PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Iva Bryndová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (552)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 16.6.2023)
55% Text, který by bylo možné předkládat jako důkaz toho, jak nevhodné je "honit mnoho zajíců najednou". Bez ohledu na výborné herecké výkony ve skvělé souhře všech zúčastněných inscenaci ničí nadměrné množství (v podstatě zajímavých) témat, z nichž žádné není dotažené, a tudíž možné jednoznačně označit za stěžejní. V souladu s tím pak není možné inscenaci a to, co se autorka či následně tvůrci snažili divákům sdělit, rozklíčovat, a nepomáhá tomu ani nevěrohodné chování postav.
(zadáno: 25.5.2023)
65% V kontextu další tvorby SKUTRU působí Nebezpečné známosti poněkud krotce. Ač režijní umírněnost kompenzují silnými hereckými výkony, nedaří se mi zbavit pocitu, že je to škoda, z mého pohledu šlo o skvělou látku pro výraznější pojetí, díky všem postavám a postavičkám, intrikám i ději - hudebně, pohybově, herecky. Pocit tohoto nedostatku zesiluje i slabé pnutí mezi hlavními postavami v podání Z.Stivínové a S.Rašilova, jež celý kolotoč intrik roztáčí. Přes jejich silné individuální herecké výkony jsem osudovou jiskru nenašla. Oba v tomto smyslu výrazně předčila D.Barešová se svým skvělým a emocionálně silným výkonem a vedle ní i Z.Piškula.
(zadáno: 25.5.2023)
65% Michal Lang se svým tvůrčím týmem vsadil na výrazně moderní prostředky, jimiž Shakespearovu hravou komedii inscenuje. Kouzelný les se tak v jeho inscenaci stává poměrně děsivým místem. Využití videomappingu je sympatickým a podařeným tahem, který mistrně nahrazuje kouzla. Herecké výkony, leckdy výrazně přepjaté odpovídají drsnějšímu, modernějšímu pojetí a jsou obecně povedené. Celou dobu jsem se nicméně nedokázala zbavit pocitu, že se mi ta výrazně moderní výprava výrazně vizuálně nelíbí, a to mi kazí dojem.
(zadáno: 27.4.2023)
Hravé inscenaci příběhu na motivy známého filmu by dle mého názoru prospělo svižnější tempo, menší množství humorných scének se sousedkami a přítelkyněmi a větší soustředění se na příběh onoho v synopsi zmiňovaného chlapce, který se lišil, a přesto chtěl žít s ostatními, jeho pocity, prožitky vztahy. Takhle inscenace baví, ale nezanechala bohužel výraznější stopu.
(zadáno: 26.4.2023)
MDB připravilo další výpravný muzikál pro celou rodinu. V nápadité scéně s využitím výrazných světel a projekcí vzniká v choreografiích Michala Matěje řada velkých klasických muzikálových čísel, fantaskní světy se pojí s rodinným dramatem. Company tančí a zpívá a protagonisté hlavních rolí předvádějí výborné komplexní výkony. Hvězdami premiéry byli Lukáš Janota a Radka Coufalová. Všechno dohromady to však výrazně připomíná již v Brně viděné a inscenace by navíc potřebovala významně krátit a zrychlit tempo. (více v článku na blogu)
(zadáno: 26.4.2023)
Inscenace mladoboleslavského divadla by potřebovala vybrousit a poněkud naostřit: hrany, vtipy, celkové vyznění. Je milá, sympatická, místy vtipná, místy dojemná, ale všemu tomu neustále chybí důraz: výraznější vykreslení charakterů, vztahů mezi postavami i výraznější vyznění mnohých situací. Druhá polovina je vzhledem k příběhu Juliena a Laury plynulejší, uzavřenější a působivější, poněkud neurčité a nedůrazné celkové vyznění ovšem nedokáže plně změnit. Po herecké stránce nejvíc přesvědčila Magdalena Jirounková.
(zadáno: 26.4.2023)
65% V první části forma takříkajíc válcuje obsah, ale mě osobně právě tato část (tyto části), spojující hereckou akci s výraznou akcí pohybovou se zajímavou choreografií a stejně výraznou složkou hudební a pěveckou (posilující venkovskou atmosféru) bavily nejvíc. Postupem času získává na síle výrazná práce herecká a P. Tomicová i L. Andělová své postavy ztvárňují přesvědčivě, přičemž o kousek více oceňuji L. Andělovou, která je v roli Jenůfy výborná a z mého pohledu realističtější konec vyznění této role napomáhá. S dramaturgickým uchopením Kostelničky (za mě v první řadě o svou VLASTNÍ pověst se obávající ženy) jsem v závěru nesouzněla.
