PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Iva Bryndová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (552)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 6.12.2023)
Sugestivní výkon Roberta Finty v roli Jidáše a jeho monologu o zradě, vině, lítosti, ale i o hrdosti, o zásadních rozhodnutích. Silný po stránce herecké i pohybové. A v inscenaci, který si sympaticky pohrává s jednoduchým prostorem a světly. Zamrzí slabé propojení s druhou polovinou, v níž se v Sartrově hře představují v silných hereckých výkonech M. Georgievová, M. Holcová a J. Fišar. Točí se okolo podobných témat - vina, přijetí zodpovědnosti, rozhodnutí, to ano, ale když už se obě formálně značně rozdílné části hrají spolu, možná by si zasloužily i výraznější propojení.
(zadáno: 6.12.2023)
75% Skvělé herecké výkony, nápaditá scéna fungující velmi symbolicky a využívající v podstatě jen rám, v němž se děj odehrává a který vytváří potřebné prostory bez velkých přestaveb a změn a slouží současně jako promítací plátno. Skvělá režie, která herce vede k výrazným výkonům a divákům nedává příliš prostor se zamýšlet, ani nad tím, jak se děj hry cyklí a cyklí. Téma, jakkoli dobře zpracované, mi prostě není blízké a trochu mě mrzelo poněkud rychlé (a vůči ostatním postavám vlastně jen částečné) odhalení toho nejzajímavějšího tajemství.
(zadáno: 1.12.2023)
75% - Úspěšná jevištní adaptace rozsáhlé knižní ságy se soustředí především na oblíbený příběh celoživotního přátelství dvou italských dívek, respektive žen. Marián Amsler jej inscenuje způsobem, který dává úspěšně zapomenout na značnou délku celého večera a divákům nedopřává příliš oddechu. Podařilo se mu obsadit ideální představitelky hlavních hrdinek a ve spojení s působivou hudbou, pohybovou složkou a efektní, byť na pohled jednoduchou, scénografií, vytvořil divákům silný zážitek, na němž se nemalou měrou pochopitelně podílí celé podařené obsazení.
(zadáno: 23.11.2023)
75% - Za mě jedna z nejvýraznějších a nejzábavnějších inscenací posledních let v Divadle Na zábradlí, která pochopitelně víc zasáhne a zaujme znalce divadelního prostředí a zákulisí a nejvíce pak přímo znalce Divadla Na zábradlí. Už prostor baru sám v tomto případě výrazně hraje a inscenaci napomáhá, byť fakt, že ne vše je odevšad stoprocentně vidět, trochu zamrzí. Měla jsem nicméně pocit, že tato divadelní jednohubka mi um a chuť místního hereckého souboru a snad i jeho náladu a poetiku přiblížila výrazně víc, než mnohé další, jakkoli řemeslně dobré výkony vedle na jevišti.
(zadáno: 22.11.2023)
Velmi příjemné překvapení v Divadle Kalich připravila lehká komedie Stefana Vögela: v podstatě klasický příběh o tom, jak starého nerudného dědka (v tomto případě) k obrazu svému a v milého společníka promění náhle se objevující partner/ka. V dobře rozehrané partii však S. Vögel tento model posouvá ještě o něco dál, nepřináší prostý, jasný a rychlý happyend. V současné chvíli velmi dobře vypointovaná komedie v režii L. Engelové přináší i tři výrazné, velmi expresivní herecké výkony Radka Holuba, Barbory Hrzánové a Antonína Holuba, vedle nichž se v kýženě klidnější poloze představuje Lukáš Jurek.
(zadáno: 22.11.2023)
Rozsáhlý román ve Švandově divadle adaptovali velice zdařile, inscenace je beze sporu dlouhá, nicméně z mého pohledu jí široké množství postav a jejich jednotlivých linek prospívá (titulní hrdinka k mým oblíbencům sama prostě nepatří). Díky nim a proplétání jejich osudů se inscenaci působivě daří držet pozornost. Povedla se i výprava, zejména pokud jde o způsoby, jakými se proměňuje scéna, jako by onen v příběhu zásadní vlak byl přítomen již od začátku. Oceňuji herecké výkony celého obsazení. Hana Briešťanská pochopitelně vládne největším prostorem, zcela suverénně, potěšily mě však i herecké výkony obou jejích mužů, A. Šťastné a J. Tvrdíka.
