PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Iva Bryndová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (552)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 13.3.2024)
55% - Inscenaci se bohužel nepodařilo udržet tempo a styl první části, pořádaného konkurzu, který přinášel sympatické množství vykloubenosti a zábavy, aniž by stihl sklouznout k prosté trapnosti, výsměchu, nudě či k monotónnosti. Jistě i díky proložení hudebními a pěveckými vstupy. Když se však inscenace z konkurzu přesunula k rovině bláznovství jednoho z hudebních géniů, už se jen nabalovaly drobné poněkud psychedelické situace a obrazy a mě to prostě přestalo bavit. Nemám dojem, že by se mi dostalo humorného náhledu na hudební podivíny, ani bližšího, třeba i zajímavého pohledu na jednoho z nich. Zasekla jsem se kdesi mezi.
(zadáno: 6.3.2024)
55% - Román jsem nečetla. Nezažila jsem devadesátky (tedy ne v téhle podobě, ne v tom patřičném věku). - Zásadní problém: Topolova poetika v "hnusném" příběhu z nich mě neoslovila. Měla jsem pocit, jako by se hnus ani ne všedních dnů, hnus mnohem větší prostě jen snažil skrýt za krásná, velká, duchovní slova. Ocením herecké výkony i jednotlivé situace na cestě příběhem Potokova života a jejich zobrazení. Jako celek to ke mně žel nepromluvilo. A závěrečná fráze už celkový dojem nespravila.
(zadáno: 6.3.2024)
Bohužel s inscenací Tomáše Loužného jsem se opět nepotkala. Jakkoli působivě a obrazotvorně svou inscenaci buduje, opět jsem bojovala s temporytmem a ani v sebeabsurdnějších situacích, plných výsměchu lidstvu a jeho pochybnému pinožení jsem nedokázala udržet plnou pozornost. Výstup se vzpomínkou na někdejší utrpení mi bohužel nepomohl, z celkového kontextu spíš vytrhoval. Vzpomněla jsem si při sledování na předvánoční hostování Krajiny se sklady, jež na mě přes svou neuchopitelnost paradoxně působila mnohem intenzivněji a pochopitelněji.
(zadáno: 6.3.2024)
55% - Boleslavské divadlo v Dokonalé svatbě jistě našlo vděčný divácký hit, který přivede řadu diváků. Na mě byla inscenace místy tlačená trochu moc na sílu, jak v některých situacích (úvodní pozdrav ženicha a svědka či vstupy matky), tak po stránce výtvarné. Rovněž režijní a herecká pojetí svědka (P. Mikeska) a nevěstiny matky (I. Nováčková) mě příliš nezaujala.
(zadáno: 8.12.2023)
55% Na opulentní a výtvarně výrazné scéně s efektní hudbou inscenuje SKUTR Hamleta v inscenaci, která za mě rezignovala na silné herecké výkony, předkládá jen obrazy a vlastní výklad dodává až v úplném finále. Velmi působivém, ale nestačilo mi. Výprava je krásná, ať jde o scénu s arénou nejprve připomínající kostel, později kabinety, konferenční sály či zemi požíranou divočinou kolem (snad), ale i o kostýmy, světla a hudbu. Několik mizanscén SKUTR buduje působivě včetně hereckých výkonů v nich. Ovšem byly to výjimky, komplexně mě z herců přesvědčili jen B.A.Mikeschová a F.Březina. Pro seznámení s textem snad dobrá varianta, mě nepřesvědčila.
(zadáno: 6.12.2023)
65% Partnerský vztah plný povrchnosti, pokrytectví, sobectví, pozérství a manipulace inscenuje Pavel Gejduš v Ibsenově Noře. Jeho titulní hrdinka v podání K.Janovičové vstupuje na scénu jako zpodobnění okouzlující Marylin Monroe a dlouho je to primárně herecký výkon její a P.Panzenbergera v roli jejího muže, které táhnou celou inscenaci, v první polovině dost statickou a poněkud nezáživnou. Nora je povrchní, zpovykaná panenka, Torvald manipulátor se zatím skrývanými násilnickými sklony. Až v druhé polovině, když bortí se pozlátko, za nímž se skrývají, padá přetvářka, stoupá napětí i očekávání a inscenace získává skutečně na záživnosti.
