PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Iva Bryndová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (552)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 5.10.2013)
(zadáno: 5.10.2013)
(zadáno: 5.10.2013)
Bylo to především originální - originální režijní pojetí, z mého pohledu velmi oslovila hudba. A mělo to obrovskou sílu v chuti, která byla cítit ze všech účinkujících.
(zadáno: 5.10.2013)
(zadáno: 5.10.2013)
(zadáno: 5.10.2013)
(zadáno: 5.10.2013)
(zadáno: 5.10.2013)
(zadáno: 5.10.2013)
(zadáno: 5.10.2013)
Z mého pohledu je to náš jednoznačně nejlepší původní muzikál. Jenže v opakované verzi v Kalichu s Petrem Bende byl prostě lepší. Některé nové úpravy mu neprospěly, přidané postavy, herecké výkony v Broadwayi ty kalichovské nepředčí (některé z nich jsou výborné, ale není jich dost, rockovější úprava se povedla, texty jsou pořád dobré, výprava také, scéna důmyslná a pro mě jedna z nejnápaditějších, ale vyjímá se skoro lépe na menším prostoru... Pořád je dobrý, ale...
(zadáno: 5.10.2013)
(zadáno: 5.10.2013)
(zadáno: 5.10.2013)
75%
Výkony byly perfektní, výprava, hudební nastudování, dobré i texty... Jen se nějak nedostavil ten správný pocit.
Výkony byly perfektní, výprava, hudební nastudování, dobré i texty... Jen se nějak nedostavil ten správný pocit.
(zadáno: 20.4.2024)
Amslerův Mefisto je výpravně opulentní záležitost, hlavně v druhé části. To je z něj žel nejzásadnější dojem. Zatímco první část ještě nabízí kresbu jednoho velmi zvolna se rozvíjejícího bezpáteřního charakteru, v druhé se pod nánosem slov (z portů) a projekcí divadlo jaksi ztrácí. V počátku je forma živě přenášených projekcí využívajících četně detailních záběrů, často se propojujících, společně s velkolepou a působivou scénou efektní, zábavná, zajímavá, posléze však zevšední a zážitek se ztrácí. Tak jako herecké výkony za kamerami a živé divadlo. O zboření čtvrté stěny se zjevně mluví proto, aby se postavila jiná, moderní, velkolepější.
(zadáno: 5.4.2024)
65% S vražedně pomalým tempem této inscenace jsem bojovala téměř od začátku, v první polovině ještě úspěšně, tam mě zaznamenaná témata rodiny, nemoci, ale hlavně závislosti a jejího vlivu na rodinu, její členy a na neodbytný rozklad všeho, velmi zaujala. V jakkoli staré hře, jakkoli daleko do historie se obrací, toto téma je stále aktuální a první část inscenace byla skvělá. Scéna terapie jakékoli naladění na realistické rodinné drama však naprosto podtrhla a znovu mě již inscenace nezasáhla. V druhé části jsem bojovala s tempem téměř neustále, porty mě iritovaly o to víc a ani S. Toman mě zde už herecky úplně nepřesvědčil.
(zadáno: 4.4.2024)
Koncept pro mě zajímavější než mnoha poetická převedení literární Kytice do jevištního tvaru - jen kdyby skutečně držel pohromadě a fungoval v každé baladě a každé scéně. Některé jsou nápadité, nadchnou provedením, žel v jiných trapnost a pocit až nezáměrné parodie získává navrch. Mnohdy dokonale rozpracované detaily (často na pozadí) se vzápětí (i v prvním sledu) ztrácejí, a to je velká škoda. Neporozuměla jsem výraznému a v závěru značně násilnému a zbytečnému propojení s liturgií - zvlášť když jsem jej ve výsledku vnímala až jako "na úkor" provedení všech balad, ani vynechání konkrétních JEN dvou.
(zadáno: 4.4.2024)
Inscenace postavená na principu montáže několika úrovní je komplikovanou záležitostí, pokud jde o její vyznění i následné čtení. Ústřední voiceband vytvořený herci Slováckého divadla je na skvělé úrovni, ovšem při spojení s dalšími částmi inscenace, věcnými titulky o životě a smrti a performance - proměny - to vše společně z mého pohledu nefungovalo. Stále stejná energie voicebandu, jakkoli jímavá, je rušená ostatními vjemy, a sama naopak ruší vnímání textu. Emoce se nedostavily.
