Redakce

Iva Bryndová

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (540)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 22.3.2023)
Jan Frič inscenuje antickou tragédii ve velmi moderním hávu: za zvuků hudby, jako by se chtěla stát spíš muzikálem, v barevné scénografii odkazující k sedmdesátým létům, promlouvající o stále aktuálních tématech dnešním jazykem v novém překladu. Herci předvádějí velmi vyrovnané výkony, poněkud odcizené, v mnoha momentech jako by jen s ironickým nadhledem glosovali jevištní dění. Do jisté míry to funguje. Barevné pozlátko, flitry, hudba a zpěv, vše dokonale připomíná atmosféru oslav Dionýsa a společně se všemi vtípky to k divákům zjevně efektně promlouvá. Na můj vkus ve vší té umírněné zábavě ovšem poněkud zapadají zásadní myšlenky hry. (více v článku na blogu)
(zadáno: 14.3.2023)
75% - Pozoruhodný text (ve skvostném přebásnění) spojující kouzelně poetické okamžiky s těmi velmi depresivními: s náročnými tématy mezilidských vztahů i s násilím a krutostí; a výborné herecké výkony všech tří obsazených společně zásadní měrou napomáhají tomu, že inscenace ani tolik let po premiéře nevyčpěla, skutečně výrazně působí a přináší silný zážitek.
(zadáno: 7.3.2023)
75% Příběh Iokasté a rodu Labdakovců glosovaný dnešním pohledem (ženy): Inscenace/scénická báseň, jak ji autoři označují, sice nenabízí výrazně nový výklad, ale velmi trefně poukazuje na to, jak starověké mýty vyprávěli muži: primárně o mužích, ženské postavy se vyskytovaly jako objekty; přičemž svůj výklad mnohdy vtipně, jindy velmi mrazivě propojuje s dnešními reáliemi, situací a skutečnými postavami. Až na závěr přináší jakousi alternativu a možnou katarzi. Přesto baví, zmíněnou problematiku pojmenovává a představuje velmi trefně. Navíc v nápadité, byť jednoduché výpravě a choreografii s výbornými výkony jak Jany Oľhové, tak Petra Konáše.
(zadáno: 7.3.2023)
75% Natália Deáková v inscenaci Mayenburgovy hry s citem pro vtip a pointu nechává rozehrát jednotlivé scénky. Jedna absurdní situace střídá druhou a stejně tak herci přecházejí z jedné postavy do druhé místy tak rychle a plynule, že divák sotva stačí změny včas zaznamenat. Vedle velmi podařené komedie přitom inscenace neopomíná existenciální otázky a myšlenky a smysl absurdní komedie se tak vyjevuje postupně a v plné míře krystalizuje v poslední scéně.
(zadáno: 7.3.2023)
65% Ve velmi nápadité scénografii rozehrává D.Kranich postavu psychopatického vraha, který ve vraždách spatřuje umění, touží jimi vytvořit nesmrtelné dílo a zařadit se po bok dalších nesmrtelných umělců. Cituje Božskou komedii i další básníky, své činy klade do výrazných paralel s dnešní mezinárodní situací a vede dialogy se svými oběťmi, zatímco svět si jej nevšímá a spravedlnost dlouho nejeví zájem. Inscenace jeho ústy klade divákům nepříjemné otázky včetně zásadní: "oč by svět přišel, kdybyste tu vy vůbec nebyli?" Bohužel ač přináší zajímavé otázky, povedené herecké i hudební výkony a výrazná inscenační řešení, zasáhnout mě nedokázala.
(zadáno: 3.3.2023)
85% - Skvělá hra nejen o sexuálním zneužívání na půdě vysoké školy, ale především obecně o zneužití moci na podobné instituci, o bossingu, obtěžování, ale i o tom, jak snadné je z incidentu vytvořit proces, na jehož konci málokoho zajímá, jak vlastně vznikl a zda jeho výsledek skutečně vyřešil problém. Jednoduchou scénu doplňují povedené projekce a filmy, efektně funguje polopropustná zadní stěna a vše korunují výborné herecké výkony všech účinkujících. (více v článku na blogu)
(zadáno: 3.3.2023)
Přes velmi dobré herecké výkony všech účinkujících představujících velmi věrohodně jak nejslavnější československé herce 30. let 20. st., či další skutečné osobnosti tehdejší doby, tak postavy smyšlené - figurky ilustrující dokonale dobovou atmosféru, jsem se s touto crazy komedií prostě nepotkala. Bohužel. Nepřesvědčila mě po stránce žánru, tedy jako hudební komedie, na jejichž tradici v divadle vedeném kdysi O. Novým měla navázat, ani jako bláznivý příběh sám o sobě. Na můj vkus se jednalo o přílišný pelmel - změť, kterou bych možná lépe přijala, nemít ji spojenou s reálnou postavou proklamovanou v titulu - k té mi neseděl.
