PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Iva Bryndová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (552)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 29.10.2023)
75% Oblíbenou úvodní situaci, setkání dvou zcela odlišných osobností na jednom místě, v Ungeltu tentokrát objevili ve velmi příjemném textu, s příběhem, který prostřednictvím následného dalšího setkávání těchto dvou odlišných postav někam směřuje, oběma postavám nabízí výrazný rozvoj stran jejich charakterů i chování, a toho beze zbytku využívají obě obsazené dámy, které předvádějí skvělé herecké výkony. Ve výsledku tedy velmi příjemná inscenace a večer s ní strávený.
(zadáno: 29.10.2023)
75% Méně uváděnou adaptaci příběhu N.Šuhaje, za níž po hudební stránce stojí P.Ulrych a J.Janouch, v Liberci uchopili velmi kreativně. Scéna s výraznými industriálními prvky má daleko k představě divoké koločavské krajiny, o to víc upomíná na nepříliš šťastnou dobu krátce po 1.SV, kdy se příběh odehrává. Rockovější háv vlastní hudební úpravy, do níž byly vedle skladeb že stejnojmenného alba vybrané i další Ulrychovy, mj. použité i v Markétě Lazarové, sluší jak inscenaci, tak celému obsazení. V něm, velmi povedeném, zaujala nejvýrazněji K.Baranová v roli Eržiky a poté "její muži". Nejde neocenit skvělý živý hudební doprovod divadelní kapely.
(zadáno: 29.10.2023)
I televiznímu záznamu této inscenace se podařilo výborně zachytit mnohé její klady, jak výborné herecké výkony všech sedmi účinkujících, i jejich sympatické překračování čtvrté stěny a zapojení diváků "do hry", tak výraznou a jednoduchými prostředky velmi efektně konstruovanou a rozehranou scénografii či podařený zvuk, světla i hudební složku. Zaujal i příběh sám, zajímavý mimo jiné i tím, jak hravě a poutavě dětským i dospělým divákům předává ne právě lehké téma. Živě předpokládám ještě výraznější a lepší zážitek.
(zadáno: 9.10.2023)
85% Příběh H.Krupkové se T.Dianiškovi daří v Hradci obvyklou kombinací „nemístné“ zábavy s historickými fakty zobrazit zábavně, energicky i působivě. Na síle nabírá v druhé části, kdy ubývá na začátku častějších pop-kulturních odkazů a odlehčení, jež se při mé repríze žel nesetkaly s vnímavým publikem. Mezi výraznými a povedenými hereckými výkony vyniká N.Holíková, jíž se daří skvěle zachytit všechny podoby hrdinky od odhodlané, byť vystrašené odbojářky až ke koly dějin již jednou převálcované ženě, jež se odmítá poddat, ale zaujmou i ostatní, M.Lurie, J.Zapletal a M.Klapil jako tři osudoví muži, či K.Sedlárová v roli obyčejné ženské odvedle.
(zadáno: 9.10.2023)
Druhý díl Feuchtwangerovy trilogie je z mého pohledu výrazně silnějším zážitkem a povedenější inscenací než první: hutnější, sevřenější, působivější. Druhá polovina, jak uvedli kolegové, přináší ve zcizovacím výstupu pádný komentář i k dnešku. Mrazivý, ale vlastně bych jej nepotřebovala, v podstatě doslovně, byť hlasitě i trefně, mi komentoval a opakoval to, co bylo v první části prostě a efektně inscenováno: rozdílné přístupy a postoje jedinců ke zlu, jež už není abstraktní, ale vzrůstá přímo mezi nimi a úzce se dotýká jich samých, jedné rodiny a jednoho jejího člena. Výborné herecké výkony a strhující dílo rozhodně zasluhují pozornost.
(zadáno: 9.10.2023)
Sympatická duchařina, která nastoluje až klasické téma rozporu rozumu a pověrčivosti. Ona je přesvědčená, že v jejich domě straší, on je pragmatik, podle nějž se všechno musí vysvětlit. Na návštěvě mají podobný pár výrazně odlišných osobností a jejich duchařský rozpor se navíc mísí s běžnými problémy: někdejší city, dnešní city, povahově rozdílní partneři a složitosti partnerských vztahů, děti a rodiče v nich. To vše ve zprvu vtipné a odlehčené atmosféře večírku, která postupně houstne – kvůli duchům i kvůli lidem – a přináší zajímavé rozuzlení. (Mírné připomínky k němu si snad budu pamatovat i jednou po derniéře.)