(zadáno: 6.12.2023)
65% - Výrazný herecký výkon Kamily Janovičové, která se stává středobodem inscenace, nicméně se domnívám, že až vedle vší hysterie vyvěrající ven přidá k roli i výraznější ztvárnění vnitřní bolesti, bude ještě silnější. Velmi efektní je scéna, tvořená prostou kostrou domu, v němž měl vzniknout domov a ono hnízdo lásky, ale který příznačně po odstranění šatních prvků demonstrujících předchozí život zůstává prázdný. Výrazný Michal Čapka jako útrpně čekající manžel a Renáta Klemensová jako matka.
(zadáno: 6.12.2023)
65% Nepříliš objevný text ve zručné a nápadité inscenaci Divadla Petra Bezruče, která zaujme iluzivní scénou připomínající tenisový kurt s diváky kolem dokola a antiiluzivními zbývajícími složkami: kostýmy, náležející spíš na společenský večírek než sportovní událost; choreografii, či hudbu. Vedle klasiky a dalších záznamů zaznívají živé bubny a v inscenování textu, v němž se na pozadí jednoho finálového zápasu odehrávají nejdůležitější momenty ze života dvou tenistů, má značnou úlohu i výrazné svícení. Herecky zaujmou všichni čtyři obsazení, bohužel i přes jejich výkony inscenace místy ztrácí na tempu a tehdy je poněkud zdlouhavá.
(zadáno: 23.11.2023)
Jak už uvedli kolegové, Vzkříšení Jana Mikuláška může být pravděpodobně větším zážitkem pro někoho, kdo se s jeho prací setkává poprvé, nebo ji nevídá tak pravidelně. Pro mě to byla řada známých postupů, několik působivých mizanscén a silný herecký výkon Miloslava Königa. Vedle toho působila inscenace především povědomě - výrazně stylizovaně - a velmi chladně a sterilně. Z mého pohledu by navíc snesla i umeřenější hudební složku, hudba místy zastiňuje zbytek, zejména při finále obou polovin.
(zadáno: 22.11.2023)
55% Nevím, zda boxerský zápas; za mě boj hlavních hrdinů tohoto příběhu výrazně připomínal spíš tanec, který střídavě tančí spolu a proti sobě, tedy víc v úvodu slibovanou báseň, než ring, byť odehrávající se v tak závratném tempu a s takovou kadencí všech promluv, jimž bylo přizpůsobeno i tempo jevištní akce, že zachytit nejen všechny významy, ale i všechny zvraty a dramatické situace považuji za značně složité, ne-li nemožné. Oceňuji nesmírně herecké výkony v čele se S. Tomanem, a okouzlily mě i otočné dveře, nepoužité v rámci scénografie (bohaté a za mě podobně bohaté až přeplácané jako text) pouze jako ilustrace v pozadí.
(zadáno: 22.11.2023)
Jakkoli podstatnému a podnětnému scénickému čtení o F.Peroutkovi, jeho době a známých, by prospěla výraznější a nápaditější režie a obecně jevištní práce. Zejména stran druhého hlasu, který zaznívá tak často, že by si zasloužil víc než zvukovou podobu ze záznamu. Bez ohledu na sympatické taneční výkony v doprovodu bych víc než tanečníky na jevišti ocenila právě jej. A vedle toho menší závislost na textu. Herecký výkon O.Kepky v podstatě "degraduje" na rozhlasový, přičemž zejména v humornějších pasážích a kontaktnějších částech je to škoda. Text tak místy těžce udržuje diváckou pozornost, dobová hudba a lehké světelné změny to samy nezachrání.
(zadáno: 22.11.2023)
65% - Z mého pohledu na velmi povedené - funkční a efektní scéně - vypráví MdB v režii Petra Gazdíka známý příběh - barevně (efektní scénografie, krásné kostýmy), mile a vcelku podařeně, ovšem bez zásadnějšího emocionálního dotčení diváka - tedy alespoň mě. To mě nezasáhlo ani v průběhu, ani na konci.
(zadáno: 8.11.2023)
Inscenace Divadla Na zábradlí je kombinací dvou výborných hereckých výkonů, celé řady sympatických režijních a scénických nápadů a textu - korespondence dvou autorů, u nichž a u níž mě celou dobu nepřestala trápit otázka, proč právě tohle? Proč tihle autoři a tahle jejich konverzace v dopisech. Domnívám se, že do menšího prostoru určená pro znalce by fungovala přeci jen lépe, nic zvlášť objevného nepřinesla.
