umocňují vyznění klasické hudby. (A podobně to platí pro léčbu.) Nezaujalo a nebavilo mě však podání nového ministra vnitra - tahle "aktuální" stylizace sice může být vděčná, ale za mě je příliš prvoplánová a nyní, pouhý rok po premiéře navíc už působí i "staře". A obecné varování před autokracií i kvůli ní pak nevyznívá tak silně, ztrácí se v konkrétním zpodobnění či karikatuře.
(zadáno: 29.3.2022)
Úspěch - Divadlo X10 60 %
Inscenace prvního dílu zamýšlené trilogie dle Liona Feuchtwangera v X10 má velmi slibný začátek, ať už jde o první výstup, který diváky uvádí do situace, či následující scény - představení ústředních postav či následující proces, následně se však tato slibná atmosféra a nadějný začátek rozplývá v nekonečném defilé nesympatických postaviček a nekonečných hereckých etudách J. Bárty (jakkoli povedených). Po přestávce se naštěstí inscenace zase zvedá, společně s tím, jak houstne atmosféra a vytváří se prostor nastupující totalitě - již opět efektně pomáhají dotvořit přítomné "sboristky".
(zadáno: 29.3.2022)
Efektní scénografie a výprava obecně; velmi efektní způsob vyprávění, které je rozděleno výraznými (světelné i zvukově provedenými) střihy (které ovšem v průběhu představení čím dál víc lezou na nervy) a zcizovacími vstupy vypravěčů - jsou tím nejzajímavějším na celé inscenací. Závěrečná pointa, která se zrodí z mnoha nesouvisejících obrazů - scén a jednotlivých střípků příběhů - je sice zajímavá, ale inscenace dost pravděpodobně právě kvůli výše zmiňovaným střihům a zcizovacím prvkům postrádá atmosféru, v níž by vynikla. A způsob její inscenace (pointy) tomu rovněž nepomáhá.