(zadáno: 9.10.2023)
Jednoaktovka z Krátké Dlouhé dle Urzidilovy povídky je hořkou studií toho, kam až mohou zajít neuvážené činy, k čemu vede ignorace svého okolí, nikoli ve smyslu běžných sousedů, ale celé historicko-geografické a politické situace, a neopatrnost a rozmařilost jedné (nebo dvou) prostých holek, které se náhle dostanou k jakémusi postavení a následně musí projevit své charaktery. V hlavních rolích krátké, ovšem zábavné i napínavé aktovky předvádí velmi působivé herecké výkony Eva Hacurová i Berenika Anna Mikeschová, vedle kterých herecky i jako hudební doprovod zaujme i Ondřej Rychlý.
(zadáno: 9.10.2023)
75% - Inscenace jednoznačně a přitom vtipně i mrazivě dokládající fakt, že manželství nezřídka bývá boj. Na případu jednoho konkrétního vztahu vystavuje celou řadu známých situací, když otevírá celou řadu zásadních témat, od věrnosti a žárlivosti, přes děti, kariéru, sliby a očekávání, často nevy/nenaplněné. Výrazné kostýmy, scéna i hudební doprovod přitom provázejí podobně expresivní herecké a povedené pěvecké výkony celé trojice, které pomáhají inscenaci dotvářet i rovinu tu lehce, tu až hořce komediální a zábavnou.
(zadáno: 9.10.2023)
65% Zajímavý kompilát oslabilo slabé propojení tří dílů – ocenila bych výraznější, než postavou či herečkou, když už se inscenují dohromady – i jejich značná žánrová odlišnost. Taneční Propast i neosobní – deklamační, dokumentární, politický – Král Oidipús zaujaly. Nejvýrazněji však působila první část, Láios, moderní fraška, v níž mezi vtípky, hysterií, vulgaritou, nadsázkou a pozlátkem dnešní doby střetávajícími se s antikou postupně houstne atmosféra a zdůrazněním aktuálních témat a konfliktů působí ještě naléhavěji. Je škoda, že podobný drive a přesah se nepodařilo udržet v dalších částech, kde nejvíc zaujaly herecké výkony, zejm. M.Kern.
(zadáno: 9.10.2023)
65% - Úprava a režie M.Háby mě po čase opět bavila, velmi - zpočátku. Sen efektně zkrátil, učinil z něj zábavnou pouť kouzelným lesem, která, ano, pomrkává i směrem k aktuálním tématům, zejména stran romantických a rodinných vztahů či ve vztahu k mocenským autoritám. Jenže závěrečná pointa ční v inscenaci po na začátku opuštěné myšlence náhle osamoceně, v průběhu tomuhle vyznění nic dalšího neodpovídá. Společně s neustálým zdůrazňováním sexu a sexuality nade vším mi to dost říká o pohledu na svět autora inscenace, málo o jeho pohledu na Sen čarovné noci a mě to v průběhu, přes slibný start a množství výborných nápadů, bavit zase přestalo.
(zadáno: 9.10.2023)
55% - Na Hamletovi MdB je vedle výtvarného provedení, spočívajícího v prázdné scéně doplněné led panely střídajícími barvy i rozložení, a v modernizovaných kostýmech v uniformní černé, nejvýraznější i nejpovedenější myšlenka zdvojení Hamleta (a jistá nekonzistence komunikace a projevů této dvojaké postavy a hlasů ve vztahu k sobě vzájemně i k okolí mě netrápila). Ta jinak až zdlouhavé a v podstatě velmi klasicky, až staticky provedené inscenaci dodává náboj. Ve výborné formě se představil M.Mihál, vedle nějž herecky potěší i M.Isteník. Další herecké výkony jsou bohužel značně nevyrovnané: od méně výrazných až po ty zcela nepatřičně přepjaté.
(zadáno: 7.8.2023)
75% - Výrazná hudební i výtvarná stránka společně s krásným překladem pana Joska a se silnými hereckými výkony, kde vedle Radka Melši a Renáty Matějíčkové zaujmou i Viktor Dvořák či Sára Affašová, společně inscenaci velmi napomáhají v tom, aby bavila a ani na moment nenechala diváky v klidu, ač zpravidla dobře vědí, nebo minimálně tuší, kam směřuje.
