PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Iva Bryndová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (551)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 3.2.2023)
Inscenace završující trilogii mapující více než sto let české historie trpí značnou nevyrovnaností. Zajímavé je rozštěpení hlavní postavy mezi čtyři herce (byli všichni výborní) - jednoho pro každou etapu života - i hudební doprovod a hudebně taneční mezihry. Nevadí skoky v čase; společně se střídáním milostných dobrodružství s realitou všedních dní, ať jí je nacistická okupace, lehce načrtnuté hrůzy režimu padesátých let či problémy následující, baví a nutí udržovat pozornost. V mnoha momentech však inscenace ztrácí tempo, výše zmiňovanými složkami úspěšně navozené, což jí značně ubližuje.
(zadáno: 3.2.2023)
55% - Realisticky pojatá inscenace na scéně Švandova divadla vcelku povedeně ilustruje Orwellův román. V jednoduché, byť funkční scéně, s výraznou hudbou a silnými hereckými výkony, jak Davida Punčocháře, či Anežky Šťastné, tak zejména Tomáše Petříka. Místy je ovšem příliš dlouhá a pomalá, a navíc nepřináší nic víc - prostou ilustraci (takže ji vřele doporučuji budoucím maturantům či všem ostatním pro seznámení s románem) zbavenou nějaké přidané hodnoty, či v mém případě i silnější emoce. Bohužel ty na mě skutečně nezapůsobily.
(zadáno: 30.1.2023)
Skvělé herecké výkony, zejména Mileny Steinmasslové a Jitky Nerudové v ústředních rolích, zaujali ale i další obsazení: Monika Zoubková, Eliška Hanušová Bašusová, Irena Kristeková či František Kreuzmann, a po letech uvádění zcela jasně patrná celková herecká souhra - výborná. Napětí a hutná atmosféra se drží celé drsným černým humorem prošpikované inscenace, která skrz všechny patologické a vykloubené vztahy v jedné rodině, jež popisuje, nemilosrdně směřuje k drsnému konci, který se v jejím průběhu čím dál víc jeví jako jediný v dané situaci možný a výrazně evokuje známé "čím kdo zachází, tím také schází." Drsné, emotivní, působivé.
(zadáno: 30.1.2023)
65% - Zeyerův Neklan se přes 60 let nehrál, a po zhlédnutí inscenace NDB rozumím, proč "nikomu nechyběl." Inscenace Š.Pácla vytváří působivé obrazy v efektní výtvarné stylizaci a nabízí i silné herecké výkony (T.Šulaj, B.Výtisk, P.Lorencová i další). Jakkoli je boj o moc téma věčné a stále aktuální, poukázat na paralelu hry o nejstarších českých dějinách a legendách s pozdějšími dějinami/dneškem, se tvůrcům povedlo výrazněji v programu k inscenaci, než na jevišti. Tam bez ohledu na bohatou výpravnost a další klady i v moderním přebásnění inscenace mnohdy poněkud unavovala a nedala příliš příležitostí k porozumění postavám a jejich postojům.
(zadáno: 28.1.2023)
K.Krajčo Babinské se úspěšně podařilo přenést hru na "klasické" divadlo. Z velké části díky skvělému hereckému výkonu R.Krajča, který bez váhání provádí diváky životním příběhem postavy, plným jak obrovského optimismu, tak neustále vystupujících vln deprese, přičemž s nimi neustále zůstává v přímém kontaktu a vybírá si mezi nimi své "spoluhráče". Právě divácké vstupy jsou z mého pohledu tím na právě této inscenaci nejrizikovějším. Jakkoli pomáhají přinést do příliš osobního příběhu a až "ponurého" tématu oživení a úlevu, mohou snadno její celistvost umocněnou klasickým divadelním prostorem potrhat. Snad si i s tou možností R.Krajčo poradí.
(zadáno: 28.1.2023)
75% Jevištně velmi efektní inscenace, jak díky projekcím, velmi strohé a skromné výpravě a výrazné hudbě, tak díky práci se sborem, který vytváří živé obrazy a ilustruje vybrané scény. Přiznávám však, že nedostatek světla ve zvoleném light designu mě místy iritoval. Skvělý herecký výkon S.Rašilova pak dává společně s výše uvedeným vzniknout inscenaci působivě znázorňující Borchertovy texty, myšlenky a život a vytváří silné poselství na konci. Jen je těch myšlenek a propojených textů pro neznalce Borcherta poněkud moc, a v podání místy velmi zběsilém, jak ostatně působí i úryvky jeho děl, což místy ztěžuje udržení pozornosti a pochycení všeho.