(zadáno: 28.2.2023)
Nevyužitý potenciál nové inscenace MDP.
První část zoufale postrádá tempo. Přináší sice řadu informací a neopomíná ani letmo (zábavně) zmíněné detaily, ale nevyužívá námětu, k titulní postavě se nijak zásadně nestaví, jen ilustruje motivace a myšlenky, mnohokrát napsané a vyřčené, navíc únavně dokumentárním způsobem, jevištní akce a obrazotvornosti se nedostává.
Audiowalk bojuje nejprve s organizací, načež opět nevyužívá možností: jak cestou (zřejmě přítomné postavy), tak následně v Petschkově paláci, v němž dojde v podstatě k průletu diváků a dvěma krátkým scénám. Bez ohledu na působivost té poslední, dalo se z této návštěvy vytěžit víc. (více v článku na blogu)
(zadáno: 28.2.2023)
75% Takhle nějak si představuji moderní divadlo. Zásadní myšlenky Hamleta, jeho příběh - vše, co z něj udělalo klasiku na jevištích po tolik staletí, zůstává zachováno, jen je to ozvláštněné mnoha zábavnými a působivými režijními nápady: obsazení postav, kostýmy, hudba, jednání některých postav, v němž jsou zdůrazněny prvky a momenty, které autor mnohdy sám napsal, ale bývají vynechány či utlumeny (našla jsem u Hamleta, Laerta, Gertrudy i Ofelie). Vytkla bych na můj vkus iritující postavy klaunů, horší zvuk a tedy srozumitelnost v rapovaných monolozích (což však mohlo ovlivnit hostování) a nemohu říci, že bych zcela souzněla s úplným závěrem.
(zadáno: 28.2.2023)
75%:
Soumrak monster - 90%:
Téměř dokonalá kratičká aktovka. Černý humor, nadsázka, vše dotažené do perfektně groteskní podoby, v níž zůstává od začátku až do konce skvěle vyvážené.
Bang - 60%:
Podobný model, kde se však, možná i díky vstupnímu textu nepodařilo udržet na tak groteskní / humorné úrovni, ale současně ani tak přesně vyvážit humor s vážnějšími situacemi a ty dostatečně zdůraznit. - Situace a zlo negradují zdaleka tak, jak by bylo vhodné.
Herecky jsou však obě části na velmi dobré úrovni a vytváří působivý celek.
(zadáno: 28.2.2023)
55% Zajímavý formát inscenace: střídání účinkujících v rolích cestovatelů a jejich nadšených posluchačů, zapojení "kulisáků" (byť scéna místy z mého pohledu poněkud komplikuje situaci), velmi dobré herecké výkony účinkujících: výrazní zejm. K.Suchá a P.Uhlík, efektní svícení i zvuk. V druhé části se však náhle výrazně jiným stylem s ukotvením postav zpomaluje a trochu ztrácí dosavadní tempo, jež v závěru rozbíjí i vytahování části diváku do exkurze na jevišti. Jedna z nejzajímavějších, ne-li nejzajímavější, myšlenka na úplném konci zůstává osamocená a vytržená z kontextu, navíc ve zmiňované divácké "exkurzi" poněkud zapadá.
(zadáno: 28.2.2023)
V tomto případě jsem se s inscenací M.Bambuška nepotkala. Jakkoli rozumím myšlence, již se tvůrci snažili sdělit, a oceňuji, že jsem ji nenašla jen v synopsi, ale i na jevišti, forma, kterou se o to pokoušeli, mě neoslovila. Ať už šlo o využité kostýmy a masky zvířat (proč?), opačné obsazení rolí rodičů (proč?), zběsilou hudbu či světelný design. Nadto bohužel M.Mejzlík z mého pohledu pro roli Zvěřiny nemá potřebné charisma a ostatní obsazení se pohybovali na celé škále mezi hereckými výkony velmi dobrými (M.K.Hochman), přes průměrné, až po naprosto tristní (G.Pyšná). Výsledek byl velmi rozpačitý a jako poctu se mi jej vnímat nepodařilo.