(zadáno: 7.8.2023)
75% - Sympatické pojetí klasiky, které zanechává příjemně komplexní dojem - netrpí výraznějšími propady ani vzlety. K dnešku jej posouvají zejména některé moderní prvky v rekvizitách a scénografii. Oceňuji, že se tvůrci naštěstí zase jednou nebáli skutečně přehrát i závěrečný souboj. Silným hereckým výkonům dominuje Ľuboš Kostelný v roli Hamleta, velmi výrazná je však i Barbora Palčíková jako Ofelie.
(zadáno: 7.8.2023)
65% - Sympatickou letní inscenaci zdobí zejména silný herecký výkon Dany Černé, která svou milující matku vystavěla do skvělé podoby ženy chytající se první příležitosti k tomu, aby život svého syna změnila k obrazu svému. Jinak mě inscenace bohužel tolik nezasáhla. Výrazněji působila v druhé části, kdy už se Paul pomalu vzdává a najednou se jeho představiteli výrazně lépe podařilo jej i nastolenou nejistotu vystihnout.
(zadáno: 7.8.2023)
Tvůrci plyšové gangsterky si zřejmě dostatečně neujasnili, pro koho svou inscenaci vlastně chystají. Místy divákům předkládají inscenaci jasně vycházejí z tradice detektivky drsné školy - drsnou, byť plyšovou hříčku pro dospělé, kterou však poměrně často narušují vtípky a scénky hodné inscenace pro školky a první stupeň základní školy. Dohromady to příliš nefunguje už s ohledem na to, že dětinské vtipy střídají scény pro rodinnou inscenaci a děti, alespoň z mého pohledu, krajně nevhodné. Mezi všemi snaživými hereckými výkony, které inscenaci bohužel nemohou zachránit, pak nejvýrazněji působí Jan Vondráček jako Vrána.
(zadáno: 7.8.2023)
75% Mozaika osudů spojených v konkrétní vesnici, která se ani nevyskytuje na mapě, probíhá v pomalejším tempu, náročném na diváckou pozornost i s ohledem na to, že se velká část dramatických situací odehrává mimo scénu a v synopsi má své místo často ještě před začátkem syžetu. Potěší ovšem silnou atmosférou, již společně s hudbou, výraznou zvukovou složkou i světelnou režií působivě dotváří i přidání vnitřních monologů postav vedle klasických dialogů. Dramatizace právě povídkové knihy Želary Květy Legátové navíc nabízí i široký prostor pro herecký soubor, který jej využívá a přináší divákům silný kolektivní výkon.
(zadáno: 7.8.2023)
65% Sympatická vánoční inscenace, jejíž poetičtější první polovina velmi umně spojuje humornou složku s klasickým vánočním příběhem protkaným značným množstvím koled, zatímco v druhé získává výraznější roli slibovaná komedie. Celou inscenaci provázejí odkazy na lokální (liberecké a jizerské) zvyky a v druhé části své místo získávají i vděčné (nejen) lokální narážky a vtípky. V sehraném hereckém obsazení výrazněji zaujmou E.Jansová a J.Kabeš v rolích příběhem provázejících postav Anděla a Čerta a zvláštní pozornost zasluhuje samotnými herci (hereckým orchestrem NE-KLIŠÉ) zajištěná hudební složka inscenace i zapojení dětského sboru Severáček.
(zadáno: 7.8.2023)
Dvě jednoaktovky, dva díly jednoho příběhu dvou různých autorů, byť blízce spojených podobnými životními zkušenostmi přináší inscenace, která texty Václava Havla a Jiřího Dienstbiera navíc doplňuje o básně Ivana "Magora" Jirouse. Ty velmi působivě ve své civilnosti interpretuje Václav Helšus, který tak Magora zbavuje aureoly vyšinutého buřiče a ve spojení s oběma aktovkami o to intenzivněji ilustruje podivnou dobu. Jako Sládek a Vaněk se v obou aktovkách ve skvělých hereckých výkonech představují Martin Polách a Tomáš Váhala, jimž v Příjmu následně zdatně sekundují i další členové souboru s přesvědčivou drobnokresbou jednotlivých figurek.