(zadáno: 8.11.2023)
Muzikál o oblíbené, dnes už všeobecně známé rodince se zvláštním morbidním vkusem a černočerným humorem je proti filmovým verzím, které ji proslavily, bohužel poněkud krotký a bezzubý a ani slibného nápadu, střetu dvou tak odlišných rodin, který by s sebou mohl přinést celou řadu komických i dramatických situací a konfliktů, nevyužívá. Příliš nezaujímá ani hudebně. V MdB z něj i tak dostali téměř vše, co šlo. V hlavních rolích zaujali zejm. A.Zelová, A.Kaňák a Š.Pekar, přesvědčili i R.Jícha, L.Janíková a I.Ondříček. Wednesday E.Mertové byla však až příliš něžná, a i pěvecky je role bohužel nad její možnosti.
(zadáno: 29.10.2023)
65% Zejména první polovině vcelku povedené inscenace by prospělo buď krácení některých i často vynechávaných pasáží, nebo alespoň zrychlení tempa. To druhá část drží výrazně lépe a i herecký výkon V.Pokorného, jehož Richard je nejprve obrazem na první pohled až okatě manipulativního zla, je v ní značně jistější, na jistotě získává právě až po korunovaci. Krom toho je škoda, že inscenace v poměrně moderním hávu, pokud jde o rozsáhlou scénu, protáhlou na několik úrovní, jež efektně využívá, a působivý hudební doprovod, opět zajištěný živě čtveřicí hudebníků, nevolí i výraznější výklad, v tom jde v podstatě o klasiku ve skvěle zvoleném překladu.
(zadáno: 29.10.2023)
55% - Celá řada velkých a dlouhých muzikálových čísel v klasickém broadwayském stylu a spousta otravných doslovností jsou hlavními problémy muzikálové adaptace, které způsobují zásadní nedostatky v tempu. Zážitek z mnoha povedených, často činoherních (ale i hudebních, pokud zrovna posouvají děj a fungují v něm) scén, výborných hereckých výkonů - zaujali zejm. Marek Lambora, Ondřej Rychlý (skvělá ústřední dvojice) a Anna Fialová - a kouzelného příběhu se tím poněkud kazí. Hudba mě příliš nezaujala - připomíná mnohé již slyšené, takže zbylo jen kouzlo několika okamžiků a jinak vlastně nuda.
(zadáno: 9.10.2023)
65% Zajímavý kompilát oslabilo slabé propojení tří dílů – ocenila bych výraznější, než postavou či herečkou, když už se inscenují dohromady – i jejich značná žánrová odlišnost. Taneční Propast i neosobní – deklamační, dokumentární, politický – Král Oidipús zaujaly. Nejvýrazněji však působila první část, Láios, moderní fraška, v níž mezi vtípky, hysterií, vulgaritou, nadsázkou a pozlátkem dnešní doby střetávajícími se s antikou postupně houstne atmosféra a zdůrazněním aktuálních témat a konfliktů působí ještě naléhavěji. Je škoda, že podobný drive a přesah se nepodařilo udržet v dalších částech, kde nejvíc zaujaly herecké výkony, zejm. M.Kern.
(zadáno: 9.10.2023)
65% - Úprava a režie M.Háby mě po čase opět bavila, velmi - zpočátku. Sen efektně zkrátil, učinil z něj zábavnou pouť kouzelným lesem, která, ano, pomrkává i směrem k aktuálním tématům, zejména stran romantických a rodinných vztahů či ve vztahu k mocenským autoritám. Jenže závěrečná pointa ční v inscenaci po na začátku opuštěné myšlence náhle osamoceně, v průběhu tomuhle vyznění nic dalšího neodpovídá. Společně s neustálým zdůrazňováním sexu a sexuality nade vším mi to dost říká o pohledu na svět autora inscenace, málo o jeho pohledu na Sen čarovné noci a mě to v průběhu, přes slibný start a množství výborných nápadů, bavit zase přestalo.
(zadáno: 7.8.2023)
65% - Sympatickou letní inscenaci zdobí zejména silný herecký výkon Dany Černé, která svou milující matku vystavěla do skvělé podoby ženy chytající se první příležitosti k tomu, aby život svého syna změnila k obrazu svému. Jinak mě inscenace bohužel tolik nezasáhla. Výrazněji působila v druhé části, kdy už se Paul pomalu vzdává a najednou se jeho představiteli výrazně lépe podařilo jej i nastolenou nejistotu vystihnout.
