PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Iva Bryndová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (552)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 29.3.2022)
Efektní scénografie a výprava obecně; velmi efektní způsob vyprávění, které je rozděleno výraznými (světelné i zvukově provedenými) střihy (které ovšem v průběhu představení čím dál víc lezou na nervy) a zcizovacími vstupy vypravěčů - jsou tím nejzajímavějším na celé inscenací. Závěrečná pointa, která se zrodí z mnoha nesouvisejících obrazů - scén a jednotlivých střípků příběhů - je sice zajímavá, ale inscenace dost pravděpodobně právě kvůli výše zmiňovaným střihům a zcizovacím prvkům postrádá atmosféru, v níž by vynikla. A způsob její inscenace (pointy) tomu rovněž nepomáhá.
(zadáno: 29.3.2022)
(zadáno: 16.3.2022)
65% - Skvělá G.Míčová a velmi výrazný i zbytek hereckého obsazení - zaujali P.Gajdošíková, A.Vacula, K.Trnková, J.Teplý či D.Krečmar. Zajímavá je výrazná výtvarná stylizace: višňový sad se neobjevuje - kromě jediné symbolicky utržené větve, kouzlo a poezii místa místo něj supluje umělý trávník, koberec, mizející v okamžiku, kdy je osud sadu zpečetěn. Zato řeka na pozadí, kterou jakékoli změny nezajímají a neovlivňují a která zůstává vytrvalou připomínkou někdejších tragédií, zůstává přítomná po celé představení a lidské osudy, do nichž hlavní hrdinové čechovovsky hlavně sami proaktivně nezasahují, se odehrávají před ní.
(zadáno: 16.3.2022)
65% Opět mám z inscenace Dlouhé pocit, že až v souvislosti s texty v programu působí tak silně, jak má. - Inscenace Greenovy hry buduje napětí postupně. V uzavřené společnosti se všichni lidé v ní stávají svými projevy čím dál víc nesnesitelnými, přičemž již na začátku působí sympatickým dojmem sotva kdo z nich. Pokrytecká společnost, jež jediného laskavého člověka mezi sebou nazývá urážlivým označením "Zjev", ale nenechává prchnout, nezbytně vzbuzuje odpor - navíc všechny čím dál víc ovládá a přemáhá stále silnější tušení neodvratného konce. Hororovou atmosféru výrazně dotváří výtvarná stylizace němých filmů, vč. titulků.
(zadáno: 16.3.2022)
45% - Na první pohled jasný Morávkův režijní styl - ať jde o využití výrazné výtvarné složky (scény, ale zejm. kostýmů a masek), výrazné hudební složky (Pavlíčkova hudba je výrazná a baví a K.M.Fialová skvělá interpretka, ale místy je hudby skutečně moc - nekonečného opakování stejných motivů, či toho, že umlká pouze v několika momentech během celého představení), či výrazného expresivního herectví. Bohužel se mezi všemi výraznými složkami poněkud ztrácí základní myšlenky (Markýzovy i Maratovy) - pouze v několika momentech dostávají prostor v jednotlivých monolozích a dialozích, často se ale zanikají v běsnění blázince.
(zadáno: 16.3.2022)
75% Vajdičkova inscenace nabízí skvělou hereckou souhru (výrazně zaujali Vondráček, Tesařová, Fingerhutová, Neškudla i Poulová), vedle ní výraznou a povedenou hudbu a v Majlingově adaptaci textů Alexijevičové skutečně poměrně děsivý náhled do mysli sovětského člověka na příkladu dvou blízkých rodin. Podrobný pohled na pro nás podivný způsob uvažování i jednání a podivnou logiku; navíc pohled, na jehož konci nepřichází osvobozující nebo alespoň nadějný "happy-end". Čím déle od představení, tím větší smysl dává i konec. V aktuální situaci je pak celý ten pohled ještě mnohem děsivější. Doporučuji a oceňuji i texty v programu.
(zadáno: 16.3.2022)
Výborné herecké výkony - V. Neužila, M. Issové, L. Krobotové a L. Příkazkého zejména - a silný příběh o vztazích, o vině a schopnosti postavit se následkům svých činů, i o schopnosti se nad nimi - potenciálními - vůbec předem zamyslet.
(zadáno: 7.3.2022)
Inscenace využívá zajímavé jevištní nápady a prvky, přes "moderní" kabát - představovaný příjemnou a jednoduchou severskou scénou, v Hamletovi již obvyklými škrty, či citacemi dalších děl - je vlastně velmi klasická. Nabízí skvělé herecké výkony T.Havlínka, P.Konáše (byť ten typově roli zatím neodpovídá), T.Milostného, B.Kaňokové i dalších. Výrazně odlišně proti běžnému zobrazení působí I.Uhlířová (v jejím podání mi královna přišla v mnoha momentech až odporná a zavrženíhodná). Bohužel useknutý "ilustrovaný" závěr sráží výsledné hodnocení: jako by se tvůrci náhle báli výrazných emocí, které by v klasickém podání vzbuzoval.