(zadáno: 29.10.2023)
75% Z kabaretní grotesky plné černého humoru na mě díky režii Miroslava Hanuše velmi výrazně dýchl duch někdejší Dlouhé. Kvituji jak samotné uvedení hry, protože střet všech diktátorů a postav německého nacismu s nejkomičtějšími domácími a rodinnými situacemi dohnaný až ad absurdum, je platný vždy - dnes nejinak, tak i její výběr pro právě tento ročník, který je pro kabaretní formu - nejen herecky - tak výborně vybaven.
(zadáno: 29.10.2023)
Hravou formou zachycená problematika podvodů všech možných druhů dává svou fornou výrazně vzpomenout na předcházející inscenaci NoDu, The Legend of Lunetic. Bohužel kvůli dlouhému poslednímu "romantickému" podvodu inscenace k závěru poněkud ztrácí tempo. Do té doby se i Šmejdům daří s energickými a podařenými výkony, jednoduchou scénou a výraznou hudební složkou ovládnout a plně získat celé hlediště.
(zadáno: 29.10.2023)
75% Silný životní příběh Růženy Vackové připomíná neméně silná inscenace, která ji zachycuje v padesátých letech v komunistickém lágru. Zejména první polovina, v níž se "prostá" vězenkyně s nesmírným morálním kreditem a bohatým duchovním životem neustálé střetává s primitivním, ale o tolik mocnějším bachařem (tento rozdíl ještě zdůrazňuje jeho výrazný kostým) je značně působivá. Když později duchovní svět hrdinky a křesťanská filosofie získávají navrch, trochu pro mě zmiňované působivosti ubylo, i tak však inscenaci i herecké výkony a výrazné pěvecké vsuvky velmi doporučuji. Všem.
(zadáno: 29.10.2023)
75% Oblíbenou úvodní situaci, setkání dvou zcela odlišných osobností na jednom místě, v Ungeltu tentokrát objevili ve velmi příjemném textu, s příběhem, který prostřednictvím následného dalšího setkávání těchto dvou odlišných postav někam směřuje, oběma postavám nabízí výrazný rozvoj stran jejich charakterů i chování, a toho beze zbytku využívají obě obsazené dámy, které předvádějí skvělé herecké výkony. Ve výsledku tedy velmi příjemná inscenace a večer s ní strávený.
(zadáno: 29.10.2023)
75% Méně uváděnou adaptaci příběhu N.Šuhaje, za níž po hudební stránce stojí P.Ulrych a J.Janouch, v Liberci uchopili velmi kreativně. Scéna s výraznými industriálními prvky má daleko k představě divoké koločavské krajiny, o to víc upomíná na nepříliš šťastnou dobu krátce po 1.SV, kdy se příběh odehrává. Rockovější háv vlastní hudební úpravy, do níž byly vedle skladeb že stejnojmenného alba vybrané i další Ulrychovy, mj. použité i v Markétě Lazarové, sluší jak inscenaci, tak celému obsazení. V něm, velmi povedeném, zaujala nejvýrazněji K.Baranová v roli Eržiky a poté "její muži". Nejde neocenit skvělý živý hudební doprovod divadelní kapely.
(zadáno: 9.10.2023)
Jednoaktovka z Krátké Dlouhé dle Urzidilovy povídky je hořkou studií toho, kam až mohou zajít neuvážené činy, k čemu vede ignorace svého okolí, nikoli ve smyslu běžných sousedů, ale celé historicko-geografické a politické situace, a neopatrnost a rozmařilost jedné (nebo dvou) prostých holek, které se náhle dostanou k jakémusi postavení a následně musí projevit své charaktery. V hlavních rolích krátké, ovšem zábavné i napínavé aktovky předvádí velmi působivé herecké výkony Eva Hacurová i Berenika Anna Mikeschová, vedle kterých herecky i jako hudební doprovod zaujme i Ondřej Rychlý.
