Redakce

Iva Bryndová

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (552)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 6.3.2014)
85%
Ta hra je v podstatě jen dialog. Několik dialogů, jeden za druhým, z každého čiší energie, napětí, vášeň... Je to hádka za hádkou a hovor za hovorem.
Výborné výkony a temná, hutná atmosféra.
(zadáno: 15.10.2013)
(Praha - Hybernia) - 75%
Hlavní nevýhodou je absence živého orchestru (alespoň skvělý nápad s živými muzikanty doplňujícími nahrávku), texty jsou v několika okamžicích nemotorné, a čas od času zpěv přehluší trubky. Tolik k mínusům.
Co se týče výkonů, závisí na alternaci - vesměs jsou velmi dobré, či výborné, jen Radka Pavlovčinová Luisu prostě neuzpívá a Zorro Roberta Urbana byl při pražské premiéře dost nevýrazný.
Jinak ale naprosto doporučuji - energické, vtipné (skvělá nadsázka), výborná chytlavá hudba, výborné choreografie.
(zadáno: 5.10.2013)
Jednoznačně bomba plná energie. Vynikající choreografie, naprosto vyrovnané výkony - výborné. Příběh je stejně jednoduchý jako ten filmový. Ale u toho divadla vás výkony přimějí tolik to neprožívat.
(zadáno: 5.10.2013)
Příběh je jednoduchý. A scénář má i jinak nedostatky. Množství vedlejších linek chvílemi zdržuje a postava Nicka by zase prostoru pro vyjádření se mohla mít klidně víc.
Provedení se nedá vytknout nic moc. Absolutně profesionální výkony herecké i pěvecké a především taneční, skvělé choreografie. Mezi všemi skvělými, Svetlana Janotová v hlavní roli naprosto vynikající.
Hlavně neuvěřitelně energické. Ideálně 85%.
A pozdější poznámka: Moc závisí na hl. roli, Ivana Vaňková je výborná, zahraje, zazpívá a zatančí to celé naprosto profesionálně, ale stejně tomu proti Svetlaně něco chybí.
(zadáno: 5.10.2013)
(zadáno: 5.10.2013)
(zadáno: 5.10.2013)
(zadáno: 4.4.2024)
65% - Skvělé herecké výkony a povedená první polovina inscenace, v níž se kabaretní forma velmi zdařile a efektně prolíná s historickými událostmi, které zasáhly nejen Lvov, ale celou Evropu, potažmo celý svět. Kabaretní formě pomáhá i muzikálnost herců, kteří se sami provázejí, a efektní, byť jednoduchá výprava. Druhá polovina trpí snahou zahrnout do inscenace co největší řadu historických osobností, jejichž spojení se Lvovem je ovšem diskutabilní, a propojení událostí Lvova a Prahy rovněž není dotažené tak, aby právě jejich vstup plně dával smysl. Za zhlédnutí nicméně inscenace určitě stojí.
(zadáno: 4.4.2024)
Když se divák zamýšlí nad logikou a realističností této hry a všech situací v ní, chtě nechtě naráží. Z logického pohledu se chování postav v ní pohybuje z extrému do extrému, nejen bez smysluplných, bez v podstatě jakýchkoli motivací, které by divákovi představila a bez pochopitelného vývoje. Zvraty jsou vždy maximální a zřejmě odůvodněné jen potřebou postavit postavy před další a další výzvy k řešení a dostat je do dalších a dalších dramatických situací odrážejících celospolečenská témata, nálady a problémy. Ve spojení s folklorem, který inscenace využívá ve značné míře, a s řadou efektních mizanscén mě to vše nicméně velmi bavilo sledovat.
(zadáno: 25.3.2024)
65% - Největší výhodu pražským Bídníkům poskytuje samotný lety prověřený muzikál: příběh, hudba, texty. Podařilo se i vybrat ideální obsazení, minimálně stran pěveckých výkonů, D.Uličník v hlavní roli dominuje, skvělé komplexní výkony podávají K.Herčíková a L.Randák. Bohužel po stránce scénografické, režijní i stran práce company a orchestru by se dalo najít značně množství prostoru pro zlepšení. Právě Bídníci si o něj vysloveně říkají.
(zadáno: 24.3.2024)
75% - Sympatická tzv. jednohubka, která samozřejmě bude bližší každému více či méně pravidelně cestujícímu vlakem, ale domnívám se, že má potenciál okouzlit skutečně každého diváka. Kostru dodává titulní jídelní vůz jednoho vlaku, hlavní postavou je vrchní v něm a kolem něj se hromadí jednotlivé příběhy a scénky všech možných žánrů. Všechny s dokonalým načasováním, navíc s efektní scénou (krásný jídelní vůz), zvukovou složkou, ať jde o hudbu či rozhlasové záznamy, a ozdobené výbornými hereckými výkony všech.
(zadáno: 24.3.2024)
75% - Gombárova adaptace a inscenace Bílé Vody v MdB je v první řadě velmi věrná předloze, a mě to jako čtenáře románu K.Tučkové značně potěšilo - včetně toho, že zachovala za mě zásadní postavy v obou propojených příbězích. Ano, na divadelní inscenaci je toho moc. Dokumentární pátrání Leny je místy zdlouhavé, živější detektivní a dramatičtější styl by mu nejspíš prospěl víc, případně celé inscenaci krácení a osekání části témat a úhlů pohledu. Oceňuji nicméně velmi herecké výkony (Janíková, Sedláčková, Coufalová) i hudební složku.