(zadáno: 26.4.2023)
Inscenace, v níž forma výrazně vede nad obsahem - nejpůsobivější na ní je z mého pohledu její vizuální stránka, tedy v daném případě výprava: scénografie, projekce; zejména ve chvíli, kdy na scéně vzniká titulní les a v něm se ocitá hlavní hrdinka. Příběh mě zdaleka tolik nezasáhl, jde v podstatě o jednoduchou love story, kterou by na vyšší úroveň mělo zcela zjevně vynést téma environmentálního žalu a eko-deprese, které však výrazně fungují až v onom lese, do té doby mě nijak nezasahovaly, stejně jako mě spíš otravovaly dlouhé hudební vsuvky a jednoduché texty písní.
(zadáno: 20.4.2023)
65% - Zcela neznalé předlohy i mně její dramatizace primárně připomněla Foglara lehce smíchaného s dalšími, vědeckofantastickými, díly a Prašina Stínadla, byť modernější a jinak fungující. Na prosté, velmi účelné scéně, dotvářené světly, stíny či jednoduchými projekcemi se tvůrcům podařilo úspěšně vyprávět dobrodružný a zřejmě v originále ještě mnohem obsáhlejší příběh. Podařené herecké výkony mu skvěle slouží a režii se dlouho daří držet velmi slušné tempo. Dětské diváky zcela zjevně divadelní inscenaci baví sledovat a až do závěrečného dlouhého vysvětlování to bavilo i mně. Se závěrem se bohužel dřívější tempo trochu ztrácí, a to je škoda.
(zadáno: 3.4.2023)
65% Silné herecké výkony dokonale ilustrují osudový a v mnohém značně destruktivní vztah dvojice autorů/básníků. Anna Davidová Čas srdce v Huse na provázku inscenuje v nápadité, výrazné scénografii využívající stejně výrazné kostýmy a zejména tento efektní obrazový dojem (čítající i efektní herecké výkony) zůstává po zhlédnutí inscenace v paměti. Přes mnohé zajímavé inscenační nápady a výraznou hudební složku doplněnou i výbornými pěveckými výkony obou obsazených však značná hutnost textů obou autorů a nepolevující výrazná expresivita v průběhu inscenace poněkud otupuje diváckou pozornost - bohužel.
(zadáno: 22.3.2023)
Jan Frič inscenuje antickou tragédii ve velmi moderním hávu: za zvuků hudby, jako by se chtěla stát spíš muzikálem, v barevné scénografii odkazující k sedmdesátým létům, promlouvající o stále aktuálních tématech dnešním jazykem v novém překladu. Herci předvádějí velmi vyrovnané výkony, poněkud odcizené, v mnoha momentech jako by jen s ironickým nadhledem glosovali jevištní dění. Do jisté míry to funguje. Barevné pozlátko, flitry, hudba a zpěv, vše dokonale připomíná atmosféru oslav Dionýsa a společně se všemi vtípky to k divákům zjevně efektně promlouvá. Na můj vkus ve vší té umírněné zábavě ovšem poněkud zapadají zásadní myšlenky hry. (více v článku na blogu)
(zadáno: 7.3.2023)
65% Ve velmi nápadité scénografii rozehrává D.Kranich postavu psychopatického vraha, který ve vraždách spatřuje umění, touží jimi vytvořit nesmrtelné dílo a zařadit se po bok dalších nesmrtelných umělců. Cituje Božskou komedii i další básníky, své činy klade do výrazných paralel s dnešní mezinárodní situací a vede dialogy se svými oběťmi, zatímco svět si jej nevšímá a spravedlnost dlouho nejeví zájem. Inscenace jeho ústy klade divákům nepříjemné otázky včetně zásadní: "oč by svět přišel, kdybyste tu vy vůbec nebyli?" Bohužel ač přináší zajímavé otázky, povedené herecké i hudební výkony a výrazná inscenační řešení, zasáhnout mě nedokázala.