(zadáno: 7.8.2023)
65% - Sympatická inscenace působivě nahlíží na životní osudy S.Renaud, citlivě ilustruje jak její vztah s B.Reynkem - tedy vztah dvou výrazných a tolik odlišných osobností, tak i její život rozdělený do dvou zemí - mezi Vysočinu a Grenoble - a s tím spojené pocity vykořenění. Přes silný výkon L.Schreiberové a těsně po zhlédnutí inscenace rozhodně pozitivní dojmy, bohužel čím víc času uplývá, tím méně z ní v paměti zůstává, a když, tak životopisný obrázek, který je zajímavý, ale v němž zaniká, že jeho hlavním "předmětem" byla umělkyně. Vstupy s jejími texty, které by autorku nejvíc přiblížily, ač obsaženy byly, se čím dál tím víc vytrácí.
(zadáno: 7.8.2023)
55% - Inscenace Starých mistrů mi výrazně připomněla mnou dříve viděného Bráchu. Stejně jako v jeho případě jde i zde o text, který není špatný, ale k tomu, aby jeho inscenace poskytla skutečný zážitek, by vyžadoval skvělé herecké výkony a výbornou hereckou souhru, což bohužel v tomto případě úplně nefunguje. Milan Hein je víceméně uvěřitelný v momentech, kdy v inscenaci jeho postava skutečně zkouší, nebo již hraje - o poznání hůře než jeho bratr. Těch bohužel není tolik a v ostatních momentech ten nepoměr inscenaci ubližuje. Oceňuji nicméně výkon Františka Němce, který mě ještě výrazněji zasáhl v druhé polovině.
(zadáno: 7.8.2023)
Text této hry prostě nemám ráda, a ačkoli liberecká inscenace má mnohé klady, ať už silné herecké výkony - zejména Martina Polácha, či zajímavou scénografickou koncepci, ani ta můj vztah ke své předloze nedokázala změnit. Oceňuji nicméně menší míru hysterie, než k jaké by v daném případě bylo možné sklouznout.
(zadáno: 16.6.2023)
65% Zajímavý koncept posmrtné hry a posuzování pozemského života táhnou vzhůru výborné herecké výkony obou obsazených. Klára Sedláčková výborné ztvárňuje zmatenou zemřelou usilující o postup vzhůru, emotivně vyprávějící vlastní příběh se všemi jeho vzlety i pády a marně se pokoušející pochopit pravidla hry. Jan Sklenář pak neméně výtečný výkon podává jako nelidský, poněkud robotický posuzující. Bohužel přílišná délka a zacyklenost druhé poloviny inscenace sráží celkový výsledek. Prospělo by buď zkrácení, nebo nějaký výraznější, katarznější závěr.
(zadáno: 16.6.2023)
Dramatický osud Pravomila Reichla by dle mého v divadelní podobě lépe vynikl, kdyby při jeho dramatizaci autoři nevycházeli právě z románu P.Stančíka, nebo kdyby si z něj alespoň vzali tu výraznější druhou polovinu. Ta funguje i na jevišti výrazně lépe. První jí bohužel nedostačuje. Herecky ani jinak řemeslně není inscenaci co vytknout, ale bohužel ten základ, na který v synopsi lákají inscenace i román, úplně nefunguje. V inscenaci i kvůli tomu, že to místy vypadá, jako by ji režírovali dva lidé a ne vždy se s názorem na žánr, který dělají, potkali. Dianiškův režijní styl místy působí na něj až příliš usedle a svázaně a za mě to není výhra.
(zadáno: 16.6.2023)
65% Vinohradská Past na myši je milá, sympatická klasická detektivka v povedené realisticky pojaté scéně a kostýmech a s velmi slušnými hereckými výkony (zaujali zejména Ondřej Kraus a Simona Postlerová), které však z mého pohledu trochu chybělo gradující napětí. Jak sympaticky a příjemně hra probíhá, tak náhle končí - bez výraznějšího napětí, bez pocitu zvědavosti, který by diváka zasáhl. Ten se nedostavuje ani na začátku, kdy se diváci dozvídají o v Londýně spáchané vraždě, ovšem ani v průběhu, kdy k dalším zločinům dochází již přímo v rámci syžetu a "před diváky" a postavy se dostávají do nebezpečí na životech.