(zadáno: 28.1.2023)
Komorní scéna Klubovny sluší i závěrečnému dílu této trilogie, který vedle vlastního příběhu působivě dotahuje a zapracovává oba díly předchozí a jejich postavy. Doporučuji tedy zhlédnutí všech ideálně co nejblíž sobě (byť nejlepší v DvC - Kráska - je bohužel již začátkem). Samotný Osiřelý západ pak opět efektně buduje atmosféru podivného zapomenutého místa a zobrazuje stejně podivný, bolestný vztah - sourozenecký. Pánové Ruml i Lněnička jsou výborní, černý humor dokonalý, stejně jako finální výměna přiznání a zlomyslností. Bohužel L.Jůza mě podáním kněze příliš nepřesvědčil a obávám se, že to pak ovlivnilo i mé vnímání celé inscenace.
(zadáno: 28.1.2023)
75% - MdB jednou opět prokázalo vysoký standard a své místo mezi nejlepšími českými muzikálovými scénami. Účelná, zábavná a velmi efektní scéna i kostýmy, příjemný překlad, hudební nastudování, sladěný zvuk a skvělé výkony, jak Marie Juráčkové v titulní roli, tak Milana Němce a všech ostatních, mezi nimiž vyniká i dětský soubor v čelní úloze. Bohužel po hudební stránce mě samotný muzikál nezaujal a ani pokud jde o příběh, nebude zřejmě Matilda patřit mezi mé srdcovky. Té bezmezné karikatury je v něm na můj vkus i pro dětský příběh, jehož poselství za mě oslabuje, poněkud moc.
(zadáno: 28.1.2023)
Jakkoli je stylizace Mnoha povyku Daniely Špinar v podstatě zábavná a působivá, zejm. pokud jde o scénu či kostýmy, a jakkoli oceňuji projev pěvecký L.Brychtové a herecké S.Rašilova, D.Matáska, J.Řezníčka či I.Orozoviče, čeho je moc, toho je moc. Některé postavy a charaktery (Benedik a Beatrice jsou toho zásadním(!) příkladem) se v té míře stylizace a karikatury bohužel ztrácejí. Projevuje se to i v případě strážníků, jejichž stylizace a věčné poletování jsem přijímala až do chvíle, kdy jejich pro hru zásadní vstupy (jediné za mě opravňující jejich existenci) pohřbila laciná karikatura dosluhujícího prezidenta(proč?) a další hrátky kolem.
(zadáno: 17.1.2023)
Absurdní komedie B.Setzweina je v podání MDB nejsilnější vždy v úvodních momentech. V prvním monologu udavače Dudka, v němž vyznívá obludnost jeho počínání, v prvním momentu, kdy mu nadšená Lenka sděluje, že jím sledovaný Hrabal je již nějakou dobu po smrti a kdy se mu snaží naznačit i to, že jeho "firma" je již minulostí, i v prvních momentech, kdy do příběhu vstupuje postava Hrabala. Bohužel mimo tyto momenty se nedaří udržet napětí, ani humor na stejné výši. Absurdity, obludnost nadšeného udavače, ani Hrabalova poetika z mého pohledu nejsou dost využité a místy tak i přes příjemnou délku působí inscenace až příliš dlouze a únavně.
(zadáno: 17.1.2023)
Čtyři známé hrdinky B. Němcové (BN) v dnešní době a v dnešních kulisách: inscenaci Horáckého divadla se velmi efektně a přirozeně podařilo postavy Hedviky a její sestry Johany, Báry, Karly a Viktorky a jejich problémy přesunout do dneška a převtělit je do postav pěti spolužaček gymnázia nesoucího jméno autorky a poukázat na to, že jakkoli se vnímání žen a jejich postavení ve společnosti od časů BN změnilo, její postavy a jejich problémy stále promlouvají a jejich témata, byť lehce aktualizovaná, nám nejsou tak vzdálená, jak by se z pouhé učebnice češtiny mohlo zdát.