(zadáno: 28.2.2023)
(zadáno: 27.2.2023)
Lehké vaudevillové hemžení na jevišti Stavovského divadla dlouho probíhá bez nejmenšího váhání, přes svou délku pouze krátce během zhruba druhé třetiny ztrácí tempo. Dominují mu poměrně vyrovnané herecké výkony, hlavně pokud jde o přednes a celkové pojetí postav. Zaujme scéna, včetně tramvaje, i choreografie připomínající rituální tance a zobrazující sex a výrazná hudební složka. Podařilo se velmi dobře zachytit chlad a bezcitnost všech zobrazených postav a vztahů, nicméně myšlenky, jež tvůrci akcentují v doprovodných materiálech už ne. Nebýt povědomí o nich, byl by můj zážitek v podstatě nekalený. (více v článku na blogu)
(zadáno: 3.2.2023)
Inscenace završující trilogii mapující více než sto let české historie trpí značnou nevyrovnaností. Zajímavé je rozštěpení hlavní postavy mezi čtyři herce (byli všichni výborní) - jednoho pro každou etapu života - i hudební doprovod a hudebně taneční mezihry. Nevadí skoky v čase; společně se střídáním milostných dobrodružství s realitou všedních dní, ať jí je nacistická okupace, lehce načrtnuté hrůzy režimu padesátých let či problémy následující, baví a nutí udržovat pozornost. V mnoha momentech však inscenace ztrácí tempo, výše zmiňovanými složkami úspěšně navozené, což jí značně ubližuje.
(zadáno: 3.2.2023)
55% - Realisticky pojatá inscenace na scéně Švandova divadla vcelku povedeně ilustruje Orwellův román. V jednoduché, byť funkční scéně, s výraznou hudbou a silnými hereckými výkony, jak Davida Punčocháře, či Anežky Šťastné, tak zejména Tomáše Petříka. Místy je ovšem příliš dlouhá a pomalá, a navíc nepřináší nic víc - prostou ilustraci (takže ji vřele doporučuji budoucím maturantům či všem ostatním pro seznámení s románem) zbavenou nějaké přidané hodnoty, či v mém případě i silnější emoce. Bohužel ty na mě skutečně nezapůsobily.
(zadáno: 30.1.2023)
Skvělé herecké výkony, zejména Mileny Steinmasslové a Jitky Nerudové v ústředních rolích, zaujali ale i další obsazení: Monika Zoubková, Eliška Hanušová Bašusová, Irena Kristeková či František Kreuzmann, a po letech uvádění zcela jasně patrná celková herecká souhra - výborná. Napětí a hutná atmosféra se drží celé drsným černým humorem prošpikované inscenace, která skrz všechny patologické a vykloubené vztahy v jedné rodině, jež popisuje, nemilosrdně směřuje k drsnému konci, který se v jejím průběhu čím dál víc jeví jako jediný v dané situaci možný a výrazně evokuje známé "čím kdo zachází, tím také schází." Drsné, emotivní, působivé.
(zadáno: 30.1.2023)
65% - Zeyerův Neklan se přes 60 let nehrál, a po zhlédnutí inscenace NDB rozumím, proč "nikomu nechyběl." Inscenace Š.Pácla vytváří působivé obrazy v efektní výtvarné stylizaci a nabízí i silné herecké výkony (T.Šulaj, B.Výtisk, P.Lorencová i další). Jakkoli je boj o moc téma věčné a stále aktuální, poukázat na paralelu hry o nejstarších českých dějinách a legendách s pozdějšími dějinami/dneškem, se tvůrcům povedlo výrazněji v programu k inscenaci, než na jevišti. Tam bez ohledu na bohatou výpravnost a další klady i v moderním přebásnění inscenace mnohdy poněkud unavovala a nedala příliš příležitostí k porozumění postavám a jejich postojům.
(zadáno: 28.1.2023)
K.Krajčo Babinské se úspěšně podařilo přenést hru na "klasické" divadlo. Z velké části díky skvělému hereckému výkonu R.Krajča, který bez váhání provádí diváky životním příběhem postavy, plným jak obrovského optimismu, tak neustále vystupujících vln deprese, přičemž s nimi neustále zůstává v přímém kontaktu a vybírá si mezi nimi své "spoluhráče". Právě divácké vstupy jsou z mého pohledu tím na právě této inscenaci nejrizikovějším. Jakkoli pomáhají přinést do příliš osobního příběhu a až "ponurého" tématu oživení a úlevu, mohou snadno její celistvost umocněnou klasickým divadelním prostorem potrhat. Snad si i s tou možností R.Krajčo poradí.