(zadáno: 3.2.2023)
Inscenace završující trilogii mapující více než sto let české historie trpí značnou nevyrovnaností. Zajímavé je rozštěpení hlavní postavy mezi čtyři herce (byli všichni výborní) - jednoho pro každou etapu života - i hudební doprovod a hudebně taneční mezihry. Nevadí skoky v čase; společně se střídáním milostných dobrodružství s realitou všedních dní, ať jí je nacistická okupace, lehce načrtnuté hrůzy režimu padesátých let či problémy následující, baví a nutí udržovat pozornost. V mnoha momentech však inscenace ztrácí tempo, výše zmiňovanými složkami úspěšně navozené, což jí značně ubližuje.
(zadáno: 3.2.2023)
55% - Realisticky pojatá inscenace na scéně Švandova divadla vcelku povedeně ilustruje Orwellův román. V jednoduché, byť funkční scéně, s výraznou hudbou a silnými hereckými výkony, jak Davida Punčocháře, či Anežky Šťastné, tak zejména Tomáše Petříka. Místy je ovšem příliš dlouhá a pomalá, a navíc nepřináší nic víc - prostou ilustraci (takže ji vřele doporučuji budoucím maturantům či všem ostatním pro seznámení s románem) zbavenou nějaké přidané hodnoty, či v mém případě i silnější emoce. Bohužel ty na mě skutečně nezapůsobily.
(zadáno: 30.1.2023)
65% - Zeyerův Neklan se přes 60 let nehrál, a po zhlédnutí inscenace NDB rozumím, proč "nikomu nechyběl." Inscenace Š.Pácla vytváří působivé obrazy v efektní výtvarné stylizaci a nabízí i silné herecké výkony (T.Šulaj, B.Výtisk, P.Lorencová i další). Jakkoli je boj o moc téma věčné a stále aktuální, poukázat na paralelu hry o nejstarších českých dějinách a legendách s pozdějšími dějinami/dneškem, se tvůrcům povedlo výrazněji v programu k inscenaci, než na jevišti. Tam bez ohledu na bohatou výpravnost a další klady i v moderním přebásnění inscenace mnohdy poněkud unavovala a nedala příliš příležitostí k porozumění postavám a jejich postojům.
(zadáno: 17.1.2023)
Absurdní komedie B.Setzweina je v podání MDB nejsilnější vždy v úvodních momentech. V prvním monologu udavače Dudka, v němž vyznívá obludnost jeho počínání, v prvním momentu, kdy mu nadšená Lenka sděluje, že jím sledovaný Hrabal je již nějakou dobu po smrti a kdy se mu snaží naznačit i to, že jeho "firma" je již minulostí, i v prvních momentech, kdy do příběhu vstupuje postava Hrabala. Bohužel mimo tyto momenty se nedaří udržet napětí, ani humor na stejné výši. Absurdity, obludnost nadšeného udavače, ani Hrabalova poetika z mého pohledu nejsou dost využité a místy tak i přes příjemnou délku působí inscenace až příliš dlouze a únavně.
(zadáno: 30.12.2022)
Inscenace slepená z mnoha jednotlivých povídek je v Divadle Na zábradlí již tak zažitý model, že nemá čím překvapit a bohužel ani příliš zaujmout, a to bez ohledu na výborný černý humor a řadu skvělých absurdních situací, které jednotlivé příběhy spojují. Kromě toho se totiž bohužel příliš spojujících myšlenek nevyskytuje a opakovaný model brzy unaví bez ohledu na přesvědčivé herecké výkony skvěle sehraného souboru či velmi dobrou hudbu.
(zadáno: 30.12.2022)
65% - Inscenace Hordubala v Národním divadle jednoznačně dokazuje, že hrát Hordubala bez Hordubala je myšlenka zcela platná a použitelná. Dramatizace se podařila, nicméně inscenace by zaprvé výrazně potřebovala krátit: krátit, krátit a krátit a zrychlit. Zejména v první polovině, kdy se velmi táhne. A lépe sladit herecký soubor v řadě druhé. Radúz Mácha v početném souboru v této inscenaci herecky vyčnívá, naproti tomu někteří další, zejména představitelka Tulačky, jejíž role je navíc úplně zbytečná a otravná, naopak výrazně nestačí.