(zadáno: 17.1.2023)
55% - Inscenace Divadla v Celetné vytváří na jevišti působivou iluzi podivného až pohádkového království, hutnou atmosféru dokreslují jednoduchá scénografie, bohaté kostýmy i působivá hudba. S bohatým a složitým veršovaným jazykem Calderonova dramatu však někteří obsazení, zejm. T. Rumlová a M. Tichý, bojují, což výsledné vyznění sráží a mně se navíc bohužel ani při této vcelku povedené inscenaci nepodařilo překonat svůj letitý odpor vůči této Calderonově hře. (více v článku na blogu)
(zadáno: 30.12.2022)
Inscenace slepená z mnoha jednotlivých povídek je v Divadle Na zábradlí již tak zažitý model, že nemá čím překvapit a bohužel ani příliš zaujmout, a to bez ohledu na výborný černý humor a řadu skvělých absurdních situací, které jednotlivé příběhy spojují. Kromě toho se totiž bohužel příliš spojujících myšlenek nevyskytuje a opakovaný model brzy unaví bez ohledu na přesvědčivé herecké výkony skvěle sehraného souboru či velmi dobrou hudbu.
(zadáno: 30.12.2022)
Pupek Paříže v MDP funguje po režijní stránce jako přesvědčivá barevná taškařice tam, kde se inscenace drží dvou manželských párů, synovce, služebné a jejich milostných dobrodružství. Jakmile se do příběhu začala zamotávat navíc linka s příšerou z temnot a dalšími linkami spojenými s hotelem, jsem se v Drábkově inscenaci (opět) ztratila - metaforu, ani myšlenku tyto prvky vysvětlující jsem nenašla / nepochopila. Mezi herci nejvýrazněji přesvědčil Radim Kalvoda a zaujali i Eva Leinweberová, Renáta Matějíčková a Denis Šafařík, ostatní za nimi poněkud pokulhávají.
(zadáno: 30.12.2022)
45% - Komediální výstupy v inscenaci působí výrazně lépe, než jakékoli vážnější - napětí a tlak se bohužel nedaří budovat tak přesvědčivě, a to bez ohledu na podařené herecké výkony, které podávají pánové Heřmánek, Žák, Batěk a Pokorný. Sara Sandeva za nimi bohužel výrazně zaostává a z celé inscenace tak zůstává především poněkud útrpný pocit.
(zadáno: 30.12.2022)
Čtyři obrazy ilustrující různé role, úlohy a postavení ženy (snad) inspirované čtyřmi vzory ženského rodu v české gramatice působí lépe jako nápad na papíře, než na jevišti, kde jsou od sebe výrazně oddělené a s výjimkou ženy v hlavní roli je nespojuje v podstatě nic. První z nich (o Fridě Kahlo) výrazně zaujme po taneční stránce, po níž je nejlepší z celé inscenace, nejvýraznější scénicky je pak druhá část (o babičce). Škoda slabších dalších dvou částí i slabého propojení do kompaktního dramatického celku.
(zadáno: 30.12.2022)
Inscenaci v Klubovně DvC zdobí dokonale hutná a bezútěšná atmosféra, v níž si místy nachází prostor černý a často i velmi zraňující humor, a kterou v komorním prostoru nelze nepocítit. Neuspokojivá současnost neprosperujícího irského venkova se pojí s hutnou atmosférou v domě Folanových, kde žijí matka s dcerou ve vztahu, v němž už nad láskou dávno vyhrálo vzájemné ubližování: ve své zlosti dokonale obludná M.Steinmasslová i zoufalá a matce se v mnoha momentech až děsivě podobající I.Kristeková. Muži vstupující do jejich nešťastného soužití, nejen rozčeřují vody neuspokojivého, byť klidného soužití, rovnou je dovedou k dramatickému finále.
(zadáno: 30.12.2022)
65% - Inscenace Hordubala v Národním divadle jednoznačně dokazuje, že hrát Hordubala bez Hordubala je myšlenka zcela platná a použitelná. Dramatizace se podařila, nicméně inscenace by zaprvé výrazně potřebovala krátit: krátit, krátit a krátit a zrychlit. Zejména v první polovině, kdy se velmi táhne. A lépe sladit herecký soubor v řadě druhé. Radúz Mácha v početném souboru v této inscenaci herecky vyčnívá, naproti tomu někteří další, zejména představitelka Tulačky, jejíž role je navíc úplně zbytečná a otravná, naopak výrazně nestačí.
(zadáno: 30.12.2022)
Skvělé herecké výkony všech tří hereček v rolích zásadních žen v jedné rodině, Miry (E.Trčkové), Hany (E.Novotné) a Elsy (T.Groszmannové) i zbývajících obsazených; přes svou jednoduchost zajímavá a nápaditá scéna a silný příběh, který ve své předloze poskytla již A.Mornštajnová, vytvářejí dokonalý základ podařené inscenace. Přesto mám pocit, že emocionálnímu zásahu, jaký mi přinesla právě kniha, zůstala přeci jen dlužna. Hanin příběh v druhé polovině je v podstatě dokonalý, druhá polovina ostatně nabízí lépe plynoucí a dramatičtější děj, Miřin příběh, který tomu Haninu dodává katarzi, se tak dramaticky a emocionálně silně podat nepodařilo.