(zadáno: 9.10.2023)
75% - Inscenace jednoznačně a přitom vtipně i mrazivě dokládající fakt, že manželství nezřídka bývá boj. Na případu jednoho konkrétního vztahu vystavuje celou řadu známých situací, když otevírá celou řadu zásadních témat, od věrnosti a žárlivosti, přes děti, kariéru, sliby a očekávání, často nevy/nenaplněné. Výrazné kostýmy, scéna i hudební doprovod přitom provázejí podobně expresivní herecké a povedené pěvecké výkony celé trojice, které pomáhají inscenaci dotvářet i rovinu tu lehce, tu až hořce komediální a zábavnou.
(zadáno: 7.8.2023)
75% Mozaika osudů spojených v konkrétní vesnici, která se ani nevyskytuje na mapě, probíhá v pomalejším tempu, náročném na diváckou pozornost i s ohledem na to, že se velká část dramatických situací odehrává mimo scénu a v synopsi má své místo často ještě před začátkem syžetu. Potěší ovšem silnou atmosférou, již společně s hudbou, výraznou zvukovou složkou i světelnou režií působivě dotváří i přidání vnitřních monologů postav vedle klasických dialogů. Dramatizace právě povídkové knihy Želary Květy Legátové navíc nabízí i široký prostor pro herecký soubor, který jej využívá a přináší divákům silný kolektivní výkon.
(zadáno: 7.8.2023)
65% Sympatická vánoční inscenace, jejíž poetičtější první polovina velmi umně spojuje humornou složku s klasickým vánočním příběhem protkaným značným množstvím koled, zatímco v druhé získává výraznější roli slibovaná komedie. Celou inscenaci provázejí odkazy na lokální (liberecké a jizerské) zvyky a v druhé části své místo získávají i vděčné (nejen) lokální narážky a vtípky. V sehraném hereckém obsazení výrazněji zaujmou E.Jansová a J.Kabeš v rolích příběhem provázejících postav Anděla a Čerta a zvláštní pozornost zasluhuje samotnými herci (hereckým orchestrem NE-KLIŠÉ) zajištěná hudební složka inscenace i zapojení dětského sboru Severáček.
(zadáno: 7.8.2023)
Citace z deníků Jiřího Ortena provází působivá koláž z jeho textů, básní, próz, úvah, i z útržků korespondencí, jež společně vedle silného svědectví o komplikované době přinášejí i intenzivní a jímavý vhled do života autora, jehož přibližují jako obyčejného mladého člověka. To vše v herecky i pohybově efektní interpretaci Ondřeje Kolína s moderním hudebním doprovodem a výrazně efektní světelnou výpravou, které ovšem rovněž bohužel bližší pohled na titulní postavu místy ztěžují a zastiňují.
(zadáno: 7.8.2023)
75% - Výrazná hudební i výtvarná stránka společně s krásným překladem pana Joska a se silnými hereckými výkony, kde vedle Radka Melši a Renáty Matějíčkové zaujmou i Viktor Dvořák či Sára Affašová, společně inscenaci velmi napomáhají v tom, aby bavila a ani na moment nenechala diváky v klidu, ač zpravidla dobře vědí, nebo minimálně tuší, kam směřuje.
(zadáno: 7.8.2023)
75% - Sympatické pojetí klasiky, které zanechává příjemně komplexní dojem - netrpí výraznějšími propady ani vzlety. K dnešku jej posouvají zejména některé moderní prvky v rekvizitách a scénografii. Oceňuji, že se tvůrci naštěstí zase jednou nebáli skutečně přehrát i závěrečný souboj. Silným hereckým výkonům dominuje Ľuboš Kostelný v roli Hamleta, velmi výrazná je však i Barbora Palčíková jako Ofelie.