(zadáno: 7.3.2022)
45% aneb když forma převáží obsah (více v článku na blogu)
(zadáno: 7.3.2022)
55% - Inscenace po výtvarné i herecké stránce velmi výrazná. Myšlenka Čapkova díla, které sloužilo jako námět, z mého pohledu zůstala jasná a patrná, obávám se ovšem, že po delší době od zhlédnutí zůstane nejvýraznějším dojmem z celé inscenace právě její výtvarná složka - ať už stříbrná scéna či extravagantní kostýmy, a ona myšlenka, v první chvíli jasná a zřetelná, se vytratí v sestřihu výrazných a většinou povedených kabaretních momentů a hereckých výkonů - zaujali zejména V. Neužil, J. Plesl, a A. Schmidtmajerová.
(zadáno: 26.2.2022)
Show na pomezí divadla, konkrétně muzikálu, rockového koncertu a stand-upu, která stojí a padá na hudebním nastudování a skvělých výkonech Romana Tomeše a Venduly Příhodové. (více v článku na blogu)
(zadáno: 21.2.2022)
Druhá inscenace muzikálu Next to Normal uvedená v České republice využívá skvělé hudby i silného příběhu, který v Brně navíc zdobí skvělé herecké výkony zejména čtveřice obsazené v hlavních rolích Diany, Dana a jejich dětí. (více v článku na blogu)
(zadáno: 17.2.2022)
55% - V inscenaci se objevuje značné množství metafor a odkazů - zaujme využití kostýmů odkazujících ke katolické církvi; i převlek hlavního hrdiny a odkazy na detektivky, místy však působí, že je těch nápadů přeci jen trochu moc. Po herecké stránce zaujmou zejména P.Batěk, D.Prachař a I.Orozovič. Scénografie je výrazná a zajímavá podobně jako kostýmy, i ty však naráží na přehršel možností a nápadů. Dlouhá scéna ve tmě mě rušila a vytrhávala z koncentrace a závěr pak nezapůsobil patřičně dramaticky. Obecně se všechny dramatické konflikty poněkud ztratily právě v onom množství různých nápadů, a závěr zejména.
(zadáno: 17.2.2022)
Divácky velmi vděčná komedie, v níž na společně prožitá léta 20 let po její smrti vzpomíná klavírista nejhorší zpěvačky všech dob, nabízí divákům vcelku jednoduchý příběh, byť fascinující, neuvěřitelného úspěchu napříč veškerému talentu a umění. Inscenaci v Ungeltu přitom zdobí především skvělé výkony: Ondřej Brousek i Barbora Štěpánová excelují - Brousek jako vynikající klavírista, Štěpánová po pěvecké stránce, když se jí daří výborně interpretovat příšerně falešný zpěv Florence a nesklouznout přitom k parodii či přehrávání, a oba po herecké stránce neodlučitelně spojené s tou hudební.
(zadáno: 17.2.2022)
75% - Skvělá herecká souhra a skvělé zobrazení společnosti plné snobismu, egoismu, přetvářky, povrchnosti, pocitů nadřazenosti a výjimečnosti i falešné představy vlastní důležitosti a současně zoufale postrádající jakoukoli sebereflexi. Tedy až na jedinou výjimku - tak trochu. Musím ovšem konstatovat, že mi chybělo ostřejší vyznění - jak co se týče zmiňované kritiky společnosti, tak co se týče závěru samotného.
(zadáno: 17.2.2022)
Velmi působivá inscenace spojující výraznou hudební, taneční i výtvarnou složku a silné výkony - pěvecké i taneční. Přiznávám, že mi ve výrazně moderním (a hlasitém) hudebním nastudování chybělo o něco víc tanga. Španělština, která v průběhu představení zaznívá, mi ten nedostatek výrazně podtrhla. Bohužel stále titulky nefungují po technické stránce tak, jak by bylo vhodné - poměrně často se tak divák španělštiny neznalý trochu ztrácí.
(zadáno: 17.2.2022)
Silný příběh jednoznačně dokazující a ilustrující povahu minulého režimu v 50. letech a to, jakým způsobem se v něm projevovaly lidské charaktery. Inscenaci výrazným hereckým výkonem táhne Beáta Kaňoková, které velmi dobře sekundují i Petr Konáš, Viktor Dvořák, Veronika Janků a Antonín Kracik. Postavy sester hlavní hrdinky se tolik nepovedly, jedna má málo prostoru, druhá je snad i kvůli zvláštní paruce, která omezuje mimiku, podivná. Efektní scénografie, i sympatické zapojení hudby a zpěvu. Inscenaci se zdárně daří budovat napětí a udržovat diváky v očekávání až do dramatického konce.