(zadáno: 22.3.2024)
75% - Fantasmagorický kousek kdesi mezi operou a operetou s příběhem, v němž jedna neuvěřitelná příhoda střídá druhou, postavy nepřestávají vstávat z mrtvých a objevovat se všude, kam se hlavní hrdina z jakkoli nepředstavitelných pohnutek a důvodů pohne. Vážně se to hrát snad nedá a tvůrcům plzeňské inscenace se přesně v tom smyslu inscenace podařila. Je barevná, hravě výpravná, roztančená množstvím efektních choreografií, podaná s potřebnou nadsázkou. Nejsem jen plně přesvědčená o postavě průvodce (ať se již vydává za kteroukoli postavu), respektive jeho pojetí - při srovnání s operními zpěváky to prostě za mě, nemá-li jen mluvit, nefunguje.
(zadáno: 19.3.2024)
Milá inscenace, v první polovině velmi svěží, vtipná, v druhé o něco vážnější. Jak tvůrci sami uvádějí, o problémech a lidech, s nimiž se každý dokáže ztotožnit. To ano. Rovněž ovšem od první rozlučky se svobodou a tedy od prvních scén plně předvídatelná a odhadnutelná, takže tou největší devizou jsou v ní herecké výkony, které inscenaci také táhnou - v čele s Jakubem Burýškem. Potěšila mě i jednoduchá a přesto efektní scéna a myslím, že inscenaci dost prospělo zkrácení (20 minut).
(zadáno: 15.3.2024)
Potemnělé místnosti s když už barevnými a zpravidla bodovými světly, nápaditě zařízené; neony, kouř, hlasitá hudba a herci pohybující se neustále přímo mezi diváky. Tedy velmi výrazná výtvarná a hudební složka a vcelku jednoduchý děj. Po volnějším začátku inscenace získává na působivosti, jakmile začnou herci vedle diváků komunikovat i sami mezi sebou, a sledovat jejich příběhy a odhalovat propojení mezi nimi je v takto nekonvenčním prostoru velmi zábavné. Inscenace přináší i celou řadu vážných momentů, postavy řeší dávná traumata i vztahy, nejvýraznější dojem však zůstává především z dokonalé atmosféry, kterou se podařilo navodit.
(zadáno: 13.3.2024)
Jedna z inscenací, kterým bohužel věkové složení (shodná generace) studentů trochu ubližuje, z mého pohledu vlastně dost. Mezigenerační pnutí nemá šanci tolik vyniknout. Inscenaci se působivě daří vršit absurdity, jakých podobné slavnostní chvíle jako svatba nenabízejí málo, postavičky jsou zdařile vykreslené, obsáhnout kritiku maloměšťáctví se myslím celkem podařilo. Bohužel některé situace, momenty, postavy mi příliš evokovaly krátce před Maloměšťákovou svatbou zhlédnuté Chladné dítě - i obsazení některých herců do značně podobných rolí, jako v Dítěti, jehož poetika mě prostě oslovila víc.
(zadáno: 13.3.2024)
65% - Milé hrátky s jazykem prokládané hudbou, pohádkou i řadou komentářů k aktuální celospolečenské situaci (někdy mezi řádky, jindy i krásně přímo v nich), ošperkované vtipnými a zdařilými hereckými výkony i velmi povedenými filmovými či audio dotáčkami a záznamy; to vše je další Kvidoule. Naneštěstí už tolik nepřekvapí a nenadchne.
(zadáno: 6.3.2024)
75% - Magická inscenace, v níž se osudy postav žijících proplétají s osudy postav dávno mrtvých, s ozvuky minulosti - to vše v západní pohraniční oblasti republiky, v kraji, na němž se dějiny 20.století podepsaly zvlášť urputně a nesmazatelně. Inscenaci se ponurou atmosféru mnoha míst v Sudetech, odtrženost těchto periferií - skladů, ubytoven a odpočivadel u silnic - a bezvýchodnost života v nich daří vykreslovat velmi působivě a za mě i věrně, a to i přes zmiňovanou magičnost a místy nepřehlednost danou jak množstvím postav, tak onou kombinací magičnosti a realističnosti. Na pozornost je inscenace náročnější, ale zaujala velmi.
(zadáno: 6.3.2024)
75% - Působivá koláž obrazů, hudby, zpěvu, tance, divadelního herectví i filmů pro mě na jevišti ideálně zhmotnila poetický a surrealistický svět, jak jej vytvořil Nezval. Děj samotný se v té změti dojmů, scén a obrazů místy lehce ztrácí, ale tím dokonaleji dává vyniknout snové realitě.
Oceňuji výpravu i hudbu. Silné herecké, taneční i pěvecké výkony v individuálních rolích pak inscenaci ještě pozvedají.
(zadáno: 6.3.2024)
75% - Hravá inscenace s výraznou stylizací výtvarnou i hereckou působí značnou dobu převážně komicky, zpočátku dokonce mile, místy až bláznivě, aby následně dodala tak osobité a vlastně drsné - krajně nepohádkové - vyznění závěru, že ještě hodnou dobu od zhlédnutí velmi rezonuje.
(zadáno: 6.3.2024)
65% - Hrát inscenaci o vnitrostranickém boji po smrti Stalina DNES ne jako grotesku s jasným vyzněním a se souvztažností k dnešku, ale primárně jako zábavu (jakkoli původně vychází z komiksu) je z mého pohledu prostě obrovsky nevyužitý potenciál. Zvlášť, když Michal Vajdička v programu uvádí, že inscenace má být o zmařeném pokusu o přiblížení Ruska po smrti Stalina o kousek blíž k demokracii, který snad, když ne tehdy, alespoň příště (brzy) vyjde. Těch hlubších a mrazivých momentů nabízí dejvická inscenace proklatě málo, takže jakkoli baví, není to pro komplexní zážitek dost. Bez ohledu na skvělý herecký výkon Jaroslava Plesla (i dalších).