(zadáno: 16.6.2023)
75% Životní příběh Almy Rosé patří k těm osudově poznamenaným velkými dějinami 20.století, v tomto případě konkrétně druhou světovou válkou a obludným nacistickým režimem, který nadanou houslitsku dovedl až do koncentračního tábora, kde její život ukončil. I zde přitom dokázala dlouho přežívat díky neustálému těsnému sepjetí se svou milovanou hudbou, s jejíž pomocí rovněž zachraňovala další. Těsné sepjetí malého (co do času, počtu herců i např. výpravy) činoherního kousku právě s hudbou, činí z inscenace BodyVoiceBandu výrazný projekt, který by bylo škoda minout.
(zadáno: 16.6.2023)
Výrazné a silné herecké výkony obou obsazených a text, který mě bohužel až tolik nezaujal.
(zadáno: 16.6.2023)
Zdlouhavá neprostupná mašinérie procesu vedeného pro neznámý čin, nemožnost odhalení příčin, na otázky neodpovídající postavy, bezmoc ve střetu s pokřiveným a veřejnosti uzavřeným soudním systémem, to vše se inscenaci Divadla Petra Bezruče daří výborně zobrazit a vybudovat tak ubíjející hutnou atmosféru, již navíc umocňuje nijak zvlášť sympatický hlavní hrdina (ve výborném hereckém podání Jáchyma Kučery), chladná bílá scéna v kontrastu s černými kostýmy i výrazným barevným svícením. Za mě tedy povedená adaptace Kafky.
(zadáno: 25.5.2023)
75% Inscenace Oldřicha Kříže (snad v trochu pozměněné podobě, ale přiznávám, že jsem žádné zásadní změny po těch více než 10 letech nerozeznala) představuje sympatickou klasiku, která spojuje kvalitní základ, tedy roky prověřený muzikál, s podobně kvalitním řemeslem. Užila by snad "lepší"/bohatší výpravu a zejména živou hudbu, ale potěší i v aktuálním provedení, jež oslní především skvělými hereckými, pěveckými a tanečními výkony ústřední čtveřice v podání J. Kříže, M. Křížové, R. Urbana a I. Hošpesové.
(zadáno: 27.4.2023)
65% Moderní a výrazně obrazotvorné pojetí klasiky, jak je pro M.Dočekala typické, baví. I když je hlučné, zpívá nesrozumitelně (snad latinsky), i když je text zkrácený a proložený zcizovacími prvky (promluvy autora, scénické poznámky, anonymy či zcela konkrétní, podepsané, komentáře na adresu autora, který svými postoji vyvolával značnou nevoli). Nebo spíš DÍKY tomu všemu, díky částečnému odtržení od prosté předlohy baví a funguje. Bohužel také spoléhá na hlavní dvojroli a M.Donutil pro ni za mě nebyl dobrou volbou. Stylizace unaveného doktora je pochopitelná, ale primárně v obou rolích předvádí polohy již dříve užité/viděné a nepřesvědčil.
(zadáno: 26.4.2023)
75% Na téměř prázdné scéně, ve velmi jednoduché scénografii a ve v podstatě dnešních kostýmech vykreslují v Celetné mnoha výraznými hereckými výkony dokonalou drobnokresbu české vesnice v průběhu roku. Na zobrazených charakterech ani v dnešní době nic příliš nezestárlo a mnohé z veskrze vyrovnaných hereckých výkonů v paměti uvíznou (včetně skvělého zaskakujícího T. Kargera). Zcela mě ovšem nepřesvědčila osudová posedlost mezi Rybářem a Vrbčenou a nejsem si jistá ani silou závěru a vyznění toho, že v podstatě všichni mají nějaký svůj hřích, mnozí jsou zkažení a ke svému štěstí dochází jen ti, kteří se k tomu všemu dokáží nějak postavit.