(zadáno: 28.1.2023)
75% Jevištně velmi efektní inscenace, jak díky projekcím, velmi strohé a skromné výpravě a výrazné hudbě, tak díky práci se sborem, který vytváří živé obrazy a ilustruje vybrané scény. Přiznávám však, že nedostatek světla ve zvoleném light designu mě místy iritoval. Skvělý herecký výkon S.Rašilova pak dává společně s výše uvedeným vzniknout inscenaci působivě znázorňující Borchertovy texty, myšlenky a život a vytváří silné poselství na konci. Jen je těch myšlenek a propojených textů pro neznalce Borcherta poněkud moc, a v podání místy velmi zběsilém, jak ostatně působí i úryvky jeho děl, což místy ztěžuje udržení pozornosti a pochycení všeho.
(zadáno: 28.1.2023)
Komorní scéna Klubovny sluší i závěrečnému dílu této trilogie, který vedle vlastního příběhu působivě dotahuje a zapracovává oba díly předchozí a jejich postavy. Doporučuji tedy zhlédnutí všech ideálně co nejblíž sobě (byť nejlepší v DvC - Kráska - je bohužel již začátkem). Samotný Osiřelý západ pak opět efektně buduje atmosféru podivného zapomenutého místa a zobrazuje stejně podivný, bolestný vztah - sourozenecký. Pánové Ruml i Lněnička jsou výborní, černý humor dokonalý, stejně jako finální výměna přiznání a zlomyslností. Bohužel L.Jůza mě podáním kněze příliš nepřesvědčil a obávám se, že to pak ovlivnilo i mé vnímání celé inscenace.
(zadáno: 28.1.2023)
75% - MdB jednou opět prokázalo vysoký standard a své místo mezi nejlepšími českými muzikálovými scénami. Účelná, zábavná a velmi efektní scéna i kostýmy, příjemný překlad, hudební nastudování, sladěný zvuk a skvělé výkony, jak Marie Juráčkové v titulní roli, tak Milana Němce a všech ostatních, mezi nimiž vyniká i dětský soubor v čelní úloze. Bohužel po hudební stránce mě samotný muzikál nezaujal a ani pokud jde o příběh, nebude zřejmě Matilda patřit mezi mé srdcovky. Té bezmezné karikatury je v něm na můj vkus i pro dětský příběh, jehož poselství za mě oslabuje, poněkud moc.
(zadáno: 28.1.2023)
Jakkoli je stylizace Mnoha povyku Daniely Špinar v podstatě zábavná a působivá, zejm. pokud jde o scénu či kostýmy, a jakkoli oceňuji projev pěvecký L.Brychtové a herecké S.Rašilova, D.Matáska, J.Řezníčka či I.Orozoviče, čeho je moc, toho je moc. Některé postavy a charaktery (Benedik a Beatrice jsou toho zásadním(!) příkladem) se v té míře stylizace a karikatury bohužel ztrácejí. Projevuje se to i v případě strážníků, jejichž stylizace a věčné poletování jsem přijímala až do chvíle, kdy jejich pro hru zásadní vstupy (jediné za mě opravňující jejich existenci) pohřbila laciná karikatura dosluhujícího prezidenta(proč?) a další hrátky kolem.
(zadáno: 17.1.2023)
Absurdní komedie B.Setzweina je v podání MDB nejsilnější vždy v úvodních momentech. V prvním monologu udavače Dudka, v němž vyznívá obludnost jeho počínání, v prvním momentu, kdy mu nadšená Lenka sděluje, že jím sledovaný Hrabal je již nějakou dobu po smrti a kdy se mu snaží naznačit i to, že jeho "firma" je již minulostí, i v prvních momentech, kdy do příběhu vstupuje postava Hrabala. Bohužel mimo tyto momenty se nedaří udržet napětí, ani humor na stejné výši. Absurdity, obludnost nadšeného udavače, ani Hrabalova poetika z mého pohledu nejsou dost využité a místy tak i přes příjemnou délku působí inscenace až příliš dlouze a únavně.
(zadáno: 17.1.2023)
Čtyři známé hrdinky B. Němcové (BN) v dnešní době a v dnešních kulisách: inscenaci Horáckého divadla se velmi efektně a přirozeně podařilo postavy Hedviky a její sestry Johany, Báry, Karly a Viktorky a jejich problémy přesunout do dneška a převtělit je do postav pěti spolužaček gymnázia nesoucího jméno autorky a poukázat na to, že jakkoli se vnímání žen a jejich postavení ve společnosti od časů BN změnilo, její postavy a jejich problémy stále promlouvají a jejich témata, byť lehce aktualizovaná, nám nejsou tak vzdálená, jak by se z pouhé učebnice češtiny mohlo zdát.