(zadáno: 11.11.2022)
Skvělý a z celého obsazení rozhodně nejvýraznější Martin Holzknecht v roli Avignora, ostatní obsazení své role zvládají velmi dobře, včetně Anny Fixové v roli titulní, nicméně tolik neutkví. Bohužel se domnívám, že dlouho neutkví ani dojmy z celé inscenace, která se celkem povedla: jednoduchá, prostá scéna, ilustrativní kostýmy, působivá hudba i písně zpívané v jidiš, neopomenuté židovské rituály a zvyky, vedle toho všeho však nejvíc působí milostný příběh a vztahy v ústřední čtveřici, vedle nichž bohužel poněkud zaniká touha hlavní postavy po vzdělání a životě podle svých představ - ve víře, ale nikoli v rigidních pravidlech s ní spojených.
(zadáno: 16.10.2022)
Tři heteráni jsou jednoznačně úlet - většinu času ne zcela korektní, vtipná koláž, která se nicméně neustále pohybuje na hraně toho, kdy už sklouzne k tomu, aby to vše bylo přeci jen příliš angažované, na sílu a poněkud trapné; alespoň z mého úhlu pohledu. Tam, kde vítězí humor, je inscenace hned výrazně lepší a lehčí a baví, i když neopomíná vážná témata; kde vítězí přílišná angažovanost, mě skutečně nezasáhla.
(zadáno: 25.9.2022)
Vděčná komedie, která si jistě najde své místo a sklidí úspěchy publika. Divácky atraktivní téma střetu umělce s miliardářem nabízí navíc vděčný náhled tzv. za oponu, do zákulisí uměleckého života, při němž potěší, že autor jej zjevně zná. Bohužel místy se ztrácí v tom, co všechno chce ještě sdělit, a na můj vkus rovněž místy příliš tlačí na pilu stran rozehrání konkrétních humorných scén. Vladimír Polívka a Hynek Čermák jsou však herecky oba velmi přesvědčiví a výborně sehraní.
(zadáno: 25.9.2022)
65% Napjatě očekávaný muzikál Devět křížů zdobí výborná hudba, výborné texty písní i slibný příběh. Inscenaci doplňuje i sympatický dotek folklóru, bohužel však po emoční stránce nepůsobí zdaleka tak silně, jak by mohla. Nejsilnější je v davových vesnických scénách, v nichž bují nenávist a odpor ke všemu cizímu a neobvyklému, a jimiž výrazně připomíná tamní Divou Báru. Zásadní problém je bohužel obsazení: O. Studénka, jakkoli je jeho výkon herecky povedený a on typově odpovídá, roli (výrazně) neuzpívá a nepřesvědčila mě ani Kristýna Daňhelová, ani herecky, ani pěvecky.
(zadáno: 30.8.2022)
65%
Příjemná inscenace, která sází především na velmi dobré herecké výkony ústřední dvojice, bohužel víc nevyužívá zbývajících herců a různorodých postaviček a plně tedy ani potenciálu, který text nabízí.
Příjemná inscenace, která sází především na velmi dobré herecké výkony ústřední dvojice, bohužel víc nevyužívá zbývajících herců a různorodých postaviček a plně tedy ani potenciálu, který text nabízí.
(zadáno: 16.5.2022)
Plzeňská inscenace muzikálu je naprosto klasická. Po výpravné (k tomu účelu zcela adekvátní a povedené) stránce i po stránce hudebního nastudování. Milovníkům naprosté klasiky tak jistě přijde vhod a na scéně velkého regionálního divadla najde své místo. Z hereckých výkonů jednoznačně nejvíce vyniká profesor Higgins Lumíra Olšovského, přesvědčí i Roman Krebs jako Plukovník Pickering. Inscenaci by nicméně rozhodně prospělo zkrácení. Zejména první polovina první poloviny se opravdu táhne a potřebovala by výrazně rychlejší tempo.
(zadáno: 23.4.2022)
55% - Velká poklona patří režisérovi a hercům, protože skutečně dělají, co mohou - po herecké stránce inscenaci není co vytknout: J.Langmajer i A.Šťastná jsou výborní. Problém jsem bohužel měla s hrou samotnou. Kdyby se zabývala "jen" vztahem otce a nevlastní dcery, nejspíš by mě zaujala výrazně víc. Všechny další motivy (dceřina traumata, vyjma těch "rodinných", a z nich plynoucí rozhodnutí), které se objevují, na mě působily jako nadbytečné a poněkud "prvoplánově" zahrnuté zápletky - ne vždy právě logicky a někdy poněkud přepjaté. (Ano, jde o vždy aktuální témata, ovšem v tomto případě z mého pohledu nevhodně využitá.)