(zadáno: 4.4.2024)
65% - Milá retro oddechovka plná zábavně přetextovaných písní, které pochopitelně nejdou z hlavy. Skvěle vystavěná role Martinem Matejkou, jemuž zdatně sekundují všichni ostatní herci i zdařilá hudební a pěvecká stránka inscenace. Vlastně mě překvapilo, jak pozitivně na tuto inscenaci stále reagují mladí diváci (z KMD i další).
(zadáno: 4.4.2024)
65% - Psychologický thriller na divadelních prknech. Vedle zdařilých hereckých výkonů zaujme neotřelé využití prostoru a posunutí děje vedle jeviště i do hlediště složeného do podoby kavárničky.
(zadáno: 22.3.2024)
Inscenace, která se obtížně hodnotí. Pokud jde o zvolenou režijní koncepci, ta je výborná. Moderní, originální, plná nápadů, zajímavých myšlenek, kreativní, nápaditá, promlouvá k dnešku. Byť s některými myšlenkami, nápady a vstupními situacemi plně nesouzním, rozhodně zaujmou. Dosud je to na 90%. Bohužel poté do výpočtu vstoupí obsazení a všechno se to zadrhne. Tedy možná: šance je 50:50; jednou se to zadrhne úplně, podruhé jen trochu. Ale tak jako tak P.Klečka v roli Piláta podává naprosto suverénní výkon jak pěvecky, tak herecky v obou verzích a je naprostou hvězdou představení, všichni ostatní se k němu jen více či méně úspěšně dotahují.
(zadáno: 21.3.2024)
Dianiškova inscenace vychází ze stejných principů jako např. nedávná Žena filmového kritika: prostý příběh o seznámení a počátku jednoho vztahu prokládá humorným základem. Ve Zlozvycích vychází z projektu stejného názvu, upozorňujícího na naše zlozvyky, a utahuje si z nich. Kde užívá standardní činoherní postupy, funguje povedeně jako předchozí inscenace tohoto stylu ve Studiu PalmOFF, problém nastává s cirkusovými vstupy: jen některé se podařilo do děje funkčně vtělit (scéna na lustru). Tam, kde tak nosné, funkční a logické nebyly, jsem s jejich využitím bojovala. Je to jako v muzikálu: píseň vložená jen proto, aby tam byla, nefunguje.
(zadáno: 19.3.2024)
55% - Od první scény Kehlmannovy hry je jasné, že tihle dva se nepotkali jen tak a soused sousedovi musí nějak změnit jeho dosavadní život. Bohužel přes veškerou snahu obsazených a sympatické herecké výkony Miroslava Hanuše, Martina Donutila i Dany Batulkové značnou dobu trvá, než osudy postav nebo i vývoj toho jednoho dne vůbec začne diváka zajímat. Alespoň mně tedy více než polovinu inscenace trvalo, než k tomu došlo; dramatickou stavbu této hry tedy nepovažuji za dobrou. Závěrečná třetina byla zajímavá, místy i s poměrně děsivými momenty, ale výsledný dojem už zachránit nedokázala.
(zadáno: 15.3.2024)
Muffatova hra by potřebovala víc sousedů a méně policistů, řečeno tak, aby člověk nevyzradil příliš. Svým příběhem se výrazně podobá známému britskému filmu, což je v tomto případě její značná nevýhoda. Inscenace P.Kheka zatím totiž nemá úplně zvládnutý temporytmus, v čemž proti onomu filmu, jejž tak připomíná, strašně vázne. Několik míst jak v první (za mě zejm. na začátku), tak ve druhé části (zde se vracím k postavě policisty a jeho výstupu) je zbytečně zdlouhavých. Obsazení T.Medvecké do okouzlující návštěvnice bylo ovšem skvělou volbou, nezapadají vedle ní ani další obsazení a inscenace je tak milou podívanou určenou pro nenáročný večer.
(zadáno: 15.3.2024)
55% - Obrazově pohybová inscenace vycházející z deníků Petra Lébla nabízí nejintenzivnější zážitky a nejlépe působí tam, kde se skutečně drží zmíněného - obrazu a pohybu. Scéna s výstupem odkazujícím k Léblově nastudování Cabaretu či scéna finálová patří k vrcholům. Zaměření na milostný trojúhelník mi ale nestačilo, to vnímám až jako degradaci námětu a nevyužitý potenciál. Pro zobrazení milostného trojúhelníku za mě nebyl nutný Petr Lébl. Když se zmiňuje on, čekala jsem víc.