(zadáno: 7.8.2023)
Citace z deníků Jiřího Ortena provází působivá koláž z jeho textů, básní, próz, úvah, i z útržků korespondencí, jež společně vedle silného svědectví o komplikované době přinášejí i intenzivní a jímavý vhled do života autora, jehož přibližují jako obyčejného mladého člověka. To vše v herecky i pohybově efektní interpretaci Ondřeje Kolína s moderním hudebním doprovodem a výrazně efektní světelnou výpravou, které ovšem rovněž bohužel bližší pohled na titulní postavu místy ztěžují a zastiňují.
(zadáno: 7.8.2023)
Text této hry prostě nemám ráda, a ačkoli liberecká inscenace má mnohé klady, ať už silné herecké výkony - zejména Martina Polácha, či zajímavou scénografickou koncepci, ani ta můj vztah ke své předloze nedokázala změnit. Oceňuji nicméně menší míru hysterie, než k jaké by v daném případě bylo možné sklouznout.
(zadáno: 7.8.2023)
Inscenace J.R.Schmiedtové je výrazná - hudebně, výpravně i herecky, přičemž sází především na skvělý herecký výkon K.Baranové v titulní roli - a výrazně povedená.
Extravagance, zhýralost, povrchnost, konec známého světa a nepochopení nově vznikajícího ze strany titulní hrdinky i jejího muže a jejich okolí provází vynikající první polovinu inscenace: svižnou a hravou, současně efektně vykreslující soukromý život Antoinetty i její lidské problémy na "cizím" dvoře ve vzrůstajícím množství nepřátel. V druhé části inscenace ztrácí na v úvodu nastoleném tempu, dostávají se v ní ke slovu vážnější momenty, nabízí však i efektní katarzní závěr.
Extravagance, zhýralost, povrchnost, konec známého světa a nepochopení nově vznikajícího ze strany titulní hrdinky i jejího muže a jejich okolí provází vynikající první polovinu inscenace: svižnou a hravou, současně efektně vykreslující soukromý život Antoinetty i její lidské problémy na "cizím" dvoře ve vzrůstajícím množství nepřátel. V druhé části inscenace ztrácí na v úvodu nastoleném tempu, dostávají se v ní ke slovu vážnější momenty, nabízí však i efektní katarzní závěr.
(zadáno: 7.8.2023)
55% Liberecký tvůrčí tým se rozhodl oblíbený film přenést ze šedesátých let k dnešku a ke střetu kultur mimo jiné i v generačním smyslu. Tam, kde se opírá čistě o činohru funguje, tu více, tu méně zdařile, inscenace by snesla přísnější uchopení ve smyslu zbavení se vtípků tzv. "na první dobrou" a vycizelování těch povedených a další reprízy snad pomohou i hercům. Obešla bych se ovšem bez pěveckých a hudebních čísel, která inscenaci zbytečně protahují, aniž by přinášela nějaký hlubší a výraznější smysl, zvlášť při nahrazení zrovna touhle hudbou, která sice je současnější, ale proč přesně byly vybrány zrovna tyto skladby úplně jasné není.
(zadáno: 7.8.2023)
Hutný a drsný text inscenuje D.Šoltýsová odpovídajícím způsobem; jako velmi temný příběh, plný násilí, neštěstí, ale i vášně a živočišnosti. Působivě jej dokresluje irská hudba a neutěšené prostředí odloučené irské vesnice ilustruje i výprava, až industriální scénografie, jež před diváky vytváří špinavý kout světa, evokující spíš pouliční prostředí, než městečko s rodinným sídlem mezi řekami. Strhující výkon podává v roli titulní Porcie J.Košková, jejíž postavou zprvu snad skrývané šílenství a vynořující se stíny prostupují stále naléhavěji a urputněji, aby až po jejím předsunutém finále, mohlo dojít i k poodhalení rodinného dramatu.
(zadáno: 7.8.2023)
65% - Sympatická inscenace působivě nahlíží na životní osudy S.Renaud, citlivě ilustruje jak její vztah s B.Reynkem - tedy vztah dvou výrazných a tolik odlišných osobností, tak i její život rozdělený do dvou zemí - mezi Vysočinu a Grenoble - a s tím spojené pocity vykořenění. Přes silný výkon L.Schreiberové a těsně po zhlédnutí inscenace rozhodně pozitivní dojmy, bohužel čím víc času uplývá, tím méně z ní v paměti zůstává, a když, tak životopisný obrázek, který je zajímavý, ale v němž zaniká, že jeho hlavním "předmětem" byla umělkyně. Vstupy s jejími texty, které by autorku nejvíc přiblížily, ač obsaženy byly, se čím dál tím víc vytrácí.