(zadáno: 30.12.2022)
75% - Neuspokojivá atmosféra irského venkova z prvního dílu volné trilogie, Krásky z Leenane, zůstává zachována i v části druhé, nicméně tam, kde se v první části rozvíjelo hutné psychologické drama, si v druhé části Leenanské trilogie získává na pozornosti vedle útrpné současnosti velmi černý humor a výrazné množství tragicky komických situací. Utrpení mezilidských vztahů mnohdy zůstává přes svou důležitost odsunuté na druhou kolej. Dramatičnost, napětí, místy hutná atmosféra zůstávají zachovány, ale vedle nich Lebka baví. Herecké výkony všech obsazených jí v Klubovně pomáhají. A pobaví vlastně i nejmenší točna v průběhu.
(zadáno: 30.12.2022)
55% - Myšlenka spojit dohromady tanec, akrobacii a gospel, navíc to vše do muzikálového tvaru není zlá. Muzikál z podstaty spojuje tyto složky. Bohužel v branické inscenaci je velmi slabý příběh, který pak ovlivňuje i hereckou složku. Diváky zvyklé na skvělé taneční a akrobatické výkony zúčastněných souborů pravděpodobně zklame, že se jim obého dostává v menší míře, než by ocenili. Gospelový soubor při svém tanečním a hereckém zapojení nepůsobí nejlépe a nepomáhá ani horší zvuk a anglické texty písní, zvlášť s ohledem na nedobrou výslovnost obsazených. Přesto nejde o výslovně marný pokus, jen by potřeboval od všeho alespoň trochu víc a lépe.
(zadáno: 30.12.2022)
Skvělé výkony obou obsazených – jednoznačný herecký koncert Davida Švehlíka, který při interpretaci rozervaného Jerryho předvádí celou škálu emocí, a vedle toho nenápadnější, ale o to působivější minimalistický výkon Ondřeje Brouska v roli Petera žijícího svůj klidný, obyčejný život v ulitě přísně oddělené od vnějšího světa a problémů ostatních. Jejich střetnutí otevírá mnoho témat a zajímavých myšlenek. Bohužel výrazný a v podstatě překvapivý závěr mě nezasáhl tak, jak bych očekávala.
(zadáno: 30.12.2022)
75% - Povedenou muzikálovou adaptaci klasiky zdobí skvělá a zajímavá hudba, libreto a velmi dobré texty písní i energie a chuť patrná na všech účinkujících, potěší i světelný design a velmi dobré, byť skromné scénické efekty. Zásadním nedostatkem inscenace však jsou slabší pěvecké výkony – chtě nechtě zpěv je jednou ze základních složek jakéhokoli muzikálu a zde ho s přehledem (a skvěle) zvládá pouze Kristýna Jedličková. Vedle ní povedenými hereckými a víceméně i pěveckými výkony potěší ještě Lenka Netušilová, Štěpán Pospíšil a Berenika Anna Mikeschová.
(zadáno: 30.12.2022)
Z mého pohledu, a to zejména po herecké stránce, dosud nejpřesvědčivější inscenace tohoto ročníku katedry činoherního herectví (je na ní jasně patrné, že už je chvíli na repertoáru a obsazení se stihli dostatečně „vyhrát“) vznášející myšlenky vždy aktuální, i dnes, a dnes v mnoha ohledech ještě o něco víc. Skutečnou událost, jíž se Camus inspiroval, přitom v podstatě není potřeba znát, příběh v inscenaci je univerzální, hrdinové volně zaměnitelní, a o to je to působivější. inscenaci navíc výborně slouží jak scénografie, tak světla, zvuky a hudba.
(zadáno: 19.11.2022)
Brněnská inscenace dokazuje, jak moc byl Karel Čapek geniální a jak geniálně Matku i všechny další postavy, nejen Dolores, v této hře napsal. Aktualizace se povedla bez jakýchkoli zaváhání - inscenace je osvěžujícím způsobem civilní, lehká a o to působivější. Scénicky, světelně i stran zvuku a hudby je inscenace velmi podařená, a herecké výkony Terezy Groszmannové i obsazených pánů (a chemie fungující dokonale mezi bratry i otcem) ji pozvedají ještě výš.