(zadáno: 17.2.2022)
Povedená životopisná inscenace o ostravské rodačce, která sice primárně neopomíjí stinné stránky - některé negativní povahové rysy hlavní hrdinky či tzv. životní kotrmelce, ovšem v kontextu Dianiškovy tvorby působí přeci jen poněkud krotce - velmi pietně. Přitom obvyklá nadsázka a výraznější a ostřejší humor by jistě i zde našly své uplatnění a místo. Použití pravděpodobně nejznámějšího Špinarové hitu v závěru pak sice v inscenaci a příběhu působí po emocionální stránce tak jak má, ale nelze se vyhnout dojmu, že jde o poněkud prvoplánové použití - takříkajíc "na sílu". Markéta Matulová je ovšem vynikající.
(zadáno: 17.2.2022)
Výrazná, bohatá a efektní výprava, skvělá hudba A. Lloyd Webbera, výborné pěvecké výkony jak ústřední dvojice, tj. S. Topinkové Fořtové a P. Režného, tak Ch. Režné - to vše jsou klady plzeňské inscenace. Co bohužel příliš nefunguje, je dramatický oblouk - vývoj vztahu mezi Normou a jejím scénáristou, v němž od počátku nejsou příliš jasné motivace a záměry ani jedné z ostav. Samotné texty písní je sice částečně osvětlují, ale uvěřitelnost tomu vývoji bohužel příliš nedávají. (více v článku na blogu)
(zadáno: 17.2.2022)
Velmi klasická inscenace, plná výborných hereckých výkonů.
(zadáno: 31.12.2021)
65% - Ivan Martin Jirous, Václav Havel, Jan Patočka, Mr. Hlad, Chuck Norris či Lara Croft, ti všichni se potkávají v nejnovější inscenaci T.Dianišky, která spojuje akční filmy, jejich zvyklosti, postupy a klišé s realitou 70.let v Československu a se vznikem Charty 77. Červí dírou se postavy dnešních youtuberů a blogerů propadají právě tam a zachraňují svět a historii, kterou svým prvotním zásahem ohrožují. Bláznivá inscenace propojuje mnohé, přidává nadsázku, humor, metafory i výraznou hudební složku - baví. Tentokrát bohužel bez hlubšího zásahu, byť předpokládám, že milovníci akčního filmu si výrazně užijí všech odkazů.
(zadáno: 31.12.2021)
85% - Oblíbený Equus v Činoherním klubu vynechává známé realistické prvky - tedy koně a ve hře předepsané nahé scény. Nepotřebuje je. Nabízí skvělé herecké výkony Ondřeje Rychlého i Pavla Kikinčuka, jimž velmi dobře sekundují i herci v dalších rolích, a buduje napínavý, snad depresivní, ale hluboký příběh o temnotách v lidském nitru. Velmi výrazná, byť jednoduše řešená je scéna. Využívá vedle jeviště nejen hlediště, ale současně i lávky visuté nad jeviště, po níž se pohybuje Alan nad svým lékařem: současně blízko jemu, velmi těsně nad ním, avšak i od něj výrazně oddělený, když neustále zůstává na jiné, oddělené úrovni.
(zadáno: 31.12.2021)
65% - Naprosto klasická inscenace Obchodníka s deštěm na Vinohradech nepřináší nic divadelně nového či objevného, ale v podstatě se povedla - včetně zajímavé, sice rozlehlé, ale funkční scény. Po herecké stránce ji zcela jasně (po letech znovu, byť tentokrát v úplně jiné roli) táhne Igor Bareš, ani ostatní výkony však nejsou špatné - zejména Aleše Petráše, ale i Jiřího Roskota. Přesvědčivý výkon podává Marek Lambora v titulní roli. Bohužel finální scéna, která má (alespoň z mého pohledu) být vrcholem, se nepovedla. V té místo emocí přišlo na řadu přehrávání do té doby dobré Zuzany Vejvodové a podivná křeč všech ostatních.
(zadáno: 31.12.2021)
Inscenace Ondřeje Sokola je postavena především na silných hereckých výkonech a tento základ výborně funguje. První polovina je svěží, je vtipná, i když se zaobírá vážnými tématy. Druhá je výrazně vážnější. Až do rozhovoru Kitty a Antonie je stále všechno velmi dobré. Poté však nastupuje klišé, moralizování a již mnohokrát viděný střet těch hodných z odvrácené strany společnosti s těmi povrchními středními vrstvami. Bohužel bez větší invence, což je však zjevně problém samotné hry.
